Cesta z koronavirové krize – dají se snížit počty pacientů na JIPkách? Co radí odborníci ohledně prvních dní, kdy onemocníte covid-19?
Hlavní argument pro nutnost vládních opatření jsou přeplněné nemocnice. Jenže zatím se nikdo ani nepokusil udělat něco smysluplného – neřeší se jedna z hlavních příčin. Na to už po celém světě upozorňuje řada odborníků a lékařů. Většinou se pacienti pozitivní na COVID jen pošlou domů, že to mají zkusit vyležet. Ale nikdo jim neříká nic o tom, že se dá výrazně snížit pravděpodobnost těžkého průběhu. Existují protokoly, které se již v praxi osvědčily. V ČR je navíc osvěta ohledně fungování imunitního systému nulová. Většina lidí neví téměř nic.
Předem varuji, že tenhle článek je asi nejdelší, co jsem kdy spáchala. Takže pokud chcete rychlou odpověď na to, jak bychom mohli nejen dnes, ale i v budoucnu zabránit co největšímu počtu hospitalizací a úmrtí, pokud chcete pár vět vytržených z kontextu, tak si pusťte třeba televizi. Nikdo vás to nenutí číst. Můžete si zůstat ve své informační bublině, nebo můžete nahlédnout do toho, jak se na celý ten průser dívá někdo jiný. Kdo si chce přečíst jen tu část, co říkají odborníci a jak řešíme stav „něco na mě leze“ u nás doma, tak sjeďte až k obrázku k „Řešení“ 🙂 nebo si přečtěte zkrácenou verzi:
Každý žijeme ve své bublině
Je spousta věcí, na kterých se asi neshodneme. Např. na tom, kdo může za současnou situaci a jaká opatření dávají či nedávají smysl. Co je příčinou, že si vedeme tak špatně – virus, vláda, média, která šíří strach, lidé, kteří nedodržují opatření, nebo lidé, kterým třeba díky stresu, omezení pohybu, nedostatku slunce a čerstvého vzduchu selhává imunita?
Je to asi kombinace všeho. Obviňování ale stejně jen zdržuje od hledání řešení, takže je zbytečné to rozebírat. Takže pojďme se ptát, zda je něco, na čem se shodneme.
Všichni tvrdíme, že tím nejcennějším, co máme, je naše zdraví a život. Prý nám všem jde o jejich ochranu. Tedy alespoň to všichni předstíráme, že tohle je pro nás naprostou prioritou. V praxi je to trochu jinak, protože prioritou je často naše pohodlí, neochota měnit zvyky, nechuť měnit „naši pravdu“. Od spousty lidí slýchám, jak se nedá nic jiného dělat, než že musíme nosit roušky a že se musíme rychle všichni naočkovat. Většinou, když se těch lidí zeptám, co ví o imunitě, co ví o prevenci, co ví interferonech, co ví o možnostech, jak bránit viru v replikaci, co udělat během prvních dnů příznaků nemoci, tak neví téměř nic. Většinou ani nechtějí slyšet názor, že by mohli zabránit těžkému průběhu nemoci.
Všichni jsme skálopevně přesvědčeni o své pravdě. Jenže pro každého znamená pravda něco jiného. Vláda je skálopevně přesvědčená o tom, že trasování viru, testy a očkování jsou cesta ven. Vždyť když budeme hlídat přenos viru z člověka na člověka, tak ten virus nakonec z povrchu zemského eliminujeme a budeme zase žít normálně. Bohužel asi vidíme, že tahle cesta je slepá (alespoň ti, kteří se dívají kolem sebe a trochu racionálně přemýšlí, tak si uvědomují, že nejsme schopni virus dohonit – virus na rozdíl od nás zlepšuje svou efektivitu šíření, mutuje, vypadá to, že celosvětově můžeme čekat nové mutace, před kterými nás očkování nezachrání, nemusí na ně fungovat doposud využívané léky, i s očkováním stále můžete virus roznášet. I kdyby se nám podařilo všechny naočkovat, i kdyby očkování zmírňovalo průběh u všech mutací, co budeme dělat, až se nám tady objeví nový virus? Začneme nanovo?
Nebudu tady komentovat to, že vládní řešení víc života bere, než zachraňuje. Je to cesta nelidská, enormně drahá, neefektivní a zdlouhavá. Trpí všichni – snad kromě těch, kteří ze situace profitují. Farmaceutické firmy, výrobci testů, respirátorů, e-shopy, lidé, kterým vyhovuje práce z domova a nevadí jim jiná omezení…
Nezajímá nás nic, co se nás osobně nedotýká. Do jaké míry ničíme životy těch, pro které virus není hrozbou, kterým jsme zničili živobytí? Neskutečně trpí duševní zdraví, kultura, sport, školství a spousta dalších věcí kolabuje a nefunguje. Kašleme momentálně i na přírodu – respirátory, roušky, testy…jaký dopad to bude mít ve finále na přírodní prostředí? Ať naši zákonodárci přišli s čímkoli, nevyřešilo to zatím nic. Lidé umírají dál, dokonce čím dál mladší, imunita všech se díky nošení respirátorů, nadměrnému stresu, omezení pohybu, atd. rapidně snižuje.
Nedá se prý nic jiného dělat – virus je prý zákeřný. Jenže virů jsou přece tisíce, každý z nás jich má v sobě okolo 380 bilionů. Všichni neustále nějaké viry šíříme – některé jsou pro nás hodně nebezpečné, některé nikoli.
Když se nad tím zamyslíte, tak nás až tak netrápí to, že je tady nový virus. Viry tady s námi jsou a budou. Trápí nás těžké případy, úmrtí, zatížení nemocnic. Kdyby virus způsoboval opravdu jen rýmičku, nikdo ho řešit nebude.
Jak efektivně snížit počty lidí v nemocnicích, na JIPkách i počty úmrtí
Kdo na virus umírá a kdo končí nejčastěji na JIPkách? Já vím, teď mi řeknete, že kromě seniorů, obézních lidí, chronicky nemocných lidí s diabetem, vysokým krevním tlakem atd. nám teď přibývají nové případy, kdy má vážný průběh mladý zdravý člověk.
S tím tak úplně nesouhlasím. Prostě je to člověk, u kterého v danou chvíli nezafungoval na 100% jeho obranný systém. Ano, může to být i relativně zdravý člověk.
Imunitní systém zkrátka ovlivňuje řada věcí – nemůže správně fungovat, pokud chybí některé klíčové mikroživiny, nefunguje správně ani v případě, že máte v háji střeva (narušenou střevní mikroflóru), negativně ho ovlivní i stres – ať už jde o psychický stres nebo fyzický. Stres vás prostě vyhodí z rovnováhy. Zkrátka i u mladého, na první pohled zdravého člověka, někdy imunita nezafunguje v celé své parádě a viru se podaří překonat základní obranné linie. Pak se může vesele začít replikovat a páchat škody.
Je to válka – strategie v boji s nepřítelem nezahrnuje jen to, že se před ním chráníme tím, že mu bráníme, aby pronikl na naše území (do našeho těla). Že nosíme roušku, respirátor, že si myjeme ruce, že se vyhýbáme místům, kde by koncentrace viru mohla být veliká. Kromě této ochrany máme i imunitní systém s několika obrannými liniemi.
A i když už se viru podaří přes bariéry proniknout, máme ještě možnost bojovat tak, že zabráníme viru v replikaci, umožníme tělu efektivněji se bránit a pomůžeme tělu virus z těla eliminovat. Jenže o možnostech, jak to udělat se nemluví. Mluví se jen o nahánění viru – zkoumáme, kde se objeví, zkoušíme jeho cestování nějak omezit.
Vládní opatření nemohou nikdy fungovat, protože ti, kteří je vyplodí, neví o zdraví téměř nic. Takže od nich nějaké instrukce nečekejte. Máme holt velitele, kteří honí nepřítele, ale nedávají svému vojsku správné zbraně pro boj. A zdravotníci nás všechny nezachrání. Ti se snaží zabránit tomu, aby škody, které virus napáchá byly co nejmenší. I když by někteří lékaři rádi sdíleli své poznatky, nemají jak, většinou nemají prostor v médiích, případně z nich hned někdo udělá dezinformátory. Nemohou experimentovat s novými neschválenými léky (i když někdy to dělají prostě „načerno“).
