Jan Volár je českým triatlonovým reprezentantem. Mezi jeho úspěchy bezpochyby patří přední umístění v evropských pohárech nebo ovládnutí celkového pořadí českého poháru. Vyzkoušel si ale i roli organizátora běžeckých závodů. Zaměřuje se hlavně na olympijský triatlon, ve kterém by se rád kvalifikoval na Olympiádu.
Sledujte Honzu určitě na jeho FB, Stravě, nebo Instagramu!
Jak ses, Honzo, k triatlonu vlastně dostal a kolik let se mu již věnuješ?
Začínal jsem s plaváním a v létě jsem občas závodil na triatlonových “pouťácích”. Po dostudování gymnázia jsem se pak začal triatlonu věnovat naplno. Takže už se mu věnuju dlouho.
“Kdo mě zná, tak ví, že se nebojím ničeho, nebo to alespoň nikdy nepřiznám. Respekt samozřejmě mám z každého soupeře.”
V plavání jsi , hádám, musel dosáhnout mnoha úspěchů, že?
Právě že vůbec ne. Až v osmnácti jsem poprvé zaplaval limity a nominoval se na MČR, přičemž většina lidí ani neví, že pro nominaci je třeba nějaké limity plnit. To jen aby bylo zřejmé, jak moc jsem byl špatnej.
Nejvíce ze tří disciplín ti jde asi plavání a kolo. Čím si vysvětluješ, že jsi v těchto disciplínách tak silný?
Nepamatuji si, že bych někdy neplaval. Jak už jsem zmínil v úvodu, tak začátky sice nebyly nic moc, ale, postupně jsem se zlepšoval a momentálně jsem v docela slušné plavecké kondici, pokud neudělám nějakou blbost na bojkách, tak jsem schopný vylézat na předních pozicích už asi v každém závodě.
“Možná se to ale časem zase změní a teď mám jen trochu problém s egem.”
V cyklistice si dovolím tvrdit, že už patřím v triatlonu k jednomu z nejlepších na světě. Vysvětluji si to hlavně tím, že na kole trénuji asi o dost více než ostatní. Zvláště o pár let dříve, když jsem byl několikrát zraněný a nemohl běhat, jsem ročně jezdil i 20000 km.
Prosím, prozraď nám, jak je možné, že plavání v tvém podání vypadá tak neskutečně ladně a přesto to vypadá oproti ostatním (opticky), že plaveš pomalu. Jsi vždy jeden z nejrychlejších v balíku. Pokud se člověk dívá i z dálky, přesně ví kde jsi…
Plavání je hodně technická disciplína. Důležité je hlavně umět “chytit vodu” a potom se od ní můžete pořádně opřít a nepromáchnout vodou na prázdno. Plave takhle většina bazénových plavců, ale na otevřenou vodu se vyplatí plavat s vyšší frekvencí.
Ale ani ve “třetí” disciplíně se určitě neztratíš. 10000 m za 31:49.93 ve Slavkově u Brna je toho velkým důkazem
Tento závod byl hodně zvláštní. Když jsem přijel do Slavkova, tak jsem zjistil, že nezávodím s muži, ale že start mám už za 50 minut a startuji s juniory.
V té době bylo asi 30 stupňů ve stínu (což nám ale mohlo být skoro jedno, protože v té době ještě žádný stín na dráze nebyl). Na zhruba 32. metru závodu jsem šel do čela a někde od 3 km jsem začal předbíhat závodníky o okruh. Ale i s ohledem na extrémní podmínky je čas hroznej.
Dost věcí jsi změnil a prý jsi i prozřel z pár zažitých mýtů. Jaké to jsou?
Třeba to, že musíme při běhu dělat 180 kroků za minutu, nebo velmi oblíbený, že laktát zakyseluje svaly a ty proto bolí. Momentálně je ale důležitější řešit mýtus očkování, protože jak už snad všichni víme, ve skutečnosti je to jen zástěrka, jak nás chce Bill Gates očipovat, z nějakého důvodu.
Do vyvracení toho se už ale naštěstí vrhly největší mozky dnešní generace v čele s Ilonou Csákovou. (Kdyby to náhodou někdo nepochopil, tak tohle byl vtip a prosím všechny, nechte se očipovat) (velmi seriózní výraz)
A co ty zažité mýty, které ses musel přenaučit? Tvůj běžecký styl totiž vypadá neskutečně moc krásně!
