Dnes přinášíme rozhovor se Zdeňkem Oupicem, majitelem skvělého (nejen bike servisu) cykloservisu Picstop. Zdeněk má dlouholeté zkušenosti v oblasti oprav kol a jeho vášeň pro cyklistiku a technické znalosti z něj dělají skutečného odborníka. Pojďme se ponořit do světa cyklistických oprav a zjistit, jaké tipy a triky nám může Zdeněk nabídnout. Věříme, že tento rozhovor bude zajímat spoustu lidí (i ty, kteří si třeba svá kola servisují doma).
“Na začátku bylo kolo, první prázdninový den a chuť se svézt. Dnes už je tu mnoho závodních zkušeností, desítky tisíc kilometrů v sedle, mraky okušených disciplín a chuť předávat zkušenosti dál, pomáhat lidem vyhnout se stejným chybám, jaké nás doprovázely při našich cestách.”
Jak ses dostal k opravám kol a co tě na tom nejvíc baví?
Moje kariéra, jestli se tomu tak dá říct, začala snad ještě dříve, než jsem začal být za opravy placený, a to servisem svého vlastního kola. Závodit jsem začal v prváku na vysoké škole, a jak to u studentů bývá, rozpočet nebyl vysoký, takže jsem šetřil, kde se dalo, a ledacos jsem si musel umět udělat sám. Dodnes s úsměvem vyprávím, jak jsem lisoval svůj první šlapací střed palicí přes prkýnko na staré školní lavici (smích). No, z rozpočtu postupně ubývalo a přišel moment, kdy jsem doslova neměl na přehazovačku, která po četných pádech byla chudák celá pokroucená a odmítala operovat.
Tehdy jsem při hledání flexibilní brigády narazil na Decathlon. Cesta to nebyla přímá, nejdříve jsem dělal prodavače, což mě extrémně bavilo, v průběhu několika měsíců několikrát odešel a zase přišel, ale nakonec jsem získal v Plzeňském D pozici mechanika jízdních kol. To bylo poprvé, co jsem začal být placený za to, že opravuji kola. Během té cesty jsem se samozřejmě stihl nechat vyhodit ze školy a zjistil, že mě ta energetika zas tak nebaví (smích).
Na servisování kol mě baví hned několik věcí. Samotná interakce se zákazníky je jedna z věcí, která mě přiměla změnit obor. Jako další jsou dárečky, každý den ti chodí nějaké dárečky. Furt nakupuješ, přihodíš si k objednávce nějakou vychytávku do dílny/na obchod, takže si v podstatě denně děláš radost. Pak je to instantní dopamin. Každý den se ti něco podaří, něco opravíš, někomu uděláš radost. Je to práce, kde vidíš výsledky hned.
Jaké jsou nejčastější problémy, se kterými za tebou zákazníci přicházejí? Dá se to nějak generalizovat?
No, ono to spíš probíhá tak, že za námi lidi chodí s koly, která jsou naprosto v pořádku, a až my jim vysvětlíme, že stav jejich kola není zas až tak v pořádku (smích). Jinak pokud někdo chodí s konkrétním problémem, tak asi top vede nebrzdí/neřadí.
Jaké druhy kol opravuješ nejčastěji (silniční, horská, městská, elektrokola)? Schválně, jestli si tipneme jo… Dětská! (smích)
Nene, dětská kola jsou v zásadě bezúdržbové stroje, až to třetí dědic pozná, že to moc nefunguje (smích). Nejčastěji máme na servisu horská kola. Trend samozřejmě nezastavíme, takže přibývá i gravelů a poslední dobou, za což jsme moc rádi, nám roste poptávka po servisu silničních a triatlonových kol.
Jaké jsou nejnovější trendy a technologie v cyklistice, které ovlivňují opravy kol?
Z mého pohledu momentálně největší hybatelé, kteří ovlivňují ten servis, jsou integrace, elektrifikace a sdílení. Integrace a elektrifikace přinášejí obrovské možnosti v posunu designu na úplně jinou úroveň, ale zároveň to na mechanika klade poměrně vysoké nároky na tvořivost, zručnost a ostražitost při samotném servisu. Vývojáři strašně rádi vyvíjejí věci tak, aby se na nich co nejhůře pracovalo (smích).
