Vítek Pavlišta: neargumentujme pro účast Keňanů tím, že to pomáhá české špičce

Vítek Pavlišta patří dlouhodobě mezi nejlepší české vytrvalce. Již za necelé tři týdny se bude pokoušet na maratonu o čas, který by ho kvalifikoval na olympijské hry. Ptali jsme se na to, jak vidí šance své i kolegů, jak hodnotí vstup do sezony nebo třeba na to, co si myslí o Keňanech, limitech, Runczechu a atletickém svazu.

Vítku, začněme pražským půlmaratonem, kde sis vylepšil své maximum za 1:05:09. Jsi spokojen?

Spokojený jsem určitě s dosaženým časem. S průběhem závodu už trochu míň. Tempo kluků mi připadalo na 5. kilometru už příliš rychlé, tak jsem si z vláčku vedeným pacemakerem raději vystoupil, čehož jsem pak trochu litoval. Začal odpadat i Milan a ten dál běžel se Španělem, já jsem zůstal sám. Možná jsem mohl ještě chvíli vydržet a držet se ve skupině s nimi.

V předchozích letech by to normálně stačilo na první místo mezi Čechy, ale tento rok kluci absolvovali náročné soustředění v Keni a to se výkonech významně projevilo. Překvapily tě jejich časy?

Milanovi jsem popravdě moc nevěřil po loňské promaroděné sezóně. Jirkova příprava vypadala dobře, ale zase visel otazník nad tím jeho rychlopřesunem z Afriky na start půlmaratonu. Překvapili mě oba. Asi se tam fakt neflákali To ale ani já tady.

Kvalifikovali jste se na týmový závod na ME v půlmaratonu, což asi mnoho lidí nečekalo, protože na to museli tři Češi běžet pod 1:05:20…

Z toho mám velkou radost. Ta naděje tam byla, ale ta už byla v minulosti několikrát. Třeba když jsme se pokoušeli zaběhnout maraton pod 2:20 a kvalifikovat se jako tým na ME v Curychu. Z vyhlášení toho závodu je ta slavná fotka se zdrcenými výrazy mě a Jirky na stupních a zářící Péťa Pechek na 1. místě. Honza Kreisinger, náš třetí do party, to tam nedoběhl. Na půlmaratonu byl ten limit podstatně tvrdší, takže mě těší, že jsme letos dál a nechápu, jak jsme si mohli na těch 2:20 takovým způsobem vylámat zuby.

Tento víkend sis dal ještě jeden půlmaraton, kde jsi splnil roli favorita a počtvrté získal český titul. Čas byl o něco pomalejší než v Praze. Proč? Únava, náročnější trať, nebylo s kým běžet, šetřil ses, méně diváků nebo otevřená prostranství v druhé polovině pardubického okruhu?

Asi tak nějak všechno dohromady. Unavený jsem nebyl. Moje kilometráž už klesá a běhám spíš udržovací a ladící tréninky. V Pardubicích nebylo v druhé půlce moc o co běžet a dost sil mi vzal první okruh s Keňany, kdy jsme běželi spíš takový rychlejší fartlek než rovnoměrné tempo. Pustil jsem se vedoucí skupiny a doběhl jsem do cíle relativně v pohodě. Z obhajoby titulu mám radost, o nic víc mi v závodě nešlo.

Na tiskové konferenci ses zajímavě vyjádřil o Keňanech. Řekl jsi, že, přestože běží s vámi, vůbec nepomáhají, ale spíš se vás snaží setřást a kazí tempo. Proč je potom svaz podporuje tím, že je každoročně zařazuje na startovku MČR, navíc se startovními čísly 1, 2 a 3? Má to nějaké vysvětlení? Když už běží, proč ne ve startovce otevřeného závodu jako všichni ostatní v nemistrovské kategorii? Nestálo by za to dát to lidem ve svazu vědět?

