Jak letos Kristi zahájila letní sezónu?
Stejně jako každý rok, i letos jsem se vydala na mistrovský kros do Finska. Proč jsem neběžela ten v Česku a jezdím na finské mistrovství? Český kros je brzy po halové sezoně a vždy před odjezdem na soustředění, takže ho vynecháváme. Soustředíme se na letní sezonu a finský kros se nabízí jako dobré zahájení. Navíc od finského oddílu, Lahden Ahkera, mám povinně volitelné závody a jedním z nich je již zmiňovaný kros.
Začít už jsem měla 4. 5. krosem ve Žďáře na Sázavou, ale postihla mě nemoc zvaná rýma, která přešla v nepřeslechnutelný a okem viditelný kašel. Musela jsem tedy tři dny vynechat a pak jen klusat. Člověk by si řekl, že tím se moc neztratí, ale hlava jedné paličaté holky to vidí jinak. Proto jsem odlítala do Finska s pocitem nejistoty.
Startovní listina čítala 60 závodnic, kde byla hlavní favoritkou Sandra Ericksson, účastnice OH v Londýně, MS v Moskvě a takhle bych mohla pokračovat, dále tu byla Krista Lähteenmäki, biatlonistka a Anne-Mari Sandell, medailistka z mistrovství světa v krosu své doby. I mé jméno bylo zmíněno mezi favoritkami.
Konečně start. Jelikož mým cílem byla medaile a zlepšení osobáku na 6km v terénu, rozhodla jsem se držet Sandry. Asi po 100m jsme se odtrhly od zbytku skupiny. Že jsme to přepálily, mi došlo po prvním kilometru, který byl zhruba za 3:07, a to už v něm bylo par kopců. Sandra se začala vzdalovat a po prvním kole (2km) jsem ztrácela 7s. V druhém kole přišla těžká krize v podobě křeči do břicha, takže jsem se krásně vytrápila do třetího kola, kde mě dohnala Sandell. Dokud mě nedoběhla, tak se mě zmocňovaly myšlenky, jak by se mi ulevilo od těch křečí, kdybych to zabalila. Já, ani mé druhé já nemělo sílu. Navíc všichni okolo fandili Sandell. Pak mě ale napadlo, přece to teď nevzdám po 5km trápení. A kde se vzala tu se vzala síla a já kopla do vrtule. Doběhla jsem nakonec v čase 20:29, půl minuty za Sandrou a 9s před Sandell.
Úleva. To bylo to jediné, co mě napadlo v cíli. Nebyl to můj den ani trochu. A to nebylo vše. Ještě jsem si hezky poseděla dvě hodiny na dopingu.
Ale dost naříkaní. Kros byl po organizační stránce velice promakaný a přišlo i dost diváků, což potěší každého závodníka.
Ne vše jde prostě vždy podle našich očekávání, hlavně nám to nesmí vzít chuť pokračovat. Další plány jsou jasné: uzdravit se a dohnat trénink. V sobotu mě čekají další závody, 1.kolo extraligy, kde poběžím 800m i 1500m v rámci tréninku. Pak to začne. Přes týden zkoušky, o víkendu závody. Bude to těžké, zábavné, smutné, šílené, nekonečné, krásné, bolestivé. A nebude to nuda 🙂