Mě osobně tato práce nesmírně baví, vyžívám se ve zkracování hadic a bovdenů přesně tak, aby nikde necinkaly a nebouchaly o rám, případně pěkně ladně zahýbaly do rámu, ale zároveň každý rám to má trochu jinak a člověk se u té práce musí ve spojení s cenou kola maximálně soustředit, aby něco nezvoral. Občas se pak člověku posteskne po staré dobré 6800 s vnějším vedením, kde to lanko přehodíte do 10 minut i s kafem (smích).
Na druhou stranu, internet a ochota mnoha výrobců sdílet manuály a návody nám ve spojení třeba s YouTube, kde je video snad na všechno, přinášejí do dílny pocit, že se vždycky máte koho zeptat a nemusíte to napoprvé zničit, abyste příště věděli, jak se daná věc rozebírá. Také nám lepší dostupnost zahraničních trhů usnadňuje shánění v Čechách kolikrát nedostupných materiálů.
Jak důležité je pravidelné servisování kola a jak často by mělo probíhat? Jsou nějaké “must have věci”, co třeba dělat po každém švihu?
Toto je otázka, na kterou se nedá odpovědět univerzálně. Když jsi závoďák třeba se 40-50 starty ročně (takové běžné číslo pro elitního amatéra), kolo servisuješ každý týden. Vždy po závodě kolo dle potřeby umyješ, namažeš a zkontroluješ, jestli neutrpělo nějaké větší poškození, a opět ho umyješ/namažeš a doladíš před závodem. Dle potřeby a tvých schopností pak navštěvuješ servisní bod v okolí, aby ti udělali věci, se kterými si neporadíš.
Jako běžný smrtelník, který své kolo užívá méně často nebo ho nepotřebuje mít v topu každou sobotu, je vhodné se orientovat dle opotřebení plášťů, řetězu, brzdového obložení. Vždy, když potřebuje něco z toho vyměnit, je vhodné to svěřit odborníkovi. Pokud jsi šikovný a tyto věci hravě zvládáš sám, je přesto vhodné servis jednou ročně navštívit, aby ti zkontrolovali zbytek, na který třeba nemáš nářadí nebo zkušenosti. Minimálně pro výměnu kapaliny do brzd. Na servise se pak odhalí mnoho dalších věcí, na které bys třeba ani nepomyslel, že by se vůbec opotřebily.
Obecně bys měl mít kolo čisté a namazané, protože jedině takové kolo může dobře fungovat. Minimálně jednou za čas bys měl kolo řádně umýt, a pokud ses vrátil ze švihu, že tě ani domů nechtějí pustit, dokud se nesvlékneš, myješ kolo dříve než sebe (smích). Vhodné je po každé jízdě pečovat o kluzáky odpružených/teleskopických komponent.
Nejdůležitější je však příprava před jízdou. Každému vždycky říkám a sám se toho striktně držím, brzdy a upnutí kol rozhodují o vašem zdraví. Před každou jízdou si tedy kontroluji, zda mi dobře fungují brzdy, jestli nemám povolenou osu/rychloupínák kol a navíc, zda nemám vůli v hlavovém složení.
Jaká jsou tvoje doporučení pro domácí údržbu kola? Co určitě mít doma, a co je naopak zbytečnost?
Neobejdeš se bez náčiní na mytí kola. Vhodné je pořídit si k tomu levný stojan a třeba aku myčku – kýbl s vodou a cykločističem pro základ však postačí také. Malý tip – na kazetu používáme kartáče na vymývání lahví a za kotoučem a do hůře dostupných míst štracháme malířskými štětci (smích), kdyby náhodou někdo chtěl utrácet majlant za „speciální“ mycí houby a kartáče na kolo.
