Lucie Maršánová. Běžkyně do vrchu a Skyrunnerka

Lucie Maršánová je reprezentantka České republiky v běhu do vrchu a Skyrunningu. V běhu do vrchu reprezentuje od roku 2015, ve Skyrunningu je letos nováček. I přesto, že se soustředí na tyto závody v horách, stále dokáže zdárně konkurovat české elitě na dráze i silnici. Dráhové atletice se věnovala v předchozích letech. Jakmile ale poprvé okusila závody v horách, zalíbilo se jí to natolik, že se rozhodla zaměřit právě na ně. Když zrovna neběhá, věnuje se doktorskému studiu Biomedicínské techniky a bioinformatiky na FEKT VUT v Brně. Jejích úspěchů není zrovna málo…

• 5. místo Mistrovství Evropy ve Skyrunningu 2019
• 5. místo Mistrovství Evropy v běhu do vrchu 2018
• 8. místo Mistrovství Evropy v běhu do vrchu 2016
• 9. místo Mistrovství světa v běhu do vrchu 2017
• 14. místo Mistrovství Evropy v běhu do vrchu 2019
• Vicemistryně Evropy v běhu do vrchu 2018, týmy
• Vícemistryně světa v běhu do vrchu 2016, týmy
• Mistryně ČR v běhu na 3000m 2018
• Držitelka 8 medailí z MČR z let 2016-2018

Vždycky se u tebe v rodině sportovalo?

Ne, nejsme vůbec sportovní rodina. I já sama začala běhat až v 16ti letech. Byla jsem ale od malička strašně neposedné dítě, navíc jsem z vesnice, takže jsem byla pořád venku, ať už s kamarády, nebo při práci kolem domu s dědečkem. Když jsem začala chodit na gymnázium, měla jsem stále spoustu energie na vše možné kolem a bylo potřeba mne zkrotit, tak mamku napadlo, že bych mohla zkusit atletiku. A už jsem u běhání zůstala napořád. Takže jsem jí za ten nápad strašně moc vděčná.

Jakých dosavadních úspěchů si ceníš nejvíce na dráze/silnici?

Z úspěchů na dráze a silnici si nejvíce cením osobního rekordu na silničních 5 km z loňského jara (16:34). A potom osobních rekordů na 1500 m, který jsem zaběhla v roce 2016 (4:25) a na 3000m z roku 2017 z haly (9:24), což bylo první veliké zlepšení, kterého se mi podařilo dosáhnout v době, kdy už jsem byla (jako jsem stále) bez trenéra.

Jak to vypadá, tak jsi “atletickou kariéru” dala na hřebík a začala běhat hlavně v trailu (horách). Máme pravdu?

Jo a strašně mě to baví, užívám si to. Je to jiné, pro mne stále ještě hodně nové, takže je pořád co objevovat a zkoumat. Mám ráda nejenom to prostředí, ale i lidi kolem. Je mi zde vše tak nějak více bližší, přirozenější. Takže teď určitě vede trail a čím delší, tím mě to více baví (i když teda samozřejmě z hlediska tréninku nejsem na ty opravdu dlouhé závody ještě zcela dobře připravená, jelikož na ně trénuji necelý rok).

Neznamená to ale, že se občas na dráze nevyskytnu. Klub, Olymp Praha, za který teď běhám, se účastní extraligy, takže i zde jsem letos závodila. Ačkoliv zaběhnout na kvalitní úrovni cca 17 minutový závod v rámci přípravy na závod 4 hodinový, který mě čekal 14 dnů na to nebylo zrovna snadné, ale zvládla jsem to mnohem lépe, než jsem sama čekala.

Nejdříve jsi ale začala běhat do vrchu, viď?

