Lukáš Kočař je syn slavného otce Tomáše Kočaře vychovávaný a vyrůstající ve sportovním prostředí od nejútlejšího dětství a závodníkem týmu Konrad tools. Začínal jako plavec, na sportovním gymnáziu v Brně se v 15 letech začal naplno věnovat triatlonu.
Na Olympijských hrách mládeže v Singapuru v roce 2010 obsadil šesté místo, po přechodu z juniorské kategorie do dospělé v roce 2014 se neprosadil podle svých představ a očekávání okolí. Od stoprocentní koncentrace na triatlon si dal tříletou pauzu a v letošním roce znovu naskočil do závodů na mezinárodní scéně. Jako velmi silný cyklista tak v bezhákovém středním triatlonu a XTERRA, snad konečně našel svůj nevyužitý potenciál.
I přes téměř “mrtvou” zahraniční sezónu jsme se ho mohli spatřit skoro každý druhý třetí týden na nějakém triatlonu. A stupně nejvyšší bral skoro všude. Na Žďárskem triatlonu, Pilmanovi, Doksyrace, nebo na arktickém Czechmanovi.
A pokud nebyl první, tak byl většinou druhý, jako na MČR v Olympijském triatlonu v Příbrami. Co jediné se mu “nevydařilo” podle jeho představ byla snad letošní XTERRA v Prachaticích, nebo Triathlon Fest v Račicích, kde se nedostal na pódiová umístění.
Lukáš Kočař. První muž letošního českého poháru Czechman Tour. Jak ti to zní?
Samozřejmě moc příjemně! Na druhou stranu je nyní těžké zhodnotit, zdali bych v případě zahraničních startů nedosáhl pro mě ještě hodnotnějších výkonů, potažmo výsledků. Beru to ale tak, že sezóna 2020 měla být ve znamení domácích startů, těch jsem si užil poměrně hodně, díky tomu jsem byl častěji vidět nejen na ČT sport, ale naprosto skvělou práci odvádí i má přítelkyně během závodů mém Instagramu (v IG stories) a každý závod tak sledují stovky lidí i v těchto “živých reportážích”.
Před několika měsíci jsme se tě ptali na letošní sezónu a odpovídal jsi nám tehdy takhle “Když nebudu přehánět, tak se nejen mně, ale asi všem totálně sesypala, asi jako ten domeček z karet. Na druhou stranu mě v tréninku žene vidina toho, abych dosáhl výrazného posunu výkonnosti a na velké zahraniční závody se konečně vrátil s ambicemi atakovat minimálně pódiová umístění.” To jsi to tehdy asi zaklel (smích).
Možná jsi to myslel jinak…, ale já s tím téměř 100 % souhlasím. Objektivně řečeno, čekal jsem od sebe ještě podstatně kvalitnější výkony. Ano, některé závody především na “půlce” a v chladnějších podmínkách se mi povedly a nemusel jsem v závodě ani předvést svoje maximum. Když ale přišlo na porovnání s evropskou konkurencí, nebo s borci z OH triatlonu tady u nás, nebylo to ono.
Určitě na tom má velký podíl můj velmi nabitý závodní kalendář, takže na žádný letošní závod jsem nebyl ideálně přípravený. Co je ale zásadní, jsou moje aktuální možnosti, které (dle mého názoru) ještě nejsou na úrovni, kdy bych mohl na každém zahraničním závodě atakovat pódiová umístění.
Petr Soukup o tobě do kamery prohlásil že tam, kde se na startu objevíš ty, bojuje se pouze o druhá místa (kruté, ale velmi pravdivé). Souhlasíš?
Rozhodně ne, všechny letošní domácí závody na středních distancích jsem sice vyhrál s velkým náskokem, nikde ale nebylo, pro mě nesnesitelné, tropické počasí. Navíc nyní na Czechmanovi ukázal svou super výkonnost Honza Volár, se kterým jsem se přes 3,5 hodiny přetahoval o vedení v závodě.
Jak ses těšil na letošního Czechmana 2020? Nějaká únava z tolika závodů co jsi šel už přece musela být…
Já teď naštěstí v posledních týdnech, mezi víkendovými závody, jen aktivně odpočívám (smích), takže jsem se před závodem cítil poměrně dobře. Navíc po Pilmanovi mi Luboš napsal, že formu teď očividně mám a ta mi ještě 5 – 6 týdnů vydrží, tento týden jsem tak mohl být ještě v klidu.
