Karel Sabbe a Barkley Marathon. Povídání s popelnicemi, vidění duchů a odvoz s policií

Karel Sabbe si po třech okruzích na Barkley Marathons v roce 2022 vedl skvěle a na závěrečné dva okruhy měl téměř čtyřhodinovou rezervu. Čtvrtý okruh ho zavedl na cestu, která se zapíše jako jedna z nejdivočejších v historii Barkley Marathons, jejíž součástí bylo povídání si s popelnicemi, vidění duchů a nakonec i sebrání policií.

V Barkley mají všichni běžci 60 hodin na to, aby dokončili pět dvacetimílových okruhů v nehostinném terénu ve státním parku Frozen Head v Tennessee a zároveň využili svých orientačních schopností, aby se orientovali na trati, která není nijak značená. Hodinky s GPS nejsou povoleny, protože každý běžec dostane hodinky Casio s velmi malou funkčností. Aby běžci dokončili Barkley, musí vydržet 55 až 60 hodin beze spánku.

Podle svého příspěvku se Sabbe cítil sebevědomě, když vyrážel do čtvrtého okruhu. Prvních šest z devíti knih nasbíral bez problémů, ale s postupující nocí začal pociťovat halucinace. Na cestě za sedmou knihou špatně odbočil. Začaly halucinace, protože Sabbe nebyl schopen používat kompasu ani zjistit kudy teče řeka. Sabbe se nakonec vydal na západ, dokud neuviděl něco známého, a skončil u vězení, což byl okamžik, kdy si uvědomil, že jeho závod opravdu skončil.

Věznice je významným orientačním bodem v Barkley, který pomohl inspirovat samotný závod, protože běžci musí skočit do řeky a brodit se tunelem pod státní věznicí Brushy Mountain. Lazaruse k vytvoření závodu inspiroval útěk Jamese Earla Raye, který v roce 1968 zavraždil Martina Luthera Kinga mladšího, z věznice v roce 1977. (Laz, který byl v té době sám ultraběžcem, si řekl, že kdyby utekl on, dostal by se mnohem dál než Ray, který byl po osmi dnech dopaden a urazil pouhých 19 kilometrů.

Podle Americké spánkové asociace se zrakové halucinace, které jsou u ultravytrvalců, kteří musí závodit v noci, velmi časté, začínají objevovat po 24 hodinách spánkové deprivace a po 36 hodinách beze spánku se stávají stále pravděpodobnějšími.

Sabbe se přesto musel vrátit do tábora, pěšky se dostal do nedalekého městečka Petros v Tennesee přibližně ve 3 hodiny ráno. Jeho halucinace se ale zhoršovaly, nakonec ho vyzvedl policista, který věděl o závodu a vrátil ho do Frozen Head State Parku, kde jeho závod oficiálně skončil.

Sabbe na závěr svého příspěvku poznamenal, že je přesvědčen, že se může stát šestnáctým člověkem, který tento závod (během jeho 33leté historie) dokončí , což se nepodařilo od vítezství Johna Kellyho v roce 2017.

Dnes v pět hodin ráno zastavilo u Frozen Head policejní auto. Šerif byl přivolán kvůli „ženě převlečené za indiána“, která děsila vesnici Petros. Byl to Karel Sabbe poté, co se ztratil během svého 4. okruhu… a tak ani Barkley 2022 nenašel svého finišmana.

„Na korbě policejního vozu jsem si návrat do tábora na letošním Barkley opravdu nepředstavoval. Velmi krátká rekapitulace závodu (delší bude následovat):

Okruh 1: 8h 07 minut , silné tempo pocitově silní asi 4 lidé ve vedoucím balíku.

Okruh 2: 19h 34, zpět venku ve 20h. Během okruhu asi 7 hodin deště. V této chvíli jen John Kelly a já.

Okruh 3: vyrazil jsem sám, protože John Kelly si chtěl zdřímnout, v cíli na prvním místě ve 32h 15.

Okruh 4: pocit jistoty a vědomí, že jsem si vytvořil polštář potřebný k dokončení (asi 3 hodiny 45 minut na 2 okruhy). Prvních šest knih jsem trefil přesně, dělal jsem velké pokroky a dařilo se mi. Začínají se projevovat drobné halucinace, ale vše v pořádku. Pak stoupání ke knize 7 vzít velmi špatný svah nahoru a skončil jsem v naprosto neznámé oblasti s kompasem a směrem řeky, která vůbec nedává smysl. Byl jsem u řeky přímo na mapě a ty dvě mozkové buňky, které ještě pálily, nepřišly na to, co se stalo. Narazil jsem na silnici a rozhodl se vyrazit na západ, dokud se nevrátím na mapu a neuvidím něco známého. Po neznámé době bloudění a množství halucinací bylo tím „něčím povědomým“ vězení. Začalo mi docházet, co se vlastně stalo, a věděl jsem, že můj závod je nadobro ztracený.

Šlapal jsem dál do městečka Petros, kde jsem kolem třetí hodiny ranní uviděl paní se dvěma dětmi. Byla mi zima, tak jsem ji požádal o pomoc, ale pak změnila podobu na popelnici. Prošel jsem kolem docela hodně domů a viděl za okny chodit spoustu lidí, ale pokaždé, když jsem se přiblížil, jsem si uvědomil, že tam vůbec nikdo není. Pak jsem se snažil zastavit auta, ale asi jsem v té době nevypadal moc dobře. Lidé zavolali policii, ten závod znal a byl tak laskav, že mě vrátil do státního parku Frozen Head State. Zničený tím, jak to dopadlo. I když jsem měl před sebou ještě kus cesty, cítil jsem se tak jistý, že to dotáhnu do konce a stanu se #16 člověkem, který závod dokončil.“ Karel Sabbe