Naučte se předcházet bolestivým puchýřům.
Není snad nikdo, kdo by si nějaký ten puchýř někdy nepřivodil. Stačí, aby se bota, látka nebo sousední palec třel dostatečně dlouho o kůži a máme o problém postaráno.
Nejprve to jen v botě trochu tlačí, pobolívá, kůže zarudne, a když tření pokračuje (kdo by se hned zastavil a sundal si boty, že?), následuje brzy oddělení jednotlivých vrstev pokožky (konkrétně se oddělí vrchní vrstva pokožky od škáry) a vzniklá kapsa se naplní tekutinou.
Co byste měli o puchýřích vědět
Je více faktorů, které se na vzniku puchýřů podílejí: určitý typ kůže, velké tření a tlak, pohybující se kost při běhu a samozřejmě i množství opakování. Jsou místa, kde se vám puchýř udělá snáz než jinde – zkuste si schválně ukazováčkem pravé ruky zatlačit do dlaně a pak prst posouvat. To samé udělejte na hřbetu vaší ruky – uvidíte, že někde je kůže prostě méně pohyblivá.
Velký podíl na vzniku puchýřů má mikroklima ve vaší botě – vlhkost a teplota. Teplotu moc regulovat nemůžete, vlhkost (pocení) do určité míry ano.
Jak na prevenci
SPRÁVNÉ BOTY
Ty jsou základ – dostatečná velikost zohledňující to, že se vám při dlouhém běhu chodidlo prodlouží. A potom přiměřená šířka, aby vám poskytla dostatek prostoru pro nohu, aby nebyla stlačená, nebo aby vám prsty nestlačovala k sobě.
SPRÁVNÉ VÁZÁNÍ TKANIČEK
Vázáním tkaniček ovlivníte nejen to, aby vás bota netlačila, ale můžete jím i zamezit podkluzování paty. Skvěle si botu můžete uzpůsobit tvaru své nohy a zámeček zabrání klouzání.
Více v článku: Jak si zavázat tkaničky
PONOŽKY
Vybrat si správné ponožky není úplně jednoduché – kromě toho, že vám musí padnout velikost a nesmí vám deformovat prsty, vybírejte vždy ponožky, které umí odvádět vlhkost.
Co se týká velikosti, tak počítejte s tím, že ponožky ze syntetických materiálů bývají těsnější. Ponožky vyrobené z materiálu s přírodní příměsí (bavlna či vlna) mají tendenci se roztáhnout, a pokud se vám v botě shrnou, puchýře na sebe nenechají dlouho čekat.
Ponožky zesílené v určitých částech mají lepší tlumící schopnosti, které pomáhají při snížení tlaku.
Někteří běžci používají dvoje ponožky. Dvě vrstvy vlastně rozdělí tření mezi kůží a botou. Tenhle fakt využívají i někteří výrobci ponožek – v určitých částech ponožky jsou dvě vrstvy tkaniny. Nebo se dají koupit přímo dvouvrstvé ponožky.
VNITŘEK BOTY
Nejrůznější vložky do bot a gelové polovložky a polštářky dokáží tlumit nárazy a tlak na konkrétních problematických místech.
Zmírnit tlak můžete i nalepením nějaké gelové náplasti nebo polštářku na místo, kde se vám puchýře dělají nejčastěji.
SNÍŽENÍ POCENÍ
Na chodidle je rozmístěno cca 90 tisíc potních žláz, které vám v botě dokáží vyprodukovat poměrně hodně nepříjemnou vlhkost.
Proto někteří běžci používají antiperspiranty, aby pocení snížili (Podexin, Driclor). To může a také nemusí fungovat. Vlhkost v botě tím sice snížíte, ale zamezení pocení může někdy vznik puchýře v určitých případech i uspíšit. Pokud nechcete sahat po žádném antiperspirantu, ale chcete pocení snížit, můžete použít koupele v odvaru z dubové kůry, která stahuje ústí potních kanálků a snižuje potivost nohou.
PROMAZÁNÍ KŮŽE VAZELÍNOU
Asi nejsnazší řešení pro většinu lidí je promazání chodidel a prstů vazelínou. Je pravda, že vazelína se může po určité době vstřebat a nemusí vám tedy pomoct při opravdu dlouhých bězích.
TEJPOVÁNÍ A PŘELEPOVÁNÍ KŮŽE
Nalepování ochranné pásky může skvěle fungovat, pokud je provedeno správně. Chce to ale docela dost praxe, protože ohyby a pomačkaná páska mohou mít ve finále opačný efekt.
Stejně tak páska, která se díky vlhkosti někdy odlepí.
Příklady lepení
Dokonalá prevence fungující pro každého neexistuje
Dá se říct, že co běžec, to jiná strategie prevence puchýřů, a co funguje pro jednoho, nemusí fungovat pro vás. Na 100% se dá říct jen jediné: riziko, že se vám nějaký ten puchýř udělá, existuje vždy. Chce to mít vše vyzkoušené – boty, vázání tkaniček, ponožky a případně i prevenci (vazelína, přelepování….)
První pomoc
Když puchýř včas neošetříte, tak riskujete jeho protržení, případně úplné stržení. Tím se extrémně zvýší pravděpodobnost infekce a délka léčby.
Propichovat nebo nepropichovat
Pokud chcete, aby se puchýř co nejrychleji zahojil, pak puchýř nechte jak je. Tekutina uvnitř puchýře totiž udržuje odhalenou škáru ve sterilním prostředí, působí jako prevence infekce a urychluje hojení. Puchýře se hojí nejlíp při tzv. vlhkém hojení – můžete použít třeba HemaGel. Naneste ho slabou vrstvu na puchýř a sterilně obvažte. Pokud se obvaz neznečistí dříve, pak převazujte ránu po 24 hodinách.
Pokud hemagel nemáte, tak přikryjte puchýř sterilním gázovým čtverečkem a přelepte náplastí, ale nikdy příliš neutahujte. Existují i speciální náplasti na puchýře.
Když je puchýř hodně naplněný, bolí a hrozí, že praskne (protože kdo by přestal s běháním a čekal, až se to zahojí, že?), tak je lepší puchýř propíchnout a tekutinu vytlačit.
V tom případě použijte STERILNÍ jehlu a opatrně propíchněte puchýř na okraji a dejte pozor, abyste neporanili spodní vrstvu. Potom vydesinfikujte a přikryjte sterilním obvazem nebo náplastí.
Zapomeňte na propichování jehlou s nití. Tam vám infekce hrozí asi nejvíc (těžko vydesinfikujete celou jehlu, když ji musíte nějak držet, a o niti, kterou velmi často ještě při navlékání olíznete, ani nemluvě).
Zdroj:
- http://www.blisterprevention.com.au
- www.running-physio.com/blisters/
