Luboš Bílek. Český trenér, který trénuje světové triatlety

Luboš Bílek pochází z Ústí nad Orlicí a již řadu let patří k našim nejlepším trenérům. Mezi jeho svěřence patřil ještě do minulého roku Sebastian Kienle, šampion z havajského Ironmana a dvojnásobný mistr světa na poloviční trati. V současné chvíli patří do jeho skupiny 27 hobíků a 9 profesionálů. Nejvíce nás samozřejmě těší úspěchy české hvězdy Tomáše Řenče, který by se po dlouhé době mohl kvalifikovat v PRO kategorii na Havaj. Nejen o trénování bude tento velký rozhovor.

Můžeš se Luboši prosím našim čtenářům sám představit?

To je docela na dlouho, myslím že už toho je docela dost známé. Narodil jsem se v Ústí nad Orlicí, kde jsem i vyrostl, chodil do školy. Vystudoval jsem v Plzni na Západočeské Univerzitě učitelství pro střední školy, tělesná výchova-biologie.

Po skonceni studia jsem dále pokračoval ve vzdělávání a šel jsem do Německa do Kölnu na Deutsche Sporthochschule (jedna z nejprestižnějších sportovních univerzit na světě). Začátky byly kvůli jazyku hodně složité, ale myslím, že velmi slušné základy jsem měl od naší učitelky německého jazyka z gymnázia, které jsem vděčný za to, že na nás byla tak přísná a celou gramatiku do nás víceméně vtloukla.

„Hlavně se mi nelíbí, když někdo chce během roku z 0 na celého Ironmana. To pro tělo není úplně to nejzdravější.“

Bohužel jsem po 4 semestrech neměl peníze, abych dále platil studium, tak jsem měl víceméně už zabalené svoje věci, že se vrátím zpět do Čech. Úplnou náhodou našel můj bývalý spolubydlící výběrové řízení na trenéra juniorského výběru spolkové země Baden-Württemberg. Aniž bych splňoval jediný požadavek, jsem se do výběrového řízení přihlásil a místo jsem i dostal.

Jak dlouhá a “trnitá” cesta vede k tomu stát se tak úspěšným trenérem?

Jak už jsem nahoře naznačil, na začátku mi přálo hodně štěstí, ale na druhou stranu si říkám, kdo se bojí, nesmí do lesa. Kdybych nešel studovat do Kölnu a kdybych nešel do toho výběrového řízení v Baden-Württemberg, určitě bych nebyl tam, kde jsem teď.

Po 6 letech u juniorského výběru bylo nutné udělat další rozhodnutí a to jestli tak budu pokračovat dále, nebo se budu soustředit na dospělé profi sportovce (už v té době u mě byl Sebastian Kienle, Andi Böcherer, Svenja Bazlen a Ricarda Lisk). V roce 2011 padlo rozhodnutí, věnovat se profi sportovcům mnohem více. A hned 2012 Sebastian Kienle vyhrál MS v 70.3. v Las Vegas, tak to mé rozhodnutí asi nebylo špatně.

Napadá tě co bys vlastně teď dělal, kdybys netrénoval?

To si jsem docela jistý, určitě bych učil. Buď v Plzni na Západočeské Univerzitě nebo v Ústí nad Orlicí na Gymnáziu.

Trénuješ jenom triatlety?

Dá se říci, že ano. Mám ještě duatleta (top ten na MS Duathlonu v Zofingenu) a občas mám nějakého hobby běžce, co se chce připravit na maratón.

Co všechno to obnáší? Kolik trávíš času například studiem nových postupů, metod, článků, nebo vědeckých poznatků?

Má práce obnáší samozřejmě trénování sportovců. Ať už osobně, tak i psaním tréninkových plánů po internetu. Dále pořádám soustředění, jezdím po závodech. Hodně času zabírá komunikace s mými sportovci, ať už telefonicky nebo po mailu, Facebooku, Whatsuppu. Dále vyhodnocení, co sportovci odtrénovali. “špehováním” co dělá konkurence, samozřejmě studiem, hlavně co se týká sportovní medicíny (co se děje v těle) a výživy na dlouhém triatlonu zároveň s mentální silou – to je rozhodující.

