Ondřej Rut (2) – Děti mají u plavání velkou výhodu: jsou jako nepopsaná tabule

Ondra pracuje jako trenér moderního pětiboje a plavání. Je to nadšenec do jakéhokoliv sportu a miluje především triatlon. Sportu se věnuje od malička. Jako malý vyzkoušel všechny sporty a uchytil se ve veslování. Po 5 letech tréninku veslování se však zakoukal do triatlonu a tomu se věnuje dodnes.

Tohle je druhá čas našeho povídání. Určitě si dejte první část!

Pojďme teď k nějakým trendům poslední doby. Co se třeba praktikovalo desítky let a zjistilo se, že to je „jinak“, nebo že to není pravda. Je něco takového?

Jako u každého sportu se stále něco mění a vyvíjí. Často plavci reagují na změnu pravidel, například nedávné pravidlo ve znaku, které umožňuje plavcům zanořit se zcela v posledních 5 metrech, což může ovlivnit techniku finišování. Největší změny však často pozorujeme v tréninku. Metody se mění, klade se větší důraz na dodržování pauz a techniky. Například v posledních letech se začalo používat dýchání na každé dva záběry při 100m kraulu, což je důsledek posilovny a zlepšování výkonnosti.

Jak se stavíš k novinkám posledních let, například plaveckému wattmetru nebo „hodinkám“ v brýlích?

Jsem velký fanda techniky a rád využívám všechny zajímavé novinky, které jsou osvětlené nebo se dají připojit k mobilu. Nicméně je důležité nepřehánět to a mít jasný účel. Při tréninku používám měřič tepu od Polaru, který vkládáme pod čepičku. To mi nevadí a umožňuje mi sledovat aktuální hodnoty tepové frekvence a vycházet z nich. Co se týče wattmetrů, zatím se u nás příliš neuchytily, pravděpodobně kvůli složitosti plavání a ovlivnění samotného pohybu plavání přítomností měřicího zařízení na rukou nebo pacích.

Co se týče hodinek v brýlích, je to zajímavá vychytávka pro rekreační plavce, ale ve závodním plavání nemá příliš využití. Osobně jsem se nedávno osvědčil s vysílačkou pro plavce, která je skvělá pro učení techniky. Při plavání je totiž velkým problémem, že když učím někoho plavat a udělá chybu, musím ho zastavit nebo ho nechat dokončit záběr a pak mu říct, jak to spravit. S vysílačkou mu mohu dát instrukce během plavání a on okamžitě vnímá rozdíl. Největší pomocí pro trenéra jsou vždy stopky a v dnešní době podvodní kamery, které usnadňují diagnostiku.

Existuje nějaký „game changer“, díky kterému padá (alespoň podle našeho pocitu) mnoho rekordů na různých tratích?

Vždy se objeví něco nového, ať už jsou to změny ve výstavbě bazénů, obrátkách nebo dokonce plavek. Poslední dobou se však největší změny odehrávají v tréninku a přípravě závodníků. Klade se větší důraz na suchý trénink, zdokonaluje se technika a celé tréninkové plány jsou individuálně přizpůsobené jednotlivým plavcům. Je těžké vyjmenovat něco konkrétního, co by v poslední době zásadně změnilo průběh závodů.

Víme, že se převážně věnuješ trénování dětí a pětibojařů. Mají děti nějaká specifika? Máme tušení, že se jim to naučí mnohem rychleji než starším lidem, kteří se s plaváním začínají až ve vyšším věku

Můj trénink je velmi rozmanitý a zahrnuje nejen mladé závodní plavce, ale také malé pětibojaře, dospělé triatlonisty a rekreační plavce. Musím se neustále přizpůsobovat různým skupinám, což mě posouvá vpřed. Děti mají jednu velkou výhodu – jsou jako nepopsaná tabule, na kterou si můžeme od začátku psát. Vytvářejí přímá spojení s daným pohybem a to, co se naučí ve svých 12 až 13 letech, nikdy nezapomenou. Existují samozřejmě specifika spojená s věkem dětí, která často v českém prostředí bývají opomíjena.

