Pohled do zákulisí terénního závodu Trailová Závist

Rozhovor o čtvrtém ročníku předvánočního běžeckého závodu na 17,5km ve hvozdech a polích na jih od Prahy.

Trailová Závist. To je terenní závod Zuzky a Honzy Bartasových s parametry 17,5km / 690m.„Závod vede v oblasti divokých strání a zařízlých dolin nad řekou Vltavou. Ve zbytcích hlubokých lesů, kde se v dávných dobách proháněli Keltové. Pokud přijmete naše pozvání, pak si, snad po sněhu, spíše však po měkkém listnatém koberci, vychutnáte iluzi divoké přírody v blízkosti naší metropole.

Při běhu nahoru a dolu se ve vás bude rvát váš vnitřní lenoch a závodní srdce a na chvíli zapomenete na napětí adventního dne. Závod je určen pro běžce všech výkonnostních kategorií. Některé kopce jsou náročnější, tak je nepoběžíte. Některé seběhy jsou techničtější, tak zpomalíte.“ 

„Trasa závodu není nejlehčí. Poběžíte do kopce, z kopce a pak ještě čtyřikrát. Běží se přes pár potoků, po listí, po blátě, trochu po asfaltu a štěrku. Není jednoduchá, není zbytečně extrémní. Nabízí hezké výhledy, technické seběhy, drápání po čtyřech do kopce i pár delších běžeckých úseků. Nohy vás budou bolet celé, ale horký vývar vás na nohy postaví.

V roce 1984 jsem přesvědčil rodiče, že Letná nemá budoucnost a že se musíme přestěhovat do Modřan. V roce 2012 jsem začal běhat a netrvalo dlouho, než jsem dokázal doběhnout na keltské hradiště nad Zbraslaví – Šance i Závist.

Vltava se v těchto místech zařezává hluboko do okolní krajiny. Ne náhodou si tyto svahy jejích břehů vybrali naši keltští předci k obřímu sídlišti. Ve hlubokých hvozdech hledal inspiraci pro své básně Vítězslav Hálek. Na odkrytých kamenných stráních hledal ty nejvzácnější druhy motýlů František Antonín Nickerl.

Dnes je keltské sídliště zakopané, hluboké hvozdy jsou mírnější a na kamenných stráních se prohání stáda muflonů. Rádi vám ukážeme ty nejkrásnější místa těchto hlubokých lesů, údolí a roklin.“

Jak vás pořádání tohoto závodu napadlo?

J: S Hovísem jsme kolem Závisti kdysi trénovali. Líbilo se nám, že tam jde natočit půlmaraton s téměř vertikálním kilometrem převýšení. Tak Hovíse napadlo „Uspořádáme závod!?“ „Tak jo.“ Během běhu a v hospodách se toho ale nakecá hodně a svorně jsme nápad uložili do šuplíku „Možná někdy“. Pak jsem se vrátil ze Španělska se zkušenostmi z krásných závodů a šuplík jsem otevřel. Pak jsem udělal to nejlepší rozhodnutí, totiž nápad přednesl Zuzce. My jsme totiž lajdáci a až pod jejím vedením jsme již nemohli couvnout a v roce 2015 to dotáhnout k prvnímu ročníku.

Z: Je to tak, jenže původní plán byl uspořádáme závod max. Pro 30 lidí, kamarádů. Pak jsme začali trasovat, hledat nejlepší místa a přišlo nám skoda, nepodělit se s více lidma. Předněsli jsme to klukům v Hanibalu, jim se to líbilo a nám to rozvázalo ruce. Markem Blažek (sportovniservis), který nám pak pomohl s registrací. Vysnili jsme si 150 duší. Když jich po týdnu bylo 250, stopli jsme to a začali být nervózní. Nakonec se nám to i přes všechny porodní bolesti povedlo.

Můžete nám ho v rychlosti představit?

J: V rychlosti se jedná o běh přes tři údolí, po lesních pěšinách, poslední neděli před Vánoci. Původní myšlenka je ukázat kamarádům a budoucím kamarádům lesy na jih od Prahy. Rozšířit jim obzory pro jejich dlouhé běhy a nabídnout únik před adventním šílením. Prosincový termín jsme chtěli od začátku. V létě má každý své důležité závody, nebo se na ně připravuje. Na Trailové Závisti se mohou sejít ti, co běhají v létě silnici, dráhu, hory či s mapou po lese. A zatím to tak funguje.

Jaká je kapacita a kolik je startovné?

Z: Kapacita je limitována na 250 běžců, více lidí by už úzké chodníky nezvládly. I když na konci srpna se v okolí hradiště na Závisti pořádá pochod Keltskou stezkou, kterého se účastní i dvakrát více lidí. Je to ovšem v jiném tempu. Letos jsme malinko zdražit. Náklady se na všech stranách zvyšují, i tak si ale myslím, že to je moc pěkná cena.

