Blogy

V průběhu května 2008 jsem byl několikrát nachlazený a moc jsem toho nenatrénoval,tak jsem se do toho potřeboval zase dostat a udělal jsem hrubší silově objemový týden: PO: Běh 15km ov // MTB 50km ÚT: B 30km dav ST: B 14km (16x50´´výběhy) // MTB 20km ČT: B 23km stříd.(3´,6,9,9,6,3´) // MTB 24km PÁ: Volno SO: B 22km (8x3´výběhy) // MTB 24km NE: MTB 20km // B 25km svižněji   KMC: 185km // 16h   Jinak po roce 2006 kdy jsem neběhal kvůli zdravotním problémům vůbec a roce 2007...

V průběhu května 2008 jsem byl několikrát nachlazený a moc jsem toho nenatrénoval,tak jsem se do toho potřeboval zase dostat a udělal jsem hrubší silově objemový týden: PO: Běh 15km ov // MTB 50km ÚT: B 30km dav ST: B 14km (16x50´´výběhy) // MTB 20km ČT: B 23km stříd.(3´,6,9,9,6,3´) // MTB 24km PÁ: Volno SO: B 22km (8x3´výběhy) // MTB 24km NE: MTB 20km // B 25km svižněji   KMC: 185km // 16h   Jinak po roce 2006 kdy jsem neběhal kvůli zdravotním problémům vůbec a roce 2007...

Vzhledem k tomu, že sem si dnes málem odvařil telefon (když já se v tom pořád vrtám a nedám si pokoj :D), nemám ani žádný záznam. Ale to není podstatné. Vyběhl jsem i bez připraveného telefonu a zapnuté GPSky. Co bylo ale mnohem horší .... ozvalo se opět koleno. Minulý podzim se ozvalo levé, tentokrát jsem cítil (a ještě cítím) to pravé. Ostré, přerušované bodání na mě křičelo jako děs v noční

Zhruba uprostřed nahoru, vpravo nad lomem dolů

Velmi stručně jsem z letošního závodu Lodrino-Lavertezzo poreferoval už ve zprávě pro skyrunning.cz. Závod byl krásný a svou atmosférou do značné míry komorní (včetně možnosti přihlásit se na místě). Je jen škoda, že kvůli čerstvému sněhu v průsmyku se neběžela klasická trať do Lavertezza. Přeci jen běžet průsmykem na druhou stranu hřebene je elegantnější než odběhnout osmičku nad městem, alespoň je na co se těšit pro příště. Stoupání bylo v této variantě kratší (ale i tak těžké, silové a hodně chodivé; končilo v necelých 1800 m n. m. zhruba na hranici lesa, start v Lodrinu je v 262 m n. m.), seběh však o nic jednodušší nebyl a hlavně v závěru (prudké klesání lesem mezi skalami a po kamenných schodech zpět do Lodrina) byl asi i těžší než do Lavertezza. Skvěle se osvědčily inovejtky (trailroc 255), které mi uklouzly snad jen jednou, a to spíš díky mé nepozornosti. (Je ale pravda, že jsem kvůli kolenu běžel dolů dost opatrně.) Robert s Honzou běželi výtečně, já po jarním tréninkovém výpadku způsobeném nemocí spíš průměrně.

 Jako malá jsem si myslela, že když jsem smutná, tak prší. Teď jako starší si říkám, že jsem smutná...

Dnešní poznámku o mém standardním sobotním běhu jsem původně chtěl věnovat hudbě a o tom, jak mě dokáže vyburcovat a inspirovat k lepšímu výkonu. Ovšem to bych při dnešním běhu nesměl promoknout na kost a pocítit to, čemu se říká jít nadoraz. Hned při začátku jsem cítil, že to bude boj. Lýtka bolela jako čert, připadalo mi, že je mám snad z betonu. Svaly se nechtěly hýbat a mysl cítila neochotu

Za celou tu dobu co běhám jsem neustále tvrdila, jak moc ráda tento sport provozuji sama....

O silničních botách Road-X 233 jsem psal už předloni v létě. Nyní jen několik poznámek po téměř dvou letech užívání. Jsou hodně tvrdý - v podstatě ještě tvrdší, než se mi při prvním zkoušení zdálo -, ale dá se na to zvyknout. Běžně v nich běhám tréninky na dráze, a zatím co před rokem, když jsem šel 6 x 1000 m, bolela mě lýtka už při třetím čtvrtém úseku, teď bez problémů odběhám 5 x 2000 m apod. Robbie Simpson v nich loni běžel Jungfrau-Marathon a běžel ho dobře. To bych si sice netroufl, ale už chápu, že se to dá.

Mám radost. Ze sebe. To, co jsem si stanovil pro minulý týden k "uběhnutí" jsem splnil a nebyla to ani taková dřina jak jsem očekával. Můžu s klidem říct, že jsem konečně našel tempo, které mi vyhovuje. Tempo, u kterého mi stačí dech, nohy běží bez bolesti a srdce bije jako zvon, ale samou radostí z pohybu. Co mě však lehce znepokojuje je aplikace v telefonu, kterou používám pro měření trasy a