Milan Martínek. Špičkový fyzioterapeut olympioniků. Díl druhý

Určitě si dejte nejdříve náš první díl.

Jaký je tvůj vztah ke sportu? Děláš nějaký aktivně?

Sport je nepřehlédnutelnou součástí mého života. V teenagerských letech jsem sám vrcholově sportoval a profesně jsem měl tu čest starat se o řadu českých olympioniků. Dnes už sportuji spíš příležitostně – někdy běhám, jindy si jdu zaplavat, zahraju si tenis nebo volejbal. Platí však, že sport byl, je a bude součástí mého života.

Jak často k tobě chodí běžci a s jakými problémy nejčastěji?

Běžci tvoří podstatnou část naší klientely – pravidelně k nám chodí profesionálové i amatéři. Nejčastěji řešíme bolesti vnější strany kolene, tzv. iliotibiální syndrom, což je u běžců velmi častá diagnóza. Dnes ji umíme efektivně léčit manuálními technikami a rázovou vlnou. Často se objevují i bolesti chodidel způsobené poklesem klenby; v takových případech vyrábíme běžcům individuální vložky do obuvi.

Výjimkou nejsou ani patní ostruhy či přetížení Achillovy šlachy. Zásadní je včasná a přesná diagnostika. Díky tomu, že v ordinaci používáme diagnostický ultrazvuk, dokážeme rychle a s vysokou přesností určit problém a okamžitě navrhnout cílenou terapii.

Co je podle tebe klíčem k prevenci běžeckých zranění?

Opět je to především adekvátní kompenzace. Biomechanické opotřebení vysvětluji klientům na příkladu pneumatik: když jezdíte autem, pneumatiky se sjíždějí – není otázkou jestli, ale kdy. U běžného auta to trvá roky, u formule 1 se mění několikrát za závod. Stejně je to s naším tělem – čím větší zátěž, tím větší opotřebení a potřeba kompenzace.

Při vysokém objemu běhu je klíčové zařadit kompenzační pohyb, jinak se tělo přetěžuje a roste riziko zranění. Důležitá je také regenerace, mobilita a síla. Často přitom stačí jednoduché pomůcky, třeba válcování svalů na rolleru, které může být pro běžce skvělým pomocníkem.

Barefoot nebo tlumená bota – co si o tom myslíš?

Obuv má primárně ochrannou a tlumicí funkci. Lidská noha funguje jako elastický tripod, jenž dokáže absorbovat nárazové síly a přeměnit je zpět do pohybu. Koncept barefoot obuvi je biomechanicky zajímavý, nelze však přehlížet rozdíl mezi měkkým přírodním povrchem (tráva, lesní cesty), po němž se pohybovali naši předkové, a dnešními tvrdými městskými povrchy.

Na měkkém terénu může být barefoot vhodnou volbou; pro běh po betonu či asfaltu ale doporučuji strukturovanou obuv s dostatečným tlumením, která chrání nohu i celý pohybový aparát před přetížením. Téma by si zasloužilo samostatný text – rád o něm napíšu celý článek.

Jak moc hraje technika běhu roli ve vzniku zranění?

Technika běhu je zásadní u amatérů i profesionálů. Často jde o drobné odchylky, které se kvůli obrovskému množství opakování časem projeví. Představ si, že se ti při každém kroku lehce vytáčí jedna špička ven. Určitá skupina svalů pak pracuje víc než obvykle – a to při každém kroku. Když si spočítáš počet kroků za jeden trénink, týden či měsíc, zjistíš, že ten konkrétní sval musel absolvovat třeba o desítky tisíc kontrakcí navíc. To může vést k přetížení a bolesti. Proto je technika běhu tak důležitá – často rozhoduje mezi zdravým pohybem a chronickým problémem.

Jaké jsou nejčastější chyby, které běžci dělají a které jim ničí tělo?

Velmi častou chybou – a to i u profesionálů – je nesprávná technika běhu. Proto často žádáme běžce o videozáznamy ze závodů nebo tréninků, abychom mohli přesně analyzovat jejich pohyb a ukázat jim, kde dělají chybu. Někdy jde o zdánlivé drobnosti, jako je lehké vytočení špičky, které však při tisících opakováních vede k přetížení a bolestem.

Poměrně často se také setkáváme s propadem klenby. Nejde vyloženě o chybu, ale pokud se dlouhodobě neřeší, funguje velmi podobně – noha bez dostatečné opory odvádí síly nesprávně, což se časem projeví v kolenou, kyčlích nebo zádech.

A je důležité dodat, že ani perfektní technika vás nezachrání, pokud podceníte regeneraci. Když tělu nedáme dostatek prostoru pro obnovu, dříve nebo později se ozve. Tady už se dostáváme na úroveň čisté fyziky – regenerace není volitelná. Je nezbytná.

Jak se díváš na rozcvičku a strečink před během? Je to nutné?

Ano, ale měla by dávat smysl. Rozcvička před během je důležitá – tělo je potřeba připravit na fyzickou zátěž aktivně, nikoliv pasivně. Mnoho lidí si pod rozcvičením představí statické protažení, což však před dynamickým pohybem není ideální. Ideální rozcvička zahrnuje krátké zahřátí (např. lehký výklus), dynamickou mobilitu a aktivaci svalů.

Cílem je připravit tělo na pohyb, zvýšit teplotu svalů a zlepšit jejich elasticitu. Statický strečink před během má smysl jen velmi omezený – a pokud vůbec, tak v podobě krátkých dynamických rozsahů pohybu. Dlouhé výdrže v krajních pozicích si nechte až po běhu, nebo je zařaďte jako součást kompenzačního tréninku. Tělo potřebujeme rozcvičkou aktivovat, ne zpomalit.

Regenerace – co je podle tebe nejlepší způsob, jak se po běhu nebo sportu dostat zpět do formy?

Kapitola regenerace je velmi široká a moderní medicína dnes nabízí desítky možností, jak ji podpořit – ale základní principy jsou pořád stejné. Regenerace nemusí být složitá, aby byla účinná. Jedním z nejjednodušších, ale zároveň velmi efektivních nástrojů, je stretching. Pomáhá odplavit metabolity ze svalů, které se tam během výkonu nahromadily a přispívají k pocitu ztuhlosti a bolesti. Pravidelným protahováním také výrazně snižujeme riziko tzv. svalovice (DOMS – delayed onset muscle soreness).

Dále doporučuji zařadit pravidelné masáže a saunování – obě metody mají silnou vědeckou oporu a dlouhodobě přispívají k lepší regeneraci. Pokud nemáte čas nebo možnosti na tyto procedury, pomůže i aktivní regenerace – třeba lehký výklus, plavání, nebo jízda na kole v nízké intenzitě. Zkrátka: regenerace by měla být přirozenou součástí tréninkového plánu. Tělo totiž roste a sílí až v době odpočinku – ne během samotného výkonu.

Milana a jeho tým najdete zde