Kudy se poběží? Na jaké výhledy a zajímavá místa se můžeme během závodu těšit?

J: Trasa je krásná, protože se výhledy mění s počasím. Moc bych si přál, aby bylo nasněženo a lehce pod nulou. Kdyby sníh netál do hnusné břečky, ale pod nohama by ti při běhu křupal. Kdyby sněžilo celou sobotu a větve stromů byly pokryté sněhem, to by byla krása.

Vedle své náročnosti si na vás Trailová Závist posvítí i komplexností povrchů. Nejdřív po polní větrné cestě do vesnice. Tam zrychlit na asfaltu, oběhnout Ohrobeckou náves a již mizíš v lese. Něco přes kilometr dlouhý seběh, kdy letíš po měkkém blátě. Prudká zatáčka dolů k potoku a prudce do kopce ti rozhodí rytmus. Za chvíli jsi zase v civilizaci, v osadě Károv. Tou jen prosvištíš po vedlejší ulici, abys zkusil sílu svých nohou při lhoteckém naučném chodníku.

Za chvíli přestaneš počítat, kolikrát jsi přeskočil potok. Za chvíli přestaneš mít sílu přes potok skákat. Z rokle se vyškrábeš na nejkrásnější výhled. Bývaly zde plyšoví hadi, tak jsme jí říkali Hadí vyhlídka. Po tom, co v Praze utekla zelená mamba, tak bych tam byl opatrný. Na kochání ale není čas, protože tě čeká asfaltová pohoda. Nohy už asi nebudeš mít tak čerstvé jako v Kárově. Ale závod tě strhne a ani se nenaděješ a místo vyklepání nohou už běžíš hluboko pod 4 a máš co dělat, abys to uhlídal při vtrhnutí do lesa a strmému klesání k Hálkovi na Zbraslavi.

Při výběhu ze Zoo narazíš na občerstvení, se kterým bys to neměl moc přehánět.

Nejtěžší kopec je na hradiště Závist, odkud jsme si půjčili část názvu. Když jsi nahoře, je skoro hotovo, už jen dva kopce. Ale nejdříve pohlazení pro všechny běhu v přírodě chtivé běžce. Seběh do Károvského údolí není prudký, ba naopak. Je pozvolný a ty si užíváš rychlost, s jakou se mezi stromy přibližuje v dálce hladina Vltavy. Jen co mineš hysterického obřího psa Baskervillského, uhneš dvakrát doleva o 90 stupňů a brodíš se listím vzhůru do lesa. Kolem strašidelně velkého a opuštěného betonového domu. Na modrou značku, která se jako horský potůček klikatí přes skalky na větší skály až útesy dolů k Jarovskému nádraží.

Poslední běžecký kilometr do mírného kopce a již můžeš ukrajovat serpentiny posledního výběhu. Nad sebou uvidíš rychlejší běžce, které můžeš dohnat. Nebo naopak. Pokud jsi již holdoval cukroví a nohy tě nahoru nenesou, můžeš koukat dolů a bát se běžců za tebou. Tak jako tak, motivace ti chybět nebude a po poslední levotočivé zatáčce uvidíš, jak se rychle blíží pole.

Pole je to povědomé, protože jsi po něm běžel před více, než hodinou ze startu. Poslední těžké místo je cílová rovinka, která je trochu do kopce, přes pole. Neukotvený obzor bez měřítka si trochu pohraje s tvou psychikou, protože to vypadá jako nekonečný kopec.

Na něm však už ucítíš horký vývar, uslyšíš veselí kamarádů z cíle a víš, že jsi doma.

Jsou tam nějaká běžecky krizová místa? Například na prvním ročníku to byl závěr technicky náročnou roklí a následné prudké stoupání, loni to bylo stoupání na skálu s výhledem na Vltavu…

Z: Rokle, kterou jsme překřtili na Hovísovu, který ji pro náš závod objevil, zůstává na trase pořád. Při startu ze Zvole je ale v první půlce trasy, zhruba na 5. Km. Oficiální název zní Lhotecký naučný chodník a je to opravdu pěkné místo. Zdá se, že se běží po rovině, ale náročné je neustálá změna tempa při přeskakování potoka zleva doprava. Mini Příběhy, které nenechají nohy odpočinout a vyžadují 100% koncentraci. Rokle pak končí prudkým výšvihem k tzv. Hadí vyhlídce. Hodně běžců zde zapojují i ruce.

