Jan Volár je českým triatlonovým reprezentantem. Mezi jeho úspěchy bezpochyby patří přední umístění v evropských pohárech nebo ovládnutí celkového pořadí českého poháru. Vyzkoušel si ale i roli organizátora běžeckých závodů. Věnoval se hlavně olympijskému triatlonu, ve kterém se snažil kvalifikovat na Olympiádu, ale od minulého roku se svého snu definitivně vzdal a má před sebou jiné plány – přejít na střední triatlony a zkusit zde dosáhnout úspěchů. Jako první půlku zvolil legendární závod ve středním triatlonu Czechman, kde opět posunul laťku o pár úrovní výše a téměř zničil předešlý rekord Pavla Wohla z loňského roku.
Sledujte Honzu určitě na jeho FB, Stravě nebo Instagramu! A určitě si dejte i náš předšlý rozhovor, kterým jsme určitě spoustu lidí pobavili.
Překvapil Honza Volár sám sebe, nebo jen potvrdil svou aktuální formu před mistrovstvím Evropy ve středním triatlonu v Portugalsku?
Věřil jsem si, že bych Czechmana mohl vyhrát, ale překvapila mě má výkonnost. Ovšem mě překvapuje spousta věcí. Nedávno to byl třeba fakt, že botanicky vzato jsou banány klasifikovány jako bobule. Z výkonu mám ale opravdu radost a těším se na Evropu.
Ty sis už ale potvrdil formu minulý týden v Poděbradech, viď?
Závod v Poděbradech pořádá můj kámoš a chtěl po mně, abych mu přijel pomoci s organizací. Mně ale nebaví pracovat, takže abych se práci vyhnul, řekl jsem mu, že bych chtěl závodit. To mi „sežral“ a tak jsem mohl „jen“ závodit. Závod se mi ale opravdu dost líbil a možná i proto se mi jelo tak dobře. Krátké bezhákové závody by pro mě byly ideální. Škoda, že se jich moc nejezdí.
Mrzelo tě, že s tebou nepoměřili aktuální formu i tvoji největší tuzemští soupeři, tedy Pavel Wohl a Lukáš Kočař? Báli se tě? (velký smích)
To, jestli se mě bojí, není otázka na mě, ale na ně. Takže pokud tohle čtete, Pavle a Lukáši: Bojíte se mě? Doufám, že jo.
Předpokládáme správně, že počasí, které mělo být, ti extrémně vyhovuje? Rukavice jsi už ale pryč neházel, viď? (velký smích)
Já velmi rád trénuju ve vedru, ovšem závodit v něm vůbec neumím. Při závodech mi naopak nejvíc sedí zima a déšť. Taky pak mám rád to, když vidím otrávené závodníky, kterým se vůbec nechce závodit. Třeba zoufalý pohled Honzy Šnebergera, který byl jedním z favoritů závodu, mi před závodem dost zlepšil náladu.
Byl jsi dokonce jen o 10 sekund pomalejší než druhá nejlepší štafeta…
Já vím. Hned po závodě mi to kluci z té štafety říkali a smáli se mi (smích mně do ksichtu). Když ale mluvíme o těch štafetách, tak mám radost alespoň z toho, že jsem poprvé v životě předplaval Honzu Micku, který byl členem jiné štafety. Závodil jsem s ním roky jako plavec a většinou jsem od něj dostal tak tři minuty na 1500 m. Naštěstí jsem ale vytrval. K tomu, abych ho konečně porazil, mi stačilo 20 let tréninku plavání a hlavně to, aby Honza dva roky plavání netrénoval.
Ale pojďme už k samotnému závodu… S ohledem na absenci Pavla a Lukáše, koho jsi měl ve startovce jako největšího soupeře? (pokud sis vůbec připouštěl, že tě někdo může s aktuální formou ohrozit) Pavla Hradila, Tomáše Řenče a Honzu Šnebergera?
Určitě tyhle tři a ještě Kubu Stádníka. S ním jsem byl letos na soustředění na Mallorce. Tam vypadal hodně silně, hlavně na kole. V závodě ale hned po pár kilometrech spadl a to mu výsledek dost ovlivnilo. Se Šnébou jsem moc nepočítal. Nějací cyklisté mu totiž poradili, jak moc si má foukat kola. Ovšem podle mě si z něj buď dělali srandu, nebo nepochopili, že se neptá na horské kolo, ale na časovkářské. Od té doby závodí na polovyfouknutých kolech. Tohle zde říkám hlavně proto, že mi přijde škoda Šnébu neurazit, když mám tu příležitost.
