Milan Janoušek (2) – Zrušené závody paradoxně pomohly loňským skvělým časům

V druhém rozhovoru s Milanem Janouškem jsme se ptali hlavně na to, jak bude vypadat atletika v blízké i vzdálené budoucnosti. Jak do výkonů promlouvají technologie a co za pokroky jsme viděli na poli dopingu? Jak v českých podmínkách dosáhnout výkonnosti špičkové evropské úrovně a kdo k tomu dnes má nejvíc nakročeno?

Dost sleduješ aktuální dění nejen v běhu. Co říkáš na to, co se stalo v posledních několika letech. V podstatě všechny rekordy jsou přepsané…

Myslím, že rekordy, kterých jsme v poslední letech v atletice svědky, jsou kombinací několika faktorů.

Zaprvé to je doping (zejména EPO a steroidy). V současnosti si odpykává dopingový trest jen z Keni skoro 70 běžců (mimo jiné Wilson Kipsang nebo Abel Kiprop) a byla by naprostá iluze myslet si, že doping není v některých zemích široce rozšířen. Efektivnější metody dávkování (microdosing) a chybějící antidopingové laboratoře v Africe mají na rekordech rozhodně velký podíl.

Zadruhé se zlepšuje tréninkový systém, který čerpá ze zkušeností předchozích generací vytrvalců. Dobře je to vidět zejména u půlmaratonu a maratonu, kde se výkony špičky posunuly během let o několik minut.

Zatřetí k lepším časům přispívá posun v technologii bot (karbon a lepší geometrie). Světová atletika (WA) se rozhodla tyto technologie regulovat jen mírně, patrně i z toho důvodu, že potřebuje k atletice přivést co největší zájem publika, médií a sponzorů, a to lze bez rekordů jen obtížně.

Loni se navíc přidal ještě čtvrtý faktor – byla zrušena řada závodu a atleti tak mohli směřovat všechny svoje síly pouze k jednomu vrcholu.

Trénuje se pořád stejně? Může za to trénink nebo technologie? Máme speciální boty (a už to není jen Nike, ale i Adidas), optimalizaci tréninku, regenerace a života obecně podle AI…

Myslím, že “game-changerem” je synergie třech výše uvedených faktorů, nikoliv jedna izolovaná věc.

Tyto technologie začíná používat i spousta hobíků. K čemu jim to může být dobré?

I hobíkovi mohou nové technologie v běžecké obuvi pomoci k lepším výkonům nebo prevenci zranění. Samozřejmě, že tyto boty nebyly primárně konstruovány na tempo nad 4 minuty na kilometr, ale ať je každý používá dle libosti.

Pokud se bavíme o chytrých hodinkách, mySasy apod., tak je vždy potřeba umět s nimi pracovat, jinak je to jen další přidaný datový šum do našeho života.

Který atletický výkon posledního posledních let považuješ za nejkvalitnější?

Pro mě to bude asi ženský maratonský rekord 2:14:04, který zaběhla Brigid Kosgei loni v Chicagu.
Byl to totiž jeden z nejstarších rekordů, který od roku 2003 držela Paula Radcliffe a nikdo se k němu do té doby ani nepřiblížil.

Česká špička, je o parník za časy, které se aktuálně běhají. Je to špatně a je z toho nějaká cesta ven?

Jeden možný recept bych měl:
1. vezmi několik nejtalentovanějších českých běžců do 18 let
2. přestěhuj je do Keni/Etiopie a nech je tam tři roky trénovat s domorodci
3. nech je závodit a překonávat české rekordy

Základ je mít člověka s extrémně dobrými předpoklady a velkou vůli, dát mu nerušený prostor pro trénink v nadmořské výšce a nechat ho běhat s těmi nejlepšími.

I v našich podmínkách lze ale vychovat běžce špičkové evropské úrovně. Budou to ale vždy naprosté výjimky. Momentálně má na dlouhých tratích opravdu slušně našlápnuto Moira Stewartová.

Co ve sportu ještě vidíš za technologie budoucnosti? Vidíš ještě něco “disruptivního” kromě toho, co jsme zmínili?

Snad že žádná revoluce se konat nebude, ale ocenil bych přesnější měření v běžeckých hodinkách a nahrazení už zastaralé technologie GPS.

Co máme k GPS za alternativy?

Doufám, že evropský navigační systém Galileo měření zpřesní, ale zatím není plně v provozu.

Jak výrazně podle tebe současné technologie jako vizuální vodič znevýhodňují dříve zaběhnuté výkony?

Určitě je to výrazná pomoc, protože rovnoměrné tempo je klíčem k dobrému výkonu a lidský vodič nikdy nebude tak přesný jako stroj. V konečném důsledku musí mít ale závodník stejně potřebnou výkonnost, aby nastavené strojové tempo udržel. Nejsem tedy v zásadě proti.

Jak vnímáš uplatňování kolektivní viny v dopingu vůči atletům z Keni nebo Ruska?

Princip kolektivní viny nepovažuji za správný, ale myslím že je třeba působit vůči zemím, které doping systematicky podporují/kryjí velmi represivně.

Každopádně každý sportovec by měl mít možnost svoji zemi na mezinárodních soutěžích reprezentovat, například na základě toho, že bude mít biologický pas a bude se pravidelně podrobovat testům.

Co si myslíš o účasti naturalizovaných Afričanů na ME?

Jde o tzv. transfer of allegiance, který má svá pravidla. Platí, že atlet musí mít občanství dané země alespoň 3 roky, aby ji mohl reprezentovat.
Nebylo by správné, abychom atletům ze zemí tzv. třetího světa bránili, aby si hledali lepší uplatnění na západě. Koneckonců i tisíce Čechů před rokem 1989 tuto možnost využili.

Bude ve vytrvalostních atletických disciplínách pokračovat dominance Keni a Etiopie?

To bude záviset i na politické a bezpečnostní situaci. V některých částech Etiopie nyní probíhá občanská válka, která jistě nebude šetřit ani atlety.
Například Eritrea má také výborné běžce, ale hladomor a občanská válka nejsou zrovna ideální podmínky pro trénink.