RED-S se v posledních letech objevuje všude — v přednáškách, podcastových diskuzích, příbězích mladých sportovkyň, ale i v kariérách těch, které to stálo roky zdraví. Často se ale redukuje jen na kalorie: „jez víc“, „neřeš postavu“, „přidej energii“. Anežka Drahotová — bývalá elitní chodkyně a běžkyně, dnes fyziologická specialistka v Centru sportovní medicíny — upozorňuje, že právě tahle zjednodušující mantra může nadělat víc škody než užitku.
„RED-S může vzniknout i bez energetického deficitu. Příčin je mnohem víc a dneska se příliš často fixujeme jen na jídlo,“ říká Anežka. Vidí to denně: sportovkyně z velkých klubů, ale i holky z malých oddílů, kde trenér po práci improvizuje mezi tréninkem, školou, menstruací, železem, psychikou a rodiči. Část z nich nemá přístup k odborné péči, biochemie je drahá, do Prahy je to daleko a systém — zaměřený na SCM a reprezentaci — často ignoruje ty, kteří pomoc potřebují nejvíc.
Anežka zná RED-S z obou stran. Ze strany sportovkyně, která si sama prošla extrémními tlaky, i ze strany odbornice, která dnes sportovcům pomáhá hledat příčinu problému tam, kde není vidět: v hormonech, stresu, psychice, dlouhodobé únavě, špatně vedeném tréninku nebo v tom, že okolí neposlouchá, co tělo říká. Tenhle rozhovor není o tabu ani o moralizování. Je o tom, co se skutečně děje pod povrchem — a co může sportovkyním, jejich trenérům i rodičům zachránit zdraví dřív, než bude pozdě.
Určitě si dejte naše všechny všechny předešlé rozhovory o RED-S. S naší elitní triatletkou Anetou Grabmüller, trenérem mladých atletek Vaškem Novotným, nebo reprezentaci trenérem Honzou Pernicou.
Anežko, ke komu se dnes nejčastěji dostávají případy RED-S? Jsou to spíš mladé dívky, vrcholové atletky, nebo rekreační sportovkyně?
Stran typu sportu myslím, že lze stále ještě říci, že RED-S se nejčastěji vyskytuje u vytrvalostních sportovců, kde je stále ještě tlak na nižší hmotnost a také mnohdy problém energeticky pokrýt náročné tréninky, a také u esteticko-koordinačních sportů jako je krasobruslení nebo gymnastika. Co se týká úrovně sportovců a sportovkyň, bojím se toho, že je RED-S rozšířen i mezi mladé dívky a rekreační sportovkyně, byť největší focus je stále na vrcholový sport.
Když se na RED-S díváš jako bývalá elitní sportovkyně — co ti u toho tématu nejvíc rezonuje nebo vadí?
Můj pohled na RED-S se v průběhu let proměnil. Když mi byl tenhle problém poprvé představen (leden 2020 v Australském institutu sportu), přišlo mi to paradoxně jako úleva. Myslím to tak, že jsem byla ráda za to, že existuje vysvětlení všech problémů. Postupem času mi začalo trochu vadit, že je tento model příliš centrovaný na LEA (low energy availability) a že je často tato energetická nedostatečnost považována za jedinou příčinu. Samo o sobě je skvělé, že se na ni poukázalo, bojím se jen, aby nebyly opomíjeny i ostatní faktory.
Ty sama zdůrazňuješ, že RED-S může vzniknout i bez nedostatečného příjmu energie. Můžeš to vysvětlit na konkrétních příkladech?
Jasně. Chci tedy, aby zaznělo, že nedostatečný příjem energie je určitě důvodem pro vznik RED-S a je to jasná etiologie, přesto nedávné (2024) rozsáhlé review mluví o tom, že příčinami vzniku RED-S a s ním spojenými projevy může být vysoká allostatic load, neboli allostatická zátěž, což zjednodušeně znamená nahromadění stresorů (trénink, tlak na výkon, nedostatek spánku, cestování, psychický stres a podobně). Tento kumulovaný stres aktivuje HPA osu a může způsobit stejné hormonální, imunitní a metabolické změny jako LEA. V reálném životě je navíc prakticky nemožné oddělit účinky LEA od široké škály dalších příčin se stejnými projevy.
