Pavel Wohl je profesionální triatlonista a své know-how předává ostatním i jako trenér. Tento víkend se mu povedlo zvítězit na jeho oblíbeném závodě CZECHMAN, kde nejen že obsadil první místo, ale ještě doslova rozdrtil traťový rekord z loňského roku. A právě (a nejen o tom), bude náš velký rozhovor.
- Držitel druhého nejrychlejšího času ve středním triatlonu ČR – 3:45:22
- Vítěz CZECHMAN TRIATLON 2021, 3. v roce 2022.
- 2. místo v závodě ISRAMAN 113 2023
- Reprezentant ČR na Mistrovství Evropy v triatlonu 2022 (11. místo)
- Absolvent Vysoké školy tělesné výchovy a sportu
- Student oboru Mentální koučink ve sportu a businessu
„Triatlon je pro mě životní náplní a vášní. Radost, kterou mi přináší mi dělá ještě větší radost předávat dál. Mé zkušenosti, poznatky a zisk budou nepřímo i Vaše. Baví mě zkoumat nové trendy ve vytrvalostním tréninku; vše testuji i v rámci vlastního tréninku a následně vyhodnocuji. Díky tomu Vám mohu předat know-how, které skutečně funguje.“
Překvapil Pavel Wohl, Pavla Wohla? (velký smích)
Myslím, že úplně nepřekvapil. S tvrdou přípravou přichází i sebejistota a tak jsem před závodem reálně věděl, kde mám aktuálně své výkonnostní bariéry a podle toho jsem se v závodě i choval. Výsledek mi potvrdil, že jsem se letos připravil velmi dobře, což je pro mě tou největší odměnou.
Doslova jsi zničil traťový rekord a to v podstatě o čtyři a půl minuty… Jak ti to zní?
Zní to pro mě úžasně. Na traťový rekord jsem ve své mysli od začátku závodu cílil, nicméně to byl pro mě jen jakýsi orientační bod. Podmínky byly poměrně obtížné i vzhledem k větrné cyklistice. Tu jsem však zvládl v čase 2:05, což bylo přesně jak jsem plánoval a od té doby jsem věděl, že laťka je nastavená velmi vysoko a mohl bych atakovat velmi dobrý cílový čas.
Časů pod 4h se totiž v ČR zajelo určitě maximálně 15 lidí. Tedy jedna z nejrychlejších půlek, co se kdy zajela…
Upřímně, před dvěma lety jsem po svém debutu v IM 70.3 mezi profesionály v Dubaji byl úplně mimo z cílového času pod 4 hodiny. Nyní je to pro mě standardem. Naopak, začíná mě zajímat milník v podobě atakování času 3:40, ale o tom už asi jindy (smích).
Jakou přípravu jsi na tenhle otvírák sezóny zvolil? Byla něčím specifická?
Letos to byl můj třetí střední triatlon po lednovém Isramanu a dubnovém PTO No Limits Triathlon Montenegro. Od závodu v Černé Hoře jsem zvolil udržovací trénink. Mým cílem bylo udržet fitness vysoko a zároveň jsem pracoval na mých slabinách, které se v No Limits Triathlonu projevily.
Jsi sám sobě trenérem. Jaký tip tréninku jedeš? Jestli se to tedy dá “zaškatulkovat”…
V tréninku úplně neinklinuji tím, či onakým směrem. Naučil jsem se poslouchat své tělo, které mi dává tu nejlepší zpětnou vazbu. Každým rokem sbírám více a více dat a zkušeností a ty mi postupně formují tréninkový přístup, který na mě platí.
Co však považuji za svou velkou výhodu, tak to, že triatlonem žiji ve dne i v noci. Miluji každý moment tréninku a všech věcí kolem. Pracuji hodně na detailech a právě ony detaily mi pomáhají být každým rokem lepší verzí sebe sama.