Díky. S běžeckou technikou mi pomohl Daniel Noah. Běh byla dlouhodobě moje největší slabina v triatlonu, takže, když už jsem nebyl schopný podávat dobré výkony, tak jsem se řídil alespoň heslem, že není důležité jak rychle běhám, ale jak u toho vypadám.
“Můžu trénovat víc než ostatní, protože mám hodně času díky tomu, že nemám žádné kamarády”
Umíš ale i 5000 m za 15:16.09. To už je moc pěkný cvrkot!
Osobák na 5000 m na dráze mám 14:42. Na české poměry to asi není úplně špatný, ale svět je někde úplně jinde. Pokud nebudu schopný běhat alespoň kolem 14 minut, tak ve světovém triatlonu nemám šanci uspět.
Dost lidí (a i tý sám) o sobě tvrdíš, že jsi “netrénovatelný”, už se na tom něco změnilo? (smích)
Nikdy jsem nebyl nejlepší ani ve skupině, ve které jsem trénoval. Říkal jsem si, že pokud jsou teď všichni lepší než já, tak přeci když budu dělat to stejné jako oni, tak je nikdy nemůžu porazit. Tak jsem si začal studovat všechno možné o tréninku a postupně zjišťoval, že nějaké věci by možná šly dělat lépe, proto jsem se rozhodl, že se budu trénovat sám.
“Když totiž nedokážete vydýchat dost CO2, tak se to při zátěži jeví tak, že vás začnou bolet svaly. Změnil jsem tedy tréninky a začal jsem chodit delší úseky a stupňovaně.”
Na začátku jsem udělal spoustu chyb a možná zbytečně prohrál spoustu závodů a pokazil spoustu sezón, ale díky tomu jsem se i hodně naučil. Teď si už neumím představit, že bych někomu věřil tak, že bych neřešil, proč a co mám dělat a jen se řídil podle tréninkového plánu. Možná se to ale časem zase změní a teď mám jen trochu problém s egem.
Máš jednoho, nebo více trenérů a na co se teď hlavně zaměřujete?
Mám jen jednoho trenéra, jsem s ním maximálně spokojený a ano jsem to já sám.
Pro většinu lidí asi můj trénink nebude znít moc moderně, protože se nijak nejmenuje. Nejblíže je asi systému polarizovaného tréninku.
Momentálně se zaměřuju na zlepšení tukového metabolismu, na to abych zvládl správně dýchat ve vyšší zátěži, na zlepšení VO2 a na strukturální trénink.
Není náhodou polarizovaný trénink to, co se jeví podle světa jako nejefektivnější? Například Luboš Bílek ho ale nejede…
Neznám Lubošovy metody, ale trénuje především lidi z dlouhého triatlonu, takže ti trénují odlišně. Já se taky striktně nedržím konkrétního modelu tréninku. Loni jsem měl problém, že když jsem běžel tempem 3 min/km, nebo rychleji, tak jsem si připadal že sprintuju. Proto jsem běhal kratší úseky a rychleji.
Díky tomu se teď cítím komfortněji i při vyšších rychlostech. Na konci roku jsem si odběhl v tréninku 10 km na dráze, abych zjistil, jak na tom jsem. Tři čtyři kilometry byly v úplně pohodě, potom jsem začal dost zpomalovat.
Během testu mě bolely nohy, ale druhý den už byly svaly úplně v pohodě, z čehož jsem usoudil, že problém možná nebude ve svalech, ale v dechu.
Jak říká Spiderman: „Budu muset trénovat a jíst hodně zeleniny“.
Když totiž nedokážete vydýchat dost CO2, tak se to při zátěži jeví tak, že vás začnou bolet svaly. Změnil jsem tedy tréninky a začal jsem chodit delší úseky a stupňovaně.
Když běžím pomalu, zvládám provést dechovou vlnu docela dobře, ale když běžím závodním tempem třeba jen krátké úseky, tak dýchám špatně, proto běhám stupňované úseky, abych byl schopný si správné provedení dechu ohlídat. Nicméně tímto tréninkem jsem pravděpodobně nedodržel polarizovaný systém.