To ale neznamená, že musíme my, obyčejní lidé nechat virus napáchat škody. Když viru nebráníme hned na začátku v replikaci, často se k lékaři dostaneme až v momentě, kdy jsou už škody v těle příliš velké. Přiznejme si to – neumíme se bránit při setkání s virem. Necháme virus, ať se replikuje, někdy dokonce snížíme imunitní reakci tím, že si hned snížíme teplotu, takže viru postupně dáváme výhodu být v přesile, necháváme v těle rozjet devastující procesy.
Inteligentnímu jedinci už došlo, že zdraví si musí chránit sám. Že relevantní informace si musíme hledat sami. Po ročním boji s virem už máme dostatek informací, abychom si mohli vybrat správnou strategii pro každou fázi války. Když zapojíme svou inteligenci a jsme ochotni věnovat poznávání pravdy nějaký ten čas a nějakou svou energii.
Bohužel má většina lidí posbírané jen určité střípky informací, někdo ví, jak používat respirátor, aby skutečně chránil, někdo ví, že si má mýt ruce (málokdo ale třeba využívá zajímavé studie o tom, jak zajistit také hygienu úst a nosu, které jsou pro virus vstupní branou do těla – stačí 1% roztok betadinu nebo lze použít i roztok dětského šamponu (v rámci studie vědci použili 1% roztok a zlikvidovali úspěšně téměř všechny viry na sliznici). Pár jedinců třeba ví o vitamínu D, někteří ví o vitamínu C, zinku a selenu (jen někteří lidé používají nesprávné dávkování a formy, které se nevstřebají, takže účinek je pak minimální). Někdo četl o NAC, někdo o melatoninu, někdo třeba ví, že existují extrakty z bylin, které brání množení viru – prozkoumané už máme byliny jako šišák bajkalský, právnatku latnatou, látku artemisin z pelyňku ročního, v Indii zkouší guduchi a další byliny. Existují studie o kvercetinu a bromelainu, víme, že i extrakt z černého kmínu a vody s medem může úspěšně pomoct tělu eliminovat virus i ve střevech, kde zůstává nejdéle …ale jen málokdo to všechno sleduje, zkouší sám na sobě (případně na své rodině J), málokdo si stihl udělat celý obrázek, jak účinná strategie ochrany může vypadat.
Já si třeba kladu otázku, jak by dopadly PCR testy, pokud by si lidé vždy před testem opravdu důkladně propláchli ústa a nos zmiňovanými roztoky. Zkoušel to někdo? Jestli ano, tak mi napište 😀
Zkrátka náš největší problém je, že se většina lidí zaměřila na diskuze o nesmyslnosti vládních opatření, hádáme se, trasujeme virus, nemocnice se nám plní, ale nevyužíváme ani zlomek toho, co bychom mohli.
Většina lidí se zkrátka vůbec nezajímá, jak se dá množení viru ovlivnit, jak si mohou posilovat imunitu, jak snížit pravděpodobnost těžkého průběhu. Spoléháme na to, že nám někdo dá instrukce. Vláda, lékaři, nějaká autorita.
Jenže zdravotníci, vláda nebo média – všichni nám tvrdí, že nemůžeme nic dělat. Já mám za to, že máme spoustu možností, které nevyužíváme. Mám vyzkoušenou řadu kombinací snadno dostupných doplňků a zatím to mně i lidem v mém okolí funguje. Nevidím důvod, proč se alespoň o některé poznatky nepodělit. Ne každý tráví hodiny na netu, takže jestli vás ta problematika zajímá, tak níže najdete inspiraci.
Jediná věc, na které se shodneme
Jediná věc, na které se všichni shodneme – je potřeba snížit počet pacientů na JIPkách, nechat zdravotníky oddychnout a zabránit zbytečným úmrtím.
Jenže nejprve si potřebujeme ujasnit, jak to v praxi zařídit. Co můžeme ovlivnit a co nikoli.
Smysluplných necenzurovaných informací se od vlády a médií asi nedočkáme
Nikdo nám doposud oficiálně nesdělil, co dělat, aby vůbec imunitní systém mohl fungovat, nemluví se o tom, jak imunitu zocelit a jak reagovat, když virus do těla pronikne a začne páchat škody…
Není tedy divu, že spousta lidí nevidí jinou cestu, než tu, kterou nám předkládá vláda – jiné řešení je nenapadá.
A je to právě naše omezenost vnímání problémů, která nám momentálně brání najít smysluplné řešení.
Každý žije ve své vlastní bublině, nejsme ochotni převzít zodpovědnost – zvykli jsme si, že za nás někdo problém vyřeší – vláda, zdravotníci, epidemiologové, vědci, nebo jiné autority. Některým z nich věříme, některým nevěříme. Každý věří někomu/něčemu jinému. Někdo, kdo věří médiím a vládě, tak logicky předpokládá, že trasování, očkování a lockdowny jsou jediná cesta ven.
Jsou ale lidé, kteří hledají informace jinde. Proč? Protože se snaží získat větší rozhled. Hledají pravdu. Nehodlají se smířit s řešením, které očividně nefunguje a které ničí naše životy víc než samotný virus.
Nemluvím teď o někom, kdo zpochybňuje existenci viru, ale kdo prostě přemýšlí nad tím, proč se nám nedaří problém vyřešit. Hledá zkrátka jinou cestu.
Nejde tady jen o zdraví – hlídat si musíme i své další životní priority – práci, zdroj obživy, svobodu slova, svobodu volného pohybu, štěstí a vzdělání dětí. Jakmile jsou nám naše základní práva odpírána, logicky se zamýšlíme nad tím, jestli to, co máme podle vlády dělat, má smysl. Pokud máme důkazy o tom, že opatření přináší víc utrpení než užitku, je naším právem a povinností snažit se o změnu, snažit se najít jiné řešení.
Myslím, že důkazů o tom, že současná opatření nás z krize v dohledné době nedostanou, už máme víc než dost.
„A to chceš nechat ty lidi umírat? Vždyť už máme přeplněné nemocnice. Budou umírat lidé, kterým už zdravotníci nebudou moct pomoct Nejen ti s covidem. Ale i jiní pacienti, kteří budou potřebovat intenzivní péči. Máme omezené kapacity! To by bylo nehumánní.“
Ano, tohle je dobrý argument, i když znovu připomínám, že osobně jsem zastáncem toho, že léčba by neměla mít horší následky než nemoc. A momentálně se pacientům, kteří řeší něco jiného než covid (třeba rakovinu) nevěnuje příliš pozornosti. Neřeší se ani psychika, sebevraždy, domácí násilí, zkrátka nic. Ale chápu, že ne každý přemýšlí o dlouhodobých důsledcích, ne každému záleží na dětech, na zdraví, životě nebo podnikání někoho jiného.
Vláda raději nevyhodnocuje výsledky svého činění. Kdyby to udělala, musela by okamžitě odstoupit. Vyšlo by totiž najevo to, že se chová jako lékař, který kvůli záchraně několika prstů na ruce nechal amputovat pacientovi paži a obě nohy.
Ale zpět ke klíčové otázce: máme možnost dělat něco jiného, než se snažit trasovat virus?
Může každý z nás udělat něco jiného, než se jen testovat, nosit respirátory a zavírat se do karantény?
Za mě ano. Je to řešení, které je nezávislé na vládě, které je nezávislé na zdravotnících, na médiích, na rozhodnutí WHO…jedinou podmínkou, aby to fungovalo je to, že se najde dost lidí, kteří nechtějí skončit na JIP a jsou ochotni za své zdraví převzít zodpovědnost.
Zkusme předpokládat, že se najde dost lidí, kteří se nechtějí zavírat ve své bublině – ať už je to bublina „jedinou cestou jsou lockdowny, testování a trasování“ nebo bublina „potřebujeme žít, všechno se musí otevřít, chceme riskovat klidně smrt“.
