Polovina holek má známky RED-S. A trenér je v tom často úplně sám, říká Václav Novotný

S Vaškem Novotným jsme si sedli ke kafi a řešili (opět) téma, které ve světě mládežnické atletiky často všichni cítí, ale málokdo o něm umí otevřeně mluvit: RED-S u dorostenek a juniorek. Vašek trénuje holky ve věku 14–18 let, tedy v období, kdy je tělo extrémně citlivé, výkon roste rychle — a tlak okolí ještě rychleji. Co dělat, když dívka vypadá „fit“, ale biochemie řve, že jede v dluhu? Když se snažíš pomoct, ale systém, čas ani peníze ti do ruky nedají žádný nástroj? A jak má trenér rozpoznat, kdy je problém na spadnutí — a kdy už se s ním ocitl přímo uprostřed?

Určitě si dejte „náš první díl“, tohoto tématu s Janem Pernicou, nebo předešlé rozhovory s Anetou Grabmüler.

Vašku, ty pracuješ především s holkama 14–18 let. Jak často u nich vidíš reálné známky RED-S — a dají se poznat dřív, než je pozdě?

Aktuálně máme ve skupině dva případy anorexie a jeden potvrzený RED-S. Další svěřenci patří do ohrožené skupiny. Problém však vnímám komplexně, v celkovém přístupu k dospívajícím závodnicím a i v posunu výkonnosti v mládežnickém běhání obecně, včetně dřívější specializace.

Co je první varovný signál, který ti v tréninku rozsvítí červenou kontrolku?

Tou první a hlavní kontrolkou je ztráta nebo opožděný nástup menses. První signál deficitu. Je to pochopitelně citlivé téma a je dobré to zejména v žákovském věku řešit s rodiči. Setkal jsem se i s případem, kdy byl nástup menstruace opožděný o několik let a hrozilo její umělé vyvolání. Primární příčinou je samozřejmě nepřiměřená vytrvalostní zátěž a tlak na výkon (ale ne nutně daný okolím).

Dalším signálem je chronická únava, která neodpovídá tréninku, a únavové zlomeniny. Celý proces je však velmi plíživý a neexistuje jasná hranice, kdy by si trenér řekl „teď“. Je to spíš o neustálém pozorování a komunikaci. U holek s anorexií je pak pokles výkonnosti zřejmý.

Pro mě osobně je varovný signál i to, když vidím, jak si svěřenci nosí na trénink jen vodu, vyhýbají se slazeným nápojům, používají pouze nízkotučné výrobky, z tréninku jdou bez jakékoli svačiny (i když jim to opakuji pořád dokola).

Jak rozlišuješ, co je „běžná únava“ a co už je začínající energetický deficit?

V tréninku se snažím držet 1–2 volné dny v týdnu, na konci mezocyklu volnější týden. Mým cílem je mít zdravé svěřence a třeba na ně přenést lásku k běhání. Běžná únava odezní za 1–2 dny, zátěž se snažím dávkovat co nejvíc individuálně.

K únavě může navíc přispět i stres ve škole nebo nedostatek železa. Když si nejsem jistý, nastupuje biochemie. RED-S chápu jako spíše dlouhodobý stav, takže od běžné únavy jej lze odlišit.

Často říkáš, že problém RED-S je komplexní. Trenér nestačí — potřebuje výživáře, lékaře, psychologa. Proč u nás tihle lidé nejsou v jednom týmu?

To určitě. Někdy bývá složité už jen zařídit odběry přes obvoďáka. V centru dění je mladá slečna, která má své sny, přání a osobnost, často je velmi fixovaná na běhání. A k tomu má kolem sebe doktory nebo odborníky, kteří nemají přesah do problematiky sportovního tréninku a mentality sportovce a často mají i protichůdné názory. Přitom je třeba hledat zlatou střední cestu.

Když pošleš holku na biochemii, často narazíš na obvoďáka, který hodnotí podle „běžných“ norem. Co ti na tom vadí nejvíc?

Tady těžím i ze své vlastní zkušenosti, kdy sportovci mají jinak nastavenou psychiku a chtějí se třeba po nemoci nebo zranění vrátit do procesu co nejdřív. Když mi například doktor po operaci slepého střeva řekl „Zátěž dle tolerance“, visel jsem už tři dny po operaci na skalách.

Je to opět o spolupráci — když vidím výsledky biochemie, dám si je do kontextu tréninku a vidím například vyšší kreatin v jiném světle než doktor. Takže je to o komunikaci a o tom pořád připomínat: pacient je vytrvalostní sportovec a musíte k němu tak přistupovat.

Jaký je rozdíl mezi 12 % tuku u elitní běžkyně a 20 % u běžné ženy — a proč to část doktorů vůbec nebere v potaz?

Velmi obecně: Google uvádí 20–30 % jako normu pro dívky 15–18 let, u sportovkyň je to 12–20 %. Hodnota pod 10 % je pro mě už červená, i když z pohledu elitních běžkyň může jít o „normální“ hodnotu. Důležitá je dynamika hodnot — velmi doporučuji dělat měření tělesného složení častěji než jednou ročně. Výsledky pak porovnat s tréninkovým plánem (výkyvy během soustředění apod.) a dílčími cíli.

Pokud byl například cílem nárůst svalové hmoty a svěřenkyně ji reálně nabere, aniž by ztratila celkovou hmotnost, nemusí to být problém — tělo je schopné tvořit (anabolismus). Pokud však je přítomný delší výpadek menstruace, máme problém. Samozřejmě by následovala biochemie a kontrola hormonů.

Co je nejtěžší moment pro trenéra, když vidíš, že dívka jede na dluh — ale nevíš, jestli máš snížit zátěž, tlačit na vyšetření, nebo čekat?

Nejtěžší jsou emoce — svěřence máš rád a chceš jim pomoct. Stalo se mi to letos pár týdnů před GIGANTEM (MČR dorostu), kdy jsem řešil, zda ukončit trénink okamžitě, nebo to ještě nechat do MČR. Taková rozhodnutí jsou těžká. V tomto konkrétním případě to skončilo osobákem ve finále — a následným vyřazením z tréninku.

Složitá je i dlouhodobost — nejen u RED-S, ale i u anorexie. Víš, že se to děje, vidíš červené vlajky, ale nějakou dobu trvá, než se věci dají do pohybu — například než najdeš výživáře, než si s ním sjednáš schůzku. A nechceš svěřenci říct: „Teď měsíc raději netrénuj.“ U anorexie je proces pochopení nemoci a akceptace stavu celé rodiny ještě podstatně složitější.

Jak moc ti chybí jasný manuál: „Když se stane A, udělej B“?

V tomhle je velkou pomocí otevřenost holek, které si tím prošly (Bára Havlíčková, Aneta Grabmüllerová). Téma přestává být tabu. Manuál nejde úplně vytvořit, protože každý případ je unikátní. Nicméně chybí literatura — a to úplně. Spoustu kvalitních knih o dívčím sportu jsem musel číst v angličtině (např. Good for a Girl nebo My Longest Race).

Za běžeckou sekci je velmi aktivní Honza Pernica, včetně organizace seminářů (díky za to). Problematika se řeší na úrovni SCM. Ale třeba svaz by mohl víc dělat přes KAS v krajích, aby se informace dostaly i mezi lokální oddíly a trenéry. A já sám stále nejvíc využívám konzultace s ostatními trenéry (Perňa, Honza Šebelka, Venca Janoušek).

 Nahrávání ...