Jakou škálu má pro tebe polarizovaný trénink? 1-5, nebo 1-10? Co je pro tebe easy a co fakt hard?
Všechny easy tréninky jsou podle pocitu a z externích metrik mě zajímá jen čas. Takže někdy běžím 5 min/km, někdy 4:20 min/km, záleží kdy jdu trénovat a co jsem dělal posledních pár dní atd.
Několikrát do týdne začínám trénink s nízkým svalovým glykogenem. Ze začátku jsem byl schopný takhle odběhat pomalu 50 min, postupně jsem běžecké tréninky prodlužoval ke 2 hodinám.
Dál už jsem prodlužovat nechtěl a tak jsem je začal zrychlovat. Takže teď odběhám za 2 h třeba i 30 km, ale v podstatě je to trénink easy. Tempo na hard tréninky si stanovuji podle toho, jak jsem zvládl poslední tréninky a nebo jak se cítím. Pokud někoho zajímají moje tréninky, tak všechno nahrávám na Stravu.
Když už je řeč o VO2max… Máš ho změřeno?
Naposledy jsem byl na testech v lednu 2020 a moc velká sláva to nebyla, radši už si ani nepamatuju kolik mi přesně vyšlo. Věřím, že jsem tuto hodnotu dost zlepšil, čímž bych možná mohl vyvrátit další z mýtů, totiž že VO2max se nedá moc ovlivnit.
Až půjdu příště nějaký test a zjistím, že jsem se opravdu zlepšil, tak výsledek zveřejním. Pokud by se stalo, že se nezlepším, tek to nikde zveřejňovat nebudu a budu doufat, že už jste na tyhle řádky všichni zapomněli.
“Vlastně to teď ani moc neřeším, samozřejmě bych na Olympiádu chtěl a udělám všechno, abych se tam dostal, ale pokud to nedopadne, tak to asi nějak přežiju.”
Čemu dalšímu kromě polarizovaného tréninku věříš? A když už jsme u těch zažitých “nesmyslů”. Proč ještě pořád spousta trenéru pracuje s aerobním a anaerobním prahem, když nic takového neexistuje?
Problém vidím hlavně v tom, jak se prahy stanovují. S repre jsme měli dříve jednou, nebo dvakrát do roka laktátové křivky, kdy nám bylo doporučeno, abychom dva, až tři dny před testy už moc netrénovali.
Potom jsme běželi testy v hale, kde bylo 20 stupňů. Jenže do podobné situace jsme se v tréninku nikdy nedostali, protože jsme trénovali většinou venku a hlavně každý den. Když pak začnu trénink unavený z předchozího dne, tak budu mít samozřejmě ANP někde jinde, než kdybych byl odpočatý.
Samozřejmě se dá na ANP hlídat jinak, třeba že si budete průběžně během tréninku měřit hodnoty laktátu a z dlouhodobého sledování zjistit, kdy jste ještě pod prahem a kdy nad.
Tak to ostatně dělají například Ingebritseni (tedy alespoň podle toho, co jsem tak odpozoroval ze YT Team Ingebritsen). Nicméně oni pak zvládají i dva ANP tréninky denně a to většina lidí prostě nezvládne.
Další otázkou je, co chci tímto tréninkem reálně zlepšovat a zda je pak opravdu nutné, abyste trénovali právě na této intenzitě?
Jakých dosavadních úspěchů si ceníš nejvíce a jak ti (nejen) minulý rok změnil plány Covid-19?
Moje nejlepší výsledky byly vítězství v EP v Dniepru a 13. místo na SP v Santo Domingu. V plánu v loňském roce bylo pokusit se nominovat na Olympiádu, s tím souvisí i to, že jsem měl létat od února po závodech a snažil se sbírat potřebné body. Všichni ale víme, jaký ten rok opravdu byl.
Pořád je tedy tvým dlouhodobým cílem vysněná Olympiáda? Víš, kolik bodů potřebuješ, aby se kvalifikoval? Podle ITU World Rankings jsi na 163 místě.
