Sobota 16.7.2016
Do Perštejna přijíždíme krátce po deváté hodině. Sakryš, proč jsme tady tak brzy? Prý abychom pořádně nasáli závodní atmosféru přece. Aha. Tak tedy nasáváme :-).
Každý debatuje nad tím, která pasáž závodu je nejhorší… Já to neřeším. Člověk by to neměl tolik prožívat. Prostě poběžím jak to půjde. Hlavně ať z toho mám radost! 🙂
Prvních pět kilometrů je opravdu hodně hnusných. Až uvažuji nad tím, jestli bych raději neměnila s krávou, co se tu pase ve stráni. Ale né, neměnila :-). Já tedy nevím jak té krávě, ale mě bude odpoledne krásně :-).
Za občerstvovací stanicí na pátém kilometru trať stále stoupá až k devátému, po němž dokonce následuje krátký seběh. Tříčlenná skupinka mi utekla, běžec za mnou zase ztrácí, a tak běžím sama. Desítku mám pod hodinu. To jde :-). Počasí je parádní. Sluníčko, teplo, ale ne žádný nepříjemný pařák. Pofukuje mírný vítr. Nádhera.
U odbočky k Meluzíně si u další občerstvovací stanice někdo hrál s křídami… 🙂 „Utíkej jako Chris Froome ve žlutém!“ Jo, taky jsem si na něj tady už vzpomněla :-). „Dávej do toho srdce!“ Dávám!!! Hrozně mě to baví :-D. Maximálně si to užívám.
Pořád čekám, kdy opět přijde něco tak brutálního jako bylo oněch prvních pět kilometrů, ale ono stále nic… 🙂 Výživná je až závěrečná sjezdovka. Na jejím úpatí mě předchází Lenka Bayerová. Já předcházím Michala Kujíčka.
V cíli jsem o devětadvacet minut rychleji než před pěti lety při mé zdejší první a zároveň jediné účasti. Stejně jako v roce 2011 tady i dnes startoval Lukáš Bauer. Také on si polepšil. O minutu.
Turisté koukají. No jo no, jsme očíslovaní a přibíháme odněkud zezdola. Seshora asi né :-).
Na vrcholu čeká krásný výhled na okolí, rizoto a jako bonus také pohár za druhé místo v kategorii za reprezentační lyžařkou. To není úplně špatné :-).
