Pavel Petrásek – vítěz Czechman 2019

„Již můj osmý CZECHMAN Triatlon v řadě. Zde to všechno začalo, bez Czechmana bych nebyl tam kde nyní jsem a kým jsem. Nebyl by ani tento článek, spousta přátelství, potu, krve, slz a emocí, které mi tento sport poskytl. Děkuji. Teď k samotnému závodu. Před závodem jsem si říkal, že bych mohl urvat bednu, ale důležitější pro mě byl proces, tedy výkon který podám a uvidí se jak na tom jsem před IM vrcholem. Fyzicky jsem se cítil dobře a vše nasvědčovalo tomu, že bych mohl podat kvalitní výkon, ale důležitější bylo psychické rozpoložení, kdy jsem cítil, že je vše se mnou a já se vším a tedy sky is the limit!!!“ Pavel Petrásek

Nejvíce bych chtěl poděkovat své přítelkyni za její pochopení a ústupky, které kvůli triatlonu musí dělat. Dále své rodině, blízkým a kamarádům, že mě berou takového jaký jsem. Všem kteří se mnou sdíleli tréninky a pomohli mě vyburcovat k lepšímu výkonu a v neposlední řadě mému týmu Etriatlon za skvělé zázemí a podmínky. Také sponzorům“

Ještě pořád ti máme věřit, že jsi “žádný plán” na letošního Czechman 2019 neměl a šel sis “jenom zatrénovat” na dlouhý triatlon v Curychu?

Ano je to opravdu tak, žádné cíle či ambice jsem neměl, pouze jsem chtěl předvést lepší výkon než loni a potvrdit si, že příprava jde správným směrem, byl to můj první letošní závod, takže jsem moc nevěděl, jak si to vše sedne a jak tělo bude závodní zátěž zvládat.

Pamatuji si přesně, co jsi řekl před pár lety, když jsi říkal, že s TT “končíš”. „Nechci už chodit domů jako mrtvola“. Co se změnilo, že jsi začal zase trénovat? Stará láska nerezaví?

S triatlonem jsem nikdy přestat nechtěl, pouze jsem chtěl změnit svůj život tak, aby byl více podobný běžné populaci (smích). Tedy ze 100 % zaměření na triatlon jsem odsunul triatlon až za přítelkyni a práci. Loni jsem tréninku zase tolik nedal a na závodech to bylo znát, ale já byl spokojený, protože triatlon už nebyl cíl, ale cesta.

Vždy jsem si říkal, že do 30 let bych rád slyšel hlášku ,,YOU ARE AN IRONMAN”. A když by se ještě zadařilo, tak se i podíval na místo, kde to celé vzniklo a to je Mistrovství světa v Ironmanu na Havaj. A jelikož mi na 30 už táhne a forma postupně klesá, tak nebylo na co čekat. Přítelkyně svolila a já se vydal na cestu, která bude v podobném rozsahu možná na dlouhou dobu poslední.

Podle tvých logů na Training Peaks se opravdu neflákáš. Jak se dá skloubit taková tréninková porce s normální prací? Vychází ti nějak vstříc?

Jsem rád, že také od někoho slyším že se neflákám, protože se ke mně donáší spíše zprávy typu, co tam chci s tou parodií na trénink dělat (smích). Ano, uznávám, nejsou to čísla, která jsem byl zvyklý odtrénoval v dřívějších dobách, ale je to hrana kterou jsem schopen při současném stylu života zvládnout a skloubit tak práci s rodinným životem. Bohužel máme jenom 100%, které ze sebe můžeme do něčeho vložit a v tomto případě musím volit obezřetně tak, aby ani jedna z důležitých misek nebyla prázdná na úkor té druhé. Myslím si, že v tomto stavu to není dlouhodobě udržitelné, ale když máte jasné časové hranice, tak se to se zatnutými zuby zvládnout dá (smích).

Kdo tě trénuje?

Mým jediným trénérem byl Tomáš Báča. Tomáš mi předal neuvěřitelné množství zkušeností, ke kterým jsem přidal své načerpané vědomosti nových trendů či přístupů + mám vystudovanou VŠ v oboru, takže jsem si posledních 2,5 roku sám sobě trenérem, ale spíše z důvodů těch že nevím jak bude vypadat zítřek a je těžké plnit přesně předepsaný plán a spíše by mě to stresovalo.

Mám kostru důležitých tréninků a tu se snažím dodržet, jinak musím dost improvizovat dle situace, času a energie. S Tomášem jsme ale pořád v kontaktu a jsme tým který už funguje více na bázi mentorské a kamarádské, ale vše zásadní ohledně závodů či tréninků spolu konzultujeme. Tomáš a jeho rodina jsou moje druhá triatlonová rodina (smích).

Jak sis letošního Czechmana 2019 užil?