Zaplaval jsi 1900 m po 1:10/100 a podle tvých slov jsi “plaval trochu pomalu a začal tě dohánět Pavel Hradil, tak jsi za to vzal…” Výsledný náskok 2 minuty na 1900 m. To ses tedy ze začátku asi “hodně nudil” co? (smích)
Bylo to obráceně. Před startem jsem říkal, že prostě poplavu rychle, dokud se mnou někdo bude. Zhruba po 200 metrech jsem se otočil a někdo za mnou byl, tak jsem ještě jednou nastoupil. Po 300 metrech už jsem byl sám. Vím, že plavecky jsem na tom dobře a přišlo mi škoda nevyužít toho a někoho za sebou tahat.
Pak sis dal 90 km na kole průměrem skoro 42 km/h. Ani tam nevypadalo, že by tě někdo mohl ohrozit a svůj náskok jsi pouze zvětšoval. Jak bys popsal průběh kola?
Od začátku cyklistiky jsem si držel své tempo. Vlastně k tomu nemám moc víc co napsat. Využiji tak toho, že jsem poctivě sledoval nedávné mistrovství světa v hokeji a odpovím ti neutrální odpovědí v hokejové terminologii: “Tak určitě, dal jsem si 90 km na kole s průměrem skoro 42 km/h, ani to nevypadalo, že by mě někdo mohl ohrozit a svůj náskok jsem pouze zvětšoval. Jak říkám, je to hokej. Takže jak jsem řekl, je to tak, jak jsem řekl.
Prý jsi to jel na 330 W. O kolika w/kg se u tebe bavíme Jendo?
4.
A pak už tě čekalo jen “se trochu rozběhnout” (smích) a dát si půlmaraton tempem po 3:20 min/km (velký smích). To jsi kluky musel vidět v protisměru a věděl jsi, že máš již pár kilometrů náskok… Co se ti v tu dobu honilo v hlavě a jak bys to popsal?
Já jsem si jen v hlavě pořád opakoval: “hlavně to teď nepokazit, hlavně to nepokazit”. V hlavě jsem tedy nevyužíval přímo těchto slov, ale značně explicitnějších výrazů, ovšem podařilo se mi to splnit a to bylo důležité. Jinak při běhu jsem přemýšlel většinou o kvazitronových ezitronacích.
Dostával jsi od někoho na trati informaci, že běžíš na rekord závodu? Chtěl jsi ho zničit ještě více než skoro o tři minuty nebo už ses nechtěl více vyždímat?
Každý na mě křičel něco jiného. Do půlky běžecké části jsem vůbec nevěděl, jak na tom v porovnání s traťovým rekordem jsem. V polovině běhu, kdy jsem probíhal kolem cílové brány, jsem na ní viděl čas od startu. V hlavě jsem si pak spočítal, že pokud vydržím běžet nastoleným tempem až do cíle, tak by mi to na rekord mělo stačit, a to i přesto, že jsem nevěděl, jaký traťový rekord je.
Z nějakého důvodu jsem předpokládal, že je okolo 3:48. Ovšem před závodem jsem také předpokládal, že depo zavírají čtvrt hodiny před startem. Ukázalo se, že jsem netrefil ani jedno. Rekord byl naštěstí trochu pomalejší, a tak se mi ho podařilo překonat. Co se toho depa týče, tak se ještě jednou omlouvám všem, kteří přišli kvůli mně pozdě do depa a dostali penalizaci. Nakonec z toho byl traťový rekord o skoro tři minuty a druhému Tomáši Řenčovi jsi nadělil skoro deset minut.
Mohl se Honza Volár na nějaké z disciplín “vyndat” ještě více? (smích)
Kolo bych asi o něco rychleji zvládl. Je ovšem otázka, zda bych pak zvládl rychleji i celý závod, nebo bych pak „klasicky“ druhou polovinu běžecké části absolvoval formou indiánského běhu, tak jak tomu bylo v mých předchozích účastech na Czechmanovi.
Myslíš si, že máš na to dostat se na nějakém závodě k času 3:40? Sám jsi říkal, že když ti vydrží forma, mohl bys v Portugalsku pomýšlet i na medaili…
Uvidíme za tři týdny. Já mám docela často takové silácké namachrované kecy před závody. Po závodě se většinou zase divím tomu, jak je možné, že to zase nevyšlo. Přesto jsem ale přesvědčen o tom, že v Portugalsku na medaile pohlížet budu. Zatím ale neumím říct, zda na ně budu pohlížet zblízka, nebo jen z dálky, když je dostanou jiní závodníci.
Víš, za kolik se v Budějovicích běžela Runczech půlka? (velký smích)
Vím. Protože po tom, co jsem si přečetl tuhle otázku, tak jsem se podíval na výsledky.