Pojďme si přiznat, že už nám to všechno všem leze na mozek a chceme začít normálně žít. A jsme ochotni pro to něco udělat. Pokud se na tom shodneme, můžeme se z toho vyhrabat.
Nejprve si pojďme položit několik základních otázek a shrnout fakta.
- Jsme schopni zabránit šíření viru, aniž bychom zdevastovali ekonomiku, školství, psychické zdraví a svobodu? Očividně ne
- V čem je vlastně největší problém ? Vláda odmítá komunikovat, vymýšlí nesmyslná opatření, média předkládají jen jeden úhel pohledu, zdravotníci jsou vyčerpaní, máme omezenou kapacitu zdravotnické péče, chybí diskuze odborníků, přibývá lidí, kteří nehodlají opatření dodržovat, virus mutuje, očkování rizikových pacientů vázne.
Snahy o komunikaci, dialog či hledání nových řešení ztroskotávají – ti, kdo rozhodují jsou hluší a slepí. Nehodlají poslouchat kohokoli, kdo s nimi nesouhlasí. Lidé začínají být neskutečně frustrovaní, někdy letargičtí, někdy agresivní. Pomůže tenhle přístup něčemu? Ne. Můžeme zlepšit komunikaci nebo ovlivnit média? Snahy byly, ale ztroskotaly. Můžeme navýšit kapacitu zdravotnictví? Ne. Můžeme přesvědčit lidi, aby striktně dodržovali čím dál přísnější opatření? Ne – většina lidí efekt chaotických nesmyslných opatření právem zpochybňuje. Můžeme zabránit viru mutovat? Ani náhodou!
- Pomohla by výměna těch, kteří tomu zatím velí? Možná, ale kde máme jistotu, že nová si vláda si povede lépe? Že si nově zvolení zástupci nebudou honit svoje ego, že jim nepůjde o vlastní zisk? Bylo by to hezké, kdybychom měli premiéra, který by neřešil jen své zájmy a ego, který by nelhal, nesliboval něco, co pak nedodrží.
Otázkou zůstává, jestli takového člověka najdeme.
A bude mít vůbec šanci na zvolení, když se i teď ukazuje, že je v našem státě spousta lidí, kterým stačí kobliha a sliby, že bude líp? Kteří i když se jim lže, i když všechno kolabuje, tak pořád doufají, že je vláda zachrání? Slibem nezarmoutíš a pravdu spousta lidí slyšet nechce. Říct nepříjemnou pravdu a vyžadovat navíc zodpovědnost od lidí – to není nejlepší marketingový tah pro žádného politika.
Nezní to moc optimisticky, ale naděje na změnu tu je. Jestli se dočkáme změny vlády v rámci příštích voleb, to ale uvidíme až za spoustu měsíců. Jenže teď nemůžeme čekat, jestli nás zachrání noví vládní představitelé. Do té doby může být pozdě a napáchají se neskutečné škody. Na zdraví, životech i ekonomice.
- Posilování imunity a převzetí zodpovědnosti za vlastní zdraví
Dá se snížit přetíženost nemocnic (JIP oddělení) jinak?
Už jsme si řekli, že šíření viru úplně pod kontrolou nebudeme mít nikdy – alespoň ne v dohledné době. Stačilo by správně posilovat imunitu? Vždyť se teď všude píše, že těžký průběh mají i mladí „zdraví“ lidé. Ano, věřte mi, že řeším i sportovce, kteří mají poměrně nepříjemné následky.
Znamená to, že nás imunita nemusí ochránit? Na to, abyste si na tuhle otázku dokázali odpovědět, musíte něco vědět o tom, jak funguje imunitní systém. Je zde několik obranných linií, které nemusí vždy fungovat na 100%. Můžete mít mladého sportovce, který je zdravý, nicméně stačí, aby si narušil rovnováhu těla – stresem (psychickým či fyzickým – v praxi to znamená buď negativní emoce nebo náročný trénink), nedostatkem spánku, špatným jídelníčkem. Pak tady máme spoustu lidí, kteří přestože tvrdí, že je zdraví na prvním místě, tak se prostě o své zdraví nestarají, mají nadváhu, nesportují, jí potraviny, které jim likvidují správné „fungování motoru“, mají deprese, atd. – někdy nejsou ochotni udělat změnu, někdy zkrátka neví, jak na to, nedaří se jim změnit životní styl. Pak tady je skupinka lidí, kteří řeší třeba vážná onemocnění, která jim imunitu snižují.
Určitě by pomohlo, kdyby se lidé o své zdraví starali, vzdělávali…ALE, je reálné, že všichni zhubnou a přestanou mít výmluvy? Chtěla bych tomu věřit, ale z praxe vím, že většina lidé své zdraví řeší až v momentě, kdy jim jde o život. Takže je to jedna z věcí, na které bychom měli zapracovat. Prostě zakomponovat do základního vzdělání návody, jak používat vlastní tělo a mysl. Ale teď nám to trn z paty nevytrhne.
Naučit lidi starat se o své tělo i mysl nějakou dobu trvá a navíc spousta lidí není ochotná se cokoli učit. Většina lidí totiž hledá řešení jen tehdy, kdy je něco vykopne z jejich pohodlí – ať už je to nemoc psychická, nemoc těla nebo výrazné omezení jejich vlastní svobody. A tohle máme v sobě každý jinak načasované. Můžete lidem donekonečna opakovat, že když budou jíst špatně, když se nebudou hýbat, když budou blbě spát, nebudou umět řešit stres a deprese, tak budou trpět. Začnou něco dělat, až když jim jde o život. A to ještě často až poté, když zjistí, že jim nepomůže jen nějaká pilulka.
Někoho vážné zdravotní komplikace přinutí převzít zodpovědnost, někdo bude celý život obviňovat okolnosti, rodinu, genetiku, vládu, nepřízeň osudu, slabou vůli, nedostatek prostředků, času..jak říkám, tohle chce hodně osobní odvahy, přiznat si, že za všechno si můžeme sami, že si vytváříme myšlenky, emoce, že rozhodnutí, jak na konkrétní situace zareagujeme, je jen na nás samotných. Přiznat si, že nejsme obětí, ale že jsme něco podcenili, to bolí. Trpí tím naše ego. Zkrátka doufat, že hned teď budou všichni zodpovědní je nereálné.
Můžeme se zaměřit alespoň na to, aby v našem imunitním systému nebyly díry – víme, že určité mikroživiny (vit. D, vit. C, zinek, selen a další) jsou klíčové pro fungování imunity. Takže minimálně by neškodila každodenní osvěta v médiích, která lidi vzdělávala ohledně toho, jak si zajistit dostatek vitamínů, minerálů, jak si dát do pořádku střeva. Ale to je bohužel dnes utopie.
- Buď se napasuješ do role bezbranné oběti viru, nebo se vyzbrojíš a virus zlikviduješ, než bude v přesile.
Musíme si připustit možnost, že se nám virus do těla dostane, i když se třeba snažíme mít silnou imunitu. Většinou nás virus neskolí z minuty na minutu. Obvykle nejprve cítíme, že „na nás něco leze“. Pak se postupně začínají přidávat nejrůznější příznaky. A my máme na výběr –buď můžeme útoku nečinně přihlížet a modlit se, že to nebude mít těžký průběh, nebo můžeme zahájit protiútok. Dokud se virus nezačne ve velkém množit, máme šanci bitvu vyhrát. Už jsem o tom psala v článku, který se věnoval tomu, jak viru můžeme bránit v replikaci. I když se viru podaří překonat bariéry našeho imunitního systému, tak nejsme bezbranní.
Jenže o tom se v médiích nemluví – dozvíte se počty pozitivně testovaných případů, ale bohužel nic o tom, co byste měli udělat, když pocítíte, že se necítíte nejlíp a že se nejspíš rozjíždí ve vašem těle nějaké viróza. Z oficiálních míst se nedozvíte nic smysluplného (kromě toho, abyste si lehli, izolovali se, nikam nechodili a případně si vzali nějaký prášek na teplotu a bolest). Většina lidí tedy řeší většinu viróz prostě na základě informací, které mají k dispozici – někteří do sebe hned narvou paralen, jiní ibáč. Z teploty 38 mají hysterický záchvat, že umírají, takže často sníží teplotu (jednu z obranných reakcí těla) hned na začátku, čímž boji s virem příliš nepomůžou. Naopak.