Byl to pro mě jeden z nejlepších ročníků. Byla tam část rodiny, spousta známých a závod se mi po sportovní stránce povedl, takže převládá spokojenost. Jednu kaňku to celé ale mělo, že u toho nemohla být moje přítelkyně. Bohužel musela být pracovně v zahraničí.

Co říkáš na změnu zázemí závodu a běžecké tratě. Prospělo to podle tebe závodu?

Popravdě mi přijde, že dřívější stav (kdy bylo vše více pohromadě) byl lepší. Nyní jak je zázemí větší a je dál od hlavní cesty a spojovačky na běhu, kde je nejvíce lidí, tak ti potom chybí v závěrečném cílovém prostoru. Ale rozumím tomu, proč byli pořadatelé nuceni k tomuto kroku přistoupit. Závod rok od roku roste a prostory nejsou nafukovací, ale je krásné vidět jak Tomáš Petr se svým týmem tento závod každým rokem posouvají k závodu světového formátu.

Podle spousty lidí bylo to plavání nějaké delší. Měl jsi ten pocit taky?

Já naměřil 2016m, což značí, že opravdu o trochu delší bylo. To dokazují i plavecké časy, které jsou skrz startovním polem posunuté a celkově pomalejší.

Jaké bylo plavání? Koho ses chtěl držet a jaká byla taktika?

Před výstřelem jsme se s klukama smírně dohodnuli, že to zvládneme bez mely. Ta bohužel hned po výstřela nastala, ale opravdu jen taková chvilková a pak už jsem se snažil držet v nohou Jana Šnebergera, který mi ale po 800m trošku cukl, takže jsem byl nucen táhnout druhý balík na svých zádech. Z vody jsem ale vylézal v kontaktu na 7. místě, tedy mé nejlepší plavání aspoň co se týče umístění zde na Czechmanu.

Po plavání vedl opravdu o parník Petr Soukup. Věřil sis, že jsi silnější na kole/běhu?

Ano, Petr vylézal z vody na prvním místě a já na něj ztrácel 1:20 min, což bylo pozitivní a věděl jsem, že bych ho mohl docvaknout.

Petra Soukupa jsi dojel po 10 km a prý jste si chvíli “povídali” že budete spolupracovat. To nám prosím řekni, jak si můžete v rychlosti 40 km/h (na koze) ještě povídat (smích).

Žádné velké povídání to nebylo (smích). Už na první obrátce jsem na něj křikl, ať zvolní, že za to pak v rámci pravidel vezmeme společně. Poté co jsem ho za Dolany dojel pak proběhla rychlá komunikace ohledně zvyšování náskoku.

Měl jsi nohy a vzal jsi za to a Petrovi ujel…

Ano, jelo se mi dobře a když jsem se po 3km otočil a křikl na Petra, že takto nás doženou, viděl jsem, že mu to úplně nechutná. Rozhodl jsem se tedy dál jet svoje tempo a protože to šlo, tak i pomalu zvyšoval svůj náskok. Nakonec z toho bylo 5 minut.

Jak sis věřil na běhu? Jak se ti běželo?

Věřil jsem, že pokud si přivezu minimálně 4 minutový náskok, tak bych měl první místo udržet, protože běžet v průměrném tempu 4 min/km není takový problém a v tom počasí jaké panovalo jsem tušil, že nikdo hluboko pod 1:20 na pulmaratonu asi nepůjde. Ale popravdě jsem od sebe očekával lepší běžecké představení, které bylo možná ovlivněno průběhem závodu.

Petr Soukup a Lukáš Slatinský spolu na běhu dlouho spolupracovali… co se ti v té chvíli honilo v hlavě?

Byl jsem zvědavý v jakém tempu to kluci rozeběhnou. Já běžel prvních 10km za 38min a kluci si drželi skoro totožný rozestup, což bylo dobré znamení, že umírám pomaleji a kluci už jsou také unaveni, i když jsem popravdě očekával o trochu větší tlak. Přece jen já se vydal na solo jízdu a očekával, že kluci po jízdě pospolu a budou na ten běh více fresh. Nakonec jsem byl rád, že jsem nemusel šahat ještě hlouběji do zásob a s rezervou si udržel vítězství až do finishe.

V cíli jsi byl prý tak hotový, že jsi ani nemohl mluvit…vyčerpanost, únava, nebo kombinace všeho?

Vyčerpanost, chvilku mi trvalo než jsem se rozdýchal, abych dokázal souvisle odpovědět na dotazy od Vlado Barona(komentátor závodu) ale po tom, co jsem si s úlevou lehl na zem, mi tělo vypovědělo službu a jistou dobu jsem se z toho vypětí zotavoval na masážním stole.

Jak jsi spokojený se svým výkonem? Myslíš, že kdyby bylo lepší počasí, že jsi mohl opravdu jít pod 4h?

S předvedeným výkonem jsem spokojený maximálně, lepší průběh a konec závodu jsem si nemohl přát. Pokud by bylo plavání přesných 1900 m, kolo 90 km a běh nebyl v takovém teplu, tak si troufám tvrdit, že by to i klapnout mohlo.

