„Dvěstěpadesátka“ v Českém ráji se hned prvním ročníkem zařadila mezi oblíbené štafetové závody. Nádherná příroda, rodinná atmosféra a intenzivní sportovní týmový zážitek. Naše redakce se účastnila loni a nejinak tomu bude v ročníku letošním. Protože nás zajímal pohled z druhé strany, zeptali jsme člena nejužšího organizátorského týmu Milana Dědka na to, jak závod prožíval a co zajímavého se chystá příští ročník.
Milane, loňský závod byl tvůj první organizovaný závod. Zvládli jste to? Nebylo velké sousto udělat na začátek hned takhle náročnou akci?
Tuto otázku jsme si kladli celou dobu. K organizaci jsme přistupovali s pokorou a velkou nervozitou, snažili se na všechno připravit dopředu a co nejvíce se bavit s lidmi, co podobné akce organizovali. Hodně nám pomohlo zorganizování „dvěstěpadesátky nanečisto“ s partou kamarádů, kteří vytvořili tři teamy. Tady jsme poznali, že zvolený charakter štafetového závodu dává smysl, že trasa je skvělá a taky jsme mohli vychytat ty největší problémy.
Jak se povedl z pohledu pořadatele?
Myslím, že první ročník dopadl nad očekávání. Nadšení účastníci, super trasa a žádný fatální problém. Taky jsme naštěstí „trefili“ kovidové okno uprostřed září a vyšlo nám počasí
Co nového jste se loni naučili?
Že závod končí až po sebrání posledního fáborku na trase a že i na ryze amatérském závodě běžci očekávají profesionální výsledkový servis.
A kdy ten poslední fáborek seberete? Co všechno se ještě stane mezi vyhlášením vítězů a úplným koncem?
Chceme vytvořil speciální nezávislou sběrnou skupinu, která se bude aktivovat hned poté, co poslední závodník proběhne daný úsek. Náš aktuální plán je kompletně uklidit značení do 24 hodin po doběhu posledního teamu.
Bylo něco, co vás hodně překvapilo?
Fantastický feedback od závodníků ohledně charakteru závodu a zvolené trasy.
Jaký byl pro vás nejhezčí moment v loňském ročníku 250 ČESKÝ RÁJ?
Vidět, že jsme uspořádáním závodu udělali spoustě lidí opravdovou radost, i když si kolikrát museli sáhnout až na dno svých sil.
Dá se odhadnout, kolik času vám celá akce celkově zabrala?
Hodně těžko, raději jsme to nepočítali. Tím, jak jsme si my tři organizaci mezi sebou rovnoměrně rozdělili a vzájemně se nepotřebujeme kontrolovat, tak se to dalo udržet na únosné rovině. Navíc jsme se snažili, organizaci si všemožně zpestřit společným nabíháním trasy, organizačními schůzkami v turnovském pivovaru nebo uspořádáním malého testovacího závodu v květnu. Odhadl bych to tak na 150 hodin na každého z nás tří pořadatelů.
Jak se liší 250ČR od podobných závodů jako jsou např. Run Labe Run a Vltava Run?
Jsou tři zásadní rozdíly. Tím prvním je charakter závodu, který se celkově odehrává na velmi malé ploše, start a cíl na jednom místě, bez nutnosti dlouhých přejezdů. Na Vltava runu to na jedno auto dělá 450 kilometrů, u nás jen 150. Za druhé je to prostředí Českého ráje. Pískovcové skály, romantické hrady, tajemná údolí a překrásné výhledy. Prostě Český ráj nedostal svoje jméno náhodou. A třetím rozdílem je vlastní trasa s vysokým podílem lesních a polních cest. Trailový závod se zajímavým ale náročným profilem, kde budeš marně hledat nudné asfaltové roviny. Není lepší destinace na parádní běžecký víkend než dvěstěpadesátka.
Jaká místa v Českém Ráji máš nejraději?
Rád chodím na různá místa podle příležitostí nebo nálady. Co nikdy nezklame jsou rozhledy z Vyskře, koupání v Rokytňáku s výhledem na Trosky nebo se jen tak toulat ve Skaláku. A to jsem nemluvil o Pantheonu na Malé Skále nebo podvečerním pohledu na Kapelníka z červené turistické mezi Hrubou Skálou a Valdštejnem. Samostatným ikonickým místem je Kozákov, jak se při dvěstěpadesátce znovu potvrdilo. Velká předávka při východu slunce zanechala ve většině účastníků velké vzpomínky.
Bude letos trasa stejná jako loni? Nebo jste vymysleli nějaké změny?
Trasa se loni osvědčila, bude jen jedna větší změna a tou je stejné místo pro start i cíl v kempu v Sedmihorkách. Pro každý team se zjednoduší logistika, závod bude kompaktnější a bude mít více rodinný charakter.
Který úsek dvěstěpadesátky je nejhezčí?
