Petr Bena: Běh v přírodě a kopce mám v DNA

Petr Bena je jedním z našich top běžců své věkové kategorie. Potkáte ho většinou na silničních půlmaratonech. Pokud ho ale neumíte hluboko pod 1:20, tak nejspíš jenom na startu. Nás zajímalo vše okolo jeho běhání. Nechte se inspirovat!

Teď v říjnu jsi zaběhl fantastický (novodobý) osobák na půlmaratonu v Hradci Králové (1:16:12), což je ve věkové kategorii M50 jeden z našich nejlepších časů posledních let. Jaká k němu vedla cesta?

Já bych to nepřeceňoval. Pár lidí, co běželi pod 1:15 tady bylo. A český rekord je 1:11. Je pravda, že jsem měl z osobáku dost radost a za to co jsem letos odtrénoval jsem si ho zasloužil.

Posledních cca deset let se celkem hýbu, kolo jako hlavní a běh jako doplněk. S tím jsem byl schopen se postupně dostat na 1:21. Loni jsem kolo doslova pověsil na hřebík a začal jen běhat. V květnu 2019 jsem se pak připojil do běžecké skupiny Štefko Running Team, Robo mi začal psát tréninky a já už jen plnil co mi předepsal. V září 2019 v Ústí jsem pak běžel 1/2maraton za 1:17:48.

Loni v půlce listopadu jsem tak trochu náhodou objevil „kouzlo“ většího objemu, když jsem začal běhat 100 – 120 km týdně. Rok 2020 jsem zahájil 1.1. desítkou za 35:03 a byl dost namlsaný. Vlastně v zimě jsem díky tomu objemu měl neuvěřitelnou formu. Na začátku února při týdenním objemu 120 km jsem „trošku přehnal“ jeden tempový běh a běžel 1/2m úplně sám za 1:19 (což byl můj druhý nejrychlejší čas co jsem kdy běžel). Takže jsem se těšil na jarní závodní 1/2maraton. No a pak přišla korona. Stále jsem běhal dál, ale po patnácti stovkových týdnech jsem trochu zvolnil i když kvalita šla nahoru. Stále mi to běhalo asi až do půlky května. Pak na mě padla šílená deka a já se najednou řádově zhoršil. Myslím, že to byla pracovní únava, protože od půlky března to byl v práci šílený hukot a já toho měl prostě dost. Začaly být závody a tam se to jen potvrzovalo. Kategorii jsem vždy vyhrál, ale časy byly tragické. Trvalo to fakt dlouho a Robo mi říkal, že se to stane a že sezónu budu muset asi odepsat. Nakonec jsem zkusil osvědčené. Na konci července jsem se vrátil na „stovku týdně“ a po nějakých šesti týdnech mi to od začátku září zase začalo běhat. Osobák jsem si chtěl zaběhnout už v Ústí v půlce září, ale jak jsem moc chtěl a bylo na mě dost teplo, tak to nevyšlo a běžel jsem jen 1:18:32, což bylo zklamání. Týden na to byly Běchovice, a pak dva týdny na to jsem chtěl běžet v Olomouci. Díky koroně bylo jasné, že Olomouc nebude a já se tak na poslední chvíli přihlásil do Hradce s tím, že to bude pěkný třítýdenní trojboj (1/2 – desítka – 1/2). Tentokrát jsem byl dost v klidu – věděl jsem, že mám natrénováno (stále jsem běhal 100+). No a pak už jsem to jen prodal.

 Kam až plánuješ tento čas ještě vylepšit?

Tak aspoň těch pět minut (smích). Mám takové sny, že by bylo hezké zaběhnout nějaký český rekord v kategorii M50. A těch možností od 1000 m na dráze po 1/2maraton je hodně. Myslím, že zrovna ten rekord na 1/2maraton je nejkvalitnější. Teď mě dost inspirovaly naše holky, jak běžely na MS v Polsku. Je vidět, že to jde. Tak uvidíme. Je pravda, že každý další rok mi nepomáhá, tak s sebou budu muset hodit.

