Ondřej Rut (1) – Plavání je velmi technické. Voda může pomoci i potrápit

Ondra pracuje jako trenér moderního pětiboje a plavání. Je to nadšenec do jakéhokoliv sportu a miluje především triatlon. Sportu se věnuje od malička. Jako malý vyzkoušel všechny sporty a uchytil se ve veslování. Po 5 letech tréninku veslování se však zakoukal do triatlonu a tomu se věnuje dodnes.

Kdybys nám měl Ondro dát jeden jediný důvod, proč bychom měli plavat, co bys nám řekl?

Plavání je jeden z mála sportů, při kterém nezatěžujete klouby a využíváte svalstvo celého těla. Díky tomu je doporučováno jako kompenzace pro jakýkoliv jiný sport.

Máš pocit, že začalo v posledních letech plavat opravdu více lidí? A že i třeba ve 30, 40 letech si chce někdo třeba jenom zlepšit techniku?

Poslední dobou vnímám nárůst zájmu o plavání, a to zejména z důvodu nárůstu triatlonistů. Změnilo se i vnímání lidí. Dnes už více chápou techniku jako důležitou součást pohybu, a tím i více vyhledávají trenéry. S trénováním pod vedením trenéra začínají v jakémkoliv věku.

Bohužel bazénů je stále stejný počet, nebo spíše dokonce méně…

Ano, to je pravda. Nedostatek bazénů nám práci ztěžuje. Jenom v Praze chybí přibližně 12 bazénů. Bylo by vhodné zlepšit jejich výstavbu tak, aby byly více zaměřené na plavání a méně na rekreaci.

Je plavání těžké, nebo složité? Zkusíme si tipnout? Na stupnici od 1 do 10, kde deset je Phelps, se dostaneme na 5 relativně rychle, ale zbytek cesty k desítce bude trvat třeba až do konce života…

Přesně. Plavání je velmi technické. Stejně jako voda může pomoci, tak může také plavání ztížit. Základy se dají naučit poměrně rychle (osobně považuji za nejtěžší naučit se správnou práci nohou), ale potom se zaměřujeme na další aspekty, které mohou trvat dlouho. Nicméně je důležité si říct, že to už není takový oříšek.

Kolik těch 5 úrovní může tvořit procent? Záleží na tom, jak dobrou techniku máme?

Je těžké přesně určit, kolik procent z toho tvoří. Přibližně to bývá kolem 60 až 70 %. Je dobré si uvědomit, že 100% techniky nikdy nikdo nedosáhne, a technika není univerzální. To, co považujeme za chybu u jednoho, může být normální u druhého. Například transfer nad vodou může být rozdílný u různých plavců.

Nemám techniku, ale dokážu to silou. Budeš s tímto tvrzením částečně souhlasit?

Bohužel nebudu souhlasit. V plavání to jednoduše nefunguje. Pokud mám sílu, ale nedokážu správně chytit vodu, tak mi ruka prostě projde vodou jako nůž máslem a nepohnu se moc dopředu. Plavání je specifické a pokud do vody pošlete nějakého nablýskaného zápasníka (omlouvám se všem zápasníkům), je vidět, že nejde tak dobře, protože se nedokáže uvolnit.

Kolikrát je vhodné chodit do bazénu, aby to mělo vůbec nějaký efekt?

Obecně platí, že jednou týdně je příliš málo (i když jednou je stále lepší než vůbec). Pro začátečníka je optimální chodit 2 až 3krát týdně. S pokročilejší technikou bude potřeba více práce a můžeme se bavit o 4 až 5 dnech plavání v týdnu. Profesionální plavci věnují tréninku více než 20 hodin týdně.

Doporučil bys od začátku trenéra? A pokud ano, kolik hodin by to bylo průměrně?

Ano, od začátku je dobré mít trenéra. Je důležité se zbavit největších chyb, abychom je nepřišli osvojit. Naučit plavat je mnohem snazší než se přeucit. Na tuto otázku nelze odpovědět obecně. Záleží na záměru jednotlivce, zda se chce naučit jen plavat nebo také závodit. Každý se učí rychleji či pomaleji. Pokud vezmeme průměrně sportovně založeného jedince, který by chtěl zvládnout základy, můžeme se bavit o tréninku 2krát týdně po dobu jednoho až dvou měsíců. Je také vhodné již od začátku mít videoanalýzu pohybu, která umožní rychlejší pokrok.

Učíš hned od začátku všechny styly, nebo pokud někdo chce umět/vylepšit pouze kraul, věnuješ se jen tomu?

Opravím tě, neplaveme 4 styly, ale 4 způsoby. Každý způsob má svá pravidla a každý plavec je plave svým osobitým stylem, samozřejmě v rámci pravidel. U dětí začínám většinou s kraulem a znakem a zaměřuji se na ten způsob, který jim jde lépe. U dospělých to dělám podobně, ale přizpůsobuji se také jejich přání. Prsa je vždy na posledním místě, protože je technicky nejtěžší a nejméně zdravé. Lidé, zejména triatlonisté, plavou převážně kraul a prsa, ale opomíjejí znak a motýlka, což je chyba. Znak je nejlepší kompenzací pro kraul a motýlek vám poskytne sílu a díky vlnění lépe pochopíte kop.

Jaký styl (samozřejmě jsem myslel způsob) je obecně nejjednodušší a jaký nejtěžší? (smích)

Nejjednodušší bývá kraul nebo znak, zde je to zhruba 50:50, každý má svou silnou stránku. Nejtěžší je určitě prsa.