Co sis řekl, když jsi viděl tu předpověď počasí? 8 stupňů, pocitová nula, trvalý déšť a vichřice…
Ano, celý týden před závodem jsem předpověď počasí na sobotu sledoval a myslím že se neustále zhoršovala. I přesto jsem se na závod těšil, to jsem ale neodhadl, jaké to ve skutečnosti bude (smích).
Jak ses cítil na souboj s Honzou Volárem. Věřil jsi mu i na střední triatlon, nebo jsi bral že je tahle trať na něj ještě pořád moc dlouhá a že mu někde dojde?
Honza na středních tratích není úplný nováček a už za sebou pár závodů má. Navíc trénink na střední a olympijský triatlon je v tréninkových objemech dost podobný. S ohledem na Honzovu výkonnost jsem očekával velmi vyrovnaný závod. Na druhou stranu jsem si ale věřil a přesně jak píšeš, doufal jsem, že to pro něj bude moc dlouhé…
Po absolvování první části TT, tedy 1,9 km plavání v rybníku Oplatil ses držel krásně za Honzou. Jak vypadala situace ve vodě?
Start po “vlnách” byl nakonec velmi příjemný a ve vodě jsem se nemusel s nikým oťukávat. Po zhruba 100 metrech jsem se zařadil za Honzu a poměrně v pohodě jsem se za ním udržel až do konce plavání.
24:42 (78 s / 100 m) je tvůj standardní výkon?
Čas plavání je vždy spíše orientační… Na druhou stranu vzhledem k nižším běžeckým objemům v posledních několika týdnech se mi začíná zlepšovat plavání, takže jsem se ve vodě cítil velmi dobře!
V depu sis vzal jenom větrovku a rukavice a šel jsi na 90 km kolo. To jako vážně? (velký smích)
Byla to spíše pláštěnka / větrovka a rukavice byly neoprenové (smích)… kdybych se ale mohl znovu rozhodnout, co si na kolo přiobleču, rozhodně bych přidal minimálně jednu vrstvu navíc. Stoprocentně jsem to podcenil.
Petr Vabroušek to dal celé v neoprénu. Vidina případného šicího stroje se ti tedy nezamlouvala?
Nad neoprenem jsem neuvažoval, na druhou stranu co bych za to dal, kdyby se ze mě v druhém depu kouřilo a mohl si normálně zavázat tkaničky u bot (velký smích).
Honza Volár ti dal v depu minutu. To si nebral naopak jakože fakt vůbec nic? (depo měl 1:37)
Co jsme se po závodě bavili, oblékl si jen rukavice, návleky na ruce si schoval pod kombinézu, po pěti kilometrech usoudil, že není taková zima a zahodil je úplně (velký smích).
Co jsi čekal na kole a jak se ti líbil trvalý déšť, teplota a ta vichřice (velký smích)
Z hlediska průběhu závodu jsem doufal, že Honzu dojedu (a to podstatně dříve, než se nakonec ukázalo) a pojedeme spolu, případně bych si mohl vytvořit malý náskok do běhu. Z hlediska počasí jsem čekal snad všechno, ale to jaké podmínky panovaly například na úseku z Dolan na Křičen bylo něco neskutečného a rozhodně na to nikdy nezapomenu!
Jak kolo probíhalo. Byla nějaká krize? S Honzou jste jeli v podstatě stejně (sundal jsi cca 90 s)
Celý první okruh jsem jel podle plánu a šlapalo se mi dobře, o to více jsem byl překvapený, že mi Honza spíše trochu poodjel. Jediné v co jsem mohl doufat bylo, že vzhledem k tomu jak je promrzlý jede nad svoje možnosti. Od poloviny druhého okruhu už mi bylo všechno jedno a jen jsem si přál závod dokončit. Snad i s výhledem toho, že bych se na běhu mohl znovu zahřát, to byl můj hnací motor (smích).
Kolo za 2:15 (40 km/h). O jakých wattech se u tebe bavíme?
Průměr 345 w. Chtěl jsem jet o něco více, ale v té vichřici bylo občas náročnější pod sebou zkrotit kolo a v lepším případě neodlétnout do pole.
A pak už stačilo dát jenom závěrečný půlmaraton. Věřil sis na Honzu? Pojď nám běh popsat svými slovy
Již před závodem jsem tušil, že se rozhodne až v běžecké části. Když jsem se ale v cyklistice 5 km před druhým depem dostal před Honzu a viděl jak je zmrzlý doufal jsem, že je rozhodnuto. Nakonec jsem z depa vybíhal asi 15 s. před ním. Když mi po 500 m spadla rukavice kterou jsem se snažil si obléci a vracel se pro ní, začínali jsme téměř od nuly.
