Karel Valenta: Jaká specifika mají dlouhé štafetové závody?

Štafetové závody jsou v ČR posledních několik let nesmírně populární. Po rozhovoru s Milanem Dědkem o organizaci takových závodů dnes přinášíme pohled z druhé strany. Karel Valenta je zkušený kapitán týmů, které se řady štafet účastnily a většinu z nich dokonce vyhrály. Naposledy loni na 250 km Českým Rájem, o kterém se budeme bavit primárně. Prozradil nám plno triků, takže, pokud se na závod podobného typu chystáte, určitě čtěte dále!

Můžeš představit všechny členy vašeho týmu?

Vojta Zahradník (pochodující kalkulačka), Jára Hriadel (vysmátý boxer), Jára Hofman (zkušený vytrvalec), Ondra Babický (drtič segmentů), Míra Horák (drsný plyšák), Péťa Dušek (rychlá tichonožka), Tomáš Polák (běhající matikář) 

Jak jste se dali dohromady? Znali jste se všichni dobře už před startem?

Tým jsem dával dohromady zhruba dva měsíce před závodem, základní jádro bylo již z podobné akce na Slovensku, zbytek jsem doplnil, tak aby v něm měl bylo pár “specialistů” na trailové běhání. Všichni se dobře známe, Šluknovský výběžek, ze kterého většinou pocházíme je celkem malý a sportovci se tu obecně mezi sebou znají. A navíc bych do týmu nikdy nevzal někoho koho vůbec neznám, vždy to musí být člověk prověřený, aby jsme si závod užili v pohodové atmosféře. Někdy nejde ani o to jak je běžec rychlý ale o to jaká je s ním sranda (smích).

Říkáš, že loňský závod nebyl zdaleka vaši první štafetou. Jaké jiné zkušenosti teda máte?

Stavěl jsem už několik týmů, první z nich odběhl 3x po sobě štafetu Sněžka – Praha a 2x zvítězil. Závod to byl pěkný ale pořadatel dělal stejné a docela vážné chyby, nepřipravený tým by mnohdy závod nedokončil. V každém ročníku se nám stalo to, že jsme předběhli “značící vůz” a běželi jen podle našich připravených podkladů, navigací. Další zkušenosti jsme získali na štafetě Od Tatier k Dunaju, největším štafetovém běhu na Slovensku, kde jsme loni i předloni jako tým také zvítězili. 

Můžeš tyto zkušenosti nějak porovnat? Co bylo u 250ČR jiné?

Dosud každý závod úplně jinak pojatý. Sněžka – Praha byla plná průšvihů ze strany pořadatele, takových, že bylo ve finále složité vůbec poskládat tým, nikomu se tam už nechtělo. Jako poslední záležitost, která mně mrzí (kvůli ošizenému týmu) dosud je to, že jsme jako jedinou odměnu za výhru v posledním ročníku dostali startovné na ročník další a následně pořadatel závod bez náhrady zrušil a na telefonáty, e-maily, aby to týmu nějak kompenzoval vůbec nereagoval. 

Od Tatier k Dunaju byl úplně jinak připravený závod, z našeho pohledu obrovský, na startu přes 2000 běžců a všechno fungovalo jak na drátkách. Trasa skvěle označená, na každé složitější křižovatce pořadatel nebo polícia, speciální aplikace na sledování výkonu jednotlivých týmů, vše fungovalo až na drobnosti velmi dobře.

Na 250 ČR bylo znát, že je závod připravený partou zkušených kamarádů ale, že se některé věci teprve “ostře testují” právě závodem. Například průběžné výsledky, to zrovna nám moc nefungovalo. Ale protože jsem nebyl na závodech poprvé, mohu říct, že na první “ladící” ročník byla akce připravená parádně!

Co je u tohoto typu závodů náročné?