Ano, začala jsem klasickými běhy do vrchu. To, jak jsem se k nim dostala, byla spíše taková náhoda. V roce 2015 byla kvalifikace na Mistrovství světa v Novém Městě na Moravě, za které jsem v té době závodila, takže vlastně skoro doma. V tréninku mi vždycky šly kopce, stačila jsem občas i klukům a tak jsem si řekla, že si ten závod zkusím, abych zjistila jestli mi fakt jdou, nebo je kluci prostě jen běhají pomalu. No a já doběhla třetí, čímž jsem se kvalifikovala na svoje první MS a rázem měla jasno, čemu se chci dál věnovat.

A co v trailu? Na jaké výkony jsi prozatím nejvíce pyšná?

Hodně pyšná jsem na výkon, který jsem podala na Mistrovství Evropy ve Skyrunningu (Skyrace 31 km, 2600 m převýšení nahoru dolu) letos v září, kde jsem doběhla pátá. Pak taky na 5. místo z loňského ME v běhu do vrchu a 9.místo z MS z roku 2017. Ale vlastně když se na to podívám z takového víc vnitřního úhlu pohledu, tak nejvíc si vážím 14. místa z letošního ME v běhu do vrchu. To proto, že poslední rok byl hodně těžký a tohle byl konečně důkaz toho, že se zase navracím na správnou cestu.

Kolik toho tak týdně naběháš a s jakým převýšením?

Já kilometry moc nepočítám. Spíš dobu zatížení. To i proto, že v poslední době zařazuji do tréninku i jiné sporty, než jen běh. Ale když mám tréninkové období, kdy jenom běhám, jako třeba zrovna teď při finální přípravě na MS v horském maratonu, které se koná v listopadu v Argentině, je to zhruba 140-170 km.

Samozřejmě plus spoustu hodin dalšího cvičení, posilovny a jógy, protože bez toho by se to zvládnout nedalo. Když závodím je to o dost méně, kolem 100km. Převýšení bohužel veliké není, protože trénuji převážně u nás doma kolem Rančířova, kde moc opravdových kopců nemám. Takže „na kopce trénuji“ hlavně v posilovně, případně na soustředění v horách.

Kolik dnů trávíš na horách samotných? Nebo ti ”úplně stačí” v okolí Žďárské vrchy?

No, právě, že hrozně málo, což mě mrzí. Když už v horách jsem, tak je to hlavně kolem závodů, nebo mezi nimi a to toho člověk moc nenatrénuje. Jenomže na to abych v zahraničí závodila, ale i absolvovala pořádná soustředění, mi zatím nezbývá čas, ani peníze. Na opravdovém soustředění v horách jsem byla letos dvakrát. Ale chci to do budoucna změnit, jelikož třeba technické (alpské) seběhy, které jsou mojí velkou slabinou a strašně moc v nich při závodech ztrácím, nikde jinde nenatrénuji.

Čas na pulmaraton máš pod 1:25 (loňský rok). A desítku (krosovou) pod 37 minut. Myslíš, že to ještě někam můžeš posunout?

Jo, to rozhodně jo. Tyhle časy nejsou závodní výkony. Nikdy jsem se na tyhle závody nepřipravovala. Běžela jsem je jen v rámci tréninku. Na ně čas možná teprve přijde. Kdy to bude, ale sama nevím.

Jak dlouho už jsi členkou Czech SkyRunning týmu?

Od letošního léta.

Tento rok se Vám docela dařilo. Pojď nám o tom říct něco více!

To je na hooodně dlouhé povídání. Ve zkratce bych to popsala asi tak, že jsou to výsledky dlouhé cesty, která začala před čtyřmi lety, když jsem nastoupila na doktorát a zároveň se rozhodla, že se budu trénovat sama. Ze začátku to šlo všechno tak nějak samo, ale později se začalo objevovat spoustu nejen zdravotních problémů, které jsem musela sama řešit a nebylo to snadné. 