Můžeš nám představit ty největší hvězdy které jsou u tebe v PRO kategorii?

Momentálně to jsou:

• Andi Böcherer (1. místo Ironman Italy 2018, 5. místo Ironman Havaj 2016, 2X 2. místo na ME v Ironmanu ve Frankfurtu vždy druhý za Sebastianem Kienle, kterého jsem v té době trénoval, měl 2016 a 2017 první a druhé místo na ME).
• Maurice Clavel (3. na Challenge Roth a 3. na Ironmanu Jižní Afrika, 19. místo Ironman Havaj 2018).
• Pieter Heemeryck (2017 vyhrál první ročník Challenge Prague, vloni byl 3, letos 2., a nejlepší výsledky 5. místo MS v 70.3. Jihoafrická Republika 2018 a 2. místo Challenge Šamorín 2019).
• Rudi Wild (2.místo Ironman Hamburg 2018), měl jsem i Ronnieho Schildknechta (1.místo Ironman Zürich 2017 a 15. místo Ironman Havaj).
• Dále to jsou Tomáš Řenč, Ondřej Kubo, Helena Kotopulu a asi bude i pár překvapení v další sezóně. Celkem moji sportovci mají 130 umístění v top 3 na závodech na závodech série Ironman nebo Challenge.

A samozřejmě i ty v hobby?

Asi moji 2 nejlepší hobby sportovci jsou Olivier Godard (vyhrál agegroup na Ironman Jižní Afrika), Stephan Vakhmin (vyhrál agegroup na 70.3 Turecko). Letos jsem měl 5 hobby sportovců na Havaji.

Bereš si do týmu “kohokoliv”? Nebo co je pro tebe hlavní kritérium aby se k tobě dalo dostat?

Dá se říci, že bych bral každého, pokud zrovna nejsem “vyprodaný”. Mám radost když někomu vyjde kvalifikace na Havaj, stejně jako když někdo dokončí svého prvního Ironmana nebo uběhne svůj první 10 km závod.

Podle tvých slov se u tebe dá trénovat už za sedm tisíc… To je pořád pro průměrný český plat docela velká částka. Co je v této ceně obsažené?

Vím že to je na české poměry hodně, ale už přes 15 let žiji v zahraničí, tak musím mít takové ceny, abych s tím v zahraničí mohl žít. Veškeré informace, co je v ceně tréninkových plánu se dá najít na mých stránkách.

Stavíš tréninky vždy ze tří disciplín, aby se tělo pořád navykalo na přechody? Nebo pokud je někdo opravdu dobrý plavec může trénovat plavání jen 1X týdně?

Ano, vždy se trénují všechny disciplíny. A snažím se to trénovat docela vyrovnaně, ale vše je velmi individuální. Potřebuje to čas, než se sportovec a trenér poznají.

Tvůj poslední rozhovor pro brněnský deník způsobil opravdu „velké pozdvižení“… Rozdělil jsi sportovce na dva tábory kdy jeden tvrdil že nikoho nepotřebují a dokážou zajet výborné výsledky i bez trenéra a ti druzí tvrdili (jako ty) přesně opak. Četl sis tyhle reakce?

Ano, četl. Chápu reakce obou stran. Ale hodně se mi zdá, že spousta lidí pořádně nepochopila, co jsem tím chtěl říci. Nesnažil jsem se vnutit každému sportovci trenéra, ať už za 3000 nebo za 7000 Kč.

Ale říkal jsem, že podle mého názoru je rozumnější, než si koupit kolo za 200 000 Kč, je lepší si zaplatit trenéra a kolo třeba jen za 70 000 korun. A všichni lidí, co si můžou koupit kolo za 200 000, si i toho trenéra podle mě můžou i dovolit. Samozřejmě, když má někdo kolo za 30 000, rodinu, splácí hypotéku, tak už mu na trenéra peníze logicky asi nezbydou.