Úskalí, které takové závody mívají je pěkná řádka. Jako nejpodstatnější vidím to aby nám tým nebloudil, orientace je, v místech která moc neznáme, základem úspěchu. Ztrácet jí nesmíme ani při běhání, ani při přejezdech aut. Vždy se snažím do běžců jejich úseky “natlouct”, došlo i k tomu, že jsem vybrané jedince ze znalostí zkoušel (smích). Pokud se bloudí, bere to vítr z plachet celému týmu. Hodně důležité je aby si i parta v autě sedla, aby si měli co říct, takový závod není jen o tom běhání, každý z nás si to jede především užít. Jasné, uběhnout své úseky co nejlépe aby nezklamal kamarády v týmu ale také si odvézt zážitky, kterých je na takových akcích spousty. 

Jakou strategii volíte pro přiřazení úseků? Náhodně nebo úseky studujete a podle toho vyberete člověka?

Přiřazení úseků je v našem týmu plně práce kapitána. Do toho si moc povídat nenechám a dost pečlivě analyzuji jednotlivé tratě, povrch, převýšení, délku, denní dobu kdy se poběží. Pak propočítávám a přiřazuji jednotlivým běžcům. Několik týdnů před závodem to ještě reviduji na základě aktuální kondice (stavu tréninku) kamarádů. I u tohoto jsem si v praxi vyzkoušel, že pečlivou přípravou, se dá ušetřit pěkná hromada minut.

Můžeš porovnat, jak se z pohledu běžce liší první, druhý a třetí úsek? Dává smysl se na prvním a druhém šetřit nebo je lepší jít všechno naplno?

Já se snažím běžet vše naplno (smích). Samozřejmě s ohledem na to, co mě ještě čeká za úseky. Musí se přemýšlet nad tím co a za jak dlouho poběžím jako další úsek. Já se musím co nejdříve po doběhnutí pořádně protáhnout, ideálně kousek vyklusat, 250 ČR je závod, který má rychlý spád, člověk si moc neodpočine. Ale kvůli odpočinku tam samozřejmě nejedeme (smích).

Co jsem pozoroval u kamarádů v týmu měli jsme to všichni dost podobně.

Co hraje roli pro úspěch – je něco důležitého mimo rychlosti běžců?

Rychlost je hodně důležitá ale když tým stavím koukám i na to aby to byl zážitek, o tom jsem již mluvil. Upřímně se bereme jako parta kamarádů, která se ráda proběhne, nikdo z nás není nějakým elitním běžcem. Každý z nás musí být týmový hráč, snažit se společně za úspěch týmu, tady to není o individuálním výkonu. I když zrovna neběžím, stále jsem v akci a podporuji kamarády, role v týmu jsou i pro aktuálně neběžící rozdělené. Vždy mám ve voze “analyzátora”, dalšího řidiče, navigátora, ve druhém voze musí být zástupce kapitána schopný samostatného okamžitého rozhodování. Tým musí i mentálně klapat, když to řeknu obecně, chci aby to byla parta, která si dokáže spolu sednout i na pivo a příjemně se pobavit.

Jak jste během závodu sledovali ostatní týmy? Měli jste aspoň rámcově přehled o pořadí a náskoku?

Snaha o sledování postupu dalších týmů byla. U ní však zůstalo, zhruba ve třetině závodu web s průběžným pořadím spadl a už nefungoval jak měl. Takže jsme jen odhadovali. Vojta – náš velký výpočtář, který predikoval výkony naše a i ostatních týmů předpokládal, že náskok budujeme ale konkurenční týmy jsme neznali a ani jejich taktiku. Nic tedy nebylo jisté a stále se muselo běžet naplno. I já svůj poslední úsek běžel tak jako by šlo o každou sekundu, trápil jsem se ale nešetřil. Zvlášť po tom, co se předposlední úsek celého závodu Járovi nepovedl a dost týmů ho na trati předběhlo. Jasný přehled o náskoku tedy nebyl. A bylo to asi lepší.

Říkal jsi, že jste byli připraveni na nedostatečné značení. Takže jste měli všichni své hodinky s trasou? Nebo jste si je půjčovali?

Ano snaha aby měl každý na zápěstí trasu svého úseku byla. Rozhodl jsem a navzájem jsme si hodinky půjčovali přesně podle předem daného scénáře.

Měli jste nějaké speciální vybavení?