Aby sis mohl zkontrolovat výše zmíněné osy a navíc třeba šrouby na zadní stavbě, tak samozřejmě nějakou sadu imbusů/torx klíčů. V neposlední řadě pak dílenskou pumpu pro komfortní dohuštění pneu, dost duší, nějaké montpáky, NEPOSTRADATELNOU měrku řetězu. Zbytečné nářadí je pak jen to, které se nevyplatí vlastnit. Šikovnost nemá meze, pokud si na kole zvládáš udělat všechno, máš na to prostor a čas, rádi poradíme s výběrem vhodného nářadí.
Co bys určitě všem doporučil mít, když půjdu na MTB nebo silnici? Nějaký chytrý multitool? Nebo úplně něco jiného?
Číslo a dost peněz na taxíka (smích)… Tady asi nikomu neprozradím nic nového, když řeknu duši, pumpičku atd., pojmu tu otázku tedy spíše trošku jinak. Na kolo by měl každý vozit kvalitní a silné světlo, toleranci a dobrou náladu. Silné světlo, aby byl na hodně velkou dálku vidět a řidiči, kterým vaše přítomnost na silnici vadí, měli čas zchladnout, než vás budou předjíždět.
Toleranci, aby chápal, že chumel nevyzpytatelně se pohybující skupiny fakt není příjemné předjíždět, a dobrou náladu, aby ji měl dost na šíření do svého okolí. Cyklistika je totiž nádherný sport a je škoda si ho kazit tím, že svou bezohlednou jízdou blokuji řidiče, nebo házím bidony po těch, kteří zas blokují nebo ohrožují mě.
Jaký je nejzajímavější nebo nejnáročnější problém, který jsi musel na kole opravit? Na tuhle odpověď jsme fakt zvědaví (smích)
Nejnáročnější úkol je přimět kaufáčový „kolo“ fungovat (smích). Nejzajímavější je vždycky hledání praskání. U toho člověk nejdřív ztratí všechny nervy na týden dopředu a pak se chechtá, co to bylo za blbost, když to najde. Pamatuji si, když jsem ve svých začátcích hledal cvakání v kole. Zákazník si stěžoval, že mu v kole za jízdy něco cvaká. Dvakrát jsem ho poslal pryč, že jsem nic nenašel a ať na kole dělám cokoliv, neprojevuje se mi to.
Napotřetí zákazník přijel a povedlo se mu rozeznít cvakání přímo přede mnou, tak jsem musel uznat, že v tom skutečně něco cvaká, ale CO. Po hodinách a hodinách hledání jsem zjistil příčinu. Bylo to zadní kolo. Kolo jsem sundal a v kole při různých pohybech tak divně cinkalo, nějaký zapomenutý nipl, pomyslel jsem si.
Sundal jsem tedy plášť s duší a po cinkání ani památky. Opět jsem nasadil plášť, nafoukl a cinkání zpět. Čučel jsem na to jak puk a až po výměně ráfku za nový a rozřezání ráfku jsem zjistil, že se v ráfku uvolnila vložka spoje, která se pouze při určitém tlaku v plášti, působící roztaženou silou na ráfek, hýbala sem a tam a cinkala o ráfek.
Jaký vliv má správné nastavení kola na výkon a pohodlí jezdce? Řešíte u vás i tohle? Přece jenom je to asi nejlepší investice, co člověk může udělat. Nebo se pleteme?
Naprosto zásadní. Správný posed vám umožní využít svůj potenciál na maximum, pokud jste eliťák. Dobrý posed pomůže eliminovat nežádoucí přetěžování. Sám mám zkušenosti s až nesnesitelnými bolestmi kolene zapříčiněnými špatnou pozicí kufrů. Nejlepší investice je to v momentě, kdy jste ochotni říci fitterovi své ANO a poslechnout ho, pokud vám doporučí užší/širší kratší/delší řídítka a představec, sedlo atd…
Pokud mu tuto změnu neumožníte, je ten fit takový polovičatý. U nás se nezabýváme bikefitem tak, jak je dnes rozšířený (mašina se 150 lasery, co vám změří raketové hodnoty), to máme teprve v plánu. Vlastníme však přípravky na správné upnutí/srovnání kufrů, různá měřidla a hromady znalostí a zkušeností, díky kterým tato „udělátka“ dokážeme využít ve prospěch klienta tak, aby odjížděl nadšený ze svého nového posedu. Jsou hranice a lidé, u kterých si do změny posedu netroufneme a nestydíme se takovým jedincům doporučit jiné zařízení, ale drtivé většině nastavením základní pozice a srovnáním kufrů pomůžeme odstranit jejich problémy a vrátit radost z jízdy.
