Čím tě závod zaujal, že ses na něj přihlásil?
Čím tě závod zaujal, že ses na něj přihlásil?Okolí Kaprunu znám velmi dobře. Mnoho let jsem do těchto míst jezdil s rodiči v zimě a teprve vloni jsem zde byl poprvé trénovat v létě. Když jsem si pročítal články o závodech na konci loňského roku a skládal si termínovku závodů, nebylo co řešit.
Jak a kde ses na tento závod připravoval?
Tento závod byl pro mne jedním z vrcholů (druhým je pro mne UT4M – 4 denní etapový závod v okolí Grenoblu se 169km, +11.000m, třetím Maraton Trail Lago di Como 119km, +7.500m). Proto jsem si v podstatě ostatní závody dával lehčí, abych se trochu rozběhal. Na začátek sezóny jsem si připravil závod napříč Istrií z východního na západní pobřeží – to byl krásný, méně technický závod se 110km a +4.500m, pak jsem měl závod náročný na stoupání na Madeiře na 55km a +4.000m, mimo to ještě závod v Zermattu na 46km, kdy cíl byl v nadmořské výšce 3100m.n.m. (tento závod mne trochu zklamal, neboť byl z velké části po asfaltu). Mimo pobíhání téměř každý víkend po českých horách či v Tatrách nebo v kraji mého mládí v Brdech jsem byl s kamarádem na téměř 10ti denní tůře po slavné GR20 na Korsice, kde jsme šli severní část – velmi náročný profil s těžkou bagáží dal opravdu zabrat a jistě mi tento výlet pomohl v zocelení.
Jak sis Richarde užil letoční ročník Dynafit Ultra-trail Grossglockner?
Byl to krásný a náročný závod. Profil tratě, jeho technické parametry jsou opravdu náročné. Zde si člověk vyzkouší vše: lesní stezky, kamenné chodníčky, šotolinu, kamenná a sněhová pole, prudká stoupání / klesání, přitom je zde i dost běhavých úseků. Počasí nás také pěkně prozkoušelo. Start byl hodinu před půlnocí, někdy kolem 8-10té hodiny (nepamatuji si přesně časovou souslednost) začal studený déšť ředěný kroupami a v dáli se slušně blýskalo – početnou skupinu nás zadrželi na jednom checkpointu v horské chatě někde kolem 2300m.n.m. –čekali jsme asi hodinu, než se rozhodli nás pustit dále. Bylo náročné naše promoklá a promrzlá těla opět rozhýbat. Počasí se uklidnilo, byla pouze místy mlha. Naopak pří seběhu do Kals, kde byla hlavní občerstvovačka s dropbagama, nás čekala vedra kolem 30ti stupňů. Pak jsme se opět dostali na vrcholky. Při posledním výstupu nad 2500m.n.m. se rapidně zhoršilo počasí, při sestupu začala bouřka, silně pršelo a úzké chodníčky skrz rozvodněné říčky byly adrenalinovým zážitkem. Bohužel mne jako čtvrtého zadrželi na posledním checpointu po 94km a všech nastoupaných metrech a závod přerušili.
Jeden krátký kopec na začátek na “rozehřátí” a hned druhý kopec musel asi dost bolet – 18km a převýšení skoro 1500m. Nahoře už ti svítalo?
Ano přímo na vrcholku tohoto kopce začalo svítat. Výstup na něj sebral hodně sil. Závěr stoupání byl navíc asi po půlkilometrovém sněhovém poli, kdy nohy slušně podkluzovaly.
A pak už jsi měl jen jeden kopec a “jeden brdek” a šlo se dolů do Kals, kde je start 50 km tratě. Tam už se začalo zhoršovat počasí?
Přesně tak, při seběhu z toho “brdku” nastalo slušné krupobití a z dálky rány blesků jak z děla. Po hodinové nucené zadržovačce organizátorem se počasí postupně uklidňovalo, před a po Kals nás naproti tomu trápila vyšší teplota.
A člověk už si myslel, že si odpočineš a čekal tě po 60ti km a 4500+ další 20 km kopec, kde jsi měl překrásný pohled dolů na přehradu, kde je zase začátek 30km tratě (ta sice vypadá jako “lehký” seběh do Kaprunu, ale prvnímu muži to vždy trvá okolo 3h). Tento úsek je velmi technický, čím to je způsobené?
