S Tomášem Hudcem jsme udělali náš velký rozhovor už nějaký pátek zpátky a od té doby jsme se ho několikrát snažili „dohnat“, abychom dali pokračování. Ten kluk je ale tak rychlý, že se prostě skoro nezastaví a chytit ho prostě „nejde“ (velký smích). Také se od té doby v jeho životě docela dost věcí změnilo. Přestěhoval se zpět do ČR, rozběhl se (možná ještě více) než sám předpokládal (smích), našel si novou skvělou (a navíc super rychlou přítelkyni), šlápl do toho i na silnici, střihl si pár skvělých osobáků a v podstatě kamkoliv přijel, tam byl na bedně. Pokud bychom měli vypíchnout jeho největší úspěchy, bude to zcela jistě nedávné třetí vítězství na MČR ve SkyRace, 1. místo Chiemgau, 1. Místo na Silvretta Marathonu, nebo 3. Místo na Mayrhofenu (součástí DACH série).
Určitě si dejte s Tomášm náš první velký rozhovor. A ten s jeho přítelkyní Terkou, si dejte k tomu!
Je to už nějaký pátek zpět, co jsme s tebou dělali náš velký rozhovor (výše). Kdyby měl jednou větou vypíchnout, co se u tebe “zásadního” změnilo, co bys nám odpověděl?
Nejzásadnější je asi nová přítelkyně (smích), která už ale není zas tak nová. I když cítím, že s přibývajícím věkem je na tebe okolím vyvíjen různý tlak, tak myslím, že docela obstojně odolávám a snažím se dělat to, co mě baví a naplňuje. Jo, ještě už skoro nejsme pražští, to je asi taky docela změna.
Tak v prvé řadě víme, že ses přestěhoval zpět do ČR. Odkud a cos tam dělal?
V ČR už jsem delší dobu, tak si úplně nevybavuji, kde jsem běhal, když jsme spolu posledně dělali rozhovor, ale můj poslední úprk mimo domov byl ve španělských Pyrenejích, kde jsem pracoval přes zimní sezónu v lyžařském středisku – to byla skvělá zkušenost. Do práce a z práce jsem většinou běhal a přes oběd jsem chodil na skialpy (smích). Jediný volný den v týdnu jsem měl čas si akorát tak nakoupit nebo uvařit na celý týden.
A začal si do toho hned pořádně šlapat i na silnici. Inspiroval ses tedy světovou trailovou elitou, která dokáže v pohodě běhat hladké maratóny okolo 2:20?
Aby to bylo pořádně, tak bych tomu musel přizpůsobit celou přípravu a to se bohužel zatím nestalo, letos jsem myslel, že by to mohlo vyjít, ale nakonec jsme se z Nepálu vrátili v trochu horším stavu než jsem čekal, navíc jsem měl na jaře nějaké zdravotní problémy a nemohl jsem trénovat na 100 %. Trénink v horách se za poslední dobu hodně změnil a profesionalizoval, takže je přirozené, že ti nejlepší specialisté na ultra běhají takové časy. Pokud se bavíme o závodech kolem 50 km, tak ty časy jsou ještě daleko rychlejší.
To se bavíme spíš o časech hodně pod 2:20 a na desítce kolem 30 minut. Nemusíme chodit daleko a naši nejúspěšnější bežci v horách na delších distancích také uměli/umí běhat rychle např. R. Krupička, J. Čípa nebo Annka Straková, takže zas taková novinka to není, že musíš umět běhat rychle, abys byl konkurenceschopný v mezinárodní konkurenci.
Jak moc ti k tomu pomohla tréninková skupina asi jednoho z nejpovolanějších trenérů v ČR, Jana Kervicera?
V tréninku mi především pomáhají společné tréninky, kde často běhám s lepšími běžci než jsem já sám. Navíc pan Kervicer má obrovské charisma a ta radost pro běh je silně nakažlivá a krásná. Myslím, že podobných tréninkových skupin, kde jsou dveře otevřené pro každého už není mnoho, i proto si pana Kervicera moc vážím. Navíc jsem díky jeho skupině poznal mnoho skvělých lidí.
Srazil jsi (nejen) díky tomu, svoje osobáky na spoustu vzdáleností. Kolik máš teď tedy hladkou půlku, desítku, nebo pětku? Pojď se nám pochlubit!
Nevím, jestli to jsou časy k chlubení, stačí se podívat trochu za hranice a je ti jasný, že to nejsou nikterak oslnivé časy.
10km – 31:46
½ – 1:08:50
Na maratonu tě teď v květnu (nebo později) uvidíme?
Někdy doufám, že ano, ale letos to nebude, kvalifikoval jsem se na MS do Innsbrucku, tak příprava bude specifická směrem k tomuto závodu. Doufejme, že příští rok, pokud se tedy budu cítit připravený a příprava bude vypadat slibně.
Píšeš si svoje tréninky sám? Na čem vlastně teď stavíš svojí přípravu? Má to nějaké „key highlights“?
Píšu si tréninky sám, ale samozřejmě hodně sleduji, jak trénují ostatní a nechávám se inspirovat. Rád si vyhledávám informace na internetu a v knihách. Kámen přípravy jsou tréninky kolem tresholdu. Letos jsem zařadil víc tréninků na treadmillu a nemůžu si tyhle tréninky vynachválit. Myslím, že především u nás je neprávem opomíjen. Oblíbený tréninky jsou středeční okruhy ve Stromovce a různé variace tempa do kopce.
