Kristiině Mäki se tento rok skutečně povedl. Po zranění a neúčasti na ME do 22 let se Kristiina dokázála vrátit nejen do závodní formy, ale dokonce si střihla tři národní rekordy.
Kristiině Mäki se tento rok skutečně povedl. Po zranění a neúčasti na ME do 22 let se Kristiina dokázála vrátit nejen do závodní formy, ale dokonce si střihla i tři národní rekordy. Ve Finsku a u nás na trati 1500m a na mistrovství Evropy družstev si zaběhla český rekord na trati 3000 metrů časem 8:51,69. A protože konec sezóny strávila přípravou v zemi nejlepších běžců, v Etopii, přípravou na halové mistrovství Evropy, rozhodli jsme se ji před začátkem sezóny trochu vyzpovídat.
Tvé finské kořeny zná snad každý do sleduje běhání. Dostáváš už těch otázek na svůj původ méně?
Lidé se tak nějak pořád ptají, co to jméno a proč. Ne že by se ptali dokola, ale možná ze nám roste zájem o atletiku a nových lidi přibývá. 🙂
Tento rok byl pravděpodobně ten nejlepší z tvé dosavadní kariéry, vnímáš to tak také?
Jelikož moje „kariera“ není zase tak dlouhá, tak ano, tento rok byl zatím nejlepší. Nyní je potřeba dívat se dopředu.
Kterého z letošních úspěchů si ceníš nejvíce?
Nejvíce si cením toho, že jsem rekordové 9denní a mistrovský víkend přežila ve zdraví. Od jistého zraněni mám radost, že se můžu po závodě jít vyklusat a chystat se na další.
Pro většinu z nás by bylo takové zranění, co sis přivodila ty, koncem sezóny – můžeš nám vysvětlit tvojí neskutečnou regeneraci?
S natrženou šlachou na plosce jsem nemohla a hlavně nesměla nic dělat. Prostě jsem nechodila, poslechla doktora, který řekl 5 týdnů, a trenéra, který další týden přidal. Neskutečnou regeneraci mi poskytl fyzioterapeut Jirka Kmínek. Pak už jen stačilo neuspěchat začátek.
Spolupráce s tvým trenérem Pavlem Červinkou ti evidentně prospívá. Necháš nás lehce nahlédnout do jeho “běžecké kuchařky” a tvých letošních úspěchů?
Ano, trenér mi sedí moc dobře. Shodneme se v tom, že bez dřiny to nejde. Trenér o našem tréninku říká, že na tom není nic zvláštního. Je to jen systematicky uspořádaný maximalisticky postavený trénink. A stačí to všechno odběhat 😀
Pro trénink v Etiopii ses rozhodla sama, nebo s tím přišel tvůj trenér?
Přisel s tím trenér.
Jak ti to trenér oznámil? “Chceš si jet zatrénovat tenhle rok místo Tater s těma” nejlepšíma do Afriky?” (smích)
Předložil mi jako vždy svoji vizi. Že cesta ke zlepšení vede přes hledání a zkoušení nových tréninkových míst a hlavně vysoké nadmořské výšky. Měl to velmi dobře promyšlené a argumentoval tak, že jsem ani nepřemýšlela nad tím, že bychom nejeli. V tomhle mu plně důvěřuji, takže jsem souhlasila s nadšením a zároveň obavami.
Začátek tréninků v Sulultě, kde se nadmořská výška pohybuje okolo 3000m, musel být neskutečně obtížný – jak jsi začala?
Bylo to něco nevyzkoušeného a nového, takže jsem začala velmi opatrně. Důvěřovala jsem svému tělu a musela ho trochu korigovat. Prvních šest dní jsem klusala, což byly dlouhé běhy na úrovni tepové frekvence jako bych klusala v nížině, ovšem tempo bylo mnohem pomalejší. Pro představu: v Praze je klusání 4:00/km na průměrné tepové frekvenci 150 a v Sululte bylo tempo 4:20/km. Ovšem reakce na výšku je taky dost subjektivní. Já mám to štěstí nebo výhodu, že na výšku reaguji poměrně dobře.