Jaké jsou hlavní rozdíly v opravách mezi mechanickými a elektrickými koly? Je to pro vás složitější, nebo naopak jednodušší?
Rozdíly v opravě v zásadě nejsou. Elektronice motorů se nevěnujeme a většinou to není ani potřeba, protože životnost motoru většinou přežije mechaniku kola a díly jsou na kole stejné. Rozdíl je však v manipulaci s kolem. Elektro je samozřejmě těžkotonážní bestie, která se pronese, když ji 5x zvedáš na stojan. V oblibě mám taková elektrokola, kde musím demontovat pohonnou jednotku, abych protáhl nový bovden, ale jinak je to v zásadě stejné.
A pojďme možná tu otázku ještě rozvinout. Spravuješ raději top end kolo, nebo nějaké dětské hned “okamžitě víš vše co a jak“?
Nebaví mě opravovat nebo řešit komplikace, které jsem už řešil 100x a znám na ně odpověď. Odpověď je tedy jasná (smích) top endové rakety jsou to, co mě baví nejvíc. Topová kola nejsou vždycky jen procházka růžovou zahradou, člověk u toho musí být ostražitý a dělat s kolem tzv. v rukavičkách, mít na ten materiál cit (nemít volšové ruce) a umět zacházet s všelijakými udělátky, která jsou potřeba k servisu nejnovějších trendů, ale to mě na tom baví. O to víc, když se pak na takovém kole jdeš projet. Prostě precizní prácička.
Kolik je vlastně v současné době taková průměrná cena opravy kol? Víme, že se v podstatě úplně všude čeká a to i klidně pár týdnů…
Jak moc jezdíš, tolik tě to stojí (smích). Vezmeme si třeba roční servis, který je poměrně náročný na součástky. Podle kategorie kola vstupní/middle/top se pohybujeme běžně v částkách 5/10/15+. Nejlepší je však takovým opravám předcházet. U nás se snažíme klientům šetřit prostředky, a tak se s nimi vždy před opravou pobavíme o využití kola, co má smysl a význam měnit. Stejně tak po opravě dostanou informace o doporučeném datu další návštěvy, aby přišli včas a zbytečně si přejetím nějakých materiálů nezničili zbytek, který by klidně mohl ledacos ještě vydržet, pokud přijdou včas.
Jak se staráš o vlastní vzdělávání a sledování novinek v oblasti cyklistiky? Uměl bys třeba opravit Classified? (určitě našim čtenářům i vysvětlíš, co jsme tím mysleli)
Classified – naprosto fantastická utilita. Převodovka v zadním náboji po vzoru Nexusu s minimální ztrátou výkonu, cyklistické porno by se také dalo říct. Zbožňuju tyhle gadgety na kolo. Přesmykač je taková nevzhledná obluda, kterou skoro nikdo neumí používat správně v dnešní době jednoplacek, a tohle je parádní řešení. A jestli bych to dokázal opravit? Někdo to musel složit, to znamená, že se to dá rozložit a kromě páčky Sram jsem zatím poskládal všechno (smích), ale asi si chvíli ještě počkám, než k tomu dostanu příležitost, protože to není úplně cenově dostupná hračka.
Vlastní vzdělání za mě řeší zákazníci. Dříve, než stihnu zjistit, že je nějaká novinka, ptají se mě, jestli už jsem s tím dělal (smích). Ne teď vážně. Po nějaké době jsem zjistil, že nemůžu znát úhel hlavové trubky každé značky a zaměřil jsem se na portfolio produktů, které chci prodávat a servisovat a u těchto produktů odebíráme novinky od dodavatelů a jezdíme k nim na školení. Tím si udržujeme přehled o tom, co dokážeme lidem nabídnout.