Zhruba na kilometru šel Honza přeze mě a já zkusil jeho tempo akceptovat. Tohle ale bylo závodní tempo na OH triatlon a tak jsem si zase rychle vystoupil a snažil se jít to svoje. Navíc jsem byl pořád zmrzlý a čekal jsem až se zahřeji. Asi na třetím kilometru se Honzův náskok ustálil cca na 25 vteřinách a s tímto rozestupem jsme běželi až na sedmý kilometr.
Najednou jsem se ale začal hodně rychle přibližovat a během kilometru jsme v ten den již po několikáté začínali od začátku. V tu chvíli jsem šel pro změnu před Honzu já a asi 500 m jsem cítil, že se snaží pro změnu on udržet moje tempo.
Naštěstí když si “vystoupil” bylo rozhodnuto, protože přešel do módu běžeckého boje o dokončení. Závěrečných 5 km jsem proto mohl také výrazně zvolnit a finish závodu si znovu zahřátý užít!
Běh 1:18 (3:42 min/km). To jsi chtěl asi hodně rychle být v cíli a rozmrznout viď?
Jak jsem to popsal výše, prvních 10 km jsme bojovali o vítězství, při tom jsem se zahřál a dalších 5 km jsem tempo musel udržet. V závěru už jsem něco ztratil, ale na podmínky které panovaly nebyl běh pocitově špatný…
Jak těžký závod to byl na stupnici 1-10? 12? Absolvoval jsi někdy něco těžšího?
Některé pasáže na cyklistice se dají těžko popsat… na druhou stranu vždycky záleží na tom, jak těžký si závod dokážeš udělat a jak hluboko tě soupeři donutí si hrábnout.
Na startovce bylo asi 750 lidi. 200 vůbec nenastoupilo a cca 150 vůbec nedokončilo. Bude se na tenhle rok vzpomínat jako na legendární ročník?
O tom netřeba polemizovat (smích).
A teď popravdě. Kdyby ti nešlo o český pohár a nebyl bys favorit, ale normální lepší hobík, startoval bys? (velký smích)
Myslím že jo! Jednak je takový závod vždycky obrovská výzva a nepochybně i nezapomenutelný zážitek (smích). A samozřejmě to člověka vnitřně i lidsky posune. Nehledě na to, že kdo tohle přežil ve zdraví a v následujících 3 – 4 dnech nelehne nemocný má do konce podzimu takovou imunitu…
Chtěl bys něco vzkázat organizátorům, že nám i přes (nejen) nepřízeň počasí tento (pro mě nejlepší český triatlon) nakonec zorganizovali?
V dnešní době patří uznání každému, kdo do pořádání sportovních akcí jde! Kdyby byl každý člověk v kondici, že zvládne dokončit třeba střední (ale možná jakýkoliv) triatlon, mohli bychom dnes naprosto bez omezování svobody normálně žít.
Poděkování za Czechmana samozřejmě zaslouží každý, kdo v sobotu (ale vlastně celý víkend) vstal od filmu z pohovky, vyšel ven a zapojil se do uspořádání, díky moc! Život je třeba žít a ideálně si ho aktivně užít.
Víš o tom, že jsi dal na dálku i nejrychlejší štafetě skoro přes deset minut? (velký smích)
Haha, no porazit Kalda team to je přeci sen každého. Takže borce z Brna a mého spolužáka Kaldu, kterého jsem k triatlonu na gymplu přitáhl vyzývám i příští rok! (smích).
Jak moc jsi dnes byl rozbitý a musela Marika domů do Brna (přítelkyně Lukáše) řídit?
Za Svitavami jsem se nakonec přeci jen nechal za volantem vystřídat (smích).
Uvidíme tě ještě letos někde na startu?
Snad ano! Hned tuto sobotu (3.10.) se chystáme do Itálie na Xterra Short-track Molveno. A dva týdny na to se snad postavím i na start posledního letošního evropského závodu Xterra v Řecku.
Jak tvůj výkon zhodnotil trenér Luboš Bílek a rozmrzla ti přítelkyně která ti dělala zase úžasný report na tvém Instagramu? (určitě ho začnete sledovat)
Luboš byl spokojený, což je hlavní! A Marika, oblečením navrstvená jako cibule, to naštěstí také přežila ve zdraví. Což je super zpráva, protože i příští týden v Itálii se můžou všichni těšit na další, jak píšeš super report, na mém IG.