V jednom z posledních rozhovorů ses také vyjádřil, že je důležité se s každým svěřence minimálně třikrát týdně vidět… A my jsme měli pocit, že den má pro každého z nás pouze 24h! (smích)

Pokud to je možné, je velmi důležité aby se trenér a sportovci vídali. Proto jsem i několika lidem co u mě chtěli trénovat rozmluvil, aby ke mně vůbec šli. Neměli by u sebe trenéra, který by je pravidelně viděl a já bych se s nimi mohl vidět třeba jen jednou do roka. Tak jsem jim říkal, ať raději zůstanou tam kde jsou.

Pak jsou ale i sportovci, kteří chtějí mít jen plán, přesně určené, co mají trénovat, ten plán splní a na trenéra nemají čas. Mají náročné zaměstnání, rodinu a tak „nikdy“ nedokážou dopředu říci, kdy můžou trénovat. Když mají přes poledne 1h volno, tak jdou třeba běhat, a když to volno přes den nemají, tak odběhají večer a pak by bylo složité se s trenérem domluvit. Pro hodně lidí to je jen s plánem jednodušší.

Dost ses také ohradil, že se ti nelíbí, že každý “druhý” chce jet za “rok na Havaj”. K čemu to vlastně “těm lidem je”?

Hlavně se mi nelíbí, když někdo chce během roku z 0 na celého Ironmana. To pro tělo není úplně to nejzdravější. A pak spousta lidí chce na Havaj za každou cenu, někteří obětují práci i rodinu, aby mohli hodně trénovat a jeli na Havaj. To z mého pohledu za to nestojí, myslím, že rodina je pořád to nejdůležitější. A po světě je spousta jiných hezkých závodu!

Když vidíme obrázky z Havaje kde jezdí vláčky po stovkách lidí za sebou (a drafting je samozřejmě zakázány). Co si o tom všem vlastně myslet?

Nevím, jestli se mám o tom více rozepisovat. Myslím, že toto stačí : HRŮZA. Ale nechci jen tak kritizovat, protože bohužel nemám lepší řešení.

Jak jsi vlastně spokojený s výkony svých svěřenců na Havaji a jak vlastně dopadli?

Profíci bohužel nic moc. Maurice Clavel vyplaval z vody v prvním balíku, což bylo super pro jeho motivaci. Tím se ale nechal unést, dokonce 30 min jel na kole na prvním místě, na což pak dost doplatil a od 120 km na kole až do cíle hodně trpěl.

Andi Böcherer po velkých potížích v posledních 4 týdnech přípravy na Havaj (návštěva zubaře, vytáhnutí nervu, vytrhnutí zubu) kvůli křečím na kole odstoupil.

A zase na druhou stranu všech mých 5 hobby sportovců závod dokončilo. A nejlepší z nich skončil na 3 místě v kategorii 40-44. A dokonce měl i 2 nejlepší maraton mezi všemi hobíky za 2:55. Což je na Havaj skvělý čas.

Jak se ti líbil výkon Petra Soukupa a celý jeho self branding před, při i po závodě?

S Petrem jsme vloni v Koně strávili docela dost času a vždy to je úplně super. Myslím, že 99 % profíků by se od Petra mohlo učit, co se týká marketingu.

Kdybys mohl zmínit podle tebe nejlepší český výkon… Koho by byl a proč?

Tak tady samozřejmě musím zmínit výkon mého svěřence 7:54 Tomáše Řenče z Kalmaru. Ale velmi respektuji a obdivuji Filipa Ospalého, který dokázal vyhrát několik světových poháru a držel se ve světové špičce spoustu let. A ke všemu byl vždy svým vystupováním vzor pro mládež. A nesmí se samozřejmě zapomenout ana na Honzu Řehula se vým 3. místem na OH v Sydney.