Do nemocnice se pak často dostanou až v momentě, kdy se jim špatně dýchá. Jooo, další věc, o které se v televizi moc nemluví – oxymetry a jejich využití při současné pandemii (ale tohle téma teď rozebírat nebudeme).
Tohle je momentálně naše největší slabina. Nečinně přihlížíme tomu, jak virus získává převahu, replikuje se, útočí. Dá se to změnit? Za mě ano. Existují různé protokoly. Stačí si vybrat a vyzkoušet je v praxi. Je to cesta, kterou se můžeme vydat.
Řešení
Abych to shrnula: nejsme schopni virus dohonit, nemůžeme doživotně žít zavření v lockdownu, virus tady je a bude, vláda problém vyřešit neumí, média selektují informace, lidé, kteří krizi řídí toho moc o zdraví neví. Nahánět virus, testovat, očkovat..nic z toho bohužel virus neeliminuje, bude tady, budou tady nové mutace. Můžeme lidem pomoct posilovat imunitu, ale ne každý je ochotný změnit svůj životní styl. Navíc si spousta lidí imunitu snižuje díky opatřením, respirátorům, stresu, díky neznalosti toho, jak si zajistit klíčové živiny. Můžeme na tom pracovat, ale je to na dlouho. Můžeme sdílet informace o vitamínech a minerálech, bez kterých imunitní systém fungovat nemůže a které bývají nejčastěji deficitní – vit. D, C, zinek, selen atd….jenže s tím také musíme jasně vysvětlovat dávkování a musíme lidi informovat o tom, které formy doplňků jsou vstřebatelné. Jinak jen lidé vyhodí peníze a výsledek bude mizivý. Navíc musíme počítat i s tím, že i fungující imunitní systém může být oslaben stresem, nebo jiným negativním vlivem a riziko, že virus do těla pronikne tady stále bude.
Samotní lékaři už upozorňují na to, že největším problémem není sám virus, ale to, že pozitivně testované pacienty prostě pošleme domů, řekneme jim, že neexistuje lék. Nemoc se potom rozjede naplno. Přitom již existují protokoly, které by mohly snížit počet těžkých průběhů a úmrtí o desítky procent!!!!!
Můžete si o tom přečíst zde:
https://vcreporter.com/2021/02/ventura-hospital-chief-with-covid-treated-at-home/
Doporučuji podívat se na vyjádření
Dr. Peter McCullougha – Svědectví před senátní komisí o léčbě covidu-19 https://otevrisvoumysl.cz/dr-peter-mccullough-svedectvi-pred-senatni-komisi-o-lecbe-covidu-19/?fbclid=IwAR2QGiVD_nOzknPQUavHrMhcI8RiyemoPPeKQ8Q3bX2J2dSSvyTw8pnGfmc
Když chcete snížit pravděpodobnost těžkého průběhu
Zareagovat rychle – to je klíč k úspěchu. Dle vědeckých studií i dle spousty lidí, kteří aplikují jednoduché protokoly v praxi víme, že existují dostupné a poměrně levné přírodní látky, které brání viru v replikaci (zabraňují viru navázat se na ACE2 receptor našich buněk) – navíc spousta nutrraceutik zároveň posiluje imunitní systém a pomáhá bojovat se záněty v těle. Studie potvrzují významné snížení pravděpodobnosti těžkého průběhu nemoci. To by v praxi znamenalo snížení počtu pacientů na JIP a snížení počtu úmrtí. Jednotlivé protokoly jsou bezpečné pro naprostou většinu lidí (vit. D, zinek, NAC, melatonin, kvercetin…).
Jestli chceme snížit počty lidí v nemocnicích, musíme lidi naučit správně zareagovat, když už virus pronikne do těla.
Minimálně to můžeme vyzkoušet. Nemusí to fungovat vždy na 100%, ale může to o desítky procent snížit pravděpodobnost těžkého průběhu, odlehčí to zdravotnictví, vláda ztratí důvod vyhlašovat opatření.
Dostupných informací už máme dost. Jak na prevenci, tak na chvíli, kdy se objeví první příznaky. Tady je jen pár odkazů na zdroje informací, ze kterých můžeme čerpat inspiraci pro protokoly….zahrnují využití vit C, D s vitamínem K2, zinku,selenu, kvercetinu, bromelainu, PEA, NAC, argininu, l-glutaminu melatoninu, guduchi, černého kmínu, černého bezu, zázvoru, kurkumy, hřebíčku, tulsi, ashwagandhy, omega 3, betaglukanů, probiotik, plus jsou tam přehledy spousty dalších nutraceutik.
Zdůrazňuje se tam i dostatek spánku, dostatečná hydratace, větrání – čerstvý vzduch, dýchání, meditace, přerušované půsty, prevence cytokinové bouře, navýšení interferonů atd.
Více méně se většina odborníků shoduje na tom, že virus nemůžete mít nikdy zcela pod kontrolou – hostitele však ano.
Zde je jen pár odkazů, které si můžete projít
https://www.fox5ny.com/news/doctor-offers-coronavirus-protection-advice
https://vcreporter.com/2021/02/ventura-hospital-chief-with-covid-treated-at-home/
https://integrativemedicine.arizona.edu/COVID19/FAQ.html
https://www.ayush.gov.in/docs/123.pdf
https://www.tomviola.com/vitamins-and-supplements-in-covid-19/
https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2020.12.22.20245993v1
https://www.zrtlab.com/blog/archive/viral-illness-prevention-and-treatment-quercetin/
https://www.zrtlab.com/blog/categories/covid19
https://www.functionalmedicineuniversity.com/public/1617.cfm
https://www.functionalmedicineuniversity.com/public/1626.cfm
https://www.kvalitnizivot.com/clanky-2/kdo-jeste-nezna-bacillus-subtilis-dsm-21097-/
https://www.verywellfit.com/can-supplements-boost-immunity-to-coronavirus-5086034
https://zendenmedical.com/immunity-protocol/
https://drgalland.com/coronavirus-protection-protocol/
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2211383520305955
https://www.drkarafitzgerald.com/2020/04/17/8-potential-natural-anti-avoid-compounds/
https://covidfactfiction.com/coronavirus-episode-9-can-quercetin-help-covid-19/
https://www.spandidos-publications.com/10.3892/ijfn.2020.6
https://www.youtube.com/user/MEDCRAMvideos/feed
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7668174/ – hydroterapie
https://www.youtube.com/watch?v=vN30emwcNS4&t=385s – spánek, větrání, suplementace, oxymetry, atd. Nesnižovat hned teplotu, naložit se třeba na 20 minut do horké vody. Hydroterapie např. – nohy do lavoru s co nejteplejší vodou s horkými ručníky na těle, se studeným ručníkem na hlavě…stimulace imunitního systému.
Můžeme tedy využít některý z protokolů, který se už někde ve světě osvědčil.
Co třeba děláme v naší rodině:
- D 4000IU až 5000IU ideálně s vit. K2 (u pacientů s léky na ředění krve nutná konzultace ohledně vit. K2)
- Vit C- 3g rozložené přes den
- Zinek – 40mg elementárního zinku
- Dále 2x denně qvercetin s bromelainem (2x až 3x denně cca 500mg v poměru 4:1 kvercetin s bromelainem), konkrétně jedna dávka má toto složení: 400mg quercetinu a 82,5mg bromalainu.
- Přidat NAC ( 2x denně 600mg)
- Na noc melatonin
Navíc doma první den střídáme po 2 až 3 hodinách kvalitní tinkturu černého bezu a lichořeřišnice po 30 kapkách, když to nezabere, tak od 2. dne dávám místo bezu extrakt z šišáku bajkalského. Aplikaci horké koupele jsme zatím nezkoušeli 🙂
Jinak se dá pít zázvorový čaj, dal by se přidat olej nebo extrakt z černého kmínu a zapít teplou vodou s troškou medu, do které se přidá kurkuma s troškou pepře. Plus řešit případné příznaky dalšími osvědčenými bylinkami.
