Českou republiku lemují nádherná místa, kde příroda hraje hlavní roli. Pořád tu najdeme svěží lesy, majestátní zvířata, obsypaná borůvčí nebo průzračné horské potoky. Aby to tak bylo i dál a mohli jsme tato místa ukazovat našim dětem a vnoučatům, je potřeba je společně chránit. Protože to, co investujeme do přírody, se nám v budoucnu vrátí. Chceme, aby se v českých národních parcích dobře žilo divokým zvířatům, která tam přirozeně patří. Aby se po lesích proháněli jeleni, mezi kameny v potocích proplouvali lososi a na stromech houkaly sovy. Chceme zdravé lesy plné vzrostlých stromů, dostatek potravy pro všechny zvířecí obyvatele a louky se záplavou květů.
Filipe, stojíš za celým projektem České parky. Můžeš se prosím sám našim čtenářům představit?
Jsem týpek, co se 20 let snaží podnikat s cílem dělat nějaké to dobro. Proto se věnuji zaměstnávání lidí s hendikepem nebo projektům jako jsou právě České parky. Zároveň jsem dobrovolným strážcem NP České Švýcarsko, kde žiji.
Vždycky tě fascinovala příroda a lákaly tě i výpravy do ní?
Ano, vždycky jsem musel stále něco objevovat, prozkoumávat a později chránit. Příroda je moje hlavní nabíječka energie. Asi nikde se necítím lépe.
Jak tě něco takového napadlo? Parky samotné “nic takového nedělají”?
Sám jsem procestoval řadu národních parků různě po světě a vždycky jsem si chtěl z každého místa přivést nějaký suvenýr. Jenže to, co člověk většinou v obchodě nebo informančím centru najde, je hromada cetek nebo věcí, které skončí příštích pět let na poličce a posléze v odpadkovém koši.
Tak nás napadlo, že bychom mohli vyrábět udržitelné suvenýry z českých národních parků, kde navíc půjde většina výtěžku na ochranu přírody. Zkusili jsme udělat pilotní projekt s domovským Českým Švýcarskem a ukázalo se, že se to líbí lidem i národnímu parku.
Inspiroval ses někde v Evropě?
Spíše ve Spojených státech a v Kanadě, kde je nabídka kvalitních suvenýrů ne mnohem vyšší úrovni, než u nás. Tam jsem si vzal vizi, že suvenýr nemusí být jen magnet na ledničku a levná kšiltovka.
Můžeš nám celý projekt představit?
Cílem Českých parků je produktovat udržitelné suvenýry, tedy věci ekologické, kvalitní a takové, které neskončí za pár let v odpadkovém koši. Zajistit návštěvníkům nebo přátelům konkrétních národních parků fajn vzpomínku a zároveň pomoci přírodě.
Dneska České parky takhle pomáhají Českému Švýcarsku, Krkonoším a zahájili jsme spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny, která zašťiťuje všechna CHKO u nás. Rozjeli jsme také velice úspěšnou spolupráci s Horskou službou, kde zase vybíráme peníze pro jejich nadaci pomáhající zraněným dobrovolným horských záchranářům.
Kolik se na něm podílí lidí?
Vedle finančních příspěvků samotným národním parkům nebo Nadaci Horské služby zaměstnává projekt čtyři hendikepované kolegy, kteří zajišťují design, výrobu i distribuci předmětů.
Jaké máte další plány?
V současné době rozjíždíme spolupráci s organizací Europarc, která sdružuje většinu národních parků v Evropě. Chtěli bychom tedy zamířit za hranice.
Jsi sám už nějaký pátek dobrovolný strážce v lokaci České Švýcarsko. Jakou nejhezčí zkušenost jsi měl? Něco co tě třeba potěšilo, nebo nějaké milé shledání s nějakým zvířetem…
To je pro mne asi těžká otázka. Jakmile se dostanu do nitra národního parku, jsem jako v transu. Líbí se mi každá rokle, obdivuji každý strom porostlý mechem, každou lišku, která mi přeběhne přes cestu. Milé setkání je vždy s každým návštěvníkem, který jen neříká, že má rád přírodu, ale rovnou se tak chová. Když potkáte někoho, kdo jde národním parkem a cestou sbírá odpadky podél cesty, vždycky si říkám, že to půjde.
Jsou i momenty kdy sis řekl, že je to s námi fakt zlé?
To si bohužel říkám dost často. Ignorance některých lidí je nekonečná. Třeba když minulý rok propukl velký požár v Českém Švýcarsku a my jsme po celou dobu hašení nacházeli na druhé straně národního parku ohniště po lidech, kterým přišlo upéct si buřty v téhle atmosféře uprostřed lesa jako skvělý nápad. To si pak musím pustit nějakou fajn hudbu na uklidnění (smích).