Za čím vidíš úspěch, že je už několikátý rok tento závod několik měsíců před startem zcela vyprodaný a přesto se nepyšní nálepkou série Challenge, nebo IRONMAN?

Určitě za prací Tomáše Petra a týmu kolem něj, snaží se to každý rok posunout zase o level výš, což je myslím klíčový faktor. Důležité je krásné zázemí závodu s čistou vodou, rychlou cyklistikou a kontaktním během a i fakt, že je to vlastně otevírák sezony, kde se chtějí všichni poměřit, jak na tom na začátku sezony jsou. Je to monument českého dlouhého triatlonu, který má tradici!

Curych bude další zastávka v tvém závodním kalendáři?

Ano, bude to asi další zastávka, pokud bereme důležité závody. Možná do té doby stihnu jeden či dva sprint triatlony v okolí Hradce Králové, kam rád jezdím kvůli kamarádům a rodinné atmosféře, je to vždy kvalitní trénink.

O jakou pozici by ses tam rád popral?

Jedu tam bojovat o pozice, které budou zaručovat kvalifikaci na MS v IM na Hawaii. Rád bych byl i do 20. místa celkově. Bude to ale moje premiéra na IM distancích, tedy uvidíme, jak mi můj trénink na tuto vzdálenost bude stačit a jak mi vlastně tento formát zavodu bude sedět, doufám, že se s tím poperu se ctí a neudělám tam ostudu.

Kterých dosavadních úspěchů si ceníš nejvíce?

Mám na svém kontě několik titulů Vícemistra Republiky na polovičních distancích v olympijském triatlonu a dlouhém i krátkém duatlonu, ale nejvíce si cením nejlepšího času mezi čechy na premiérovém challenge prague, kde jsem celkově skončil 7. V profi kategorii, tam jsme o post české jedničky bojovali s Přemyslem Švarcem a na stejnou úroveň řadím i vítězství na Czechmanu. Jsou to dva největší závody v ČR a proto je pro mě pocta, že jsem na nich mohl uspět.

Co dělá Pavel Petrásek, když zrovna nesportuje? (kromě toho že víme že chodí rád po horách)

Popravdě moc volného času momentálně nemám, můj život je jeden velký kolotoč. Když nějaký je, tak se ho snažíme trávit s přítelkyní, která je také pracovně dost vytížená, takže jsme si občas dost vzácní. Jinak rád trávím čas s přáteli a rodinou a když mám chvilku pro sebe, tak si rád čtu nebo prostě vypnu hlavu a koukám na MMA.

Všímáš si okolo sebe, že je o triatlon obecně větší zájem? Z čeho myslíš, že to pramení?

Ano a jsem rád, že se triatlon se začíná rozšiřovat. Určitě je to jeho krásou a skloubením tří běžných pohybových činností, které jsou člověku přirozené. Důležitý fakt na tom hrají i média a všichni kdo o triatlonu píší. V neposlední řadě bych nechtěl zapomenout i na Petra Soukupa, který svou propagací a internetovou tvorbou zasáhl velkou masu lidí a rozšířil ho více do povědomí lidí. Ač se jeho tvorba a vystupování né vždy všem musí zamlouvat, tak tento status se mu musí nechat, on zde jako první rozjel marketing a propagandu triatlonu obecně. Za což mu patří dík.

Jakou nejlepší radu bys dal našim čtenářům?

Aby poslouchali své srdce a dělali co je baví, protože život je krátký na to, aby jsme dělali věci, které nás nebaví.

Proč by si třeba triatlon měli vyzkoušet?

Protože triatlon dělá hezká těla (velký smích). V triatlonové komunitě nepotkáte nezajímavého člověka, každý kdo se rozhodně dělat tento náročný sport, má za sebou zajímavou životní cestu, je to tedy inspirativní prostředí.

Pomohla ti závodní pauza nějak změnit názor na “odchod do důchodu”?

Já už v důchodu z profesionálního sportu jsem, sice jako výkonější hobík, ale stejně jako 95% triatlonové komunity, mám stejné povinnosti a starosti jako oni a na tom už se asi nic měnit nebude.

Máš teď prostor poděkovat sponzorům a lidem okolo sebe…

Nejvíce bych chtěl poděkovat své přítelkyni za její pochopení a ústupky, které kvůli triatlonu musí dělat. Dále své rodině, blízkým a kamarádům, že mě berou takového jaký jsem. Všem kteří se mnou sdíleli tréninky a pomohli mě vyburcovat k lepšímu výkonu a v neposlední řadě mému týmu Etriatlon za skvělé zázemí a podmínky. Také sponzorům Fitness club Freedom I Salming Running Česko I MOOLBIKE I FELT Bicycles CZ/SK I aero-coach.com I ICT Group I HUUB Design I ISM Seat Czech I Vak Stavby s.r.o. I MSIo s.r.o