Vlastně to teď ani moc neřeším, samozřejmě bych na Olympiádu chtěl a udělám všechno, abych se tam dostal, ale pokud to nedopadne, tak to asi nějak přežiju. Dnes se vlastně ani neví, jak a kde se vůbec bude dát ještě o případnou kvalifikaci bojovat, takže to moc neřeším a prostě se budu připravovat, jak nejlépe umím a uvidíme, jestli to bude stačit nebo ne. Otázka je, jestli vůbec nějaká Olympiáda bude.
Současná světová špička na olympijské distanci, je schopná běžet (když je dobrý den), klidně pod 29 minut. Jak se k tomuhle chceš přiblížit a jde to vůbec?
Když to zvládají ostatní, tak to přece musí jít. Věřím, že systematická a dlouhodobá příprava je jediná metoda jak toho dosáhnout.
Co pro to budeš muset všechno ještě udělat?
Jak říká Spiderman: „Budu muset trénovat a jíst hodně zeleniny“.
To samé platí ale i o střední distanci, kam je na pódium čas v podstatě už pořád pod 3:50. Ještě pořád máš střední vzdálenost jen jako “oživení v závodění”, nebo se něco u tebe v tomto směru změnilo?
Po loňském Czechmanovi mám nějaké nevyřízené účty s Lukášem Kočařem. Půlky mě lákají a taky bych hrozně rád závodil v Challenge Daytona. Nejen kvůli samotnému závodu který vypadá hodně dobře, ale i kvůli prachům (smích). Priorita ale zůstává v krátkém triatlonu.
Cílé rozhodně nemáš nízké, ale výkonnost na to rozhodně máš. Jaké jsou tvoje dlouhodobé plány? Chceš během pár let prohánět Brownlee brothers, Mario Molu, nebo Javiera Gomeze?
Tento rozhovor doteď z mé strany probíhal překvapivě trochu nenamachrovaně, takže abych to změnil tak odpovídám, že je nechci prohánět za pár let, ale už za pár měsíců.
I přes krizi v celém sportu se ti povedlo předvést čeho jsi schopný a to v super sprintu v Račicích, nebo na MČR v Příbrami. Jak ses na tyto závody připravoval?
Žádný specifický trénink jsem kvůli těmto závodům nedělal. Vrchol loňské sezony měl SP v Karlových Varech a to absolutně nevyšlo. První dva jmenované závody byly dobré, ale samozřejmě úroveň světového triatlonu je jinde.
Dva závody, dvě zlata a k tomu nový MČR v olympijském triatlonu. Jak ti to zní?
Zní to krásně, ale snad nezůstane jen na těch a přidají se k nim ještě další medaile.
V Račicích jsi svedl překrásný souboj především s Janem Čelůstkou. Jak moc téžké to bylo? Rozhodl až úplně závěrečný sprint…
Celý finálový závod v Račicích byl hodně taktický. Nikomu se nechtělo tahat na kole ani na běhu. Naplno se závodilo jen v posledním kilometru běhu. Tam nasadil hodně ostré tempo Radim Grebík, který tím ale ztratil dost sil, které mu možná chyběly v úplném závěru. Tam jsme přiběhli ještě společně s Čeldou a s Tomášem Zikmundem.
Já jsem si na sprint věřil, takže jsem čekal do poslední chvíle a vyplatilo se. Taky jsem fakt nechtěl, aby mě porazil Ziky, to bych asi hodně těžce rozdýchával (vím, že si můžu dovolit to napsat, protože až sem to Ziky sám určitě nedočte).
Na MČR v Příbrami to byl ale “úplně jiný” příběh. Na třetím místě z vody, asi nejlepší kolo a pak ještě navýšení náskoku na běhu…
Chtěl jsem už z vody lézt první, ale měl jsem hodně špatný start a potom složitě dohnat ztrátu. Důležité ale bylo, že jsem si udělal náskok před Lukášem Kočařem a tak jsem si mohl od začátku jet své tempo a na otáčkách hlídat rozestup.
V běhu jsem si věřil, Lukáš mě sice překvapil, že první okruh běžel stejně jako já, ale pak se asi trochu zlomil a já už jsem jen navyšoval náskok a vítězství jsem si ohlídal.
Pojďme se teď bavit o číslech. Kolik jsi jel tehdy v Račicích wattů a jak rychle jsi běžel? To samé samozřejmě i v Příbrami…
To čtenáře bohužel zklamu. Nevím kolik přesně měří běžecké tratě závodů a wattmetr jsem neměl. Pokud někoho zajímá moje FTP tak se zeptejte Lukáše Kočaře na jeho FTP, pak si přičtěte 5 wattů a budete vědět moje.