Nedá se říct, který úsek je nejhezčí, protože těch opravdu nádherných je alespoň deset. Bylo pro nás nesmírnou radostí číst reakce účastníků loňského ročníku, kde se znovu ukázalo, jak je Český ráj krásný a kolik běžecky zajímavých (ale taky náročných) tras se tady dá vytvořit. Postřehy závodníků jsme doplnili na web k popisu jednotlivých úseků. Já osobně mám tři favority. Výběh na Kozákov při východu slunce (#16 Můstky Lomnice – Kozákov), trail na Drábovně (#22 Frýdštejn – Klokočí) a noční doběh k osvětlenému hradu Trosky (#11 Sobotka -Trosky).
A které jsou obzvlášť těžké?
Máme šest úseků s označením obtížnosti 5/5. Hned ten první v pořadí #14 Libuň – Košov je hodně nepříjemný, prakticky jen do kopce. Tady je potřeba zdůraznit, že dvěstěpadesátka je teamový závod a proto je hodně důležité, přiřadit správně běžcům jejich úseky, tak aby ty těžší si na sebe vzali ti větší borci.
Pro ty, kdo ještě závod podobného formátu neběželi… V čem je jiný zážitek oproti individuálnímu závodu?
Je to štafeta, teamový závod. Je potřeba počítat s minimem spánku a krátkým časem na regeneraci. Na druhou stranu Tě bude nabíjet energie zbytku teamu. Teamu, který si vzájemně fandí a povzbuzuje se. Je to 3 x10 kilometrů běhu, ale taky zážitek na celý život.
Co bude letos jinak?
Po závodě jsme poslali účastníkům elektronický dotazník a byli jsme mile překvapeni, že nám odpověděla více než polovina oslovených a odpovědi byly ve velké většině pozitivní. Ptali jsme se samozřejmě také na to, co by se mělo zlepšit. Toto všechno společně s naší analýzou dalo seznam sedmi důležitých bodů, které budou proti loňsku jiné a lepší. Chceme, aby se závodníkům na dvěstěpadesátce líbilo a oni zároveň věděli, že nám kdykoliv mohou říct, co je potřeba udělat jinak nebo, co se jim nelíbí. Jako příklad uvedu přepracovaný výsledkový servis během závodu s průběžnými výsledky po každé etapě a průběžně aktualizovaným harmonogramem dalších předávek.
Máte nějaký limit počtu týmů? Je to limit daný nějakým úřadem, kapacitou trasy nebo vašimi možnostmi?
Aktuálně se bavíme o 80 teamech. Existuje několik pohledů na otázku limitu. Jednak se jedná o aktuální možnosti Českého ráje z hlediska organizace předávek a hlavně míst k parkování. Pak je tu limit daný ochranou přírody a celkovou snahou nezvyšovat zátěž exponovaných oblastí. A v neposlední řadě také náš záměr pořádat akci, která si zachová přátelský a rodinný charakter.
Bude problém tento limit naplnit? Konkurenční Vltava Run s výrazně vyšším startovným naplní stovky týmů za desítky minut…
S Vltava runem se samozřejmě nemůžeme srovnávat, ale věřím, že závod naplníme dlouho dopředu. Hlavně chci poděkovat účastníkům loňského ročníku, kteří ve velkém začali objednávat startovné už druhý den po závodě. Aktuálně zbývá jen 15 volných míst.
Jaké byrokratické překážky musíte před konáním akce řešit? Dala vám CHKO nějaké podmínky? Spolupracujete s obcemi?
Když jsme před závodem měli schůzku s velitelem turnovské policie, tak nám říkal něco ve smyslu „Jednodušší akci jste si vymyslet nemohli, ve třech krajích a pěti okresech“. Když ještě doplním, že velká část závodu se odehrává v Chráněné krajinné oblasti Český ráj a probíháme přes 30 obcí s vlastním úřadem, tak to přesně popisuje komplexnost celého závodu. Někdy musíme mít výslovný souhlas, někdy stačí jen dát na vědomí. Každopádně těch razítek bylo více než dost, trasa několikrát upravována na žádost CHKO než jimi byla schválena. Stejně tak jsme potřebovali souhlas starostů obcí, kde jsme měli předávky. Kromě oficiálních povolení nám hodně záleželo také na tom, aby nás podporovali místní bydlící podél trasy a tak jsme dva týdny před závodem do schránek dávali letáčky s popisem závodu a kontaktem na pořadatele. Pokud bydlíš někde na samotě u lesa a ve dvě v noci by měli štěkat psi na lidi s čelovkami, tak je prostě lepší o tom vědět dopředu.
250 km dlouhý závod musí být logisticky dost náročný. Co obnáší managovat takhle dlouhou trasu?
Klíčová jsou místa předávek, kde primárně řešíme možnosti parkování, sociálky a potenciální občerstvení. Výjimečnou pozici mají „velké předávky“, kde se nám vždy potkají obě auta tzn. všichni závodníci.
Pak následuje několik aktivit, které musíme postupně na trase realizovat. Začíná to nalezením vhodné cesty na mapě, jejím naběhnutím a popsáním do webu. Letos budeme navíc pro nejhezčí úseky přidávat zrychlený video „průlet“, ať mají závodníci co nejlepší představu. Paralelně s tím se rozjíždí všechna povolení. Toto by mělo být hotovo minimálně tři měsíce před startem.