Je to jen příklad, jakou „první pomoc“ volím já. Variant je ale spousta. Se svými studenty se na kurzech zaměřujeme samozřejmě i na prevenci, na to, jak si udržovat zdravá střeva, jak si ohlídat správný poměr omega 6 a omega 3 mastných kyselin, jak řešit stres pomocí adaptogenů, jak shodit přebytečná kila i jak si ohlídat v jídelníčku dostatek mikroživin, enzymů i vlákniny. Jak je klíčové omezit fruktózu atd. Nic složitého a základy se člověk naučí během 3 až 4 týdnů.
Je to na každém z nás, jestli se rozhodneme, že budeme předem připraveni. Jestli budeme moct rychle zareagovat, když se ráno probudíme a není nám dobře.
Z praxe se mi zatím potvrzuje, že i lidé, kteří nemají imunitu dokonalou, mohou začínající nemoc zastavit. Podmínkou je nenechat to rozjet. Tou praxí nemyslím jen to, že to tak děláme v rámci rodiny, ale troufám si říct, že to odzkoušeli už stovky lidí – moji studenti, známí a jejich rodiny, senioři, které mám ve svém okolí. Nikdo z nich neměl vážný průběh nemoci. Většinou mi píší, že když na ně něco leze, tak si prostě dají to, co si připravili a do druhého nebo třetího dne jsou v pohodě, bez nějakých příznaků. Průběžně sledujeme nové tipy, poznatky, studie…
Nechci tím tvrdit, že to pomůže všem, ale tvrdím, že nemáme z lidí dělat blbce, máme je seznamovat s tím, co komu pomáhá a proč, seznámit je s výsledky studií, kdy se třeba povedlo snížit pravděpodobnost těžkého průběhu o desítky procent, jasně sdělit případná rizika daného řešení, neslibovat zázraky a nechat každého, ať si rozhodne, jestli chce třeba konkrétní vitamíny, minerály nebo fytolátky využít. Většina protokolů, které propagují instituty funkční medicíny, herbalisti nebo třeba vědci z některých univerzit, je zaměřená na doplňky, které jsou pro naprostou většinu lidí bezpečné. Tohle je cesta, kterou když se vydáme, tak se projeví nejrychleji – snížíme počty lidí v nemocnicích, ulehčíme zdravotníkům, vezmeme vládě důvod pro vyhlašování opatření.
Je to jen výcuc všech možných informací, které už jsou na internetu dostupné.
Dalo by se napsat spousty zajímavostí o šalvěji červenokořenné, kozinci, lékořici, ashwagandhě..ale to až zase někdy příště.
Dodatek – podmínkou úspěchu je ochota převzít zodpovědnost, ochota sdílet informace s dalšími lidmi, plus najít způsob, jak dostat základní suplementaci i k lidem, kteří si ji třeba nemohou sami koupit
Možná si říkáte, že jestli existuje nějaké řešení, tak proč by se o něm v médiích nemluvilo? Vždyť vědci z celého světa na problému pracují, tak proč by se o své závěry nepodělili? Ale oni se o své poznatky dělí, sdílejí je, publikují tam, kde mají možnost své závěry zveřejnit. Takových článků a studií najdete stovky, možná tisíce.
Jenže se samotnou vědou je tady takový velký problém. Sami vědci upozorňují na fakt, že věda je v současnosti zpolitizovaná a je navázána na finanční zájmy určitých skupin či jedinců. Navíc vědecké studie musí splňovat spoustu náležitosti. Když už se nějaký lékař pokusí předložit nebo publikovat nějaké doporučení, které mu v praxi funguje, zafunguje cenzura. Hned je považován za dezinformátora, nebo se řekne, že to není dostatečně vědecky podložené.
Je pravda, že jedno řešení může zafungovat u jednoho člověka, ale nemusí fungovat u někoho jiného, takže vědci nemohou obecně o něčem prohlásit „tohle je super, tohle všichni užívejte a nebudete mít těžký průběh“. Určitě s sebou některé protokoly mohou nést riziko pro vážně nemocné lidi. Ale o tom se snad dá diskutovat. Bez toho, aby se to vyzkoušelo v praxi, se těžko dozvíme pravdu.
Vědecké studie např. ohledně užívání vitamínu D, zinku, selenu, nebo nějakých fytolátek (přírodních léčiv) končí často větou – vypadá to slibně, ale potřebujeme víc studií. Je pravda, že existují výjimky, kdy se nečeká na dodržení všech formalit. Viz. očkování. Prostě jsme v průseru, zdá se, že to funguje, tak to pojďme i za celu určitého rizika vyzkoušet.
Já s tím nemám problém, ale kladu si otázku, proč jsou většinou takto „zvýhodněny“ léky nebo prostředky, ze kterých mají farmaceutické firmy nebo někdo jiný největší profit. Očkování, respirátory, testy, apod.
Proč se stejně nepřistoupilo k vitamínu D. Víme, že je spousta lidí (včetně dětí) deficitní. Proč netestujeme vit. D, proč lidem média nepředkládají doporučení odborníků na účinnou suplementaci (víme, že doporučované denní dávky okolo 600 nebo 1000 IU vás z deficitu nevytrhnou). Že bychom lidem museli říct, že v některých případech mají konzultovat lékaře, že je lepší, když si koupí vit. D s vitamínem K2? Že bychom jim museli některé souvislosti vysvětlit? Ano, museli bychom lidem říkat trochu komplexnější informace než jen jednu holou větu – užívejte vitamín D. Ale není to raketové inženýrství. Moji studenti pochopí většinu základních věcí ohledně výživy během 9 hodin přednášek, plus pár hodin samostudia. A to se nebavíme o jednom vitamínu, ale o fungování motoru v těle, o ohlídání makrosložek, vitamínů, minerálů, udržení zdravých střev i výběru a dávkování případné suplementace. Seznámení lidí s protokolem „první pomoci“ – co si dát, když se o vás pokouší viróza, je otázka jedné nebo dvou normostran.
Když už jsme u toho, že někdo může k protokolům mít poznámky ohledně rizik, která s sebou nesou, tak přeci i očkování může přinášet určitá rizika, hlavně když sami výrobci přiznají, že se teprve testují dlouhodobé negativní účinky.
A i respirátory mají negativní účinky, na to nepotřebujeme ani upozornění od výrobce ani vědecké studie. Stačí, když trochu vnímáme vlastní tělo.
Takže si přiznejme, že se nám tady manipuluje s pravdou. Předkládají se nám informace, které se někomu hodí. Zodpovědný člověk, který tvrdí, že je pro něj zdraví prioritou, se snaží pravdu hledat. Vyhodnocuje si benefity a rizika konkrétních kroků a opatření.
Snaží se vyhledávat rady lidí, kterým může věřit. Lidí, kteří mu říkají nejen A, ale taky B. Kteří si nehrají na všeználky, ale kteří se dělí o svoje zkušenosti. Kteří prostě sdílejí své zkušenosti, neslibují zázračná vyléčení, jen konstatují, že se jim něco osvědčilo v praxi.
Je na každém z nás, abychom si vyhodnotili, zda převezme za své zdraví zodpovědnost, abychom posoudili, komu budeme věřit – vládě? Médiím? Odborníkům? Vědcům? Lidem, kteří se zabývají funkční medicínou? Vždy je dobré zkoumat nejen konkrétní rady, odbornost dotyčného člověka, ale také motivaci konkrétních jedinců či autorit.
Já se většinu rad ověřuji v praxi. Když mi rady fungují, posiluje to mou důvěru ve zdroj informací. Když mi něco nefunguje, tak hledám jiné řešení. Neobviňuji toho, kdo mi radil, protože za své činy si zodpovídám sama. Ne vždy vám někdo dává rady ze zlého úmyslu. Jenže z historie víme, že „v zájmu dobra“ se napáchaly nejrůznější zvěrstva – prostě lidi věřili, že dělají dobrou věc. Proto je dobré vždy vyhodnocovat průběžně výsledky podobných „dobrých úmyslů“. Třeba i vláda má dobré úmysly, ale její výsledky ve mně důvěru nevzbuzují :-D. Také jsem přesvědčená, že dobré úmysly má většina politiků jen ohledně svého osobního zisku. Momentálně už si většina lidí začíná uvědomovat, co se tady děje za zrůdnosti, jen jsme se zatím nedokázali propojit a zorganizovat. Ale věřím, že se to podaří.
