Christmas Night Run Praha 2016
Sobota 17.12.2016
Týden před Štědrým dnem je centrum hlavního města plné lidí. Protože však toužím po tom, aby Augustýnek poprvé v životě spatřil naživo rozsvícený vánoční strom na Staroměstském náměstí, bereme to z Florence k Rudolfinu místo poklidnějšími ulicemi taktéž davem.
Splnila jsem si svůj další sen. A sice ten o mé první opravdové bramborové medaili :-).
Ani si nevzpomínám, kdy jsem si naposledy rozbila kolena... Víc ale stejně mrzí díra na elasťákách. No nic. Holt si jí zašiji a můžu je klidně bez obav začít nosit i na brusle :-).
Týden před Štědrým dnem je centrum hlavního města plné lidí. Protože však toužím po tom, aby Augustýnek poprvé v životě spatřil naživo rozsvícený vánoční strom na Staroměstském náměstí, bereme to z Florence k Rudolfinu místo poklidnějšími ulicemi taktéž davem.
Venku panuje docela zima, a tak oceňuji zázemí, které se nachází uvnitř Filozofické fakulty. Tudíž v teple :-).
Veškerá organizace je naprosto perfektní. Po pětikilometrové trati jsou rozmístění dobrovolníci, kteří nám dávají jasné pokyny kudy běžet. "Doleva, doprava, rovně." Nemusím proto nad ničím přemýšlet a mohu se tak soustředit jen na běh a radost z něj :-).
Jelikož jsem si dnes dopoledne při balení věcí rozbila čelovku, absolvuji závod bez ní. Mrzí mě to, protože dobře vím, že při těchto nočních závodech má běh s ní své opodstatnění, ale bohužel se mi takhle narychlo nepodařilo zajistit jinou :-(. Snažím se tedy po celou dobu alespoň pořádně zvedat nohy.
Trasa vede podél Vltavy směrem na Štvanici, kde máme takovou okružní obrátku. Pohled na světélkující dav je naprosto dechberoucí. V dáli přede mnou se tyčí osvětlený Pražský hrad. Užívám si běh mrazivou večerní metropolí, přičemž mi v hlavě naskakuje klánovické motto: "Když zážitek je víc než výkon" :-).
Zhruba kilometr před koncem za sebou slyším něčí dech. Marně se snažím si namluvit, že je mužský. O chvilku později se hezky běžící žena posouvá přede mě. V kopci při výběhu z náplavky jí zase trošku stahuji. Chci proti ní ještě zkusit finiš, ale miniaturistický obrubník je proti. Sto metrů před cílem jdu k zemi. To mám určitě za tu čelovku, i když si myslím, že zrovna v tomhle úseku by nehrála žádnou roli. Cítím bolestivě pohmožděný pravý loket. Honem rychle vstát a šup do cíle!
Splnila jsem si svůj další sen. A sice ten o mé první opravdové bramborové medaili :-).
Ani si nevzpomínám, kdy jsem si naposledy rozbila kolena... Víc ale stejně mrzí díra na elasťákách. No nic. Holt si jí zašiji a můžu je klidně bez obav začít nosit i na brusle :-).
Slunovratová tryzna za padlé bloggery.. aneb vstanou noví bojovníci!:)
Dnes je jeden z mých nejsilnějších dnů v roce.. slunovrat na 21.12. má pro mě neskutečně numerické (či numerologické) kouzlo [dokonce jsem si na něj nastavil i ukončení jednoho svého milníku:)].. a jak tak večer sedím, popíjím víno.. rozjímám.. Deri sedí na klíně.. vzpomínám/smutním a zároveň se raduji :)..Asi není lepší chvíle si uvědomit tu pomíjivost běžeckého/pobíhacího bloggerského prostoru..
Bloggeři přicházejí a odcházejí.. Jsem na bloggeru určitě už moc dlouho. Zažil jsem rozmach blogu anaerobního tragéda, poetického Wittiho, inspirativního Vládi (aneb Vl001), nejlepšího kamaráda Běžícího Stína, Ječmínka Máselníka, atd.. Jako by to bylo dnes si pamatuji doby, kdy psala Peggy, já se bavil jejími neskutečnými eskapádami a byl otřesen, když Peggy -- Briggit Jones českého běžeckého bloggerského prostoru -- odešla do ústraní..