A za kolik se tedy běžela a co si o tom myslíš s ohledem na tvůj výkon? (smích)
Tuhle otázku jsi dopsal o pár dní později než tu předchozí a mezi tím jsem zapomněl, jak to dopadlo. Sorry. (vítěz běžel o pá sekund rychleji, než Honza…)
Trénuješ 32 hodin týdně. 25 plavání, 70-80 běh a 350 km kolo. A my se ptáme “není to málo, Antone Pavloviči”? (smích)
Trénuju víc, Martine Romanoviči. Hodinově tedy ne, ale „kilometrově“ toho na kole ujedu více, pokud mám tedy dobrý týden. Po tom, co předvedl Lukáš Kočař na kole ve štafetě na Czechmanovi, teď budu muset mít těch dobrých týdnů asi víc.
Pořád jedeš polarizovaný trénink, Honzo? Je něco, co jsi na tréninku upravil nebo přidal, nebo ses něco nového dozvěděl?
Je to asi trapné, ale to, jak trénuju, se asi nijak nejmenuje. Někdo by to možná polarizovaný trénink nazval, ale podle jiných teorií už to polarizovaný trénink není. V podstatě do dubna jsem trénoval úplně stejně, jak bych trénoval na krátké závody. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem úseky jezdil na časovkářském kole. Se specifickým tréninkem na půlku jsem začal až poslední dva měsíce před závody.
A co tedy jedeš a můžeš být i trochu více konkrétní, prosím? (všichni mají teď v ruce propisky)
Pokud není závod, tak za týden zvládnu zhruba toto: Dlouhý běh, při kterém odběhám zhruba 20 kilometrů v úsecích tempem závodu. Jedny dlouhé úseky na kole, kdy ujedu zhruba 2 hodiny v úsecích tempem závodu. Jeden dlouhý přechodový trénink, během kterého ujedu okolo 60-70 kilometrů a odběhám 8-12 kilometrů v úsecích tempem závodu.
K tomu dva náročnější plavecké tréninky, během nichž uplavu 3 kilometry v úsecích závodním tempem. Kromě toho ještě dělám “heat tréninky”. To znamená, že si vytopím doma místnost na 30 stupňů, obleču si zimní věci na kolo a odjedu si krátký trénink. Zbytek jsou jen volné tréninky.
Víme, že už nějaký pátek trénuješ. Kolik máš lidí a kdo z nich vypadá velmi slibně? Šel někdo jiný Czechman kromě Davida Dufka, kterému tvůj trénink asi očividně taky sedí?
Momentálně trénuju šest lidí. Každý má jiné ambice – někdo chce jen slušně dokončit vybraný závod, někdo jiný závod vyhrávat. Třeba David má za cíl v nějakém závodě porazit nebo ještě lépe zesměšnit Honzu Šnebergera. To, jestli vypadají slibně, bych radši nechal na jejich manželkách a přítelkyních.
Máš ještě ve skupině místo?
3-4 lidi ještě zvládnu. Pokud by ale někdo měl o tréninky zájem, tak budu radši, když mi napíše na podzim. Teď na další lidi nemám moc čas, protože mám hodně závodů, tréninku a dalších věcí. Ovšem jak už to tak bývá, vše je jen otázka peněz.
A co musíme tedy dělat, abychom se pokusili v závodě “někoho zesměšnit (velký smích)? Jak se mohu dostat do nově vzniklé stáje hladových afrických lvů s tvým vedením? Kam ti můžeme napsat? (smích)
Zesměšnění je samozřejmě myšleno pouze svým sportovním výkonem. Honzu Šnebergera jsem si vybral proto, že věřím, že rozumí tomu, že je to celé jen vtip. Radši to sem píšu, abych nevyzněl jako namachrovaný zm… člověk, kterým ovšem možná opravdu jsem. Napsat mi můžete kamkoliv – Facebook, Instagram, datovkou, poštou a holky klidně přes Tinder.
Kde myslíš, že máš hranice? S časem okolo 3:40 se už dá pomýšlet hodně vysoko…
Hlavně doufám, že hranici nemám na čase 3:46:45.
Co víc bolí? Běžet půlku okolo 1:10 po 90 km na kole a 1,9 km plavání, nebo se pokoušet běžet pod 30 minut po 40 km na kole a 1500 m plavání? (smích)
Líbí se mi, že nepíšeš běžet desítku pod 30, ale pokoušet se běžet pod 30. S těmi půlmaratony ve středním triatlonu ještě nemám moc zkušeností a běžet na čele s velkým náskokem je příjemnější než bojovat na desítce o třicáté místo. Každopádně desítka pod 30 minut je podle mě o level výš než půlmaraton pod 1:10.
Kde tě tenhle rok ještě uvidíme, na jaké cíle bys rád dosáhl a co bys rád převedl a byl s tím i spokojený?
Závodit budu za dva týdny na mistrovství Evropy ITU v půlce. Nejdůležitější závod je pro mě letos Ironman 70.3 Hradec Králové. Cíle si nechám pro sebe.