Jaké jsou nejčastější chyby, které cyklisté dělají při údržbě svých kol? Je něco takového? Mlíko, nebo klasické duše? Co je podle tebe teď trend a co bys doporučil našim čtenářům? Měl bys nějaké tipy pro cyklisty, kteří chtějí zlepšit své dovednosti v oblasti údržby kol?
Nečtou návody a nemyjí si kola tečka (smích). Drobností jako jsou nezkrácené řetězy, nové destičky na staré kapalině a přeplněných brzdách, nové desky na staré kotouče, nové kotouče na staré desky, je mraky. Největší a nejhorší chyba je však to, že lidé ta kola nikdy neumyjí. Je jedno, jaký to je šrot, ale když je od bahna a písku, na funkci a životnosti mu to moc nepřidá.
Bezdušový systém – v dnešní době mohutně se rozšiřující trend i na silniční cyklistiku, což je za mě úlet. Osobně nesdílím to obecné nadšení z bezduše. Dělá to bordel, je to drahý, musíš o to pečovat a smrdí to, jo a při fatálním defektu hodně štěstí s nasazením duše a následným praním hadrů (smích). Bezdušák je za mě velice úzce zaměřený produkt, který využiješ když – si nemůžeš dovolit kvůli trnu zastavit (závodíš), jezdíš takovým bordelem a stylem, že bys každou vyjížďku měnil duši (enduro/trail po lese s kámošema) a v neposlední řadě, sjedeš aspoň jeden plášť za sezónu (nebo si dáš tu práci, že vydlabeš latex z pláště).
Než se člověk rozhodne pro bezduš, doporučuji si to nejdříve zkusit na těch duších a pak teprve přemýšlet, jestli mě četnost jednoho defektu za rok na silnici tak štve, abych si nechal kola předělat na bezduš. U lidí, kteří tolik neřeší, že budou mít o 120 gramů těžší kolo, se pak nabízí Tannus Armor vložka pro duše. Jednomu zákazníkovi jsem to namontoval a už jsem ho neviděl, beze srandy. Borec jezdil po Šárce, co 14 dní mu tahám trn z pláště a měním duši. Nainstaluji vložku a za 3/4 roku mu píšu zprávu, jestli se mu něco nestalo, jestli už nepřejíždí řetěz, a má vůbec nějaké vzorky na plášti (smích). Ohledně rady na zlepšení? Čtěte návody a nemlaťte do toho kladivem (smích).
Jak vidíš budoucnost cyklistiky a oprav kol s ohledem na rostoucí popularitu elektrokol a dalších technologií? Bojíte se? (smích)
Já se těším na první prototyp bezdrátových brzd (smích) a s napětím očekávám, s jakou novinkou se vytasí výrobci kol dále. Na biku trend elektrifikace se zásahem do tlumení už vidíme, tam je to nezastavitelný hon za 13 a 14 rychlostní kazetou, ale silniční kola, tam je zdánlivě vyčerpáno, už mají čistý uhlazený design a zdá se, že už není kola kam víc uhladit. Očekávám tedy v nejbližších letech i na silničních rámech různé kapsy a úložné prostory, abychom nemuseli vozit ty nevzhledné kapsičky. Samozřejmě se zachováním nárůstu tuhosti meziročně o 30%, jak je tomu zvykem doposud.
Mrzí mě úpadek amatérských závodů, které jsou nahrazovány závody na Stravě, ale nějakého většího rozmachu elektrokol, která by převálcovala existenci běžných kol, se nebojím. Naopak pozoruji velký rozmach silniční cyklistiky mezi lidmi sportem nepolíbenými. O servis kol se také nebojím. AI za mě řetěz nevymění a kola začínají být tak komplikovaná zařízení, že si je horko těžko lidé budou dělat doma sami, až na světlé výjimky, takže já tu budoucnost vidím pozitivně a o práci se nebojím.
Kluky z cykloservisu Picstop najdete kousek od nádraží Veleslavín.
