Jednoho z našich nejlepších ultra běžců Aleše Sedláka, asi není třeba představovat, ale kdybyste náhodu nevěděli, kdo to je, tak si nějaký z našich starších rozhovorů, co jsme s ním dělali.
Aleši, obrovská gratulace k tvému umístění na UTMB. Jak jsi se svým výkonem spokojený?
Děkuju. Abych řekl pravdu úplně jsem pořádně nevěděl, co mě čeká. Na papíře to nevypadalo tak hrozně (smích). Díky přidělovaným bodům na ITRA a znalosti několika lidí, co UTMB v předchozích letech běželi a v jiných závodech jsem jim byl schopný konkurovat, se dalo předpokládat, že bych se mohl pohybovat s výsledným časem někde mezi 24 až 27 hodin.
S sebou jsem si na hole nalepil mezičasy vypočítané na 25 hodin a vyjma jeden úsek, kde jsem se vyloženě trápil, se mi to dařilo plnit. Vzhledem k tomu, že jsem sám se sebou bojoval trochu víc, než bych chtěl, tak jsem rád, že jsem našel sílu dokončit to až do cíle. Těch lákadel zůstat na některým z občerstvení bylo dost.
Když se podíváme do výsledovky, tak těch zvučných jmen, kolik jsi za sebou nechal bylo opravdu hodně!
Hodně jich tam sice zůstalo, ale většinou to bylo právě z toho důvodu, že se rozhodli závod vzdát. Pro ty zvučný jména je to přece jen náročnější, protože je na ně větší tlak a jakmile na ně přijde krize a začnou se propadat, padne to na ně víc než na nás ostatní.
Měl jsi na tohle natrénováno, nebo jsi překvapil sám sebe?
Určitě jsem UTMB považoval za můj největší závod sezony, tak jsem tomu přizpůsoboval ostatní závody a celkovou přípravu obecně. Věřil jsem, že mám natrénováno to uběhnout. A výsledný čas bude záležet spíš na aktuálním rozpoložení, na které se člověk stejně moc nepřipraví.
Zaměřil ses nějak specificky přímo na tenhle závod? Nebo tvoje klasické “bloudění”? (velký smích)
Ze závodu jsem měl docela strach, tak jsem se na to chtěl připravit. V přípravě jsem chtěl mít týdenní naběhaná čísla přibližně podobná parametrům závodu. Měl jsem 4 týdny v kuse, kdy jsem běhal cca 170 km s převýšením okolo 10 km. Jednou jsem vyrazil na týden do vyšších kopců k Dachsteinu. Doufal jsem, že se do vyšších hor podívám vícekrát, ale bohužel se to mi nepodařilo skloubit s jinými povinnostmi. Tak jsem výškové metry nabíhal někdy trochu na sílu na jednom brdku.
Jak jsi na závod ladil? Byly nějaké přípravné závody, kde sis ověřoval aktuální formu?
Myslím, že na tak dlouhý závod není potřeba mít nějakou aktuální formu. Důležitější je vědět, že se přípravě věnovalo dost času a úsilí, že se člověk zodpovědně připravil a hlavně cítit se zdráv. A v ten den D to chce trochu štěstí, aby si vše tak nějak sedlo dohromady.
Předpověď byla opravdu velmi zlá. Počítal jsi se vším? Déšť, mráz, sněhové přeháňky?
Začátkem týdne na trase pršelo a nahoře sněžilo, předpověď ale ukazovala že se to do závodu vyčasí to slunečních dnů. Výbavu jsem měl připravenou i na zimní podmínky. Přál jsem si, aby se počasí umoudřilo, ale spíš kvůli fanouškům, supportu a organizátorům. Kdyby záleželo jen na mě, tak mě horší podmínky nevadí. Na sobotu se počasí vylepšilo možná až moc, na posledních 50 km bylo velký horko.
Jak sis závod rozdělil? Měl jsi v hlavě nějaké milníky? Třeba rozdělený závod na třetiny, nebo něco podobného?
Snažil jsem se ze začátku nepřemýšlet nad tím kolik mám uběhnuto. Jen jsem sledoval mezičasy, abych věděl, jak na tom jsem. Nad počty kilometrů jsem začal přemýšlet zhruba u 50.km, kdy jsem se ocitnul v první krizi. S pocitem, že už nemůžu a bolí mě nohy a s představou, že mi chybí přes 120 km do cíle, mi bylo samozřejmě o to hůř. Tak muselo přijít na řadu rozdělení závodu na kratší úseky.
Vždy jsem vyběhl za další občerstvovačkou s tím, že tam už je konec. Tam když jsem dorazil, tak na mě lidi divně koukali (nemám to rád ), tak jsem se snažil zase utéct dál. A takhle se to opakovalo. Naštěstí byly i momenty, kdy jsem chytil slinu, tak jsem se snažil toho využít a posouval se co nejrychleji vpřed. Dost velký milník byl Champex – Lac (127.km), kde na mě čekal support, na který jsem se hrozně těšil.
Jak daleko jsi byl od prvních “zvířat”? Napálil jsi to podobně jako oni, teda něco jako pod 4 min/km prvních pár km po rovině? (velký smích)
Na startu jsem stál dva metry za nimi. Na začátku byl takový šrumec, že jsem byl rád, že jsme se tam nepokopali. Koukám, že jsem první kilometry běžel po cca 4:15. Takže jsem se naštěstí nenechal strhnout (smích).
Kde sis začal říkat, jo, tenhle rok si všechno sedlo a mohl bych opravdu hodně dobře zaběhnout?
