Rozhovor se snowboardistkou Kateřinou Vojáčkovou o její přípravě na boj o kvalifikaci na olympijské hry.
Katka za poslední roky sklízí jeden úspěch za druhým. Kromě Mistrovských titulů z domácích šampionátů je také celkovou mistryní Evropy big airu a Více mistryně ve Slope stylu (sjíždí se trať s umělými překážkami a předvádí se co nejvíce triků – čím obtížnější je jejich provedení, tím vyšší hodnocení snowboardisti dostanou).
Nominace na olympijské hry v Soči jí utekla jen o fous a teď jí čeká boj o kvalifikaci na ZOH v Pchongčchangu.
Katko, proč a kdy ses rozhodla pro snowboard?
Přivedl mě k němu táta. Od dvou let jsem jezdila na lyžích a když mi bylo osm let, tak táta objevil snowboard. A já to chtěla hned také vyzkoušet. Jakmile jsem dostala své první prkno, stal se snowboard prioritou. Ve 12 jsem se zaměřila na freestyle a pak přišly i první závody, kde se mě ujal trenér Jožin Toufa . Díky úspěchům jsem se pak dostala do české snowboardové reprezentace pod vedení Mgr. Přemka Vidy.
Vyzkoušela sis i jiné sporty?
Rodiče mě ke sportu vedli od malička. Od tří let jsem se věnovala sportovní gymnastice. Díky tomu nemám problém dělat salta dopředu, dozadu, nebo různé rotace. Byla to pro mě dokonalá příprava na slopestyle. Kromě gymnastiky jsem dělala taky judo.
Jak probíhá tvoje příprava v létě?
Léto je o celkové kondiční přípravě, odstraňování dysbalancí a rehabilitaci. Takže různé zátěžové tréninky na fyzičku – posilování, plavání…
Chodíš do fitka nebo posiluješ doma?
Posiluju ve fitku. Náhodou jsem objevila Pulse fitness v Horních Počernicích. Mají tam skvělé zázemí, příjemné prostředí a super lidi. Navíc z Masarykova nádraží tam je člověk ani ne za 15 minut. Takže dostupnost skvělá i pro lidi z centra Prahy.
Baví tě posilovat na strojích?
Posiluji hlavně s váhou vlastního těla a hodně přidávám balanční cvičení. Třeba na trampolínách apod. K tomu mám plavání a běh 2x týdně.
Kolik toho naběháš?
Neběhám žádné extra dlouhé vzdálenosti. Obvykle to bylo tak 10 km. Poslední měsíce mám na běhání skvělou parťačku – fenku Ebby. Je jí teprve 7 měsíců, takže teď to jsou spíš takové kratší 3 až 4 km výběhy.
Býváš před závody nervózní?
Určitě tam nějaká nervozita je. Uvědomuji si především riziko, že se můžu zranit. Už jsem se dvakrát svezla i vrtulníkem 🙂
Jaký byl tvůj nejhorší pád?
Nejhorší asi bylo vykloubené rameno. Paradoxně se mi to stalo na sjezdovce, když jsem jela k vleku. Otřesy mozku jsou v pohodě. Jinak jsem měla i zlomené prsty, přetržené vazy a zranění menisku. Při slope stylu prostě člověk se zraněním musí počítat.
Řešíš nějak výživu?
Dřív jsem nemusela, ale asi dva roky zpátky jsem začala mít potíže s trávením. Byla jsem na různých vyšetřeních, ale nikdo na nic zvláštního nepřišel. Tak jsem si zkoušela intuitivně upravit jídelníček. Vyzkoušela jsem i veganskou stravu. Spíš náhodně jsem postupně zjistila, že mi nedělá dobře laktóza, lepek a sója. Takže si to od té doby hlídám.
Používáš nějaké doplňky?
Beru Alavis na klouby, protože především kolena dostávají na svahu pořádně zabrat. K tomu posledních 9 měsíců si dávám každý den Good Green Stuff od Nuzestu. Při mém vytížení už si musím hlídat dostatek živin, jinak se únava hned projeví. Snažím se jít maximálně přírodní cestou a vyhýbám se chemii. A to i v multivitaminech, proto jsem si vybrala Good Green Stuff, který má v sobě čistě přírodní vitamíny. Céčko je tam třeba dodané ve formě extraktu z ovoce amalaki. Navíc obsahuje minerály, probiotika a desítky přírodních složek z bylinek. Od Nuzestu pak mám i protein. Syrovátkové proteiny mi nedělají dobře, takže jsem hledala nějaký rostlinný bez barviv, sóji a umělých sladidel. A Clean Lean Protein navíc fakt dobře chutná.
Máš o deset let mladší sestry – dvojčata. Věnují se také snowboardu?
Začaly s gymnastikou jako já, ale teď se věnují skokům do vody. Jedna z nich už je mistryně republiky.
Trénuješ ve skupině výhradně s muži – vyhovuje ti to?
Není to vždy jednoduché, ale má to své výhody – kluci nemají tendenci kňourat a umí líp povzbudit a vyhecovat.
Co tě čeká v nejbližších měsících?
17. července odjíždím na měsíc na Nový Zéland, kde mě čeká letos první světový závod. Hlavním cílem je samozřejmě kvalifikace na OH.
Budeme ti držet palce. Máš na závěr nějakou radu pro ostatní, jak se dostat mezi nejlepší sportovce na světě?
Myslím, že všech sportech je recept na úspěch asi podobný: Trénujte. Když spadnete, tak to nevzdávejte, i když to bude bolet. Zkoušejte to znovu a znovu. A hlavně jděte za svým snem bez ohledu na to, co si myslí ostatní.