Poslední seběh byl asi to nejnáročnější na celé trati. Po nestabilních, mokrých, lehce namrzlých, ostrých kamenech a následným skoro kilometrovým sněhovým polem, kde jsem hodil asi 10krát záda… to opravdu nebyla sranda, když si představíš 80km za sebou, … trochu jsem si v této části zanadával.
Kde jsi měl v závodě největší krizi?
To bylo asi v závěrečném stoupání po Kals nad přehrady, tady mi opravdu docházely síly. Naštěstí mě skupinka německých běžců vyhecovala, ať se jich držím. Těm moc děkuji, vytáhli mě nahoru, díky nim jsem chytil druhý dech.
Strach z bouřky a blesků jsi neměl? Přece jenom jsi byl v 2-3tis horách…
Strach jsem neměl. Kupodivu jsem měl ještě dost sil. Jen jsem byl opravdu promoklý a byla mi zima, to mě na druhou stranu nutilo udržovat tempo, abych se zahřál. Jen jsem si dával velký pozor, abych si třeba nepodvrknul nohu. Bylo by opravdu nepříjemné klopýtat na další záchytný bod, to by bylo o zdraví.
Co se ti na závodě nejvíce líbilo/nelíbilo?
Nejvíce mě bavila rozmanitost a náročnost závodu, minimum asflatu – opravdu mi vše sedlo. Jediná výtka, za kterou si mohu však sám, byla úvodní část, kdy jsem se zařadil do druhé půli startovního pole a při prvním stoupání jsem se klasicky zasekl v pomalém vláčku na úzké stezce, kde nešlo předbíhat. Přišel jsem o hodně času.
Jak bys ohodnotil občerstvovací stanice/trať/fanoušky?
Občerstvovačkám nemám co vytknout, organizátoři byli opravdu velmi nápomocní a pomáhali s čímkoli, co nám viděli na očích. K dispozici toho bylo hodně,… na každé bohatý výběr ovoce, různé buchty, několikrát bujon či těstoviny, čočka apod. Jediné, co mi snad chybělo, bylo pivo, které je občas zvykem na českých ultra.
Jaký nejsilnější zážitek jsi měl?
Asi právě onen poslední seběh, kdy okolo šlehaly blesky, bylo to krásně apokalyptické, já mám prostě takové náročnější podmínky rád. Největším zážitkem byl závod jako celek, jedno velké dobrodružštví. Člověk při tak dlouhém závodě zažije opravdu hodně příběhů. Jak soukromých duševních prožitků, myšlenek, překonávání krizí, ale zároveň i zajímavých sociálních interakcí s lidmi, kteří mají zajímavé vnímání světa i sebe sama. Současně s tím prožívám i sounáležitost s přírodou, po takovém zážitku a návratu do “reality” mám pocit vytržení, jako kdybych se vracel někam do nepřirozeného světa. A to je ten okamžik, kdy si říkám, jdu do toho znova.
Jak a kde jsi po závodě relaxoval?
Prozíravě jsem si odjezd naplánoval až na pondělí, a tak jsem v neděli relaxoval v nedalekých TauernSPA, plaval a četl si.
Přepokládáme, že máš s tímto závodem nevyřízené účty… takže příští rok znova na startu?
Pokud bude sloužit zdraví, tak na 100 % do toho jdu znovu. Pokud se ovšem nezúčastním UTMB. Body k němu potřebné letos mít snad budu (i z tohoto závodu mi body uznají), tak pokud mi vyjde los… Vím, je to dost komerční závod, což nevyhledávám, ale jednou si ho zaběhnout určitě chci, tak proč ne příští rok.
 110km závod s uctihodným převýšením přes 6500m okolo nejvyšší hory Rakouska - Grossglockneru,){kind=link}
Tradice ukončování závodu při špatném počasí je zde velmi bohatá, ze 3 ročníků byl závod 2x ukončen. Nás típli poté, co jsme vyběhli z poslední občerstvovačky 16 km před cílem, pak jsme skoro 2 hodiny čekali na odvoz, přitom už jen pršelo, bouřka už byla pryč a každý metr ze zbývajících 16 km byl jen směrem dolů do bezpečí…