Ať už si to chci přiznat nahlas nebo jen tak potichu.. DNF na oblíbeném závodě (i kdyby stokrát odůvodněném) si nesu v sobě relativně dlouho.. A vzpamatovávám se podobně pomalu jako po nějaké delší nemoci… Všechno mě štve, ani běhat se nechce:). Ale kde se ztrácí víra, zůstávají alespoň rituály. Narvat do pracovního dne tu běh do práce nebo z práce je určitá kotva a pro „návrat“ k normálu ten rituál komutačního běhání potřebuji.. no asi stejně jako prase a moje Deri drbání:).
A teď si představte.. sedím si takhle odpoledne v práci u počítače, přehazuji terabajty lopatou:), když v tom mi správa budov oznámila, že nad mojí kanceláří začínají s opravou podlahy, výměnou trámů.. a prostě nemůžu být v práci.. Ať si vše nastavím.. že mám až do své dovolené povolenou práci z domova.. a ať co nejdříve „vypadnu“..:)… Klasické smíšené pocity. Mohl bych se radovat ze získané volnosti.. ale nějak mi to nešlo. Slíbil jsem si všechny „dluhy“ a resty dodělat jednou pro vždy a nepříjemných věcí a projektů se nadobro zbavit! .. Nenadálá situace ve mně vzbudila neskutečnou činorodost… řeším nastavení a funkčnost svých počítačů a serveru.. a pak rychle hledám v kanceláři zbytky funkčních triček a běžeckých kalhot… že bych běžel domů:). Moje jediné boty jsou skoro nadranc, nicméně „společenské“ Asics, které jsem si nostalgicky schovával na dotrhání ve fitku mám okamžitě na nohou, k tomu bavlněné tričko z Košického maratonu a na hlavě srolovaný šátek jako čelenku. [Doma můj syn pohotově glosoval můj outfit, že s tou čelenkou vypadám jak východoněmecký pornoherec:)]..
No ale musím přiznat, že mě ta moje rychlá akce a zejména rozhodnost s jakou jsem si zařídil běh domů (který jsem ráno ve své — běhu nenakloněné — náladě vůbec neplánoval). A protože věřím na znamení.. říkám si, tohle je ten správný kopanec.. tohle tě zase nastartuje:). Druhý den po ránu přemýšlím, jak navázat na to včerejší nadšení, když v tom se mi zahltila moje výpočetní stanice:). Nedalo se nic dělat, musel jsem do práce.. a proto už za chvíli mám na sobě běžecké hadry.. a spěchám údolím dolů do centra. Ve spěchu jsem si náhradní oblečení nechal doma a tak je tu najednou pěkná dvojsměrka:). .. Než se den se dnem sešel, ve středu dopoledne mi to znova spadlo:)…
[vím vím, s tak velkými daty se musí opatrně, i když můj počítač má 120GB operační paměti, přeci jen je to potřeba používat s rozmyslem..]
Ale co.. za chvíli už jsem u Žlutých lázní a potkávám RIDa.. Říkám mu, zrovna na potvoru :),,:).. mi zase spadl server.. A RID kontruje „.. a není tam nikdo, kdo by ti to mohl nahodit“ :)… [Musím přiznat, že tohle řešení mě vůbec nenapadlo:).. a je to dobře, že se snažím být nezávislý a lidi kolem neotravovat, aby mačkali za mě nějaké čuflíky:)]
Při zpáteční cestě pod Asuánem (pro neznalé rybník na kraji údolí) potkávám mladou rodinu s kočárkem a asi se šestiletým klučinou. Ten jak mě vidí zespoda vybíhat kopec, hned se staví na okraj cesty s napřaženou rukou:)… Plácneme si.. A kluk říká, mami, to je ale závodník, co? :)… Maminka mi děkuje, že jsem udělal radost synkovi — ale musím přiznat, že větší radost mám já….“závodník“..:).. Tak to, abych vydržel u pořádného tréninku!
Všemu zdar! Nadšenému boji a ultra.. zvlášť!
12:)
PS. Všechno souvisí se vším. To bavlněné tričko z Košického maratonu.. to nebyla náhoda.. Píše mi jeden slovenský profesor a připomíná mi, že mají opět konferenci, opět v Košicích.. a opět v termínu maratonu:)… Že čekají, že přijedu, že budu prezentovat a po konferenci si druhý den (tradičně) zaběhnu maratón. Mohl bych hodit pózu skalního horského běžce [LOL:)] nebo se vymluvit, že mě městské maratóny netáhnou.. Ale jednak by to byla blbost, nedostatek pokory.. a určitě i špatná karma. :). Takže jsem na obojí zaregistrován a vzhůru do Košic!!
