Další dobrodružství Pavla Paloncýho – tentokrát z Číny

Letošní čínský adventure nám díky změnám letů společnosti Aeroflot na poslední chvíli začal již den před samotným závodem a také po doběhu do cíle adventure plynule pokračoval s podtitulem „stihni to z Číny“. Mohu prozradit, že letecké etapy jsme zvládli, ale co samotný závod?

Z čínských etapových závodů se za několik let, co se konají, stala téměř svébytná disciplína. Vždy se skládají skoro rovnoměrně z běhu, pádlování a MTB. Bývá na nich strašné vedro, monstrózní ceremonie a velmi tvrdá konkurence. Nejinak tomu bylo tentokrát. Jen ceremonie výrazně oslabily a konkurence naopak ještě přitvrdila. Ve startovní listině se to hemžilo mistrovskými jmény, a tak kromě 4 tradičních novozélandských týmů, Thule, Peak Performance (Dříve AXA), přijeli i Španělé Columbia Vidaraid, brazilský tým BMS, švédské FJS, australští MountainDesigns a další. Letos jsem vyrazil do Číny s Radkou Brožkovou a bratry Eensaary.

1. etapa – Mapová

Hned první den nás čekalo několik novinek: In-line brusle na úvod a celá etapa se jela podle mapy. S čínskou mapou jsme zkušenosti neměli, težce to nevypadalo, ale pár vypečených míst tam bylo. Svoji chvilku slávy jsme si užili hned úvodních 8km in-line bruslí. Dojeli jsme v první skupině mezi Švédy, Finy a Thule. V podstatě jsme stínovali Petriho Forsmana a široké čínské silnice, to bylo něco pro mé rozmáchlé pohyby. Tam jsme nasedli do kajaků (23 km) a dlouho, předlouho jsme pádlovali. Na kajacích se přes nás a přes celé startovní pole přehnaly tři novozélandské týmy. Ještě na kajaku se nám zadařilo podruhé, kdy jsme se odpojili od davu a spletí kanálů trefili zkratku přímo ke kontrole a opět něco získali. 10 km stoupání na kole po silnici o ničem nerozhodlo a vydali jsme se na posledních 13 km běhu s vloženým slaňováním. Na odběhu z depa (jako mnoho dalších, jak jsme později zjistili) jsme udělali chybu a ztratili pár míst.
Do cíle jsme dorazili na 11. místě za necelých 6 hodin. Až za námi skončily týmy jako Vidaraid Adventure Team, Mountain Design nebo BMS. O 7. místo jsme se připravili chybou na odběhu z depa, bylo to jen pár minut, ale o ty se tu hraje. I za námi je to natlačené a do dalšího dne – nejdelší etapy, kde klidně můžeme být 9 hodin, je naše pozice lepší, než jsme čekali.

1. disciplína – brusle

Přestup na kajak

Kontrola – tak přesně tady jsme zafintovali, když jsme najednou přijeli z druhé strany.

Mapa – do té my koukáme moc rádi

Flying fox – bez lanových taškařic by to v Číně nešlo.

Čínský Red Bull. Tak s těmi jsme se naháněli celé 4 dny.

2. etapa – Dlouhá

Začali jsme intervalovým startem přes ponton a pak 16km během s dlouhým výběhem a seběhem ze schodů. Vyběhli jsme poměrně ostře, na vrcholu stoupání se utvořila velká skupina, která v seběhu dělala trochu špunt. Přes ten se nám podařilo dostat až v dolní části seběhu, prokousali se na cca 5.místo, pak jsme ale museli trochu zvolnit a pár týmů (především čínských) šlo před nás. Dalších 34 km kajaku probíhalo na neuvěřitelně znečištěné řece. Byli jsme již blízko oceánu, tak se hodně projevoval příliv – nejprve jsme pádlovali proti výraznému proudu, po hodině ale ustal a začalo to aspoň trochu téct. Na množství špíny to nic nezměnilo, někdy jsme měli problém, kam vůbec ponořit pádlo 🙁 Do řeky koukaly neomítnuté paneláky, jeřáby, rezavé lodě, po kterých chodili Číňani v montérkách, jakoby se jednalo o součást fabriky – hodně neutěšené místo pro život. Asi ve třetině trasy se nám na chvíli podařilo zachytit flotilu ve složení Team Peak Performance, AdventureJunkie a Brasília Multisport, ale zhruba v polovině kajaku jsme ztratili kontakt a najely na nás cenné minuty. Ty se nám v závěrečném 50km MTB podařilo stáhnout jen částečně. Tam se nám potvrdilo, že profily tras jsou jen orientační a je lepší na ně nespoléhat. Závěrečný výběh 25 pater a slanění, kde jsme zaznamenali nejlepší mezičas, už na výsledku nic nezměnil. Propadli jsme se na 12. místo (předjelo nás brazilské BMS), na 10. místo máme 8 minut, na 13. také.

Etapa 2. – start přes ponton.

S horkem se bojovalo pořád.

Team Peak Performance. Netrvalo dlouho a v seběhu byli naši.

Druhý den, intervalový start.

Špína a příliv. Nešťastná kombinace.

Depo, vystupujeme z kajaku.

Na posledním MTB aspoň nebylo vidět, kam se až šplháme.