Co si myslíš, že jsou aktuální největší problémy našich (nejen) národních parků?
Jednoznačně overturismus, změna klimatu a sociální sítě. Návštěvnost národních parků neustále stoupá a statistiky jsou neúprosné – čím více lidí do oblasti dorazí, tím více “blbců” se ve skupině najde. A znáte to, my jsme přecei národ, který všemu rozumí. Vedle hokeje, aut, strategie válčení a politiky tak překvapivě řada návštěvníků je i odborníky na ochranu přírody. Oni nejlépe vědí, kam mohou a kam ne a co z nařízení dává smysl a co ne. Změna klimatu pak výrazně mění naši krajinu a vnímání přírody.
České Švýcarsko si v posledních letech zažilo kůrovcovou kalamitu i obrovský požár. Příroda si se vším poradí, ale lidé to už pod kontrolou nemají. Sociální sítě pak dokážou na jinak klidná místa během pár týdnů přilákat davy lidí. Každý má dneska v kapse skvělé Mapy.cz a mnohem více lidí se tak dostává na místa, která byla dříve dostupná jen pár místním.
Národní parky to nemají a nebudou mít vůbec jednoduché, ale věřím, že se do budoucna bude dařit chránit to nejcennější, co nám příroda poskytuje.
A jak chceš “overturizmus” řešit? Lidí je prostě hodně.
Je to tak, lidí je hodně. Já mám rád model, který funguje v USA nebo v Kanadě. Jednak se některá místa omezují co do počtu lidí za den – musíte si prostě koupit za symbolickou částku povolení a počet lidí na den je limitován. Pak se mi líbí i způsob, jak v některých národních parcích distribuují turisty – perfektně vybudovaná infrastruktura na najnavštěvovanější vyhlídky, kde turista vyleze z automobilu, dojde si udělat fotografii, koupí si něco k jídlu a pití a zase jede dál.
Pro ty, kteří chtějí opravdovou přírodu se tam na druhou stranu moc infrastruktury nebuduje. Tihle dobrodruzi se v přírodě prostě neztratí a málokdy škodí. Když to tedy řeknu ošklivě – tak “žabkařům” ukázat hezká místa, kam dojedou, udělají si fotku a mohou domů. A batůžkářům na druhé straně dávat omezení co nejméně. Nám teď chybí infrastruktura pro ty “žabkaře” a ještě se pro ně snažíme budovat stezky napříč celým NP. Baťůžkáři jsou pak znudění a musí chodit do míst, kde by bylo super mít klid…
Pomohlo by, kdyby byli lidi v přírodě rovnoměrněji rozdělení?
Určitě ano, ale prakticky se to dělá hrozně špatně. Málokdo přijede do Českého Švýcarska a je připraven vrátit se domů, aniž by viděl Pravčickou bránu nebo soutěsky. Hodně jsme zaspali v dopravě. V zahraničí už je běžné, že se na sezónu část NP zavře pro automobily, které nahradí kyvadlová doprava. U nás je to stále v říši snů…
Jak v tom může projekt České parky pomoct?
Z projektu financujeme třeba budky pro netopýry, úklidy odpadků v NP, budování míst pro čápy nebo údržbu chráněných stromů. Hlavně se ale snažíme budovat pozitivní brand směrem k národním parkům a ochraně přírody.
Myslíš, že by se o ekologii a obecně o tom, jak se chovat k přírodě, mělo mluvit už na základní škole?
Určitě. A myslím si, že se tak i děje. Tady jsem velký optimista. Mladá generace, která je nyní na základních školách, má k přírodě úplně jiný vztah, než dnešní čtyřicátníci. Nemusíme se hned přilepovat k asfaltu, stačí, když se každý bude chovat rozumně a s velkým respektem. Když nebudeme k přírodě přistupovat jako k nerostnému bohatství – když se nebudeme snažit ji jen vytěžit pro sebe, ale trochu jí pomoci.
Pomohlo by, kdyby byly do některých parků placené permity?
Placený vstup do národních parků je otázka, která se u nás řeší již mnoho let. Může určitě pomoci s financováním ochrany přírody, ale nemám na to silný názor. Co si myslím, že nás ale nemine, je omezování vstupu. V zahraničí už je naprosto běžné, že na nejnavštěvovanější místa se musíte registrovat a omezuje se denní počet návštěvníků. Tohle by si myslím zasloužila řada míst i u nás.