Do té doby bychom se ale všichni měli postarat o to, abychom to přežili, aby to přežili naši blízcí a aby se důležité informace, které mohou zachránit životy, šířily. Navzdory cenzuře, navzdory vládě, navzdory zmanipulovaným médiím.
Sami si musíme vyhodnocovat pozitiva a negativa, přínosy a ztráty, benefity i rizika. Když se něco v minulosti nebo přítomnosti osvědčuje, pak máme důvod, přistoupit k něčemu s určitou důvěrou. Pokud máme s něčím dobré zkušenosti (v praxi mi to funguje), pak se mohu o své poznatky podělit s ostatními. Když si někdo vyhodnotí, že by mu moje řešení mohlo pomoct, může ho vyzkoušet. Když se rozhodne jít jinou cestou, je to jeho volba, já mu v ní bránit nebudu.
Ale také nenechám nikoho, aby mi přikazoval dělat něco, co mi moje zdraví ničí.
Nehodlám čekat, jestli někoho nahoře napadne používat zdravý rozum.
Neříkám, že můj osobní „protokol“ pomůže všem, netvrdím, že to nemusí nést svá rizika např. u nemocných lidí, kteří berou léky, mají alergie apod.. Je to prostě moje soukromé řešení, které se rozhodli vyzkoušet moji studenti, moji klienti, moji známí, plus moje rodina – zkrátka lidé, kteří už si některé mé rady vyzkoušeli v praxi, takže mi trochu důvěřují.
To ale neznamená, že mi máte věřit vy – stále platí – důvěřuj, ale prověřuj!!! Jestli je zdraví vaší prioritou, měli byste věnovat nějaký čas tomu, abyste si našli klíčové informace.
Jestli jste zodpovědní, tak budete zkoumat, jestli mé informace nejsou založené na domněnkách, na mých chybných závěrech. Zkrátka že to není ve stylu „jedna paní poudala“.
Ptejte se těch, kterým věříte. Vy sami se musíte pídit po tom, jestli cokoli, pro co se rozhodnete, pro vás neznamená nějaké riziko. Pokud si vyhodnotíte, že „tohle může nebo nemusí fungovat, ale rozhodně mi to neublíží“, pak to třeba vyzkoušíte.
Třeba se časem probudí víc lékařů, kteří si uvědomí, že nejlepší je léčit pacienta hned na začátku. Třeba dají dohromady smysluplná doporučení. Jestli si chtějí odpočinout, měli by se nad tím minimálně zamyslet. Říct člověku s covidem, ať si zavolá sanitku až v momentě, kdy nemůže dýchat, je za mě nelidské.
Dalo by se následně zajistit, aby všichni pacienti měli potřebný balíček doplňků k dispozici? Někde jsem četla, že v Indii to takhle funguje – pacient zavolá lékaři, vypadá to jako počínající viróza, lékař vyšle kurýra s balíčkem základních vitamínů, minerálů a léků. Jestli to je pravda netuším, ale bylo by to super, kdyby to takhle fungovalo.
Dalo by se o tom alespoň diskutovat? Nechat na lidech, aby se rozhodli, zda chtějí jít touhle cestou, přestože to zatím není „oficiální léčebný protokol“? Je totiž spousta lokalit na světě, kde se rozhodli alespoň částečně využít sílu přírody, znalosti našich předků. Stačí se podívat na Asii, kde se například v Číně léčí 80% pacientů i přírodními výtažky. Využívá se artemisin z pelyňku ročního, máme už studie ohledně šišáku bajkalského, máme neskutečně zajímavé studie ohledně quercetinu a bromelainu, ohledně protivirového působení černého bezu, kombinace medu a černého kmínu, zkoumá se ashwagandha a propolis, guduchi…
Já osobně nechci čekat, až mi někdo něco vědecky potvrdí, až se vědci shodnou, až dokončí nějaké testy. Do té doby může řada mých blízkých skončit ve vážném stavu v nemocnici. Nechci ani vakcínu, která mou důvěru zatím nezískala – vyhodnotila jsem si, že mi nenabízí kromě rizika vedlejších účinků nic, co mi neposkytuje můj imunitní systém a bylinky.
Jsem přesvědčená o tom, že naším největším problémem je dnes to, že většina lidí nechá nemoc rozjet naplno. Je lepší jim o možnostech bránění replikace viru neříkat? Nebo je lepší lidem předložit fakta, která známe –mluvit případných rizicích i benefitech všech možných řešení?
Osobně jsem přesvědčená o tom, že by si většina lidí přála mít na výběr – nechtějí jen nečinně čekat. Rádi by byli součástí řešení, nikoli problémem. Nebo máme raději čekat, až se virus rozmnoží, až napáchá v našem těle možná nenávratné změny, až se dostaneme do nemocnice?
Musíme co nejrychleji hledat nové řešení, které sníží počty lidí na JIPkách. Někteří odborníci odhadují, že kdyby se ohlídala alespoň hladina vitamínu D, mohli jsme zachránit spousty životů. Má ohlídání dostatku vitamínu D nějaká zdravotní rizika? Odborníci se shodojí na tom, že minimální. Jasně, je to jen malá součást komplexního řešení, ale my víme, že pokud je někdo deficitní, má mnohem větší pravděpodobnost, že skončí na JIP nebo že umře. I kdyby to mělo zachránit jen pár životů, neměli jsme to už dávno vyzkoušet?
Má zařazení protivirového nebo protizánětlivého koření do jídelníčku nějaká rizika? Má suplementace vitamínem C, zinkem se selenem, NAC nebo melatoninu nějaká rizika? Má použití extraktu z šišáku bajkalského, černého kmínu nebo kvercetinu s bromelainem nějaká rizika? Pak se o nich pojďme bavit, řekněme lidem, jak různé protokoly vypadají, kolik čeho si vzít v první dny nemoci, co si ohlídat při nákupu doplňků (v jaké formě a kolik toho užívat) a nechme lidi, ať se rozhodnou na základě dostatku klíčových informací, co budou dělat a jak si budou zdraví chránit.
Pokud bychom totiž zjistili, že nám podobný protokol bude fungovat u naprosté většiny lidí, odstraníme hlavní argument vlády – klesnou nám počty těžkých případů. A pokud takovýto protokol zafunguje i v případě nových mutací viru, je to nejrychlejší cesta z krize a všech nesmyslných opatření.
Čemu a komu se rozhodnete věřit? Já věřím tomu, co mám vyzkoušené, co mi funguje. Nevěřím vládě, nevěřím médiím, která do dnešního dne předkládají jen děsivé informace o „potvrzených případů COVID-19“, neinformují objektivně, nedávají prostor jiným názorům. Cenzura jede na plné obrátky a pro lidi je komplikované dohledat si správné informace.
Věřím, že kdybychom se otevřeně a veřejně bavili o tom, co nám opravdu funguje, našli bychom cestu z problému velmi rychle. Ale musíme se spoléhat na média? Neumíme se lidsky propojit? Vždyť dřív se informace šířily prostě ústně, máme možnost relevantní informace vytisknout a předat je lidem ve svém okolí, můžeme využívat sociální sítě, e-maily.
Najde se dost statečných lidí, kteří se rozhodnou nečekat na řešení od nějaké autority?
Fungoval by záklení protokol i jiným lidem? Některým lidem ano, některým lidem ne. Máme spoustu odborníků, kteří by se mohli vyjádřit, okomentovat, podělit se o své zkušenosti, ať už negativní nebo pozitivní.
Pokud bychom byli schopni lidem říct, pro koho je protokol bezpečný, pro koho naopak může přinášet rizika, mohli bychom získat řešení, které by mohlo zachránit řadu životů a které by odlehčilo zdravotníkům a ušetřilo by to také nemalé peníze.