Konkrétním příkladem může být Oscar Svendsen, což je držitel nejvyšší naměřené hodnoty VO₂ max na světě. Za projevy RED-S, které stály za předčasným koncem jeho slibné sportovní kariéry, mohla kombinace tréninkového stresu a extrémně nízké ekonomiky pohybu. S tím pak samozřejmě souviselo i psychické vytížení. Jeho stav je bohužel ukázkovým příkladem toho, co popisuji výše. Patologie může vzniknout primárně ze stresu, přetrénování, hormonální dysregulace nebo psychiky, i když je příjem energie dostatečný.
Jaké další faktory podle tebe hrají roli — hormony, stres, psychika, špatně nastavený trénink, životní styl?
V současnosti hovoříme o osmi kategoriích faktorů, které mohou samostatně nebo společně (kombinací) způsobit stejné symptomy jako RED-S, dokonce i bez LEA. Je to trénink a přetrénování, kdy je vysoký tréninkový objem nebo monotónní trénink, nedostatek regenerace.
Další kategorií je psychický stres a prostředí. Sem můžeme zařadit tlak na výkon, problémy s trenérem, nebo nadměrné cestování i vlivy prostředí (nadmořská výška, horko). Důležitou roli hraje také psychika a duševní zdraví, dále poruchy příjmu potravy, disordered eating nebo „jen“ nutriční nedostatky. Tady bych upozornila na to, že izolované nutriční deficity se často chybně přisuzují LEA.
Může k RED-S vést i přetrénování, i když sportovec jí „správně“?
Ano. Mnoho příznaků RED-S je totožných se symptomy overtraining syndrome (OTS). Sportovec zkrátka může mít všechny symptomy RED-S i při dostatečném příjmu energie, pokud trénuje příliš mnoho, regeneruje málo, kumuluje stres (psychický, sociální, tréninkový) a zvyšuje se jeho allostatic load.
Jak často se setkáváš s tím, že lékaři mimo sportovní medicínu interpretují výsledky jako „v normě“, ale pro sportovce je to vlastně problém?
Musím říct, že nemám dostatečný přehled, abych mohla odpovědět na tuhle otázku. Na klinice se zaměřujeme na efektivní řešení problému, které začíná samotnou diagnostikou. Mohu ale říct, že diagnostika RED-S nemusí být zřejmá „na první dobrou“, proto bych byla v tomto ohledu opatrná.
Co jsou nejčastější chyby v diagnostice — železo, ferritin, štítná žláza, vitamíny, hormony?
Myslím, že nejčastější chybou je v současnosti přílišná koncentrace na LEA. Třeba psychická zátěž je silnějším prediktorem nemocnosti než právě energetická nedostatečnost. Důležité je dívat se na RED-S a jeho diagnostiku velmi komplexně.
Jak dlouho trvá, než se skutečná příčina najde? A proč to v běžné praxi tak často končí jen u frází typu „jezte víc“?
To je otázka. Naštěstí jsou odborníci, kteří neskončí jen u této rady. Diagnostika ale vyžaduje komplexní péči, pokud je potřeba, tak také pomoc psychologů nebo psychiatrů. Jedná se o péči multidisciplinárního týmu, což bych řekla celý proces urychluje. Důležitá je také ochota sportovce a trenéra spolupracovat.
Vidíš rozdíl mezi atlety ze SCM a holkami z malých klubů?
Řekla bych, že minimálně ze strany Českého atletického svazu se o RED-S už několikátým rokem na srazech SCM mluví a trenéři a sportovci jsou více edukovaní. Opět ale nedokážu odpovědět zcela jednoznačně.
Trenéři tam často trénují po práci, nemají peníze ani zázemí — jak moc to podle tebe ovlivňuje riziko RED-S?
Uf. Bohužel systém v Česku hodně funguje na bázi dobrovolnictví. Jak říkáš, trenér v malém klubu má často „normální zaměstnání“ a ve svém volném čase se věnuje dětem. Což je hrozně hezké, ale my po nich navíc chceme, aby se vzdělávali, poskytovali dětem a mládeži zdravé a bezpečné prostředí a k tomu trávili volné víkendy na závodech nebo soustředěních. To je z logiky věci velmi obtížné. Myslím, že se situace pomalu zlepšuje, byť jsme bohužel ještě daleko za západnějšími státy nebo leaderem v tomhle odvětví, za Austrálií.
