Většina pravidelně sportujících lidí už si své tréninky nedokáže představit bez nějakého zařízení, které měří a vyhodnocuje sportovní aktivitu. Používáme sporttestery, různé hodinky, náramky, cyklopočítače a mobily, to vše navíc doplněné o různá čidla a GPS přijímače.
Díky tomu už jsme schopni sledovat srdeční tep, čas, rychlost, kadenci, vzdálenost, převýšení a spoustu dalších zajímavých hodnot a čísel.
První monitory srdeční frekvence se objevily na trhu už před více než 30 lety. Od té doby se stále zdokonalují, nabízí nové funkce, sledují čím dál víc hodnot.
Většina začínajících sportovců dřív nebo později začne řešit to, že jim pouhé pocitové vyhodnocení tréninku nestačí. I když vnímáme například rychlost běhu, tlukot srdce, frekvenci dýchání, kadenci nebo únavu, brzy nás začne zajímat, jakou rychlostí běháme, kolik přesně kilometrů jsme uběhli, zda se zlepšujeme. Později nás navíc začne zajímat i to, zda máme náš trénink nastavený tak, abychom se zlepšovali co nejefektivněji. Pokud si navíc chceme trénink sledovat dlouhodobě, s popsáním vlastních pocitů nebo jen s délkou trasy si zkrátka nevystačíme.
Uběhnuté vzdálenosti, rychlost a měření tepové frekvence nám ledacos napoví, nicméně abychom mohli trénink nějak smysluplně nastavit, potřebujeme vědět, jak tělo v zátěži reaguje. K tomu slouží různé zátěžové testy – test laktátové křivky nebo spiroergometrie, což je vyšetření sloužící k zjištění funkční odezvy organismu na zátěž. V průběhu zátěže se sleduje spotřeba kyslíku a množství vydechovaného oxidu uhličitého, monitoruje se plicní ventilace a srdeční frekvence.
Pokud sportovec chodí na testy pravidelně, může sledovat, jak se organismus na tréninkovou zátěž adaptuje.
Takže kromě průběhu jednotlivých tréninků můžeme hlídat i to, jak se tělo přizpůsobuje z dlouhodobého hlediska. Problém ale doposud byl ten, že se nedalo sledovat to, jak tělo na různé tréninky reaguje a jak dlouho trvá regenerace po výkonu. Sportovec prostě musel pocitově vyjít z toho, jestli cítí únavu, nebo jestli se hned druhý den cítí fajn. Více méně se doba tzv. superkompenzace musela odhadovat.
Dnes už se ale nemusíme spoléhat jen na vlastní pocity. Poměrně snadno totiž můžeme měřit tzv. variabilitu srdečního tepu (heart rate variability – HRV), díky které můžeme sledovat aktivitu autonomního nervového systému.
Autonomní nervový systém představuje dynamický řídící systém, který velmi citlivě reaguje na řadu vnitřních i zevních podnětů. Schopnost organismu rychle se adaptovat na změny je klíčovou podmínkou k udržení dlouhodobé homeostázy – celkové rovnováhy organismu. Pomocí analýzy variability srdečního tepu můžeme dnes již díky dostupným technologiím jednoduše a neinvazivně sledovat, jak tělo na různé změny reaguje.
Toho se již desítky let využívá v medicíně – nejen v kardiologii, ale také u pacientů s diabetem nebo metabolickým syndromem. Lékaři tak mohou sledovat pacienty například po cévní mozkové příhodě a odhadovat rizika případných komplikací. Své využití měření HRV našlo i u armádních elitních jednotek nebo u kosmonautů.
U sportovců se sledování reakcí organismu na tréninkovou zátěž využívá k nastavení ideálního tréninkového režimu, což umožňuje využití maximálního potenciálu ke zlepšení kondice a výkonů. Sportovci jsou díky snadno dostupné aplikaci (stačí hrudní pás a aplikace v mobilu) sledovat to, co kdysi umožňovaly jen zdlouhavá laboratorní vyšetření a měření.
Sledování variability srdečního tepu se tak stává nedílnou součástí ladění tréninků nejen pro vrcholové sportovce, ale i sportovce rekreační, kteří se chtějí co nejefektivněji posouvat k lepším výsledkům.
Diagnostika variability srdeční frekvence umožňuje vyhodnotit, jak tělo reaguje na různé tréninky, kdy byla zátěž dostatečně intenzivní a kdy se organismus dostane do fáze tzv. superkompenzace.