Nic speciálního. Je třeba mít hodně dobrou čelovku, reflexní prvky, na které je už běžec zvyklý a nepřekáží mu, jinak standardní výbava. Rozhodně nedoporučuji zkoušet nové věci přímo při závodě. Ať už jde o výbavu nebo nějaké suplementy. Vždy jen ověřené věci (smích).

Stihli jste v noci spánek?

Popravdě nevím jak první auto ale u nás se moc nespalo. Jednak měl závod celkem spád, jednak to všichni bereme vážně a jsme plní napětí a adrenalinu (smích). Taktéž mám u sebe vyzkoušeno, že když v pauze usnu, je pak velký problém ze sebe po probuzení vymáčknout nějaký rozumný výkon.

Které věci mimo vašeho vítězství se vám na loňské účasti nejvíc líbily?

Lokace kde se běhalo, rozmanitost trasy. Bylo to hodně pestré, co do povrchů krom sněhu snad úplně vše. Také se mi líbilo, jak tým držel pohromadě a podporoval i běžce kterému se zrovna výkon moc nepovedl. Nikdo nikomu nic nevyčítal, věděl, že do toho každý dal vše co zrovna uměl, nikdo neběžel “volně”. Vítězství bylo samozřejmě super ale nebylo to to nej, co se mi líbilo. Nejvíc se mi líbilo, strávit víkend s partičkou prima kamarádů ve sportovním. Věřím, že to tak měl celý tým.

Nevybíhali jste jako poslední a i přesto už bylo ostatním týmům “od prvního úseku” jasné, že budete asi nejlepší. Dali jste si “schválně” horší časy?

V tomhle žádná taktika nebyla. Časy jsme si dávali každý sám s ohledem na to, že poběžíme každý tři úseky. A určitě nebylo jasné po prvních úsecích, že vyhrajeme. Zkušenosti hovoří jasně, že se tak dlouhé štafety vyhrávají až celou akci trvajícím, vyrovnaným výkonem všech členů týmu. Napálit to do prvního úseku, všem utéct a na dalším úseku pak zhynout, to kýžený výsledek nepřináší (smích).

Říkáš, že jste neměli úplně přehled o pořadí. Kdy jste teda věděli, že máte první místo pevně v ruce? Tedy v nohách (velký smích).

Zcela upřímně jsme si jistí nebyli ani v cíli. Tím jak přestal být přehled o tom co se na trati děje, nevědomí o tom jakou taktiku zvolí největší soupeři (konkrétně jaký úsek který běžec poběží) nám žádná 100% jistota nezůstávala. Dlouho si ještě budu pamatovat slova organizátora, který když jsem se ho v cíli ptal jak jsme vůbec dopadli, prohlásil cituji: “to si děláš p*del? Vy jste o hodinu první a ty to nevíš?” (smích). Samozřejmě podle propočtů našeho analytika Vojty to vycházelo na vítězství ale až po tomto prohlášení, jsme si spokojeně zakřičeli!

Neměli jste v týmu jedinou ženu. Nechyběla vám?

Běžkyni jsme sice v týmu neměli ale jedna dívčina s námi jela a byla super podporou, fandila jak o život, sbírala informace, fotila a nakonec o tom našem snažení napsala prima článek. Nikdy jsem běžkyni v týmu neměl, nemám tuto alternativu vyzkoušenou ale rokem 2021 se to pravděpodobně změní.

Jak byste celkově ohodnotili organizaci?

Už jsem zmiňoval, že na první ročník to bylo připravené velmi dobře a hodně bylo znát, že si na tom pořádající kluci dali velmi záležet. Bylo to patrné už od první online schůzky kapitánů, na vše byla odpověď, vše bylo už vymyšleno. Připravit takovou akci je nesmírně náročné, sám menší závody pořádám též a dokáži tedy tu práci ocenit.

A byly na tom zážitku i nějaké kaňky?

Žádné které by takový zážitek pokazily. Nevzpomínám si, že bych byl z něčeho mrzutý. Možná jen to čekání na vyhlášení, kdy už jsme chtěli odpočívat a malinko oslavit vítězství. To trvalo vážně dlouho.

Měli jste problém s blouděním na trase?