Za tím, co jsem tam řekl, si stojím. Je to tak v Pardubicích každý rok. Dokonce nedávno vyšel článek, že mi pomáhají Keňané k dobrým časům v Pardubicích a celý závod to tam někdo z vedoucího vozu hlásil do rozhlasu. Opravdu to tak není a Keňané v Pardubicích nemají žádné instrukce o tom, aby pomáhali českým běžcům. Když se jich člověk snaží držet, tak neustále cukají s tempem a mezi sebou se domlouvají. Nejspíš o tom, jak a kde zaútočí. Jsou to běžci schopní běžet půlmaraton třeba na hranici 63 minut a rychleji. V Pardubicích ale žádné bonusy za čas nejsou. Rozběhnou to dejme tomu na 65 minut, a když se někdo z nás drží, udělají pár takových cukanců a doklušou do cíle. Jediný jejich cíl je obsadit s těmi čísly 1, 2, 3 první, druhé a třetí místo a nejde jim ani o jejich cílový čas, natož o časy českých běžců. Každý, kdo se s nimi drží déle než 5 km je potenciální hrozba a je potřeba se ho zbavit. Proč běží v mistrovské kategorii, mi úplně jasné není, ale určitě to není věc ČAS. Hlásí je tam nejspíš pořadatel, aby nemuseli platit startovné. Úsměvné je, že přestože jsou přihlášení v mistrovství, jsou pak vyhlášeni ve veřejném závodě. Já si startovné do veřejného závodu platím, abych měl v případě úspěchu nárok na ceny z veřejného závodu. Před pár lety jsem to neudělal a nebyl jsem ve veřejném závodě vůbec vyhlášený a tím přišel o prémie za umístění. Je to dost zvláštní systém, ale tak to v Pardubicích mají a zvykl jsem si na to. Nechápu ale, proč by měli mít zahraniční běžci na MČR nějaké výhody proti českým běžcům. Jinak jezdím do Pardubic rád, aby to nevyznělo celé kriticky. Pouze nesouhlasím s tím, že pořadatel podporuje běžce, kteří se dřou především na to, aby uživili svého „otrokáře“ a ještě se to prezentuje tak, že nám vlastně pomáhají k lepším časům. Jestli jejich účast dodá závodu větší prestiž nebo diváckou atraktivitu, to ať si každý vyhodnotí po svém.

Už brzy poběžíš o limit na OH. Co se musí stát, abys zaběhl pod 2:15:00 (A limit), resp. pod 2:17:00 (B limit)?

To nevím… Rozbíhat bych chtěl půlku za 68 a stihnout doběhnout pod 2:16. Za čas mezi 2:16 a 2:17 budu taky ještě spokojený. Moje plány na Pražský maraton se ale budou odvíjet i podle toho, jestli poběží Jirka. Pokud poběží, bude mít nejspíš k sobě pacemakera a já buď poběžím sám, nebo budu akceptovat jejich tempo. Když nepoběží, třeba by mohli organizátoři nechat pacemakera přizpůsobit mým požadavkům. Zároveň si zkouším sehnat někoho na vlastní pěst, ale ten výběr není zrovna široký. Kdyby se hlásil někdo, kdo mi pomůže držet tempo 3:14 alespoň půlmaraton, ideálně 30, 35 km, rád se mu za jeho služby odměním 

Útok na limit ať u mužů i u žen letos ohlásilo relativně dost atletů. Za sebou to má zatím Jirka Homoláč, kterému se A limit nepovedl, nicméně zaběhl B limit. Před maratonem jsi řekl, že Jirka má našlápnuto, ale maraton je zrádný. To se v Hamburku potvrdilo – trať je lehce vlnitější a navíc od 7. do 19. km a mezi 25. a  33. km běžel Jirka sám a bohužel zrovna tam foukal ostrý protivítr…

Podle našich informací ale zvažuje, že zkusí běžet na A limit znovu. Byl bys rád, kdyby vás v Praze běželo na limit víc? Je nějaká šance, že by po třech týdnech zaběhl o ty dvě minuty rychleji?

Maraton je silniční závod. Žádný není úplně rovný, nestalo se mi snad nikdy, že by bylo úplné bezvětří. Někdy jsou podmínky lepší, jindy horší, ale nikdy ideální. Bohužel naše výkonnost je tak nějak v „díře“ mezi tou absolutní elitou a balíkem. Když nezávodíme mezi sebou, běžíme sami. Nechci si tu nějak stěžovat, ale Jirka má na těch českých nejvýznamnějších závodech skoro vždy k sobě pacemakera, já je běhám sám, a když mám den, dobíhám je zezadu. Vybral si zahraniční závod, kde mu organizátoři nevyjdou v lecčem vstříc, a tak se s tím musel popasovat, stejně jako to dělám já při Runczech závodech u nás. I mě mrzí, že se Jirkovi nepodařilo ten A limit splnit. Na začátku sezóny se mě někdo v rozhovoru ptal, jestli je někdo z českých běžců schopný běžet to „Áčko“. Odpověděl jsem, že ne, ale po Pražském půlmaratonu bych tu svoji odpověď asi vzal zpátky. Jirka má letos opravdu famózní formu a nejspíš měl na to pod 2:15 běžet. Vsadil na Hamburg a nevyšlo to. Maraton se bohužel nedá běžet každý víkend a tak máme každý jen tu svoji jednu šanci, jeden ostrý start. Byl bych rád, kdyby to v Praze ještě zkusil, ale teď už bych odpověděl na tu otázku, zda někdo z českých mužů zaběhne A limit, zase stejně. To „Áčko“ letos nikdo nedá.

Koho tipuješ, že v Riu nakonec na maratonu uvidíme?

