Rozhovor o tom, jak zvládat ultra vzdálenosti, překonávat krize a udržovat kondičku.
Dean Karnazes (* 23.8.1962, Los Angeles), který má na svém kontě mnoho neuvěřitelných výkonů, běhal již na základní škole, ale na střední s běháním skončil a vrátil se k němu až poté, co si během oslavy svých 30. narozenin po pár skleničkách alkoholu nazul své staré tenisky a vyběhl do tmy. Do rána naběhal něco kolem 50 km a pak už se vlastně nezastavil.
Jeho knížka Ultramaratonec se stala motivací nejen pro běžce, ale i pro spoustu lidí, kteří si, stejně jako Dean, zažili pocit prázdnoty z nudného a jednotvárného života bez vášně a něčeho, co by skutečně milovali.
Jen pro připomenutí několik z Deanových výkonů:
uběhl 50 maratonů za 50 dní v padesáti amerických státech
uběhl bez spánku 350 mil (cca 560 kilometrů) za 80 hodin a 44 minut
běžel 3000 mil (4,800 km) přes celé Spojené Státy z Disneylandu do New Yorku – celkem za 75 dní (denně tak uběhl něco mezi 40 až 50 mílemi. Docela děsivá představa i pro zkušeného maratonce běžet 65 až 80 km za den po tak dlouhou dobu, co?)
v roce 2008 vyhrál seriál pouštních závodů 4 Desert Race Series (Gobi, Antacara, Sahara a Antarctica)
11x běžel závod štafet na 200 mil (na rozdíl od ostatních týmů, kde si vzdálenost rozdělí 12 běžců, ale běžel Dean těch 320 km sám)
Asi desetkrát si zaběhl Badwater (ultramaraton Údolím smrti, kdy musí běžci překonat vzdálenost 217 kilometrů v nelidské výhni skoro padesáti stupňů). V roce 2004 tento ultamaraton i vyhrál.
na běžeckém páse si za 24 hodin vyběhal 148 mil (cca 238 km)
Ve vyjmenovávání úspěchů bychom mohli ještě pokračovat. A nejen co se týká běžeckých výkonů. Dean Karnazes napsal několik knížek a publikuje i v časopisech.
Kromě toho založil v San Franciscu v roce 1995 firmu Energy Well Natural Foods a dodnes je jejím prezidentem (společnost se nyní jmenuje Good Health Natural Foods). Již mnoho let se zapojuje do programu zacíleného na boj s obezitou (především tou dětskou) a zúčastňuje se akcí zaměřených na propagaci zdravého životního stylu.
Dean je šťastně ženatý a má dvě děti.
Kdy jste začal běhat?
Začal jsem běhat, když mi bylo 6 – ze školky domů. Narodila se sestra a maminka neměla tolik času, aby mě chodila vyzvedávat. Běhal jsem i na základní a střední škole, ale asi v 15 jsem toho nechal. Potom jsem vyběhl až na své 30.narozeniny, kdy jsem se uprostřed oslavy s kamarády z ničeho nic sebral a zaběhl si 30 mil. Měl jsem práci, rodinu, ale nebyl jsem se svým životem spokojený. Chybělo mi něco, co bych dělal jen proto, že to miluji. Ta noc změnila celý můj další život.
Kolik maratonů jste za celý svůj život uběhl?
Přestal jsem to počítat někde kolem stovky, ale to už je hodně dávno :-). Někde v garáži mám všechny medaile a trofeje. Jednoho dne je možná spočítám. I když asi ne – neběhám pro nějaká ocenění, ale protože mě to baví.
Nejdůležitější rada pro prevenci běžeckých zranění?
Jednoznačně cross trénink – komplexní budování síly, vytrvalosti, obratnosti, rovnováhy a koordinace. Jde o celkové zpevnění těla. Nemůžete jen posilovat nohy – důležitý je i střed těla, hrudník i paže. Čím lépe se naučíte využívat sílu a spolupráci paží a svalů horní poloviny těla, tím více odlehčíte kloubům. Vypracované svaly samozřejmě pomáhají i k ochraně šlach a vazů.
Závod na který nejvíce vzpomínáte?
Měl jsem příležitost zúčastnit se spousty úžasných závodů na všech 7 kontinentech planety, na velmi vzdálených a exotických místech od Jižního Pólu až po Saharu. Ale ten největší zážitek byl závod na 10 km s mou dcerou Alexandrou na její desáté narozeniny. Myslím, že nic nikdy nedokáže ten moment překonat.
Máte nějaký oblíbený playlist – co posloucháte během svých tréninků?
Dávám přednost audioknihám před muzikou. Moje oblíbené jsou například The Worst Journey in the World ( Apsley Cherry-Garrard) , Sailing the Wine-Dark Sea ( Thomas Cahill – Plavby po tmavě-vínovém moři) a When You Are Engulfed in Flames ( David Sedaris – Když vás pohltí plameny).
Jak vypadá váš typický den?
Rád si přivstanu, abych si stihl zaběhnout maraton ještě před snídaní. Obvykle vstávám docela brzy – mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno. Vlastně nikdy nesedím 🙂 . Moje kancelář je zařízená tak, abych i při psaní mohl stát a procvičovat nohy. Mám v práci hrazdu, podložku na cvičení a další pomůcky pro posilování, a tak si během dne několikrát projedu kruhový trénink. Odpoledne si pak většinou dám kratší běh s vyšší intenzitou nebo nějaké kopce.
Co jíte před závodem?
Když mám běžet kratší vzdálenost, jako je maraton, tak si ráno dám nějakou lehčí snídani – řecký jogurt s nějakým ovocem (jahody, borůvky, banány), případně si do toho přimíchám oříšky. Nejsem příznivcem toho nacpat se večer před závodem těstovinami.