O kolika hodinách týdně se u tebe bavíme? A prosím dej nám to i po disciplínách a co k tomu děláš za kompenzace navíc
Je to hodně individuální. Záleží na období. Dalo by se říci, že standardně trénuji okolo 18-23 hodin týdně. Na kole trávím nejvíc času: 8-15 hodin týdně, běhám kolem 4-5 hodin a plavu cca 3-4 hodiny. Tou nejdůležitější kompenzací je kvalitní spánek a dobrá životospráva. Možná se tomu bude někdo divit, ale moc se neprotahuji a necvičím. Využívám dokonalou kombinaci tří triatlonových disciplín a jednotlivých drillů.
Jednotlivé disciplíny a drilly v nich se totiž vzájemně kompenzují. Zjednodušeně by se dalo říci, že sílu buduji pomocí silových intervalů na kole a např. i plaváním s packami. Rychlost jde krásně budovat ve všech třech disciplínách, stejně tak jako rychlostní vytrvalost.
Lidé si u tebe také mohou zaplatit tréninky. Kolik svěřenců máš a živíš se tím na full-time?
Ke své profesionální kariéře funguji také jako trenér. Aktuálně mám 12 svěřenců (triatlonisty a běžce). Trénování svěřenců mě plnohodnotně neživí, ale naplňuje mě to a jsem rád, že mohu předávat své zkušenosti a know-how ostatním.
V roce 2018 jsi na CZECHMANovi závodil poprvé. Kolik že jsi tehdy zajel a jaké časy jsi měl v jednotlivých disciplínách?
To jsem pouze fandil (smích)
V roce 2021 jsi ho pak hned stačil poprvé vyhrát…
Byť jsem Czechmana vyhrál, nebral jsem to jako “plnohodnotné” vítězství, protože na startu nebyla kompletní česká špička.
A minulý rok jste bojovali až do konce s Jakubem Langhammerem a Tomášem Řenčem
Ano. Velmi podobný průběh jako letos, nicméně loni jsem na tuto taktiku, díky které jsem letos zvítězil, neměl. 6 dní před loňským Czechmanem jsem navíc startoval v Challenge Sankt Pölten, což mi také moc nehrálo do karet….
Položili jsme ti před závodem otázku jak se před závodem cítíš. Říkal si že si moc přeješ zase vyhrát a že jsou dvě varianty jak by se ti to mohlo povést…
Byly dvě varianty, přičemž se mi povedla ta první (optimističtější). Díky tomu, že jsem vyplaval v čelní skupině jsem na kolo naskakoval druhý, hned za Petrem Soukupem. Od začátku jsem do toho na kole šlápl a můj náskok se začal načítat již od prvních kilometrů. Jsem rád, že jsem nemusel řešit druhou variantu (smích).
Byla před CZECHMAN nějaká nervozita?
Byla větší nervozita, než při zahraničních závodech. Přeci jen jsem v domácím prostředí pod větším tlakem. Těsně před startem mé také závodící partnerce bouchlo zadní kolo v depu. Běhal jsem po zázemí závodu a sháněl náhradní kolo, což se naštěstí skoro na poslední chvíli povedlo. Adrenalin rozhodně začal pracovat dříve, než jsem předpokládal. Alespoň mě to ale trochu odreagovalo (smích).
Jak se ti líbila vlastně startovka? Podle nás chyběl “už jenom” Jakub Langammer a Lukáš Kočař…
Startovní listinu jsem moc neřešil. Soustředil jsem se na to, abych podal své maximum. O svých soupeřích jsem věděl a právě loňské vítězství Kuby Langhammera pro mě bylo velkou inspirací, protože do toho dal opravdu maximum, což mě do letošního ročníku hodně namotivovalo.
Na závod je většinou 30 a těsně před bouřkou. Tentokrát byly podmínky ale opravdu špičkové…
Bohužel, nebo možná spíš naštěstí jsem takový ročník Czechmana zatím nezažil… Až na vítr na kole bylo velmi příjemně.
A pojďme se podívat hned na 1,9 km plaveckou část. Jak probíhala a jak jsi byl se svým výkonem spokojený? Plavali jste v balíku o pár lidech…
S plaveckým výkonem jsem velmi spokojený. Ve vodě jsem si dokonce i dokázal odpočinout a snažil jsem se co nejvíc vézt v čelní skupině.
V depu jsi pak byl o trochu déle…
Oproti tomu, co jsem v depu předvedl loni, jsem podal v depu raketový výkon.