Jestli se dobře pamatuji tak každý z nás, i s tou pečlivou přípravou, alespoň na chvilku zabloudil. Vždy to ale bylo jen pár metrů a všechno v noci. Musel jsem se hodně smát když doběhl nejmladší člen týmu vyplašený z toho, že zapomněl v nějakém kempu (tuším v Drhlenách) správně zatočit a vběhl přímo do polní kuchyně (smích). Já sám zabloudil jen jednou asi o 20 metrů ale bylo to jen tím, že jsem nedával pozor a jen si myslel, že určitě běžím dobře.

Poučili jste se z něčeho? Je něco, co chcete letos udělat jinak?

Víc reflexních prvků, to jejich půjčování mezi vozy nefungovalo. Pořádnou čelovku pro každého, s bludičkou se to běžet nedá. Já sám, když už znám úskalí trasy, musím lépe analyzovat stav tréninku kamarádů a lépe přiřadit úseky, měl jsem tam pár kopanců. Neotálet na předávce, ihned se přesunout na další a až tam se vyklusávat, protahovat. Čas letí jako blázen a nejhorší noční můrou štafety je, když není následující běžec včas na předávce. 

Závod se běží přes opravdu nádherná místa… Stihli jste to občas také vnímat?

Půlku závodu jsme běželi v noci, startovali jsme do tmy. A když už bylo světlo, byli jsme celkem vyčerpaní, takže jsme tu krásu moc nevnímali. Pár lokací mi však v hlavě utkvělo, takže jsem se do Ráje po týdnu vrátil, pár dní tam ještě, běháním i výlety s pejskem, strávil. 

Český ráj asi dobře znáš z minulosti. Jsi v podstatě místní a běžel jsi tam i řadu jiných závodů. Ale přesto – byla nějaká místa, která na vás opravdu zapůsobila?

“V podstatě místní” je super definice (smích). Naše země je celkem malá, v podstatě místní jsme všichni všude, stačí jen chtít (smích).

Krásných míst na trase  je velká spousta ale přiznám se, že je mám spíš spojená s tím co se nám v rámci týmu aktuálně dělo. Polomrtvý Jára na Kozákově, stejně tak Ondra ve Frýdštejně, rozzuřený Vojta ve Spálově… Kozákov byl senzační, vycházelo nám tam sluníčko, to si budu pamatovat dlouho. Můj noční úsek u Drábských světniček byl také úžasný. Co do povrchů tratě jsem tam měl opravdu úplně vše, asfalt, štěrk, hluboký písek, bahno, pařezy, kořeny, skály… Ráj pro trailového běžce!

Jakou jste zvolili pozávodní regeneraci?

Každý tak nějak po svém, já šel hned po doběhu (měl jsem poslední úsek) plavat do rybníku v kempu, voda mi hodně pomáhá. Pak za kamarády na pivo a sníst alespoň část výhry, senzační dort s tématikou Českého ráje.

Víme, že jste přihlášení na stejný závod tento rok. Poběžíte ve stejném složení?

Ano jsme přihlášení, tým však dozná změn. Jsou to velmi nepříjemná kapitánská rozhodnutí a opravdu to nemám rád, když musím kamarádovi oznámit, že s ním do týmu nepočítám. Důvody jsou však jasné, jedeme si především závod, se vším všudy, užít. Když ale někdo z kamarádů nemá prostor na řádný trénink, přípravu, nechci aby se tam s námi jen protrápil. A popravdě by to nebylo ani fér, brát ho s sebou jen z kamarádství, vůči zbytku týmu, který na přípravě poctivě makal.

A jaké jsou vaše ambice? Věříte si opět na první místo? Nebojíte se, že přijede tento rok někdo lepší?

Loňský ročník byl první, jsem si jist, že letos bude konkurence úplně jiná. O akci se hodně povídalo, věřím, že přitáhne i elitní běžce (nechci tím říct, že tam žádný loni nebyl, naopak)

Samozřejmě bychom rádi obhájili ale musím pokorně přiznat, že jsme stále jen partička kamarádů, co ráda běhá. Umíme se do “toho” opřít ale žádná špička (kamarádi určitě prominou) nejsme. Každopádně bojovat budeme a nikomu to zadarmo nedáme (smích).

250 km Českým Rájem:

 Nahrávání ...