A nemohli jsme se nezeptat jeho trenéra Luboše Bílka na pár otázek…
Jak bys zhodnotil Lukášovo vítězství na Czechman 2020?
Vítězství Lukáše na Czechmanovi se nerodilo lehce. Jan Volár byl velmi silný soupeř. Měl jsem ale velkou radost, když jsem ho viděl na startovní listině. Pokud chce Lukáš mít úspěchy na mezinárodní scéně, tak musí být schopen porazit každého.
Lukáš super odplaval, pak ztratil nějaký čas v depu tím že se obléknul. Myslím že mu to zachránilo a vyhrálo závod, že si vzal na sebe nepromokavou bundu. Sice aerodynamicky to moc dobré není, ale v 7 stupních a dešti šlo o to udržet tělo trošku v teple. I když s odstupem času jsme se s Lukášem shodli, že by bylo zapotřebí se obléknout ještě více. Myslím že mu byla doopravdy zima, když vybíhal z druhého depa, tak vypadal „hodně špatně a zmrzlé“.
To Jan Volár vypadal mnohem lépe. Byl to napínavý souboj, který nakonec pro sebe dokázal rozhodnout Lukáš. V tento den si ale zaslouží respekt všichni, co byli na startu!
Jak jsi spokojený s jeho letošní sezónou (co se povedlo a co nepovedlo) a pokud něco jako další normální sezóna bude, co byste rádi předvedli a kde?
Samozřejmě před sezónou byli úplně jiné cíle. Závodit mezinárodně, dostat se na MS 70.3., takže letošní sezónu teď budu hodnotit jako úplně jinou, s čímž nikdo nepočítal. S Lukášovými výkony a výsledky jsem velmi spokojený. Byla to naše první společná celá sezóna. Sezónu jsme zvládli bez nemocí a zranění, což vidím jako největší plus. Všechny důležité závody nám vyšly dobře, či velmi dobře.
Neměli jsme ani jeden špatný výsledek za celou sezónu. Český pohár v krátkém triatlonu (Račice, Příbram) sloužily vždy jako přípravné závody. I když bychom si samozřejmě vítězství v Příbrami moc přáli, Jan Volár se nedá porazit, když na závod nejste úplně 100% připravený. Ale cílem bylo být fit na 3 poloviční IRONMANy a XTERRu v průběhu 5 víkendů, což bylo pěkný maso.
Všechny půlky jsme vyhráli, v Prachaticích vyšel shorttrack velmi dobře, druhý den je 4 místo hezké, ale chtěli jsme víc a tam jsme tu únavu z Pilmana cítili. Na příští sezónu, pokud bude zase „normální“, tak se budeme snažit jezdit co nejvíce do zahraničí. Cílem je samozřejmě MS v 70.3 a jednou Havaj, tak se musíme už teď měřit se světovou špičkou.
Zeptali jsme se ještě i na jednu otázku samotného organizátora Tomáše Petra…
Jaký byl z pohledu organizátora Czechman 2020? A budou ty startovní vlny co se ptá spousta lidí i příští rok?
CZECHMAN 2020 byl opravdu hodně moc siný zážitek na všech úrovních. Celý tým pořadatelů na všech místech zaslouží tu nejhlubší poklonu! Cítili jsme neskutečnou energii od závodníků, kteří nás již od jarního přeložení termínu podporovali, takže tak jsme to nechtěli vzdát. Většina sportovců se na tento den „ D“ připravovala několik měsíců a byla by to velké škoda to zrušit!
Poslední týden díky dalšímu omezením hromadných akcí byl velmi složitý, téměř do poslední chvíle jsme netušili co vše musíme splnit a ta předpověď počasí to ještě umocňovala. 473 odvážných triatletů a triatletek na startu bylo tím největším poděkování pro CZECHMAN Team! Rozhodně to byl to nejtěžší CZECHMAN historie!
Děkujeme všem co jste u toho byli a myslím, že na to budeme ještě dlouho vzpomínat.
Co se týká startu CZECHMAN Triatlonu 2021 ve více vlnách, tak je asi předčasné to teď slibovat. Každá startovní varianta má své „ plus“, ale i „ mínus“ , takže si musíme vyhodnotit co převáží a udělat to tak, aby většina závodníků byla spokojená.