Že bych si úplně řekl, že si to sedlo, to jsem si ještě neřekl. Určitě si všechno nesedlo. Ale spousta věcí mi vyšla dobře, například stravování se mi povedlo, neměl jsem problém do sebe dostat vše, tak jak jsem si plánoval. To je jedna z nejdůležitějších věcí v ultra.
Byla někde nějaká krize?
Co by to bylo za závod, kdyby nebyla krize. Naštěstí už chvilku běhám, tak vím, že krize dřív nebo později zase odejde. Pár krizí jsem měl, některá se mě držela víc, než bych chtěl. Nejhorší krizi jsem měl asi na předposledním kopci do Vallorcine. Tam jsem se pekl na sluníčku a měl úplně prázdný nohy. Nevím, koho napadlo dát 3 nejnáročnější kopce až na závěr, tam to bylo dost na morál, ale vidina konce se blížila, tak člověk tu káru už chtěl nějak dotlačit (smích).
Měl jsi v hlavě čas nejlepšího čecha a začal sis někde říkat že nejen že zaběhneš naprosté maximum, ale ještě si vezmeš historicky nejlepší čas?
Čas Toma Štveráka jsem znal. Chtěl jsem si to rozeběhnout na 25 hodin a počkat co přijde. Ono postupem závodu člověk bojuje jen sám se sebou a ostatní věci mu jsou dost jedno. Teď zpětně z toho radost mít můžu. Aspoň bude mít „Bizonek“ větší motivaci se tam vrátit
Jak moc to na 1-10 bolelo? Byl to tvůj nejtěžší závod?
Bolelo mě to víc, než bych chtěl, ale chci si tam nechat prostor, tak dávám 9. Vždycky ten poslední závod je nejtěžší (smích). Vždycky jsem si říkal, že bych nerad běhal závody, co trvají déle jak 24 hodin. Tak jestli se tam budu chtít vrátit, rád bych se pokusil trochu to zrychlit.
Co jsi říkal na změnu trasy? Vlastně nevíme, zda to bylo kvůli problémům s majiteli pozemků, nebo sesuvům půdy. Víš?
Nevím vůbec. Před závodem jsem si nahrál aktuální trasu do hodinek a vyrazil jsem.
Držel ses někoho, nebo jsi šel sólo?
Měl jsem v plánu se držet Roberta Mastrotta z Itálie. Je o něco lepší, než já ale už 2x jsem s ním běžel většinu závodu, tak jsem to chtěl zkusit i tady, navíc když to běžel po páté. Měl ale problémy a vzdal. Až na pár momentů jsem nikdy neběžel sám. Asi nejčastěji jsem se motal kolem Solinské z Polska, která skončila na 6. místě mezi ženami.
Co jsi zvolil za obutí? Měl jsi hůlky?
Na nohou jsem měl Hoka Speedgoat 5. Hole jsem měl. Asi jsem tam neviděl nikoho bez nich.
Dlouhodobě spolupracuješ se značkou Compressport. Co bys nám od ní doporučil?
Na každý jenom trochu delší závod používám lýtkové návleky a další nepostradatelným doplňkem se pro mě stal pás Free Belt Pro, díky kterému mám vše potřebné po ruce a hlavně si na pás přichytávám hole, když je nepotřebuji. U výběru pásu doporučuju dobře zvážit velikost, aby pás nijak neomezoval.
Příští týden budeš na testování bot Nordarun. Co nám k této botě můžeš říct a proč bychom měli dorazit?
Pro mě je to bota, která mě příliš nezaujala na obrázku, je to bota, kterou je dobré vyzkoušet přímo na noze. Příští týden bude ideální možnost se v botách přímo proběhnout a značku Norda lépe poznat.
Co se ti na závodě nejvíce líbilo?
Atmosféra závodu. Je neskutečný vidět tolik lidí jak bouřlivě fandí. Asi nejhezčí okamžiky byly v Notre-Dame de la George, tam byl v kopci neuvěřitelně dlouhý špalír fanoušků, kteří uskakovali těsně před proběhnutím. Úplně mi to připomínalo atmosféru na Tour de France.
Máš nějakou zajímavou historku?
Jednu ze závodu sice mám, ale vzhledem k její povaze se řadí do kategorie “u piva”.
Dovedeš si představit, že bys na tom závodě strávil třeba dvě noci? Bavilo by tě to ještě?
Vždycky jsem si říkal, že bych nerad běhal závody, co trvají déle jak 24 hodin. Tak jestli se tam budu chtít vrátit, rád bych se pokusil trochu to zrychlit (smích). Když jsem druhý den odjížděl domů, tak jsme po cestě potkávali závodníky na trase. Líbí se mi, že umí najít vůli dojít do cíle i po tolika hodinách na nohou. Osobně si to nechci ani představovat (velký smích).
Jaké byly pocity v cíli?
Většinou v cíli zažívám euforii a nadšení z dokončení. Teď to bylo silně doprovázeno úlevou, že už to mám za sebou. Do toho cíle jsem se tak moc těšil.
Co říkáš na výkon Courtney a její triple crown? Tedy Wester, Hard Rock a ještě UTMB? Také máš pocit, že je z jiné planety?
Před jejími výkony se nedá nic než smeknout. Chtěl bych vyzdvihnout i ostatní výkony žen. Líbí se mi to, když mě z kopce předbíhá něžná dívka a mastí to dolů hlava nehlava. Ta jejich vytrvalost je obdivuhodná, často se mi stává, že mě ženy předbíhají ke konci závodů, aniž bych polevoval.