Na 10 km jsi letos běžel, pokud se nepleteme, 35:03. Kterou distanci máš raději?

Já mám rád všechno od 1500 m po 1/2maraton. Nejhorší je asi desítka na dráze. Největší zábava je pak asi právě dráhová 1500 m, je to rychlý, dost to bolí, ale jen krátce. Plus mám na 1500m krásné vzpomínky z dorostu. Na druhé straně z maratonu mám velký respekt, a proto jsem zatím běžel jen dva.

Zlepšuješ se postupně, podle časů skoro až lineárně. Co na tom má největší podíl? Co bys poradil ostatním?

Já to mám dost vydřený a nic jiného než poctivý trénink za tím není. Když jsem to kombinoval s kolem, tak to bylo tak, že jsem najezdil na kole přes 10 000 km/rok a k tomu 1000 – 2000 km běh. Teď když jen běhám, tak loni jsem dal 4200 km a letos to snad bude někde kolem 5000 km. Což je dost, i když dá se běhat i více.

Svou roli asi hraje i tréninkový systém. Jaký trenér je Róbert Štefko?

Tak to jednoznačně. Robo tomu mému trénování dal větší systém, než když jsem se trénoval sám. Plus postupně vidí, jak moje tělo reaguje, a to pak promítá do tréninkových plánů. Taky jsem se díky Robovi naučil běhat pomalu. Hlavně ale Robo je studnice zkušeností a kdykoliv je připraven věci probrat. Co je zajímavé, že objemy píše spíš menší a já si pak musím malinko přidávat (smích).

Jsi zastánce kvality nebo objemu?

Kvalitní objem. Jinak všechno je relativní. Vzpomínám si, že na kole jsem zpočátku 100 km vnímal jako dlouhou vyjížďku. Pak jsem začal stovky jezdit naprosto běžně a teprve 200 km bylo najednou dlouhý. A v běhání to mám úplně stejně. Dřív třeba 18 km byl dlouhý běh. Teď to beru spíš jako výklus. 70 – 80 km/týden je udržování, 100 km/týden beru jako běžný týden, a 120 km/týden už cítím, že je to docela dost. Úplně běžně běhám běhy 20+ km ve všední dny brzy ráno. Třeba z Holešovic do Klecan a zpět je to krásných 26 km. Jinak miluju tréninky na dráze i když to bolí. Mentálně nejtěžší jsou pro mě výběhy kopců.

Jak vypadá tvůj standardní tréninkový týden?

Běhám šest až sedm dní v týdnu. Střídám výklus se vším ostatním, tedy tempo běh, dlouhý běh, fartlek, kopce, intervaly. Prostě takový sendvič. Výjimečně dva těžší tréninky po sobě. 

Jste velká tréninková skupina několika desítek lidí… Trénuje každý zvlášť, ve skupinkách nebo se scházíte všichni?

Jednou týdně se potkáváme na stadionu Přátelství (přes zimu na Ladronce). Jinak já jsem díky práci běžec samotář. Drtivou většinu tréninků odběhám brzy ráno, včetně kopců, fartleků, intervalů, atd. Vím, že ostatní spolu občas běhají častěji, záleží kde kdo jak bydlí, pracuje, atd.

Ptali jsme se na novodobý osobák, protože víme, že za sebou v mládí už nějaké slušné výkony máš. Jak to přesně je? Čeho jsi tehdy dosáhl a na jak dlouho jsi přestal a jak ses k běhu vrátil?

Běhal jsem střední tratě v dorostu, něco jako 1500m – 5000m v letech 1985-1988. Mám z té doby šest republikových medailí, jeden titul mistra ČSR. Osobák v sedmnácti letech na 1500 m 3:59 a 5000 m za 15:08, v osmnácti pak 20 km za 1:08:20. Když jsem šel na vysokou školu, přestoupil jsem do Rudé Hvězdy (dnešní Olymp) a ještě celý podzim 1988 trénoval pod novým trenérem. Dělali jsme hodně na stylu (abeceda, posilování a tak). Dost mě to bavilo, ale bylo to hodně náročný. Jak přišlo zkouškové období, tak já prostě zprioritizoval školu a těch pět týdnů jsem vůbec neběhal. Když jsem pak přišel za trenérem, tak to nedokázal pochopit a já s běháním po čtyřech letech seknul.