Pojďme k nejčastějším problémům, kterým plavci často čelí a které trvá velmi dlouho, než je překonají…

Na to bychom mohli mluvit dlouho, je to na více dílů. Z mé zkušenosti plavci nejčastěji bojují s dýcháním. Také mají často problémy s pohybem nohou a s tím souvisejícím správným držením těla. A zase se dostáváme k dýchání, které je kvůli špatné poloze těla velmi obtížné.

My třeba „necítíme vodu“. Lze se to naučit? Pamatuji si, že někdo ve Sportu odpovídal v rozhovoru něco ve smyslu: „Já tady mám deset lidí a jen Květoslav (Svoboda) si s vodou hraje. Ostatní se tady jen trápí…“

Cit pro vodu získáváme obvykle již v dětství prostřednictvím správného tréninku a častého pobytu ve vodě. Je to také částečně vrozená schopnost, kterou někteří mají více a jiní méně. Pavel Kolář ve své knize Labyrint pohybu píše například o tom, že pokud chceme rozpoznat dobrého plavce v dětství, dáme mu zmrzlinu.

A pokud si potom umyje pusu a okamžitě ji otře, je citlivější a jeho cit pro vodu by měl být mnohem lepší. Nicméně to neznamená, že to nelze získat v dospělosti, ale je to velmi obtížné. Plavat však můžeme i bez toho. Budeme však mít méně lehkosti a pohyby budou více vydřené.

Nyní se pokusme tipnout, že nejčastěji se vyskytují problémy s padáním nohou, špatným střihem a špatným dýcháním…

Ano, to je pravda. Plavání je o vztahu mezi všemi částmi těla. Padání nohou se často vyskytuje ve spojení se špatnou polohou těla, což by se dalo vyřešit správným kopem, ale ten je často nedokonalý a nebo vychází z kolen. Poté se objevuje špatné dýchání, které může být příčinou špatné polohy těla nebo naopak jejím důsledkem.

Co by měl každý zkušený nebo začínající plavec mít ve své plavecké tašce jako základní výbavu?

Základní výbavou by měly být plavky a brýle. Musím tě však zklamat, dlouhé plavky zdaleka nejsou nejplaveckejší. Poté by měly následovat ploutve, které mohou ze začátku velmi pomoci. Další v pořadí je vhodné mít piškot a šnorchl. Poté už se můžeme bavit o různých dalších doplňcích, které jsou skvělé, ale postupně se s nimi seznamujeme. To mohou být různé druhy paciček, reverzní pacičky, padáky a další odporové pomůcky.

Nádech na obě strany, na jednu nebo je to jedno?

Určitě to není jedno! Každý má obvykle svoji preferovanou stranu. Je jasné, že každý nádech oslabuje záběr a zapojuje jiné svaly. Pokud bychom se tedy nádechovali jen na jednu stranu, mohlo by dojít k nerovnováze. Nejlepší je plavat na tři záběry a poté se nadechovat. Druhou možností je plavat na jednu stranu v jednom bazénu a na druhou v druhém bazénu. Při závodech si pak plavec vybere stranu, na kterou se nadechuje lépe a dýchá na tu, ve které je silnější.

Vysoký loket nebo „nevysoký“ loket?

Začátečníci by měli trénovat s vysokým loktem a naučit se ho správně používat. To však neznamená, že je to jediná možnost. Sprinteři používají spíše nataženou paži, ale i zde je důležitá rotace těla. Existují plavci, jejichž rozsah pohybu v ramenou jim nedovoluje přenášet paži s vysokým loktem. Osobně se zaměřuji více na to, co se děje pod vodou než na přenos nad vodou. Přenos nad vodou řeším pouze v případě, že výrazně ovlivňuje záběr.

Člověk se rodí jako „prsař“ nebo se to musí naučit?

To je skvělá otázka, ačkoli může někoho trochu znervózňovat. Osobně prsa moc nemusím, a proto je můj pohled na ně trochu zkreslený. Můžeme říci, že někteří lidé mají určitý talent pro plavání prsou od narození.

Nádech na každý druhý nebo třetí záběr?

To závisí na disciplíně. Například při 50m kraulu nebo motýlku plavec často neudělá žádný nádech. U 100m kraulu se obvykle nádechuje na každé dva záběry, ale tato strategie se objevuje až v poslední době. Při delších vzdálenostech je nádech na každý třetí záběr běžný. V tréninku je vhodné nádechovat se na každý třetí záběr.

Nohy (pokud nemám nohu jako Thorp) přidávají asi 5-10 %, takže skoro nic, nebo je dobré mít dokonalý střih?

Mám nohu velikosti 42, takže vím, o čem mluvím. Vždy jsem se dorovnával až s ploutvemi. Nohy nemůžeme ve tréninku vynechat. Jsou důležitou součástí plavání a vnímám je jako nedílnou součást. Samozřejmě, u delších vzdáleností je lepší je spíše táhnout za sebou a používat je pro vyrovnání polohy a lehkou propulzi. Mějme na paměti, že nohy jsou velkým svalovým skupenstvím, a i když nám mohou dodat rychlost, zároveň nám berou energii.

Také jsi mi řekl, že je dobré mít různé druhy paciček a že lidé často nechápou, že každá má jiný účel…

Ano, pacičky jsou často vnímány jen jako odporová pomůcka pro posílení svalů, ale existuje mnoho technických paciček, které jsou skvělé pro plavání. Jsem zastáncem toho, aby lidé měli různé druhy paciček – menší, technické, ať i větší. Během tréninku je pak můžeme střídat a zaměřit se tak na různé aspekty, jako je síla nebo technika.

Konec první části našeho rozhovoru…

Zaujal Vás Ondra? Zkuste mu napsat a vylepší techniku (nejen na plavání) https://www.manatee.cz/ třeba i Vám!