Nevím, co by se muselo stát, aby limit nezaběhla Eva Vrabcová. To je podle mě téměř tutovka. Jirka má splněný B limit a já se pokusím o splnění B limitu v Praze. Jestli bude zaběhnutý B limit z půlmaratonu a B limit z maratonu stačit pro kvalifikaci, je ve hvězdách. Do Jirkova Hamburského maratonu jsem věřil, že dá A limit, já B limit a pojedeme třeba oba. Můj tip je tedy Eva Vrabcová a mé obrovské přání je moje kvalifikace. Myslím, že by svaz měl vzít nejrychlejšího Čecha s B limitem, ať už to bude kdokoliv. Olympijský limit je 2:19, nejrychlejší český výkon 2:16:55, o více než 2 minuty rychlejší čas. Nepřijde mi to o málo.

Hodně se mluvilo o tom, že limit stanovený ČAS je vůči ostatním disciplínám nepřiměřeně tvrdý a že byl dlouho neznámý. Jaký na to máš názor ty?

Přiznám se, že limity jiných disciplín nesleduji. Ten limit na maraton mi přijde běžitelný. U „Béčka“ je sice poznámka trochu zpochybňující jistotu kvalifikace, ale věřím svazu, že by českého běžce s B limitem do Ria vzal. Kvalifikační podmínky by určitě měly být známé dříve, ale zase na druhou stranu, kdyby se někomu z nás podařilo běžet v roce 2015 solidní maraton, dost možná by byla strategie svazu jiná.

Jaká je šance, že svaz pustí na OH někoho s B limitem? Na čem to záleží? Co když zaběhnou B limit dva Češi? Co když ho třeba Jirka zaběhne dvakrát a ty jednou, ale rychleji?

To nikdo neví. Nechme se překvapit. Jasná podmínka je splnit B limit na půlmaraton a B limit na maraton, nejasná podmínka je „pokud nebude v disciplíně ideální počet startujících “. Co přesně to znamená pro maraton, nevím. Upínám se k tomu, že na start maratonu se vejde hodně lidí, tudíž „ideální počet startujících“ je vysoký 

Proč je o tolik těžší kvalifikovat se na OH na 10 000 m a jiné běžecké disciplíny než na maraton?

Dráha má omezenou kapacitu, člověk je tam víc vidět. Asi by se mi nechtělo kroužit před nacpaným stadionem a televizními kamerami 25 kol a nechat se od nejlepších předbíhat několikrát o kolo. Limity jsou stanovené tak, aby k tomu nedocházelo.

Kdyby sis mohl vybrat bez ohledu na limity, co za disciplínu bys na OH šel?

Baví mě pětka. Je kontaktní, rychle uteče a člověk při ní moc netrpí. Musel bych jí ale běhat skoro o 2 minuty rychleji.

Je v běhu ještě něco, čeho bys chtěl vedle kvalifikace do Ria dosáhnout?

Teď se soustředím na Pražský maraton, po něm na ME v půlmaratonu. Nové výzvy budu hledat až po obou akcích.

Jak se daří SK Svěrák a o kolik se zase zrychlil tvůj brácha David? Běhá ještě pořád, ne?

David má teď trochu jiné starosti než běhání a tréninku moc nedává. Na jaře běžel jednu desítku v podstatě z ničeho a zaostal o dost za svým osobákem. Když bude mít čas a chuť trochu potrénovat, věřím, že zase rychle vystřelí zpátky tam, kam se tréninkem dostal.

Už dlouhou dobu používáš kompresní oblečení. V čem přesně ti to pomáhá?

Při regeneraci mi pomáhají odplavit únavu z nohou, v závodě mírní otřesy a tuhnutí svalů. Jsem docela citlivý na lýtka a achilovky a po sérii rychlejších tréninků na dráze a silnici s nimi mívám problémy. Kompresní podkolenky nebo návleky trochu mírní negativní reakci mého těla na tyto tréninky.

Co dělá Vítek Pavlišta, když zrovna neběhá, nebo nepracuje?

Baví mě hrát na kytaru, mám rád hudbu, filmy, rád chodím na koncerty, nebo s kamarády na pivo. Na moje další zájmy už mi ale příliš času a sil nezbývá, tak je dost šidím. Kdybych věnoval tolik času jako běhu své zaprášené elektrické kytaře, dost možná už bych někde s kapelou vyprodával haly a stadiony 

Vítku, děkujeme za rozhovor a budeme ti držet 8. května všechny palce!

Máme pro Vás SOUTĚŽ s firmou Compressport, která Vítka Pavlištu dlouhodobě sponzoruje. Hrajeme o kompresní návleky PRO R2 SWISS. Jak o ně můžete soutěžit? Dejte FB stránce Compressport like a odpovězte nám pod status na FB, nebo zde pod článek, kolik tyto skvělé návleky váží.

My do konce přespřístího týdne vybere jednoho z Vás, který se může těšit na tuto skvělou cenu!

 Nahrávání ...