Taky jsem zažil jsem začátky Běžecké školy, byl chvíli jejím pilným žáčkem.. a pak sledoval jak se mi vzdaluje... Zažil jsem tady rozmach ledového muže Machyho, Růžové Barborky.. začátky Luboše, který kdysi chtěl být ultra, ale už tomu tak není.:(.. Ztratil se Harry, Tuuli Pakkanen (aneb Anička Mrazivý vítr), i Hideosi byl řadu let ukryt v tom divném propletenci času a prostoru, nazývaného internet.. Ten seznam je dlouhý jako Lovosice:(.Jasně jasně.. Vláďa stále "žije" a občas něco i napíše, Pancha se zase objevuje, s Dohnym se občas vidím, Mirek se zase vrátil k pravidelným zápiskům a píše dokonce i z Karibiku, RVM zápasí dle možnosti.. Leona, která kdysi svolávala první bloggerské hospody, pořádala bloggera roku.. se teď ostentativně se o běh nezajímá a hrdě prohlašuje, že neběhá [Jak neběhá!!!?? co je to za blbost?..:)].. Ale to se doufám zase změní.
Nicméně si po těch všech letech letech říkám.. Proč vlastně tady zůstávám, já?..:).. Jako memento doby raného pobíhání, než se stalo naprosto masovým fenoménem? Doby, kdy jsem při probíhání stodůleckým parkem téměř zvedal obočí okolo jdoucím lidem na procházce, případně si ťukali na hlavu, jestli jsem doma?:) Doby, kdy potkat běžce v údolí bylo téměř státním svátkem? :)Možná jsem tu pro ten pravidelný boj, pravidelné úsilí a boj s tím "starcem" ve mně, který nepotřebuje ani moře, ani žraloky, aby si uvědomil, jak je to velkolepé (z jeho pohledu) a zároveň marné .. z toho obecného-širšího:)..
Ale jak už říkal náš dělnický president Antonín Zápotocký.. I kdybychom padli všici -- vstanou noví bojovníci!! :).. Za tu dobu se naštěstí objevila záplava běhajících psavců:), a tak s nimi můžu prožívat jejich zápasy.. a s řadou z nich se kamarádit. Co je ale nejlepší, že běžecké celer-bryty jako Honza Bartas, Zuzka Urbancová, ..., píší o závodech tak poutavě, že se člověk může zasnít a prožít je s nimi od začátku až do konce.. Věřit, že to vlastně byla nekonečné pohoda a legrace, zasmát jejich vtipům, které málokdo mimo pobíhající komunitu pochopí... Jejich texty jsou jak letáčky propagačního odboru, jak vánoční reklama od Coca-Coly -- člověk se při nich přihlouple usmívá a končí to skoro vždycky tak, že se v záchvatu počítačového hrdinství na některé závody přihlásíme:)..
A proto v období slunovratu, které připadá na kouzelný 21.12. při určitém bilancování a plánování budoucí sezóny vzpomínám na všechny, jejichž blogy se už nenávratně ztratily v propasti nul a jedniček -- ale já si je pořád živě pamatuji:)... Na to zachycené úsilí, jejich naděje a touhy.. Možná je to tím vínem -- ale teď mi to dochází..
Určitě si nikdo z nich nepsal svoje zápisky primárně pro "nějaké obecenstvo":). Asi (stejně jako já) si všichni říkali, že je to taková cesta -- pro osamělé běžce a pobíhače -- si najít kamarády.. Věřit, že si nás někdo přečte, odpoví, napíše a třeba se bude chtít s námi kamarádit:).. Pro řadu z nás to byl a zůstává určitý soukromý deník, motivace a zpětná vazba, abychom věděli, čím vším jsme prošli, co všechno jsme překonali... a abychom si uvědomili, že to stojí za to. Ale asi tam primárně byla ta touha se družit.Někdy je samo psaní blogu podstatným důvodem zase vyběhnout ven - někam dál a pryč.. něco prožít a mít zase co vyprávět:).. A to je super. S návratem slunce se o to víc těším, co na mě kde zajímavého čeká a co z toho si budu moci napsat do svého deníčku.