J: Hovísova rokle ti určitě pořádně namasíruje nohy a zaleje je laktátem. Já si ale myslím, že nejkrizovější jsou ta méně technická místa. Když se vyškrábeš do Károva, do Lhoty nebo na Závist. Nohy jako kámen a ty máš před sebou jediné kilometry, kdy se můžeš snažit o rychlejší tempo. Myslím, že tohle přepnutí je nejtěžší, pokud chceš běžet rychle.

Máte za sebou už 3 ročníky. Na co nového se tento rok můžeme těšit?

Z.: No, vyhřívané stany nebudou ani letos. Snažíme se nic moc neměnit, závodníci se tradičně můžou těšit na lehký pocit diskomfortu před startem i po něm (smích).

Máme nový , myslím, že moc povedený plakát. Už od prvního ročníku jsem chtěla mít k závodu i památeční tričko. Letos se nám to snad podařilo zrealizovat. Budou trička a ještě něco dalšího na zimu, nechte se překvapit.

K dispozici bude úschovna batohů, pro holky převlíkárna v klubovně, dostatek toitoiek. I letos bude na doběhnuvší čekat v cíli sladká medaile, čaj a vývar Silák (vše v ceně startovného).

J.: Trička a čepice. Budeme se spíše snažit udržet, co se nám daří. Pořádně pročíst připomínky z minulých let a odstranit chybičky, které lidem nejvíce vadí.

Kdo drží traťové rekordy a jaké k tomu máte vzpomínky?

J.: Traťovou rekordmankou je Petra Kotlíková za 1:25:56 a rekordman je Honza Procházka za 1:10:26. Oba výkony jsou z roku 2017. Petra byla v roce 2016 druhá s 1:27:30 a původní rekord sebrala letos báječně běhající Adéle Stránské. Jsem zvědavý, jak bude vypadat jejich souboj letos.

Čas Honzy je famózní, což podtrhují výsledky dalších borců. Pod 75 minut se u nás dostal již jen Honza Havlíček (dvakrát, 1:11:42 a 1:13:00) a Tomáš Buryška (1:14:18), což nejsou žádná ořezávátka. Bylo by super, kdyby se na startu objevil někdo, kdo by jej dokázal prohnat.

Z.: Jo, budeme rádi, když dorazí nějaká (j)elita (smích)

Už víte, kdo zajímavý se postaví na start letos?

Z: Zatím jsme ještě nespustili registraci, ale doufám, že i letos přijedou už tradiční účastníci třeba Honzové Procházka a Havlíček. Účast přislíbila Adéla Stránská a Honza Vetchý..Adéla letos trhá rekordy, kam přijede, tak jsme zvědaví, jak se ji povedena na Závisti, prý tam má nějaké dluhy.

Poběžíš Honzo také?

Z: Podle tradice se střídáme a každý ročník běží někdo z nás, 3 pořadatelů. Já to letos asi oželím, těším se na předávání medailí. Honza začínal a letos je tak řada zase na něm a poběží!

Pojďme se ještě nakonec zastavit u vás dvou. Jak se vám vydařila letošní sezóna?

J: Vyjel jsem si na Stelvio, takže byla super! Závody se mi moc nedařily, myslím, že jsem se nedokázal tak hecnout jako v minulých letech a většinu jsem tak nějak odklusal.

Ty sis dal Honzo před pár dny úžasný osobák v Drážďanech. Pojď k nám tomu říct trochu více…

J: To je hlavně zásluha Zuzky. Dokázala mě přesvědčit, že nejsem takový budižkničemu a že natrénováno je. Tak jsem jí uvěřil, nepochyboval a běžel. Noty jsem měl připravené od Honzy Havlíčka. První polovinu 5km po 19:45 a druhou zrychlit. Bohužel jsem se neudržel a prvních 30km jsem běžel výrazně rychleji. Posledních 8km tak bylo v tunelu a ztratil jsem zhruba minutku a půl. Musím ale zdůraznit, že jsme měli naprosto ideální podmínky, skoro bez větru a super teplota. Osobák jsem si posunul na 2:47:20 a už se těším na Prahu.

A ty se budeš Zuzko teď věnovat mateřství. Mají se už soupeři bát?

Z.: Ráda bych odpověděla něco vtipného, ale popravdě řečeno, vůbec netuším. Rostoucí břicho docela dost mění životní perspektivy. Budu se snažit co nejdřív k běhání vrátit, už mi to neskutečně chybí. Předpokládám, že nejčastěji se budu pohybovat někde na cyklostezce, jo, maratonský sen (ten o času pod 3:00) stále žije.

Registrace se spouštějí již příští neděli 11.11 v 18:00 a vy máte jedinečnou možnost být mezi prvními ve startovce. Hrajeme totiž o dvě startovné!