Lukáš Kozlík a jeho cesta na IAU WORLD 100K Championships v Indii

Od
Lukáš Kozlík
-
0

Lukáš Kozlík začínal se středními tratěmi na dráze, ale nyní preferuje ultramaratonské výzvy. Loni v běhu na 100 kilometrů získal na republikovém šampionátu v Plzni bronz, letos už Lukáš Kozlík vybojoval zlatou medaili. Jaká byla jeho cesta na MS na 100 km? Přečtěte si jeho krásné povídání na tři díly.

A nezapomeňte ho sledovat na jeho STRAVA nebo INSTAGRAM.

Na podzim 2022 jsem se rozhodl připravit na březnové MČR v běhu na 100km. Šel jsem vlastní cestou, věřil si po třech měsících specifické přípravy na tempo 4:10/km. V závodě se mi vše dařilo a běžel jsem nad plán a přitom lehce, bohužel na posledních 10 km mě chytly dvakrát křeče a promrhal jsem si tak šanci být druhý. I tak jsem byl nadšený, z toho jak se to povedlo. Byl to celkem historický závod, kdy první tři byli pod 7h a mezi druhým a třetím bylo 30s. Všichni jsme běželi 100km poprvé, ale každý už měl větší nebo menší zkušenost s ultra.

Jenže idyla trvala pouze 90 minut, poté přišel opravdový „mordor“ – studená vlna s deštěm a silným větrem všechno zkomplikovala. Z honby za časem se stal boj o přežití. Všichni jsme bojovali s prochladnutím a velkou ztrátou energie. Musel jsem rychle reagovat: zastavil jsem, převlékl se do nepromokavého oblečení a běžel dál. Tempo šlo dolů, ale cílem jsem závod dokončil. Na 77. km měl Petr Pechek náskok 5 km. Náhle si však musel sednout na židli a už nevstal. Kombinace špatného počasí a vyčerpání ho zlomila. Já jsem běžel dalších 25 minut, abych se dostal na jeho úroveň. Když bylo jasné, že už nenastoupí, začal jsem věřit, že mohu vybojovat titul.

V této trojici Pechek, Splítek, Kozlík, jsme si vyběhali nominaci na mistrovství světa do Indie. Splnili jsme Áčkový limit. Mistrovství Evropy se v roce 2023 nekonalo.
V listopadu 2023 jsem si opět vytvořil plán na nadcházející MČR na 100km a chtěl pár věcí vylepšit. Forma byla výborná, zaběhl jsem si osobák na 50km 3:07h a to znovu v únorovém běhu na konci 200km týdne.
V samotné závodu MČR 2024 jsem si věřil na čas pod 6:50h. Počasí nám přálo a běželo se lehce s kilometry pod 3:55/km. Bohužel to trvalo jen asi 90 minut a pak přišel mordor. Studená vlna s deštěm a silným větrem vše zhatila a ztížila. Z honby za časem se stal boj o přežití. Všem hrozilo prochladnutí a vysoká ztráta energie. Udělal jsem rychle důležité rozhodnutí, zastavil jsem a převlékl se do dlouhých nepromokavých kalhot a bundy. Tempo šlo dost dolů, ale cílem bylo dokončit.

Byl jsem na 77. km a Petr Pechek měl už 5 kilometrů náskok, když si najednou musel sednout na židličku a už nevstal. To počasí v kombinaci s jeho rychlostí ho udolalo a došla mu energie. Musel jsem běžet dalších 25 minut, abych se teprve dostal na jeho úroveň, a když ani poté nevstal a nepřipojil se ke mně, začal jsem věřit tomu, že mohu vybojovat titul.
Byl to závod, kdy se pocity totálně mísily. Člověk doběhne do cíle a jediný pocit je úleva, že už je to hotové. Úleva není štěstí, radost, euforie. Tohle byla jen dřina a svým způsobem promrhaná energie v top formě, protože byl ten důležitý závod zrovna v takový den.
I proto jsem se rozhodl běžet hned za měsíc šestihodinovku ve Varšavě. Snad bude lepší počasí a prodám tam, co jsem natrénoval.
To se povedlo skvěle. Kroužil jsem na atletickém ovále až jsem se dostal na metu 89,5 km za šest hodin. Bez křečí, bez větší krize. Šest hodin v tempu čtyři na kilák. EUFORIE.
Poznal jsem tam poláky, kteří si tímto závodem vybojovali své místo v polské nominaci na nadcházející MS v běhu na 100km. Dariusz Nozynski běžel extra po šesti hodinách do 100km za 6:28h, ale další dva již byli za mnou.
V mezičase jsme se dozvěděli, že mistrovství světa se bude konat v jižní Indii, ve městě Bengaluru a bude to na začátku prosince. Podíval jsem se, jaké jsou tam podmínky, a okamžitě zavrhl šanci na nějaký kvalitní čas. Tohle bude čistě o umístění a o schopnosti se aklimatizovat.
Potřeboval jsem pro tělo nový impuls. Přeci jen, dvě stovky v jednom roce a tři stovky ve dvou letech, to už si tělo na ten trénink asi dost zvyklo. Seděl jsem nad tím na začátku srpna a říkal si, že kromě běhání musím zlepšit dvě věci okolo. Fyzio se zaměřením na hamstringy a rozsah v kyčlích a stravování. S tím jídlem se mi to zase nějak extra nepovedlo, ale na fyzio jsem chodil místo masáží a věřím, že to mělo lví podíl na tom, že jsem neměl ke konci závodu žádnou křeč. V tréninkovém plánu jsem opustil den volna každých 10 dní. O to více jsem měl volných běhů v tempu kolem 5:00/km.
Sepsal jsem si plán odzadu k 7.12.2024 se začátkem 18.8.2024.

 

Konec první částí

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno

Captcha verification failed!
CAPTCHA user score failed. Please contact us!