Osmi etapový Trans Alpine Run jsme představovali již v tomto článku. Součástí 255km dlouhého podniku je ale i „dětská“ verze stávající z prvních dvou etap „velkého bratra“. První dvě etapy jsou shodné pro oba typy závodů a musím říct. Klobouk dolů před těmi, co jdou 8 etap (ikdyž to není nejtěžší závod v Evropě, který si můžete vybrat – ale jeden z nejkrásnějších určitě).
Dynafit Transalpine Run si nehraje na nejtěžší etapový závod. Někdy je těžký, někdy ne. Obtížným jej dělá mnoho faktorů, které se každý den multiplikují a kumulují. A do toho vám může pomoci anebo naopak do všeho hodit vidle počasí. Ale jak se říká – štěstí přeje připraveným a čím delší je pokoušení štěstí, tím připravenější být musíte.
Organizace
Zprvu ne úplně jasné organizační pokyny a informace při registraci jsou … trochu chaotické. Ano. Organizátor by je mohl trochu optimalizovat. Přinejmenším by mohl zkrátit texty a zvýraznit důležité pasáže. Namísto přehršle „možností“ vám dát jasný návod – tohle potřebujete přikoupit nebo zarezervovat, tohle ne, tohle doporučujeme.
Pro nováčka je možná složitější se zorientovat v delších textech, které přijdou v několika vlnách. Ale ve výsledku je to velmi jednoduché:
1) musíte se zaregistrovat
2) při registraci si kupte parkoviště
3) kupte si dopravu z cíle zpět na start k parkovišti
4) doporučuji koupit si pasta party jídlo po konci etapy
5) volitelně přikupte vouchery na merch závodu, ale – až budete na registraci na místě, můžete si merch koupit tam za stejnou cenu
Ředitel závodu Martin Hafenmair (rozhovor s ním zde) je charizmatický sympatický horal, kterému na závodě, ale hlavně na závodnících velmi záleží. Osobně, podobně jako Olaf Čihák na P100, dohlíží na exponovaných částech trati a povzbuzuje závodníky. Každý večer pak dává briefing v němčině i angličtině, jak osobně v hale na pasta party anebo online na youtube. Je to velmi srozumitelné a hlavně, pohodové. Je to takové, příjemné poslouchání a Martin umí udržet pozornost. Mezi závodníky pak prochází a ptá se na zážitky. Poslouchá a snaží se vnímat postřehy pro další zlepšování. Působí jako srdcař, kterému záleží na kultuře závodu, soudržnosti, udržitelnosti, ale hlavně na tom, aby ho pořadatelství bavilo, což evidentně zatím baví. Nechci si domýšlat, jak to bude vypadat, až se nebude usmívat při jeho rozmluvách před závodem.
Součástí organizace jsou i jistá, přísná pravidla. Při vstupu do startovních koridorů je u každé dvojice kontrolována povinná výbava – náhodně vybrané 3 prvky výbavy u každého startujícího páru. Pozor – v Rakousku je celkem běžné požadovat popsání lihovkou balení s gelem, iontem nebo tyčinkami svým startovním číslem. Je to kvůli tomu, aby se zamezilo znečišťování přírody a závodníci odhazovali odpadky jen na místech k tomu určených.
Dále – nesmíte startovat jako jednotlivec. Pokud ano, musíte se spárovat s jinou dvojicí nebo jiným odpadlíkem. Je to závod dvojic, ale z bezpečnostních důvodů … takový základ pro pohyb v Alpách.
Vybavení
Kouzlo zajištěného etapáku je v tom, že organizátor každý den vyzvedne bágly ve vašem hotelu a na odpoledne je nachystá ve vašem hotelu v cíli etapy. No … pokud ne, asi budete chodit po městě na pasta party nebo večeři v hotelovém županu. Ale nebojte se, organizátor vždy to zajistí. Mimochodem – bágly dostanete u registrace. Dostatečně velké na výbavu na všech 8 etap.