Je důležité, aby děti co nejdéle provozovaly různé sporty. I když se na začátku zdá, že ranná specializace je dobrá, dítě brzy vyhraje, později to může způsobit problémy, a to již kolem 15 let. Nedostavujeme děti do vytrvalosti, ale spíše do rychlosti a dynamiky, na kterou nejlépe reagují. A nejdůležitější je pochopit, že děti nejsou malí dospělí. Musí je bavit sport, nechodí na tréninky proto, aby byly nejlepší, ale protože je to baví, a s tím musíme pracovat.

Kdy bys doporučil děti k tobě, jako trenérovi Ondrovi přivést?

Obecně doporučuji přivést děti kolem 6 let. Pokud mi někdo řekne, že chce přivést dítě dříve, obvykle ho neodmítnu, ale vyzkoušíme to a sledujeme, jak dítě pracuje a jestli se dokáže soustředit. Pokud se stane, že dítě ve vodě jen plave a já ho musím bavit, je mi nepříjemné si za to brát peníze. V takovém případě by rodiče mohli sami trénovat s dítětem a já bych se potkal s ním až ve vyšším věku.

Jaké jsou podle tebe nejlepší cviky, které dokážou nejvíce posunout výkon?

Je obtížné odpovědět na tuto otázku, protože každý cvik má svůj důvod a zadáváme ho v případě, že s daným pohybem má plavec problém. Jedním z užitečných cviků je tzv. sculling. Rád také dávám lidem cvičení se šnorchlem, kde postupně provádíme rotace a následně celý záběr.

Máš v posledních letech nějaké požadavky na sebe, které vidíme v ostatních sportech? Něco ve smyslu „z nuly“ za půl roku běžet maratón pod tři hodiny? (smích)

Jako trenérovi jsou na mě kladeny různé požadavky. Ty reálné jsou skvělé a tlačí mě vpřed, protože mě baví přemýšlet o tom, jak se s nimi vypořádat. Potom tu jsou požadavky nereálné. Například teď je červen a rodiče často přicházejí s požadavkem, že za měsíc jedou na dovolenou k moři a chtějí, aby jejich dítě umělo plavat. Nebo triatlonisté, kteří za měsíc jedou na svůj první triatlon a chtějí hned absolvovat plný závodní výkon. Samozřejmě rád se zajímám o jejich práci, kterou vykonávají, protože mi to pomáhá při tréninku. Je však důležité si uvědomit, že všechno potřebuje čas.

Dá se říci, z jakého sportu má člověk nejlepší základ, aby se stal skvělým plavcem? Samozřejmě předpokládáme, že ten člověk již umí plavat, ale chce se stát opravdu dobrým

Obecně nelze jednoznačně říct, z jakého sportu má člověk nejlepší základ pro plavání. Nicméně osobně si myslím, že gymnastika má největší vliv. Ovládání celého těla, které se při gymnastice rozvíjí, se dá skvěle přenést do plavání. Pokud bych měl děti a měl ambici udělat z mého dítěte skvělého plavce (tyto rodičovské ambice jsou často problematické již od začátku), posílal bych je na gymnastiku, atletiku a plavání. Postupem času by plavání postupně převládalo, ale musel bych také počítat s tím, že se mohou rozhodnout pro úplně jiný sport, třeba klavír (smích).

Chci plavat rychle nebo na dlouhé vzdálenosti. Dá se to oddělit? Mluvíme tady o tom, že někdo například studuje techniku „total immersion“. Mohl bys to vysvětlit čtenářům?

Metoda „total immersion“ je určitá technika plavání od Terryho Laughlina. Lze o ní hovořit jako o technice úplného zanoření. Já bych to spíše nazval „plavání na krásu“. Tyto inovativní metody vždy vyvolávají otázku, jak reálné jsou a kde se dají použít. Mnoho technik se shoduje s tím, co dělá většina, ale existují i rozdíly, které mohou být buď přijatelné nebo ne.

Osobně jsem si z těchto metod vzal několik věcí, které používám u svých klientů. Pokud jsem někdy trénoval někoho, kdo prošel metodou Total immersion, měl jsem problém, jak ho naučit zrychlit. Vše má své meze a pokud se stále zaměřuji jen na dlouhý záběr, zrychlení je omezené. V tréninku by měly být vždy přítomny všechny složky, jako je rychlost, síla, vytrvalost a další.

Zaujal Vás Ondra? Zkuste mu napsat a vylepší techniku (nejen na plavání) https://www.manatee.cz/ třeba i Vám!