A následovala tvoje nejlepší disciplína. 90 km kole. Dost foukalo viď? Tvůj čas na kole je opravdu z jiné planety
Na kole jsem si opravdu hodně věřil, ale zároveň jsem věděl, že v minulosti mě přepálený výkon na kole několikrát solidně vyškolil na běhu. Jel jsem vyrovnaně díky čemuž mi zbylo dost sil na běh, což byl také můj cíl. Zároveň jsem však dokázal zajet takový čas, který mi umožnil mít náskok na pronásledovatele přes 5 minut.
A pak to začalo. Petr Soukup Vás neskutečně začal sbíhat a Tomáš Řenč si držel v podstatě stejný odstup…
Hlídal jsem si stabilní pace, což se dařilo. V posledním roce jsem hodně pracoval na mentálním nastavení při výkonu. Dostat se do stavu flow není jednoduché, ale přesně při takovém závodu se mi to podařilo. Už v polovině závodu jsem věděl, že útočím na nejvyšší stupínek. Petr Soukup podal na běhu neskutečný výkon, když dokázal seběhnout skoro 5 minut na druhé místo.
Traťový rekord a výhra závodu, který sis moc přál vyhrát. To není zlé, ne? (velký smích)
Pro mě je to dosavadně nejlepší výsledek v kariéře i s přihlédnutím k traťovému rekordu, který loni nastavil velmi přísně Kuba Langhammer. Že to bude pod 3:50 jsem věděl při průběhu do posledního okruhu, kdy jsem začal tempo stupňovat, abych tuto metu pokořil.
Pocity v cíli musely být asi nepopsatelné. Co se ti honilo vlastně hlavou? Že ti stačí první místo, nebo že chceš ještě rekord?
Od poloviny běžecké části jsem chtěl obojí. Už jsem měl jasno, jak na tom jsem energeticky a co si ve zbytku závodu mohu dovolit. Pocity v cíli pro mě byly euforií. O takovém výkonu jsem snil a přál jsem si jej v představách. A pak je tou největší odměnou, když vše do sebe najednou zapadne a tato představa se promění v realitu. Považuji to víc za umění, než za sport. Jen mi k tomu chybělo plátno a štětec.
V jisté fázi závodu to asi DOST BOLELO. Nebo?
Bolest je téma, které mě neuvěřitelně baví a fascinuje. Je to velmi subjektivní pojem. Máme mnoho druhů bolesti a každý vnímáme bolest zcela jinak. Abych dokázal podat dobrý výkon, musím pochopit, jak reaguje má mysl na bolest při výkonu. Na tom jsem hodně letos pracoval. Nemám žádné speciální techniky, ale jednoduše jsem se učil vnímat jak bolest co nejvíc eliminovat. A v tom je ten největší paradox. Bolest jsem dokázal eliminovat tím, že jsem se naučil využít její potenciál.
Tvoje přítelkyně (Anna Lottmann) je také skvělá triatletka. Co jsi řekl na její výkon a jaké to je, když někdo sdílí tvoji radost a podporuje tě v tom co miluješ?
Je to skvělá žena, lékařka, kapitánka lakrosové reprezentace a úžasný člověk, který by narozdíl ode mě dokázal i postavit dům (smích). Závod si moc užila ve svém stylu a bylo úžasné pozorovat jak fandila všem okolo a k tomu dokončila v ženách na skvělém osmém místě! Sdílená radost je největší radost.
Co máš ještě tenhle rok v plánu?
V plánu mám debutovat v celém IRONMANU. Už teď mohu prozradit, že mé cíle nejsou zrovna malé. Aktuálně nejsem přihlášený na žádný závod. V následujícím týdnu si sednu a vymyslím konkrétní závodní program pro zbytek sezóny.
Uvidíme tě na startu CZECHMANa i příští rok?
Předpokládám, že ano. Závod, atmosféra i Czechman komunita mi neuvěřitelně přirostla k srdci. Těšil jsem se na závod víc než na Vánoce, narozeniny a cokoliv dalšího! Díky skvělým organizátorům je Czechman tím nejlepším, co u nás lze v triatlonu zažít.