Bylo to docela zamotané a to hlavně proto, že jsem skrz ty problémy tak nějak přestala umět vnímat své tělo a přírodu, z čehož jsem hodně těžila. V posledním roce se to ale už zase vrací tam, kam má. Také jsem začala spolupracovat s Centrem sportovní medicíny, v čele s panem doktorem Dostálem, kteří mi teď hodně pomáhají. Ještě mě ale čeká daleká cesta (a to je dobře) a věřím, že nyní už jsem (alespoň zase na chvíli) na té správné. Ale odbočky jsou potřeba, ty nás učí a posouvají dál (smích).

Jakému vybavení věříš a nedáš na něj dopustit?

Věřím oblečení a obutí od Mizuno. Když se mě někdo, klidně i začátečník, zeptá, jaké bych mu doporučila tréninkové boty, tak jednoznačně Mizuno Wave Rider (nejlépe ty ve verzi waveknit). 

Další věc, kterou jsem objevila teprve nedávno je optický pás na paži pro měření srdeční frekvence od Polaru. Do teď jsem se hodně rozmýšlela, zda si na trénink hrudní pás vezmu, jelikož to bylo za cenu toho, že jsem pak nemohla přirozeně dýchat. Strašně mě omezuje, mám asi prostě nějaký zvláštní tvar hrudníku (optika přímo na hodinkách mi na mém úzkém zápěstí absolutně nefunguje). Takže tenhle pásek na paži je něco, co můj trénink zase o dost obohatilo. 

No a pak mySasy. Je to dobrý pomocník, který Vám na základě analýzy srdečního rytmu (HRV) může pomoci zhodnotit, jak Vaše tělo odpovídá na trénink.

Pokud bychom si chtěli zaběhnout nějaké závody v kopcích, nebo si zkusit závody typu Skyrace, co bys nám doporučila?

Nachystat se po všech stránkách. Nezapomenout nejen na trénink, ale i stravu v každodenním životě, výživu a hydrataci při závodě, dostatečnou regeneraci před závodem a v neposlední řadě hlavu. Ta hraje na těchto závodech ještě větší roli, než na rovině. Dobře se připravit je v případě tohoto typu závodů obzvlášť důležité, protože bez toho, to příjemný zážitek pravděpodobně nebude. A taky samotný závod „nepřepalte“ a hlavně nepřeceňujte své schopnosti při sebězích, protože taková chyba Vás může stát hodně (bohužel vím, o čem mluvím).

Tvůj přítel je také výborný běžec. Stačí ti ještě vůbec? (smích)

No samozřejmě, že stačí ! Je to přece chlap a navíc ho trénuju já ! Ale musím na něj prásknout, že když máme třeba 4 hodinový běh v horách, tak tam mám občas navrch. Ale to se časem taky změní, dlouhých tréninků v nízkých intenzitách mám prostě zatím naběháno ještě mnohem více, než on.

Kde tě tento rok ještě můžeme na závodech potkat?

Letos už mám v plánů jenom Mistrovství světa v horském maratonu (42 km, 2200 m převýšení), které se koná 16.11. v Argentině. Jestli potom poběžím ještě nějaký závod v ČR, nevím. Záleží, jak to všechno v Argentině dopadne.

Jaké máš plány na příští rok? Na co se chceš zaměřit?

Zaměřit se chci na dlouhé závody v horách. Chtěla bych jich absolvovat o dost více než letos. Konkrétně asi některé patřící do serie Golden Trail Series – např. Zegama, Siere-Zinal, Maraton du Mont Blanc a pár závodů ze Skyseries – např. Limone Skyrace, či Livigno Skyrace. Dále bych se chtěla kvalifikovat a následně uspět na Mistrovství Evropy a světa v (krátkém) běhu do vrchu, Mistrovství světa ve Skyrunningu a hlavním cílem bude Mistrovství světa v horském maratonu (které se bude konat v ČR v Janských lázních). Pokud bude čas a energie zaběhnu si i pár kratších závodů ze světového poháru v běhu do vrchu. Zda ale nakonec absolvuji vše, bude také záviset na termínové listině.

