V rámci tréninku na první svůj první závod Terku potrápilo první běžecké zranění.
Uběhlo již několik týdnů, kdy Terku připravuji na její první závod, a musím říct, že jsem s prací Terky velice spokojena.
Dodržuje vše, co ji napíši, prakticky do posleního písmenka. To na své svěřenkyni oceňuji, protože ne vždy je snadné odběhat to, co si zrovna trenér „navymýšlí“.
Svědomitě si také všechny tréninky zaznamenává, takže mám zpětnou odezvu nejen v jejich subjektivních pocitech z tréninku, ale také v datech, které mi po tréninku posílá.
Bohužel ale ani píle někdy nestačí, obzvlášť když vás potká nějaké zranění. A Terce se takové jedno malé přihodilo. Nejdříve si stěžovala jen na menší bolest lýtka, ale následující den měla naplánované volno, a tak jsem si říkala, že by to snad mohlo přejít. Jenže nepřešlo a Terka už další trénink nebyla schopna odběhat.
Poradila jsem jí tedy, aby šla do lékárny a koupila si nějaký přípravek s protizánětlivými účinky. Také jsem jí řekla, jak si udělat domácí priessnitzův obklad, a pokud byste jej někdy potřebovali aplikovat, tady je návod:
Je potřeba obvaz nebo obinadlo (pouze na to, aby celý obklad držel na místě), kus ručníku nebo jiné látky, kterou můžete postrádat (a nejlépe ji používat už jen na obklad, protože s velkou pravděpodobností ho budete využívat opakovaně), igelitový sáček, kapesník a pak již zmiňovanou mastičku s protizánětlivým účinkem (mám velmi dobré zkušenosti s voltarenem nebo dolgitem).
Priessnitzův obklad se obvykle dává přes noc hlavně proto, aby nesklouzl z místa. Nejprve si na bolavé místo nanesete pořádnou vrstvu mastičky nebo gelu tak, aby se dál nevsakovala. Dále namočíte kapesník a přiložíte jej na namazané místo. Přes kapesník se pak dává igelitový sáček, aby se místo zapařilo. Přes sáček pak ještě nějaká látka, aby obklad zůstal teplý co nejdéle. Celý obklad se ještě upevní obvazem a nechává se přes noc. Tato metoda je poměrně účinná a já ji používám jako takovou první pomoc, když mě někde něco bolí.
Samozřejmě, že vám ale nevyléčí úplně všechno. Je velmi důležité, aby člověk sám dokázal určit, kdy ještě může běžet a kdy to během jen zhoršuje. Hlavní je neběhat přes bolest! To jsem taky řekla Terce hned na začátku, že je lepší dát pár dní volna, než se pak vypořádávat s něčím závažnějším, na co třeba už ani sebekouzelnější mastičky nepomohou.
A jelikož je Terka poslušný svěřenec, poslechla mě i v tomto. Pořídila si voltaren a poctivě dávala obklad po několik dní. Po třech dnech volna ji lýtko už nebolelo a tak jsme se postupně vrátili do zažitého tréninkové tempa. Sice měla Terka menší pauzu, ale myslím, že jí zas tolik neuškodí. Od běhání si alespoň na chvilku odpočinula a o to více se teď těší na další tréninky. Nyní tedy pokračujeme v rozvíjení její obecné vytrvalosti a dále se ji pokouším trochu zrychlit pomocí rovinek, které Terku moc baví a trochu rozbíjejí ten „klusací“ stereotyp.
Zároveň se obě už nemůžeme dočkat na závod, kdy Terka „prodá“ všechnu tu dřinu. Ale o posledních vyladěních před závodem zase příště.