Poslední den před závodem je to o partě značkařů, která celou trasu vyznačí. Těch je potřeba zhruba 35. Po zkušenostech z loňska, kdy nám na několika místech zmizelo značení, chceme letos před první závodníkem poslat cyklistu, který ještě provede finální kontrolu, popřípadě opraví chyby.
Jednoho cyklistu na 250 km? (smích)
Samozřejmě nebude jeden. Jeden zvládne čtyři úseky, takže hledáme šestici cyklistů.
Co dobrovolníci na trase?
Závod je pak o předávkách, těch je 24. Na každou potřebujeme dva až tři lidi, záleží na možnostech parkování. Osazenstvo na předávce stráví průměrně šest hodin času a dokážeš si představit, jaká byla rvačka o předávku v Mladějově mezi půlnocí a šestou ráno.
No a po závodě je potřeba značení co nejdříve odstranit, jsme v Českém ráji a nechceme si to tu zaneřádit.
Jak ty dobrovolníky sháníte? Mohou se případně přihlásit i naši čtenáři?
Kromě klíčového teamu, který tvoří zhruba 10 lidí potřebujeme pro zdárný průběh dvěstěpadesátky zhruba 80 dobrovolníků. Hlavně na organizaci startu a cíle, zajištění předávek, značení trati a následné odstranění značení. Hodně nám pomáhají naši kamarádi z turnovské turistiky a oddílu orientačního běhu. Několik předávek zajišťovali místní hasiči a letos chceme více spolupracovat s místními školami. Určitě vytvoříme samostatný team, který začne okamžitě po proběhnutí závodníků sbírat fáborky. Rádi přivítáme pomoc i od vašich čtenářů. Potřebujeme každou hlavu, ruku i nohu (smích).
Co je na organizaci finančně nejnáročnější? Zaplatí se závod z vybraného startovného a zbyde aspoň něco vám za vynaloženou práci?
Nákladná je organizace a technické zabezpečení startu a cíle. Hodně stojí všechno značení. Museli jsme investovat do webové prezentace a administrace teamů. Pro dobrovolníky je dvěstěpadesátka placená brigáda atd. atd. Závod jsme od začátku plánovali tak, aby byl na nule. Jediné, co jsme si dopřáli, byli skvělé mikiny a startovné na jeden závod v cizině.
Jak (mimo tréninku) by se měli účastníci závodu připravit?
Je to hodně o plánování a přípravě před závodem. Jak se rozdělit do aut, aby to lidi spolu bavilo a zároveň rychlí borci mohli běžet těžší úseky. Nastudovat si svůj úsek, připravit se na to, co mě čeká a speciálně se zaměřit na noční úseky. Jít se proběhnout s čelovkou popř si vhodnou koupit. Domluvit si v teamu nějakou společnou komunikaci, dobře například fungují skupiny na whatsupu nebo messengeru.
Plánujete, aby týmy doběhli do cíle v co nejužším časovém okně. Jaký byl loni rozdíl mezi časem doběhu prvního a posledního? Jak dobře se loni podařilo časy startů stanovit?
Už loni jsme si vyzkoušeli naši specialitu a tou je odhad rychlosti každého běžce na základě referenčního úseku a podle toho i určení teoretického času pro celý team. To se velmi osvědčilo a tři čtvrtiny teamů se trefily do menšího rozdílu, než je jedna hodina. To je při délce 250 kilometrů méně než pět procent, což je super. Díky tomu se nám taky podařilo „stlačit“ rozsah doběhu do cíle do šesti hodin, ačkoliv rozdíl časů nejrychlejšího a nejpomalejšího teamu byl deset a půl hodiny (nejrychlejší 19:03:23, nejpomalejší 29:24:13)
Bude ve štafetovém kolíku zabudovaný GPS vysílač jako loni?
To je jedna z věcí, která se nám loni vůbec neosvědčila. Aby vysílač vydržel celých 24 hodin bez dobíjení může vysílat svoji polohu přibližně každé tři minuty. Když k tomu připočteme hodně členitý terén Českého ráje a spoustu míst, kde vůbec není signál mobilních operátorů, tak se při závodě ukázalo, že často GPSka vyslala svoji polohu třeba jen dvakrát, třikrát za celý úsek. A to už vůbec nedává smysl. Co budeme doporučovat každému teamu, je online sledování polohy na mobilu a sdílení ve vlastní skupině na whatsupu. Na našem webu k tomu napíšeme instruktážní článek.
Bude zase afterparty?
Afterparty bude a vidíme to jako nedílnou součást dvěstěpadesátky. Po zkušenostech z loňského roku ale oddělená od vyhlášení výsledků.
Ještě nám prosím na závěr pověz, zda se také účastníš závodů jako běžec…
Jasně, hlavně kvůli zážitkům a lidem okolo. Mám rád několik místních závodů jako je například Skalácký duatlon. Oběhal jsem skoro všechny závody Běhej lesy. Každý rok se snažím vyjet na jeden velký závod někam do Alp, letos jsme všichni tři organizátoři přihlášeni na Matterhorn ultraks do Zermattu.
Díky! Těšíme se na startu!