Zní to snadno, ale aby člověk mohl využívat analýzu HRV na maximum, musí umět se získanými údaji pracovat. Variabilita srdeční frekvence totiž není ovlivněna jen tréninkem, ale spoustou dalších věcí – kvalitou spánku, přicházející nemocí, psychickým stresem (zkoušky ve škole, jídelníčkem (i dvě večerní skleničky vína mohou výrazně ovlivnit to, jaké hodnoty naměříte následující ráno), atd.
Proto je důležité naučit se variabilitou srdeční frekvence pracovat – hodnoty jsou pro každého člověka jiné a nelze obecně říct, že vysoká čísla jsou dobrá, nízká jsou špatná. Vycházet se musí z dlouhodobého sledování, pravidelného měření a propojení výsledků s tréninkovým deníkem. Protože u sledování autonomního nervového systému jde o poměrně složitou problematiku a pro získání relevantních výsledků je nutné mít správnou analýzu všech hodnot, tak se nelze spolehnout na minutové měření, které nabízí některé aplikace.
V ČR je k dispozici diagnostika mySASY, která nabízí nejen grafické zpracování výsledků přímo v aplikaci, ale také máte k dispozici tzv. tréninkový profil, díky kterému si můžete zjistit, zda vás nastavení tréninku posouvá, nebo naopak brdzdí.
Měření s mySASY probíhá tak, že si ráno připnete hrudní pás, zapnete aplikaci na mobilu a měření pak probíhá následovně – přibližně 150 tepů vleže, 360 vestoje a na závěr opět 360 vleže. Následuje zadání subjektivních informací, tj. náročnosti předchozí zátěže, pocity, délka spánku a jeho kvalita. mySASY vám následně vyhodnotí tréninkovou kapacitu, kompenzaci a funkční věk.
Více si můžete přečíst zde: TRÉNINKOVÝ PROFIL
Ideální je, když si člověk měsíc věnuje pravidelnému měření ve stejnou dobu a najde si svou „normu“. Postupně může vysledovat, jak souvisí variabilita nejen s tréninkem, ale také vychytá různé abnormality. Zjistí jaká jsou jeho „nízká“ čísla, při kterých hodnotách podává nejlepší výkony, nebo zjistí, že lehký výklus mu pomůže zregenerovat rychleji než lenošení v posteli. Může pak snadno vysledovat blížící se nemoc nebo riziko přetrénování.
Sledování HRV asi není pro každého (ne každý člověk je ochotný se průběžně měřit a ne každý si vede tréninkový deník nebo má tréninkový plán), ale pro sportovce, který chce skutečně dobře poznat své tělo a efektivně si ladit nastavení tréninkové zátěže, je diagnostika mySASY velmi zajímavým nástrojem, který umožňuje získat maximum. A ne nadarmo se o spektrální analýze variability srdečního tepu mluví jako o revoluci v monitorování tréninku, která přínáší průlom v řízení tréninku.
Jak shrnout to nejdůležitější z monitorování tréninků?
Sporttestery, sportovní monitory, hodinky a aplikace popisují pomoci mnoha dostupných funkcí aktuální pohybovou aktivitu, aktuální trénink. Všechny dostupné výsledky, jako srdeční frekvence, watty, rychlost, kadence, vzdálenost, převýšení atd. „pouze“ popisují průběh tréninku.
Spektrální analýza variability srdeční zátěže mySASY hodnotí s laboratorní přesností pomocí 4 parametrů a jejich grafického zobrazení skutečný, reálný vliv předchozí aktivity na organismus.
V čem spočívá skutečný význam? Především v tom, že aktivita se zcela stejnými, sporttesterem či jiným monitorem, popsanými parametry může v závislosti na aktuálním stavu vyvolávat zcela jinou odpověď organismu. Na to je potřeba reagovat zcela jinou úpravou následného tréninku.
- K jaké kumulaci zatížení, již v průběhu dlouhodobého tréninku či herního/závodního rytmu došlo?
- Jak aktuálně ovlivňuje stav sportovce jeho životospráva?
- Jaké jiné faktory vnějšího prostředí mohou způsobit změny v organismu?
- Jaký je jeho zdravotní stav?
Abychom uměli alespoň částečně odpovědět na tyto otázky, potřebujeme nástroj, který dokáže objektivně, na základě fyziologické zpětné vazby, ZHODNOTIT REAKCI ORGANISMU NA PŘEDCHOZÍ ZÁTĚŽ A CELKOVÝ REŽIM. Takovým nástrojem je diagnostika založená na spektrální analýze variability srdeční frekvence – mySASY.