Mohli by se oslovit firmy, aby nabídli vybrané balíčky svým zaměstnancům – aby investovali místo do testů do doplňků, které by člověk mohl použít hned v okamžiku, kdy onemocní. Aby se nečekalo, až se replikace viru neřízeně rozjede, až se vše vymkne kontrole. Věřím, že bychom bez ohledu na vládu a její kroky byli schopni vymyslet řešení i pro staroušky, nebo sociálně znevýhodněné lidi, našli bychom způsob, jak jim potřebný balíček zajistit.
Když by se vyjádřili odborníci ohledně rizik spojených s určitými chorobami, mohl by se každý rozhodnout svobodně, nikdo by nenesl zodpovědnost, jak je to třeba teď, kdy zdravotníci přiznávají, že dávají pacientům „neschválené“ léky. Většina protokolů na inhibici replikace viru ale obsahuje vitamíny, minerálky a nějaké rostlinné extrakty nebo fytolátky…žádné léky podléhající schvalování úřadů.
Dnes většinu nadějných poznatků lidem tajíme s odvodněním, že nemáme konečné závěry. Jenže než se k nějakým závěrům věda dohrabe, umře spousta lidí, z mého pohledu zcela zbytečně. Ano, můj pohled je omezený na pár stovek lidí, které mám ve svém okolí.
Ale předkládám to k diskuzi, protože je to řešení, které neslibuje zázraky, není závislé na vládě ani médiích.
Je jen na nás lidech – jsme ochotni převzít zodpovědnost a rozšířit si svůj pohled na koronavirovou krizi? Nebo se spokojíme s oficiálním sdělením, že kromě testování a očkování nemáme léčbu?
Je to možná i první krůček k tomu, aby si lidé uvědomili, že mají možnost převzít nad svým zdravím kontrolu, aniž by museli investovat na začátku spoustu času a energie. Když nám něco funguje, když něco udělá náš život šťastnějším, bezpečnějším, když nám něco poskytuje to, po čem toužíme, byli bychom blázni, abychom to odmítli.
Když si lidé uvědomí, že zdravotníci jsou tady pro nás pro případ, že my řízení svého zdraví nezvládneme, alespoň někteří se začnou o své zdraví trochu víc zajímat, začneme trochu pozorněji zkoumat, jak naše tělo funguje.
Vidím to na svých studentech – jsou to lidé, kteří chtějí vědět víc. Chtějí pochopit, jak funguje jejich tělo. Jsou otevření novým poznatkům o tom, jak funguje tělo, mysl, energie, jak je vše propojené, jak se zapínají a vypínají geny apod. Sami se diví, jak mohou malé změny v jídelníčku přinést během pár týdnů výrazné změny k lepšímu.
Už spoustu let víme, že vše kolem nás je vlastně energie, mluvíme o vibracích, o frekvencích, o podvědomí i vědomí, o propojení všeho se vším. Jen nám vědu pokřivila politika, zájmy korporací či jiných skupin. Do medicíny nejnovější poznatky pronikají s desítkami let zpoždění, stále se plácáme jen v Darwinovské teorii o přežití těch, kteří jsou silnější, žijeme v přesvědčení, že život je boj, neustálé soupeření. I když už dávno víme, že život musí být o spolupráci, o propojení, o lidskosti, našich hodnotách. O uvědomění si propojení všeho se vším.
Než si většina lidí tohle uvědomí, bude to ještě dlouho trvat, protože zatím většině lidem vyhovuje pozice oběti, chtějí mít své pohodlí, nechtějí přebírat zodpovědnost, protože mají pocit, že nemají moc cokoli změnit. Jsou naprogramováni tak, aby věřili, že jsou jen obětí genů, vnějších vlivů, když nemohou svalit vinu na vládu nebo virus, tak se vymluví na nepřízeň osudu.
Je to každého rozhodnutí, jestli se spokojí s tím, že bude bez svého zapojení přihlížet tomu, co se s ním bude dít. Jestli se smíří s myšlenkou toho, že nic změnit nemůže. Někomu to tak vyhovuje, pak logicky nemá důvod cokoli měnit. Ale díky koronavirové krizi bude přibývat lidí, kteří spokojení nejsou. Díky viru a díky opatřením jsme často vytlačeni z pohodlí naší bubliny. Nutí nás to přemýšlet, co dělat jinak, abychom to ve zdraví přežili. Je to zkrátka příležitost pro změnu.
Ti, kteří se rozhodnou dál akceptovat to, že jsou obětí, pak nakonec tou obětí skutečně budou. Potvrdí se tak jejich pravda. Potvrdí se jejich přesvědčení, že se nedá nic dělat, že virus je zabiják, že vláda dělá všechno špatně a oni sami jsou bezmocní. Budou moci s uspokojením konstatovat – já ti to říkal, že se nedá nic dělat.
Lidé, pro které je jejich zdraví a jejich život prioritou, se s myšlenkou, že se nedá nic dělat, nesmíří.
Budou hledat pravdu. Uvědomí si, že nezáleží na tom, jaký virus se kde znovu objeví, co na nás bude útočit. Stačí využít inteligenci, kterou v sobě všichni máme. Jen ji příliš nepoužíváme. Když by se tygr rozhodl, že nebude používat zuby a drápy, umřel by hlady. Vyhynul by.
My se můžeme rozhodnout nevyužívat sílu našeho imunitního systému, můžeme se rozhodnout nevyužívat náš intelekt k tomu, abychom se seznámili s tím, jak viru bránit přírodními prostředky v tom, aby se v našich buňkách začal replikovat. Můžeme se spolehnout na řešení zvnějšku – na léky, na vakcíny, na lockdowny a izolaci. Můžeme pokračovat v přehazování naší zodpovědnosti na jiné … jen nesmíme zapomenout na to, že platí use it or lose it. Co nepoužíváš, o to přijdeš.
Proč jsme na tom tak mizerně fyzicky? Protože spoustu naší fyzické aktivity zvládnou vymoženosti moderní doby. Počítače už mají lepší paměť než my. Máme tady umělou inteligenci, která zvládne spoustu věcí lépe než člověk. Nové technologie nejsou špatné, pokud je využijeme k osvobození od aktivit, které nám berou čas, který bychom mohli využít lépe…na zkvalitnění života.
Ale využití technologií a dalších vymožeností moderní doby by nemělo vést k tomu, abychom se evolučně posunuli na úroveň neschopných živořících stvoření. Stvoření, která jsou bez moci, která neumí ovlivňovat svůj život, své zdraví, svou svobodu. Chceme takový život bez radosti, bez lásky, bez kreativity, bez toho, co nás skutečně naplňuje?
Poprvé v historii lidstva máme možnost se díky technologiím osvobodit, zaměřit se na to nejdůležitější – na zdraví, život, na kvalitnější prostředí, ať už myslíme prostředí vnější (přírodu, čistou vodu, čistý vzduch, ochranu půdy, živočišných i rostlinných druhů), nebo prostředí vnitřní – klidnou mysl, pozitivní emoce, dostatek životních energií, zkrátka více pohody, štěstí, lásky a naplnění.
Všichni, kterým současná situace nevyhovuje (jakože předpokládám, že je to většina), by se měli zamyslet nad tím, že jediná cesta ven, je cesta dovnitř. My sami jsme řešením. Ne vláda, ne média, ne nějaké autority.
Pokud se považujeme za zodpovědné, neomezené, inteligentní bytosti, měli bychom se seznámit s tím, jak naše tělo funguje, jak se virus v těle chová, jak můžeme ovlivňovat nejen vstup viru do těla, ale také jak zabránit viru v jeho činnosti. Mně to v praxi funguje a funguje to i u mých studentů.
Je to řešení, které neslibuje zázraky, ale vnáší víc světla do té temnoty, ve které se nacházíme. A ne, světlo na konci tunelu zatím fakt vidět není.
Stále věříte, že nás očkování zachrání?