Pak jsem se příležitostně hýbal, i když třeba teď jsem koukal, že v roce 1990 jsem běžel Běchovice za 34:17, takže to asi nebylo úplně z vody. V letech 2002-2003 jsem zase docela běhal (desítka pod 35:00, 1/2maraton za 1:21 a maraton 2:53), pak zase pauza zpět v roce 2006 bruselská hodně zvlněná dvacítka pod 1:15 a od té doby pak MTB a později silnička.

Jsou dvě skupiny lidí… Jednu demotivovalo zastavení závodů a trénují letos méně a druhá naopak získala na trénink více času. Jak ovlivnilo současné období tebe?

Já mám letos jednoznačně největší objem, co jsem kdy naběhal. Korona na to vliv neměla. Vlastně jsem stihnul i dost závodů (letos zatím 18, loni 20). Největší vliv korony byla absence jarních 1/2maratonů, kdy jsem měl formu, a pak teď říjnu. Sice jsem běžel ten Hradec, ale forma byla i po tom a třeba pořádnou desítku bych byl uvítal. Ale celkově si nestěžuju. Beru to, jak to je. Navíc všechno, co jsem letos odběhal, v těle zůstává jako základ na příští rok. Takže za mě dobrý.

Víme, žes uvažoval o účasti na MS veteránů na dráze v Torontu a sešlo z toho kvůli rušení závodů. Chystáš se tedy příští rok? A na které vzdálenosti by ses přihlásil?

Jo a vlastně jsem rád, že z toho sešlo díky marnosti mého běhání v létě. Veteránský MS je v 2021 přesunuté do Tampere. Když bude, tak bych rád jel a určitě je to jedna z motivací, kterou na příští rok mám. Těch možností, co případně běžet je hodně. Jednak akce trvá dva týdny a jednak je z čeho vybírat – dráha 5 km,  kros 8 km a silniční 10 km a 1/2maraton. Záleží na tom jaký udělají časový rozvrh a na tom, co budu mít naběháno.

Víme, že užíváš sršní nektar. Jak se osvědčuje?

Myslím, že není náhoda, že jak letošní osobák na 1/2maraton, tak loňský osobák na maraton jsem běžel na sršní nektar. Takže bych řekl, že pomáhá a vlastně si vybavuju, že v obou případech jsem se cítil výborně, zejména od nějakých 50 % do 80 % uběhnuté vzdálenosti. Ten závěr bolí tak jako tak. Takže za sebe mohu jedině doporučit. Navíc dříve to mělo takovou zvláštní chuť, teď třeba to mango je skvělý.

Co nějaký další doping nebo oblíbené vybavení?

Mám toho dost (smích). V tréninku používám Minerals70 (magnesium a ionilyte), před závody pak Enervit PRE želé (nikdy mi pak není špatně od žaludku), nejrůznější čínské bylinky jako Cordyceps, Reishi či Shitake. Asi parnáct let jsem běhal v Mizuno, ale teď jsem přešel na adidas a zejména Nike (jak karbonový závodní, tak třeba Turbo 2 na tempový tréninky). Samozřejmě gadgety jako Garmin Fenix 6 a Stryd. Mám období, kdy hodně cvičím a pak kdy na to kašlu. Na to cvičení jsou nejúčinnější masážní válce, koule a golfový míček na chodidla. Můj nejnovější a naprosto skvělý „doping“ je infrasauna s kvalitními zářiči (to nejlepší na trhu je Philips Vitae), kdy infrasvětlo pronikne do hloubky a pomáhá tak regeneraci svalů, úponů a šlach, atd. Taky super na snižování váhy. Tu mám doma od půlky září a je to dar z nebes.