Slanění mezi mrakodrapy – po dlouhém dni zasloužená odměna.

3. etapa – Krizová

Včera jsme si říkali, že na posledních 50km MTB dnes zaútočíme, ale po ránu bylo všechno jinak. Chtěli jsme soupeřům zatopit, ale od rána jsme se museli starat prvořadě o sebe. Radka celou noc problila, a když jsme nastupovali do autobusu, měli jsme strach, abychom se někde nesesypali. Podmínky si začínaly na jednotlivých týmech vybírat svoji daň – dvě těžké etapy, horko, žaludeční problémy. Nejsme s těmito problémy zdaleka sami, každý den se s problémy nevyrovnají 2-3 týmy a skončí.

Nakonec jsme dokázali vystartovat, úvodní kratičký orienťák jsme opouštěli jako jedni z prvních, pak jsme se na 12,5 km postupně propadali, ale do konce běhu se dostali (přiběhli jsme dohromady s švédským Peak Performance). Pádlování na oceánu bylo pro velký vítr zrušeno, pořadatel nás dovezl na start 50km kopcovatého MTB. Hned za startem se přes nás přehnalo hejno čínských týmů, kterým ale brzy síly došly, a postupně jsme je jeden po druhým zase předjížděli. Závěr kola jsme už jeli naprosto naprázdno a poslední 3 km běhu s vylezením stěny už byla spíše zkouška vůle. V posledním depu jsme ještě ztratili trochu času, když nás rozhodčí donutil si vzít uvazky (že jsou povinné), což se ukázalo jako chybná informace. Klobouk dolů před Radkou, že se v takovém stavu takhle kousla. Výsledky kolem nás se značně promíchaly, předjeli jsme 3 týmy, naopak 2 šly před nás. Takže posun o jedno místo nahoru – 15 min před námi Team Peak Performance, 5 min. australští AdventureJunkie, 2 min. čínský Red Bull, za náma 15 min díra. Všechno je nachystáno na velké finále

Orienťák v čínské vesnici.

Kajak na oceánu byl zrušen, čekání na autobus.

Jeden z čínských týmů, co se přes nás přehnal, abychom je později opět posbírali.

Brasilía Multisport, ti nám také často dělali společnost.

Zeď. Na závěr už moc sil nezbývalo.

Týmy tak lezly nahoru všemi možnými způsoby.

4. etapa – Marná

Ráno jsem se probudil v podobném stavu jako Radka den před tím, takže meloun byl to jediné, co ve mně bylo schopné zůstat. Dlouhá cesta busem na start mě ale trochu dala do kupy. Po slanění do kajaku a 16 km pádlování (na jezeře – čistém, jaký rozdíl oproti druhé etapě), nám ujeli australští AdventureJunkie (to jsme čekali), ale zabojovali jsme a na 25 km MTB jsme vyrazili 3 min. před čínským Red Bullem s minimální ztrátou na naše pronásledovatele. Čínské týmy se přes nás (zase) přehnaly a (zase) jim po chvíli došlo, takže jsme je dojeli. Na kole jsem sotva seděl, za celej den jsem toho nebyl schopný moc sníst, ale chtěli jsme se pokusit Red Bullům nastoupit. Nastoupili jsme..a zase si vystoupili. Tři defekty a asi 15 min úplně pohřbilo naše naděje na posun vzhůru.
Bylo nám jasné, že teď budeme horko těžko bránit pozici před týmy za námi a na posledních 9 km běhu jsme nechali všechno.

Pozici jsme uhájili před australskými MountainDesigns, ale dostali se před nás brazislští BMS a o dvě minuty i Columbia Vidaraid, takže z toho bylo zase 13., první neoceněné místo.
V cíli jsme se prakticky ani nezastavili, jen naskočili do připraveného auta, vyrazili na hotel, během půl hodiny dali sprchu, všechno sbalili a hustou čínskou dopravou spěchali na letiště. Tuhle etapu domů jsme nakonec zvládli hladce.
Jestli mi při poslední etapě bylo zle, tak cestou domů mi bylo ještě hůř. Těžko říct, co hrálo největší roli – jestli nějaké špatné čínské jídlo, horko nebo jak jsem se ve 3. etapě vydal, asi od každého trochu. V letadle mám regulérně horečku, ale cesta je dlouhá a než přeletíme přes všechna časová pásma a celé Rusko, už je mi zase ok.

Start poslední etapy – slanění a plavání ke kajaku.

Flotila se rozjíždí.

Naprosto jiný obraz vody než ve druhé etapě.

Opět čínský Red Bull. Jsme poblíž…

Spokojenost je taková poloviční. Na jedné straně jsme se prali se světovými týmy a ještě v půlce poslední etapy jsme drželi 10./11. místo. Chyběl kousek a skončili jsme před nimi. A druhá strana je právě ten kousek, co chyběl. Vždycky se lépe vzpomíná, když máte kousek k dobru, než když kousek chybí. Povzbudivé je, že víme, že se s těmito týmy dá závodit.. když všechno funguje. Tentokrát všechno nefungovalo a kousek chyběl. Chtělo by se říci „příště to vyjde“. Ale teď je lepší než příště, ne? Tak snad příště bude „teď“. (Za tuhle úvahu by se nemusel stydět ani medvídek Pú).