Na jedné z fotek v knize Ultramaratonec je okamžik, kdy si během dlouhého běhu voláte mobilem pro pizzu. Hawai s extra porcí sýru. Ale váš přístup k jídlu a celkově k životnímu stylu se dost změnil, že?
Poměrně brzy jsem pochopil, že když se stanete běžcem, atletem, tak musíte o své tělo pečovat. Věnovat pozornost jídelníčku i dostatku spánku. A omezit alkohol na minimum. Takže ano, v mé první knize se dočtete o tom, jak byl můj jídelníček během mých prvních ultramaratonských let mizerný. Během závodu na 200 mil jsem byl schopný jíst opravdu jen prázdné kalorie – odpad. Ale během dalších 20 let jsem svůj jídelníček zlepšil. Cítím se víc nabitý energií i zdravější. Také už nejím tak šílené množství energie najednou.
Dalo by se říct, že jsem se přesunul k tomu, čemu se dnes říká PALEO. Snažím se jíst nezpracované, čerstvé jídlo. Stále jím maso – mám rád lososa. Pokud je k dispozici, tak upřednostňuji syrového divokého lososa. Nejím vařené jídlo, rýži ani pšenici. Nemyslím si, že je správné se chytat striktně jednoho stylu jen proto, že to vyhovuje někomu jinému. Já například pravidelně jím klasický řecký jogurt (který by vlastně v paleo stravě být neměl). Miluji jogurt s ovocem, jím ho každé ráno a vyhovuje mi to tak.
Jak je možné, že dokážete bez větších fyzických obtíží a bez zranění zvládnout výkony jako Western States 100, Badwater Ultramarathon, 350 mil v kuse, 212 mil na páse , atd. Jaké je Vaše tajemství?
Myslím, že klíčový je trénink celého těla. Je pravda, že svaly navíc vás při běhání zpomalí. Vaše srdce musí zásobit krví více svaloviny, taháte s sebou extra zátěž. Stojí vás to více energie, ale na druhou stranu pro mě svaly znamenají především zmenšení rizika zranění. Cítím se víc fit. Musím to zaťukat. Zatím největší problém, který jsem musel řešit například při tom, když jsem běžel přes Státy, bylo pár krvavých puchýřů. Jsem přesvědčený, že moje tělo si prostě zvyklo na to být neustále v pohybu. V kanceláři se opravdu neposadím . Za den si tam dám tak 6 kruhových tréninků .Věřím tomu, že právě silový trénink je důvod, proč jsem zatím zvládl vždy vše bez zranění.
Co považujete za svou největší životní výzvu?
I když vezmu v úvahu všechny ty kilometry pouští a horami, tak za největší výzvu stále považuji výchovu svých dvou dětí. Být dobrým tátou je pro mě stále prioritou.
Jeden ze závodů, kdy Dean dobíhá do cíle se svým synem.
Nejlepší rada pro začínajícího běžce?
Asi nic nového. Začněte hezky od spodu – koupí kvalitních běžeckých bot. Najděte si kvalitní běžecký obchod s prodavači, kteří vám dokáží vybrat tu správnou botu pro vaše nohy a váš běžecký styl. Má to dvě výhody – za a) bude se vám běhat pohodlněji, nohy budou méně bolet a za b) když už investujete peníze, bude vám hloupé nechat boty zahálet ve skříni.
Co to je, co tolik fascinuje lidi na ultra?
Ultra je krok do neznáma. Je to cesta, kdy objevujete svůj potenciál. Člověk má uvnitř sebe touhu být nejlepší jak jen může. A ultra je symbolické testování toho, jak daleko dokážete jít.
Jak byste chtěl, aby na Vás lidé vzpomínali?
Tak to je těžká otázka. Asi bych byl rád, kdyby se na mě vzpomínalo jako na obyčejného chlapa, který prostě šel svou vlastní cestou a vždycky se pokusil dělat věci tak nejlépe, jak dovedl. Nejsem nijak zvláštní – prostě miluji běhání a miluji život.
Můžete na závěr prozradit, jak zvládáte krize během závodů? Co byste doporučil pro chvíle, kdy se člověk chce vzdát?
To nejhorší, co můžete udělat je to, že se začnete soustředit, jak daleko ještě musíte běžet. Když je cíl vzdálený desítky kilometrů a vy máte pocit, že už nedáte ani 100 metrů, tak se začnete modlit: „Bože, ať už je další kilometrovník. Už nemůžu, jsem zničený, nemám sílu.“ Pokud se vám začnou do hlavy vkrádat podobné myšlenky, tak je musíte vytěsnit. Já se v takových chvílích snažím soustředit do slova a do písmene jen na každý můj další krok. Na nic víc. Moje rada tedy je, abyste zapomněli na všechno, vypustili z hlavy kilometrovníky, vyhlížení nějakých záchytných bodů, a soustředili se jen na krok, který právě děláte.
Ten samý přístup vycházející ze zenu vlastně můžete uplatnit kdykoli v životě.
Tady a teď – čas je nyní, místo je zde. Stačí najít energii pro přítomnost. Minulost je za námi a nemá význam se vysilovat negativními myšlenkami, které se vztahují ke strachu z budoucnosti, z obavy, že nám dojde síla a energie.
Žijte přítomným okamžikem a vychutnávejte si každý svůj krok.
www.ultrmarathonman.com
Knihy: Ultramarathon Man (Ultramaratonec: Zpověď nočního běžce)
“50/50”
“RUN! 26.2 Stories of Blisters and Bliss”
“Fitness Confidential”
running.competitor.com/2014/05/trail-running
zdroj:www.fitbie.com
http://en.wikipedia.org/wiki/Dean_Karnazes
Foto: Chad Riley