Měl jsi z někoho na obou těchto závodech respekt, nebo ses ho dokonce “bál”? Máš vůbec něco takového?
Kdo mě zná, tak ví, že se nebojím ničeho, nebo to alespoň nikdy nepřiznám. Respekt samozřejmě mám z každého soupeře. Zjistil jsem, že když jsem byl nervózní před závodem, tak většinou nedopadl moc dobře, takže to řeším tak, že prostě nervózní nejsem a ono to docela funguje.
Požíváš Nike Vaporfly Next %. Fungují skutečně ty boty? (my je totiž máme a podle nás určitě jo!)
Boty jsou vážně rychlé, jsem zvědavý, kdy nám je zakážou.
Když se podíváme co jsi šel na konci sezóny, určitě to budeš vzpomínat na arktického Czechmana a tvůj velký souboj s Lukášem Kočařem. Jak bys tento závod popsal?
Popsal bych ho jako příjemné zakončení sezóny mým prvním zimním triatlonem, nebo jako velký souboj s Lukášem, který nakonec těsně vyhrál o 10 minut.
Ty jediný sis v podstatě nic nevzal a po 5 km jsi prý zahodil i rukavice, že ti nebyla zima (velký smích). To ti jako fakt nebyla zima?
Když už jsem věděl, že nevyhraju, tak jsem potřeboval udělat alespoň něco, abych vypadal zajímavě. Jsem rád, že ostatní se oblékli a tak mi stačilo běžet nalehko a nemusel jsem se třeba ještě polévat na občerstvovačkách vodou. Dělám si srandu.
Rukavice jsem si sundal už v depu a absolutně nevím, co mě k tomu vedlo. Více o závodě se dočtete na mém webu www.janvolar.cz
Co další závody, co jsi ještě šel? Jak bys je zhodnotil?
Evropský pohár v Polsku jsem měl dobře rozjetý, byl jsem v úniku s jedním Rakušanem, ovšem během závodu nám do trati vjela sanitka, soupeř se stihl vejít mezi plot a sanitu a v zatáčce ji ještě dojel a pak za ní mohl odhákoval půl okruhu, já jsem se nevešel do prostoru za ním a musel jsem zastavit, tím se moje šance na vítězství rozplynulo a ještě jsem se pak nechal hloupě zavřít na konci cyklistiky.
Na MS v Hamburku jsem tajně doufal, že někdo neprojde testem na Covid, to se ale nestalo a já se tak nedostal na startovku a závodil kvůli tomu jen ve štafetách. Šel jsem poslední úsek, ale úplně se nám nedařilo, tak jsem měl nakonec za úkol se nenechat dojet o okruh a závod dokončit, což se těsně podařilo.
Čeká nás ještě nějaký pátek lockdown, jak se na to připravuješ a jak to ovlivní tvůj trénink?
Trénink to neovlivní vůbec. Bydlím teď v Praze a mám tady dobré podmínky. Na běh je tu dost možností a na kolo jsem si našel 6 km okruh, takže na něm možná budu muset objezdit pětihodinové tréninky, nebo zůstanu na trenažeru.
Navíc mám velké štěstí, že nemám žádné kamarády, takže ani zákaz potkávání se s dalšími lidmi mě neomezí (smích, který se mění v pláč, když si uvědomí, že je to pravda – smích pro ty, co to nepochopili).
Co by měly být tvoje highlighty sezóny? Už něco víš? Půjde to alespoň přes antigenní, nebo PCR testy?
Highlighty budou asi všechny mezinárodní závody, které se letos uskuteční. Myslím, že s testy by se závodit dalo, v loňském roce několik závodů proběhlo a nevím o nikom, kdo by se nakazil. Na takové otázky by ale měli odpovídat spíš skuteční odborníci, jako zubaři nebo datový vědci.
Má Honza Volár vůbec čas na odpočinek?
Trénuju, jím a zbytek času spím, takže odpočívám vlastně docela hard.
Sledujte Honzu určitě na jeho FB, Stravě, nebo Instagramu!