Víš, kolik jsi toho naběhala a jaké specifické tréninky jsi chodila?
Naběhala jsem obvyklý objem jako na každém soustředění, tedy něco pres 400km. A specifikovala bych večerní protahovací tréninky, kdy jsem ke konci soustředění dala rovně nohy za hlavu. Největší úspěch :D. Jinak skladba tréninků byla oproti ostatním soustředěním jiná vzhledem k výšce a tím bych tu specifikaci uzavřela.
Koukali na tebe lidé divně, nebo je tam běžců tolik, že už to nikomu nepřijde?
Běhalo tam hodně lidí, většina místních, co běhají na nějaké úrovni, se vrací do své domoviny na podzim, trénují a pak zase na víc jak půl roku odjedou běhat po světě. Běhalo tam i pár bílých včetně mě. Lidé na vás nekoukají divně, tak bych to neřekla. Jediný, kdo koukal divně, jsem byla já. Nikdy jsem neviděla větší bídu a horší životní podmínky, v kterých tam někteří lidé žijí. Člověk si uvědomí, co všechno má a kolik toho má navíc, když za ním běží etiopské děti a volají “money”. To, co mají na sobě, je pravděpodobně jediné jejich oblečení. Takže kdys se tady smějeme tomu, co by za to daly děti v Africe a že nic, protože nic nemají, nedochází nám, jak to doopravdy je. Až když to člověk zažije a vidí to na vlastní oči. Padne na vás smutek.
Teď mě omluv na co se zeptám, ale můžeš tedy souhlasit s tím, že my tady v Evropě si běháme jen tak pro “zábavu” zatímco oni bojují o “přežití”?
Není to boj o přežití, ale šance žít lépe. Mají prostě na rozdíl od nás jinou motivaci.
Budeš se teď dívat jinak na běžce černé pleti, až s tebou budou na stejné startovní čáře?
S větším pochopením, ale že migrují do Evropy a reprezentují ji jim neodpustím.
Etiopie společně s Keňou, jsou mekky běhání. Došlo ti to tedy až tam proč tomu tak je?
Jo asi mi to došlo. Velký faktor je, že se zde lidé narodí ve vysoké nadmořské výšce a pak zde i žijí. To je velká výhoda. Ale ten hlavní důvod, proč nás pořád porážejí je ta motivace. Nikdo, nikdo by tam nechtěl žít. Touha se dostat z chudoby, z chatrče a z ničeho je tak velká. Navíc místní trenér říkal o bílých, že jsou mnohem línější…což bude také subjektivní. Atletika nebo ještě fotbal je jediná letenka pryč a šance na lepší život. Ale Etiopie se hodně zdokonaluje, takže možná bude stačit pět, deset let až se úplně zcivilizují a možná vytrvalostní sporty už nebudou jen keňsko-etiopské mistrovství.
Pociťuješ nějaké výrazné zlepšení už teď?
V trénincích zlepšení pociťuji, ale jak velké je nejspíš poznám až v závodech.
Uvidíme tě v březnu na halovém mistrovství Evropy. Co poběžíš za trať a jak si na ní věříš?
V březnu mě uvidíte na trati 3000m, kde chci bojovat na cílové čáře s těmi nejlepšími.
Bude z tebe na konci studia architekta. Pomáhají ti ve škole nějak profesoři a ví, jak úspěšná jsi? “Dneska Vám to teda moc nešlo, slečno Mäki, ale obdivuji Vás, jak to stíháte se školou. Maté dobrou” (smích).
Rada bych byla architektka 🙂 Někteří učitelé mě po tomto roce ve škole poznali a spíš obdivují, jak to všechno (ne) stíhám. Na hodnocení to však nemá vliv, to mají všichni stejné.