Nejsem odpůrce očkování – určitě zachrání spousty životů, ale nevyřeší nám to problém – viz. například tyto články
https://www.stephenharrodbuhner.com/wp-content/uploads/2021/03/covidupdates.mutations.txt.pdf
https://mandala-praha.webnode.cz/_files/200018060-5b05b5b05d/AKTUALIZACE%20ze%20dne%2015.3.2021.pdf
https://reliefweb.int/report/world/covid-19-vaccines-alone-will-not-end-pandemic-warns-ifrc
https://childrenshealthdefense.org/defender/scientists-doctors-halt-covid-vaccines/
https://childrenshealthdefense.org/defender/vaers-reports-death-up/
I ti, kteří se nechají naočkovat, budou dál virus přenášet, budou nové mutace, kdykoli může zaútočit nový virus. Sami politici už přiznávají, že i očkovaný člověk bude muset dál nosit roušky, dál může virus přenášet.
Pro zastánce testování – ani testování nás nezachrání, říkám to od začátku, že virus je chytřejší než naši „experti“. Nové mutace totiž nemusí PCR test vůbec odhalit:
Objevila se mutace viru, kterou testy neodhalí
Pokud nehodláme navždy zůstat v izolaci doma, dýchat přes respirátor, vyhazovat peníze za testování a ničit ze strachu vše, na čem nám záleží, musíme se s virem naučit žít. Musíme se naučit chránit naše životy tak, že se přestaneme soustředit na virus, ale začneme se soustředit na toho, kdo rozhoduje o tom, zda se virus bude úspěšně replikovat – musíme se soustředit na sebe. Na naši schopnost se viru ubránit.
Kdo není úplně omezený svými přesvědčeními, že proti viru se nedá bránit, tak začne zkoumat blíž vlastní imunitní systém. Začne přemýšlet o posilování obranných linií. Když tak neučiní, zůstane jako bezzubý tygr.
Je to jeho volba.
Mít k dispozici co nejvíc pravdivých informací je základ.
Člověk, který chce, aby se o všechno postaral někdo jiný, to asi řešit nebude. Bude mu jedno, na koho svalí vinu za neúspěch. Hlavně že to nebude on sám. Zodpovědný člověk, jehož priority jsou vlastní zdraví a ochrana zdraví jeho nejbližších, bude pravdu hledat, bude zkoušet najít řešení. Nenechá zodpovědnost na „odbornících“, kteří zatím nevyřešili vůbec nic a místo toho napáchali nedozírné škody.
Nabídnout lidem řešení, které je snadné, které jim pomůže pochopit efektivní strategii boje s virem, není zárukou, že všichni přežijí. Je to ale řešení, jak zachránit maximum životů navzdory vládě a zpolitizované a korumpované vědě, kde se selektují jen ta řešení, která někomu přináší zisk.
Věřím, že bychom společně našli cestu, jak dostat informace ke všem lidem, i kdyby to mělo být formou letáků, formou bezplatných on-line kurzů pro veřejnost, sdílení přes sociální sítě, e-maily, vybrané webové stránky. Vždyť díky technologiím jsme propojení téměř všichni.
Stačí chtít, stačí přestat vymýšlet důvody, proč něco nejde a hledat cestu, jak daný problém vyřešit. Když se propojí inteligentní lidé, můžeme odhalit silné i slabé stránky tohoto řešení, můžeme naplánovat jednotlivé kroky, můžeme zorganizovat vše potřebné.
Není to řešení, které někoho nutí nerespektovat zákony, není to ani řešení slibující zázraky.
Je to řešení, které jsme zatím nevyzkoušeli.
Je na každém z nás, aby zvážil případné benefity a případná rizika. Vyplatí se zaměstnavateli investovat do testů, nebo raději investuje do toho, aby mu zaměstnanec neonemocněl na dlouhé týdny? Vyplatí se investovat komukoli z nás do pár přírodních produktů, abychom snížili pravděpodobnost, že skončíme na JIP?
Vyplatí se vymyslet způsob, jak zajistit potřebné věci pro lidi, kteří si to třeba nemohou finančně dovolit, abychom snížili počty lidí v nemocnicích na minimum? Záleží jen na nás, na každém z nás. Každý z nás má v okolí nějaké staroušky, kterým můžeme pomoct, každý z nás může předat informace někomu ve svém okolí. Bez slibování zázraků lze sdílet své zkušenosti, poznatky, úspěchy či neúspěchy.
Pokud se zapojí dostatek lidí, pokud jim předáme co nejkomplexnější informace, které sníží počty těžkých případů, tak se uleví nejen zdravotníkům, ale vláda přijde o svůj největší argument – přeplněné nemocnice. Zmizí důvod zavírat ekonomiku.
Efektivní řešení žádného problému není nikdy v boji se samotným problémem. Nefungující řešení musí být nahrazeno něčím, co funguje. Vládní opatření pod záminkou ochrany malé skupiny lidí ničí životy všech zúčastněných.
Jestliže tvrdíme, že chceme pro naše děti lepší život, než jsme měli my, musíme změnit způsob, jak přemýšlíme. Pokud chceme žít v lepším světě, nesmíme čekat na spasitele, který vše vyřeší. Musíme přemýšlet, jestli zodpovědnost za naše životy předáváme těm správným lidem. Zatím to tak nevypadá. Zatím čekáme na někoho „nahoře“. Věříme, že se někdo najde…
Vědět nebo věřit, žít nebo přežívat, rozhodovat se vědomě nebo se smířit nevědomostí. Přiznat si, že nevím a mohu se mýlit, nebo být skálopevně přesvědčen o své pravdě. Být otevřený, nebo omezený vlastními předsudky a přesvědčeními. Hledat a objevovat nebo se ze strachu a lenosti zabednit ve vlastní bublině. Zvolit si svobodu se zodpovědností, nebo se stát otrokem či obětí okolností. Být součástí řešení nebo součástí problému.
Ty druhé varianty si volí lidé, kteří chtějí pohodlí. Jsou to lidé, kteří možná o zdraví, svobodě a zodpovědnosti mluví, ale nejsou ochotni pro ně nic udělat. Někdy se bojí, někdy si nevěří, někdy jsou prostě líní. Většina z nich si to nepřizná. Má smysl se s nimi hádat? Máme je odsoudit? Máme jim nadávat?
Nemyslím si. Před nikým se nepovyšuj, nad nikým se nepovyšuj. Jsme lidé – všichni chybujeme, chceme pro sebe to nejlepší. Co konkrétně to je, o tom máme každý jiné představy. Všichni máme nějaký ten hendikep či slabinu. Máme různé schopnosti, vyrůstáme v odlišných podmínkách. Děláme, co umíme, s tím, co máme.
Lidé, kteří už zodpovědnost za svůj život převzali, starají se o své zdraví, věří sobě, svému tělu, své inteligenci…ti mají výhodu, ale také povinnost těm ostatním pomáhat. Pomáhat jim překonat strach, nevysmívat se jejich neznalosti, jejich nedůvěře a strachu. Měli by sdílet užitečné rady bez nenávisti, bez obviňování, bez posměchu, že jsou ostatní hloupí nebo naivní.
Jedině pak mohou i ti, kteří se zatím bojí, najít motivaci opustit své výmluvy a otevřít se novým řešením.
Vše, co potřebujete vědět o výživě (nejen) ve sportu
Chcete se naučit sestavit jídelníček tak, aby vaše tělo dokázalo efektivně spalovat tuky i budovat svalovou hmotu?
Naučíme vás nejen to, jak se vyhnout nejčastějším chybám při sestavování jídelníčku, ale také co kdy jíst před a po tréninku, jak odstranit citlivost na inzulín, jak optimalizovat hormonální rovnováhu a zvyšovat výkonnost a celkově zlepšovat zdraví.
Někdo má výmluvy, naši studenti mají výsledky
Právě nyní se můžete přihlásit na nové termíny Kurzu sportovní výživy.
Kurzy nyní můžete absolvovat i on-line: On-line Kurz (nejen) sportovní výživy
Více o kurzu a reference studenů:
CERTIFIKOVANÝ KURZ (NEJEN) SPORTOVNÍ VÝŽIVY