Slyšeli jsme, že po dlouhém tréninku si nejradši dopřeješ vepřové koleno… (velký smích)

Haha. Vepřové či hovězí jsem měl naposledy v roce 1989. Posledních sedm let jsem pak vegan (a abstinent). Spousta běžců a expertů stravu neřeší. Já si naopak myslím, že je to velmi důležité. Jak pro trénink, tak pro regeneraci. V dnešní době je pak veganství výrazně jednodušší než třeba přes pěti lety, kdy byl člověk za exota. Není to ani tak o tom co nejíst, ale díky veganství člověk objeví spoustu nových skvělých potravin.

Jaký je tvůj nejoblíbenější závod?

Takový, kde překvapím sám sebe. Takže momentálně 1/2m v Hradci a doufám, že příští rok to bude něco jiného.

Co závody v horách?

Vyrostl jsem v podhůří Orlických hor (Nové Město nad Metují) a tam odtrénoval svoji dorosteneckou běžeckou kariéru. Moc roviny tam není a řekl bych, že běh v přírodě a kopce mám v DNA. Na kole jsem si pak nejvíce užíval právě Alpy. Když jsem se naposledy vrátil k běhání, tak to bylo v roce 2015 přes Horské výzvy. Teď se ale honím za časy a hobluji silnici. Baví mě ta možnost srovnání výkonu (asi další pozůstatek z dorostu).

Jsi také cyklista. Kolik toho najezdíš a kde? Silnička nebo terén?

V letech 2005 – 2008 jsem žil v Belgii a tam jsem poznal, že na kole se dá jezdit celý rok. Tehdy to bylo MTB. V roce 2012 jsem pak byl dva týdny na MTB v Atacamě v Chile. Naprosto úchvatný zážitek a bikování v nadmořské výšce 2400 – 4500 mnm. Někde v té době jsem také objevil silničku a to vygradovalo v letech 2017 a 2018, kdy jsem najezdil přes 10 000 km za rok. Tehdy jsem jezdil úplně furt, přes celou zimu, včetně těch největších mrazů. Loni v lednu jsem byl na Maui, Hawaii. Tam jsem neplánovaně běžel 1/2maraton a druhý den na to, jsem si pak na silničce vyšlápnul na sopku Haleakala. Bylo to 3055m převýšení od oceánu až na vrchol, 58 km neustále do kopce. Navíc hned po zmiňovaném 1/2maratonu. Těch pět hodin šlapání do kopce bylo nádherných a zároveň takového to „co Tě nezabije, to Tě posílí“. Od té doby kola odpočívají a já jen běhám.

Zkoušel jsi i nějaké jiné sporty?

Spousta lidí mi říkala, ať zkusím triatlon. Na plavání jsem ale úplně marnej a hlavně mě to nebaví. Vlastně můj úplně první sport bylo sjezdové lyžování, když mi bylo 8 – 10 let. Skončilo to, když jsem si dost blbě zlomil nohu a tu měl dvanáct týdnů v sádře. Tehdy hrozilo, že budu muset opakovat ročník, protože jsem dva měsíce nechodil do školy. Samozřejmě běžky, jako doplněk k běhání.

Jsi členem představenstva Alzy. To zabere hodně času. Předpokládáme, že bereš sport jako odpočinek od práce…

Je to takové „work hard, play hard“, ale máš pravdu. Já totiž cokoliv dělám, tak dělám s velkým nasazením. Takže se přiznám, že běh a sport je pro mě cesta, jak se dokázat odstřihnout, jak si vyčistit hlavu. Znám se natolik dobře, že kdybych se neodstřihnul, tak jako workoholik bych se upracoval. Musím ale říct, že ta kombinace je dost náročná. Na druhou stranu je skvělý, když člověk má práci, která ho fakt baví a pak ještě koníček, který ho baví úplně stejně.

Vejdou se do tvého života ještě nějaké další činnosti?

Mám skvělou rodinu. Manželka mě hodně podporuje. Mám dvě „odrostlé“ dcery, což mi dává svobodu, protože s tátou si už nehrají. Zároveň ale vědí, že tady pro ně vždycky jsem a já jsem hrdý na to, když vidím, jak proplouvají školou a životem.