Jak nejlépe relaxuješ?

Skvělým relaxem je pro mne aktivní pobyt-pohyb v horách. Třeba taková celodenní túra za krásného počasí po vrcholcích Alp. Úžasný relax je také posezení a povídání, třeba u kávy, s mojí maminkou. Ráda také trávím čas studiem nových informací, zejména tedy z vědeckých článků a prací a odborných knih, týkajících se tréninku, zdravého stravování a zdraví obecně nebo třeba četbou knížek týkající se Čínské medicíny. Mimo to také vlastním stránku FB stránku s názvem Vařím k běhu, kde prezentuji svoje recepty a další informace o stravování, což je pro mne zase jiným typem relaxu.

Co si myslíš, že je nejvíce opomíjená věc v přípravě (nejen) běžců?

Rozhodně výživa. Každý řeší kolik čeho odtrénuje, ale jestli se potom dostatečně, dobře a kvalitně nají, už ne. Přitom je to v podstatě polovina práce. Pokud absolvuji trénink, a pak se adekvátně nenajím, přijde většina snahy vniveč. Neproběhne správně adaptace ani následná regenerace. Tohle si ale stále málokdo uvědomuje. 

Je potřeba si uvědomit, že výkonnostní běžci nejsou „běžná populace“ a nemohou se tak tedy ani stravovat (no ono vlastně dnešní „běžná strava“ není vhodná pro nikoho, ale to už je jiná kapitola). Je mi smutno z toho, když vidím, kolik holek a kluků třeba jen v české atletice na tohle, jak se říká, „dojelo“. Ať už skrz opakovaná zranění, či různá onemocnění fyzického i psychického rázu, mající základ právě v nedostatku kvalitní stavy, nebo „jen“ skrz nedostatek energie k tomu, aby se dál rozvíjeli. Bohužel, pokud to trvá dlouho, může to zanechat následky na celý život. 

Je to ale o informovanosti, neustálém vzdělávání a třídění informací a jejich následném předávání dál, a na to se v této oblasti v ČR poněkud zapomíná. Třeba v Norsku, nebo v Americe jsou v tomhle o dost jinde, než my. Každopádně základem jsou dvě věci – kvalita a energetický dostatek. Tzn. jíst opravdové kvalitní a zdravé, pestré jídlo (tzn. uvařené z opravdových a kvalitních surovin) a vynechat průmyslově zpracované produkty – když se mě někdo ptá, co to znamená, tak nejjednodušší odpovědí je to, že je to všechno to, co má ve složení více než jednu položku. 

A taky toho kvalitního jídla jíst dostatečné množství (energie) k tomu, abyste opravdu pokryli Váš energetický výdej při tréninku a v běžném životě (to, že nehubnete neznamená, že jíte opravdu dost). Doplňky stravy (vitamíny atd.) a sportovní doplňky stravy, po kterých běžci obvykle sahají mnohem dříve, než se zabývají výše zmíněným, jsou svou důležitostí až za tím.

Máš nějakou skvělou radu od trenéra, kterou bys nám mohla říct také?

Myslíš radu ode mne? (smích). Poslouchejte svoje tělo a najděte rovnováhu se svojí myslí. Tak jde pak všechno lépe, ale je to samozřejmě práce na celý život. Ale pokud se budeme bavit o tréninku jako takovém trošku věcněji, tak základem je asi taková ta klasika – jestli chceš zrychlit, tak zpomal. Dříve jsem taky nevěřila, ale fakt to funguje. No a pokud Vás zajímá více, ozvěte se mi a můžeme to probrat, nabírám nové svěřence do týmu (smích).

Máš možnost teď komukoliv poděkovat…

Děkuji svojí rodině, díky které jsem taková, jaká jsem a mohu tedy dělat to, co dělám.