Už nějaký pátek máš za přítelkyni skvělou (nejen) trailovou běžkyni Terezu Kubíčkovou, s kterou jsem dělali nedávno velký rozhovor. Jak moc ti to pomáhá, že v tom závodě často neběžíš sám a velmi často jste spolu i na stupních vítězů?
Terka je sice skvělá běžkyně, ale zatím spolu ještě závody neběháme, i když třeba na Lavaredu mě předběhla (smích). Samozřejmě je skvělý, když s někým můžeš sdílet tyhle okamžiky a na dovolených si můžeš jít zaběhat aniž bys někoho omezoval.
Těch závodů, které se ti (hlavně minulý rok) povedly, bylo opravdu spousta. Mohl bys nám dát nějaké rychlé shrnutí?
- 1. místo Chiemgaue, který byl součástí DACH série GTS.
- V Čechách se mi povedl především LHUT, který jsem vyhrál.
- 1. Místo na Silvretta Marathon.
- 13. Místo na UTMB – OCC, kde mě ale trochu mrzí, že v jsem v poslední kopci dostal křeče, jinak by to snad bylo ještě lepší.
- 3. Místo na Mayrhofen, který byl také součástí DACH série.
V neposlední řadě i výše zmíněné osobáky na silnici.
Jakého z nich si cenníš nejvíce? Nebo na jaký závod bys nás ty sám “pozval”, nebo spíše doporučil?
Nejvíce bych si cenil OCC, ale vím, že to mohlo být lepší, takže to je taková hořkosladká vzpomínka. Jinak se mi docela dost povedl Mayrhofen, kde jsem byl v pěkné konkurenci 3.
Hodně se mi líbil Eiger Ultra Trail, který jsem běžel dvakrát. UTMB je samozřejmě krásný pro svou atmosféru, výhledy a vlastně mě i hodně bavil ten trail, ale asi to není pro každého. Loni se mi ještě líbil „etapák“ Tour de Tirol – moc hezké zakončení sezóny.
Minulý víkend ses stal potřetí Mistrem ČR ve Skyrace. Jak ti to zní a jak vysoko si tohohle úspěchu vážíš?
Tohohle vítězství si cením určitě nejvíc, protože se sešla určitě největší konkurence a opravdu jsem to nečekal, spíše jsem si hlídal, aby mě kluci nepřejeli moc velkým rozdílem, protože to byla podmínka nominace na MS (nezaostat o více než 5 % času vítěze).
Ke svému překvapení jsem pak na poslední kopec vybíhal s Márou Chrascinou a nakonec měl v závěrečném seběhu více sil. Navíc jsem se po celou dobu závodu cítil skvěle, což je asi nejdůležitější a snad mi to přidá na sebevědomí do dalších závodů.
“Přestal jsi” běhat dlouhé závody a soustředíš se spíše na kratší závody okolo 50 km. Je to kvůli tomu, že ti to více sedí, nebo kvůli regeneraci?
Spíš jsem chtěl ještě zrychlit, abych byl více konkurenceschopný na těch delších vzdálenostech.
Kam se teď vlastně ubírá tvá běžecká kariéra? Na co se chceš hlavně zaměřovat?
Mám trochu problém, že mě baví všechno, takže se teď asi cítím nejlíp na závodech (smích), kde se dá dobře uplatnit jak rychlost, tak i vytrvalost. Tedy závody kolem 5 hodin.
Jaké máš tenhle rok v závodní sezóně highlighty?
V současné chvíli se připravuji na MS v Innsbrucku, které se koná už za měsíc. Akorát jsem se dozvěděl, že jsem se nominoval na trasu short, tedy trať, kterou jsem chtěl běžet a parametry si myslím, že by mi mohla sednout. (44,6 km +3,132)
Pak bych si rád odběhnul nějaké závody GTNS v ČR a DACH, které jsou moc hezké a třeba se nominoval do finále, i když mi MS trochu tento plán “naboural”. Cestování jsme teď měli docela dost, takže většina závodů asi bude v dojezdové vzdálenosti. V září bych si pak rád zaběhnul opět zase něco delšího.
Kromě závodů sis domluvil i nová partnertsví. Jsi teď nově ambassador RAB a Salomon. Co bys o těchto značkách řekl a jak jsi s nimi spokojený? Co za věci od nich používáš?
V oblečení RAB běhám od minulé sezóny – baví mě jednoduchý a minimalistický design spojený s vysokou funkčností materiálu, akorát teď testuji nové vesty, které se dostaly do prodeje a zatím jsem velmi spokojený.
Letos pak nově běhám v botách Salomon, které mě hodně baví, navíc se začaly hodně prosazovat i v silničním běhu, což mi vyhovuje, protože obzvlášť v zimní přípravě odběhám naprostou většinu tréninků v silničních modelech. Všechny věci jsme otestovali během dvouměsíčního pobytu v Nepálu.
To, že mají skvělé performance boty je asi všeobecně známo, hodně mě ale zatím překvapila životnost, například v modelu Genesis, které jsou z S/Labové řady, tak ty se mnou přežily přes 1000 km v Nepálu a pořád si je rád beru třeba i na trénink.
Na závody pak většinou beru plátové Pulsar Trail Pro 2 nebo Pulsary, které jsou s váhou kolem 180 gramů jasnou volbou na rychlé závody. V tréninku toho pak nejvíc odběhám v Ultra Glidech, které jsou velmi pohodlné, jako bonus pak mají i velmi zajímavou cenovku.