Všemu zdar! Ultra a kamarádům .. zvlášť!
Ať žije slunovrat!! Tak teď už budeme zase běhat za sluncem!
12:)
Hodonín-Holíč-Skalica
Posledním velkým závodem roku na Moravě je už tradičně přeshraniční běh Hodonín-Holíč-Skalica. O zlaté sobotě se uskutečnil již 26 ročník. Jeho 12,6km dlouhá trasa vede celá po hlavní silnici a každý rok se střídá směr. Letos se běželo na Slovensko a na účastníky čekalo příznivé počasí. Nesněžilo ani nepršelo, teplota kolem nuly a hlavně nefoukalo. Byli tedy podmínky pro rychlé časy a to se taky vyplnilo...(více)
Do nebes a zase dolů, nejen na Pikes Peaku (4302 mnm)
Sotva popadám dech, třeští mě hlava… přesto se cítím šťastný. Po pár dnech ve velkoměstech se blížím ke čtyřtisícovému vrcholu Pikes Peak v americkém Coloradu. Přemýšlím, co mě čeká další dny, měsíce… V horách je krása i jednoduchost. O hodinu později už zase letím vzduchem a ve srovnání s majestátností okolních Rocky Mountains se cítím … Continue reading Do nebes a zase dolů, nejen na Pikes Peaku (4302 mnm)
A Better Way To Pace Races: Race Screen Connect IQ App
One of the primary benefits of apps on any platform is to extend the functionality of a device to do something that the manufacturer didn’t otherwise include. That’s true of phones, computers, and now even watches. Be it Connect IQ … Read More Here →
Štěpánský běh Porubou – poslední závod MBP v tomto ročníku
26. 12. 2016 se uskuteční již 39. ročník Štěpánského běhu Porubou a bude to také poslední závod Moravskoslezského běžeckého poháru 2016. Vyhlášení tohoto ročníku MBP pak proběhne v březnu v Kobeřicích u příležitosti konání Kobeřické dvacítky. Přesný termín zatím nebyl pořadateli oznámen. V přípravách je již další ročník poháru. Většina závodů bude totožná, ale chystají se také novinky, jako třeba zcela nový závod v březnu v Bělském lese. O podrobnostech k novému ročníku budeme včas informovat.
Propozice Šěpánský běh Porubou
PF 2017
Za chvíli tu máme svátky a konec roku. Někteří vyjedete na hory a i my se podíváme na pár dní do Rakouska. Takže s malým předstihem přejeme všem členům CZSA ale i těm, kdo dosud členy nejsou, ale milují běhání v horách, pěkné svátky a především solidní zdraví a nebýt omezováni v našem krásném sportu … Pokračování textu PF 2017 →
Ve čtvrtek 22. prosince odpadá sk. “F” trénink
trenérka Ambrosová.
48./49. týden (a kousek bonus) – Začínáme
Podzim, objemy, kopce, a tak dále… So 26.11. – To jsme si tak s Vašíkem řekli, že půjdeme zase něco delšího. Vašek se snažil natrénovat na Pražskou 100. Já se snažil naběhat tolik, abych měl naběháno, aniž bych na ni šel. A taky jsme si řekli, že vyrazíme včas, abychom nezatměli. Na kole do Staráku, a...
The post 48./49. týden (a kousek bonus) – Začínáme appeared first on Pavel Paloncý - Adventure racing, ultratrail, rogaining a podobně.
RYBOST CUP 2016 je za námi
Máme za sebou 9. ročník Polsko-Českého poháru RYBOST CUP 2016. Tento běžecký podnik pořádá náš klub společně s SBD Energetyk Rybnik. Název RYBOST je tvořen spojením prvních tři písmenek z názvu města Rybnik a města Ostrava. Do poháru bylo zařazeno celkem 12 závodů a to 6 v Polsku a 6 u nás. Do celkového hodnocení se započítávalo 8 nejlepších výsledků. Mezi muži letos vyhrál Polák Przemyslaw Gibiec (MKS Centrum Dzegielow) a v ženách zvítězila naše Lenka Hehejíková.
Rybost-klasyfikacja-kocowa


