Každý večer před startem další etapy je briefing přes youtube, nebo na místě. Tam vám sdělí organizátor detaily trasy, ale také počasí a hlavně povinnou výbavu. Na některé etapy je nutné mít s sebou například nesmeky s ocelovými hroty dlouhými aspoň 0,75cm. Ty jsou jen na některé etapy, ale vždy je s sebou třeba mít oblečení, co zakryje celé nohy, nepromokavou bundu, teplé rukavice a čepici (teplou – ne kšiltovku). Pak zásobu tekutin min. 1 litr a energii (jídlo, gely, apod.).
Jinak si vystačíte defacto s čímkoliv, na co jste zvyklí z trail závodů v horách do 40 km. Pokud je etapa kratší, něco odložíte, pokud delší, naberete jen extra gel.
Občerstvovačky jsou … no jsou rozmístěny tak, jak organizátor mohl a jak mohl udělat dobře logistiku. Nesmíte zapomínat, že to je horský etapák a jisté zkušenosti tam jsou. Nesmíte se tedy divit, ani zlobit, pokud organizátor dá občerstvovačku po 15km a další jen o 8 km dále a pak máte už jen 5km do cíle. Je to tak logisticky nejlepší. Rozmístění občerstvovaček znáte a musíte si tedy naplánovat kdy kde jíst a pít. Kde případně doplnit vodu třeba na horské chatě.
Trasa
Trasa je každý rok jiná. Start je v Rakousku, pokračujete obvykle do Švýcarska a končí se v Itálii. Je to dobrodružství. Trasa sleduje jen značené turistické cesty. Nikde nejdete po cestě, která by byla nezajištěná nebo vystavená přímo pro závod. Na exponovaných místech je horská služba. Například na skále, kde musíte lézt po ocelovém laně. Jsou to nebezpečné úseky, kde je nutné se trochu soustředit, ale pokud máte zkušenosti z hor, neměly by vás překvapit. Prostě tam jsou a musíte sbalit hole, uvolnit si ruce a chvíli šplhat.
Občerstvovačky
Na „pit stopech“ je vždy voda a iont. Všude si můžete doplnit vodu, napít se iontu. Z jídla se zavděčí jak všežravcům, tak vegetariánům. Banány, okurky, pomeranče, sýry, salám, někdy bábovka, někdy chleba s pomazánkou nebo mazanec s marmeládou. Nechybí ani sůl … a dokonce se najdou občas i gumoví medvídci.
Závodníci – lidé, přátelé
Když se podíváte na záznamy TAR 2021 na youtube, uvidíte tam závodníky, kteří jdou TAR již několikrát po sobě. Když jsem se na to díval, vzpomněl jsem si na Olafovu P100. Je to přesně ten typ lidí, kteří opakovaně chodí Pražskou 100. Každý rok. Tito si vezmou dovolenou na týden a jdou Transalpine Run. Je to pro ně výzva, baví je to, a hlavně je to taková skoro rodinná sešlost. Vždy se objeví spousta nových borců, pak elita, co běží vpředu, ale pak je zde zdravé jádro, které se každý den po dobu 8 dní snaží dostat do cíle, aby ráno vstali víc rozbití, než den předtím a dokončili celkových 264 km.
TAR – ano, či ne?
TAR bych doporučil lidem, kteří vědí, co to je jít dlouhý závod v horách, kteří mají tvrdou hlavu, co překoná puchýře a nějaký ten diskomfort, kteří vědí, že lepší, než hrdinství na 10 km je zpomalit, obléct teplé suché oblečení, zpomalit se, ale dojít a moci pokračovat další dny.
Pro ty, kteří již ví, co je to alpský terén, občas i technický, určitě doporučím jako ochutnávku TAR – RUN2. Jsou to první dvě etapy, které se jdou společně s závodníky, co jdou plnou verzi. Jak by řekl Olaf, je to dětská verze TARu.
TAR je zkouška. Je to rychlé cestování přes Alpy nalehko se supportem od organizátora. Pořádající agentura s lidmi vždy ochotnými pomoci anebo si s vámi jen tak popovídat. Vždy na vás mají čas a ochotu pomoci. Závod, kde je startovné sice vysoké, musíte si zajišťovat nocleh mezi etapami, takže to není nic levného, ale … stojí to za to to zkusit.
