S letos nejlepším paraironmanem planety Honzou Tománkem jsme si povídali o jeho uplynulé veleúspěšné sezoně. Startoval na ironmanech v Německu, Velké Británii, Švédsku, Walesu, Lucembursku i Novém Zélandu. Především se ale stal mistrem světa na legendárním IRONMAN World Championship Kona – Hawaii!
MS v ironmanu Hawaii
Honzo, v předchozích měsících jsi v rychlém sledu absolvoval dvě velká triatlonová mistrovství světa – koncem října IRONMAN World Championship Kona – Hawaii a teď v prosinci října IRONMAN 70.3 World Championship Taupo – New Zeland. Stal ses mistrem světa na legendárním IRONMAN Kona-Hawaii (3.8 km plavání, 180 km cyklistika, 42.2 km běh) v kategorii hendikepovaných. Splnil sis tím sen?
Jednoznačně! Nejprve mě sice napadlo, že vhodnější by bylo říct, že jsem splnil cíl, protože Hawai nebyla z počátku mé triatlonové kariéry sen a hlavní motivace, jako pro mnohé sportovce. A vlastně jsem nikdy nevnímal tu nedotknutelnost a auru tohoto závodu, ale postupem času, to prostě přišlo. O Konu jsem několik let usiloval, ale covidová období a změna konceptu světového šampionátu mou účast o několik let posunuly. Během té doby, se pro mě závod stal skutečným snem a můj nynější úspěch jen korunoval několikaleté čekaní!
Kolikátý tvůj ironman to byl?
Před kultovním IRONMAN World Championship Kona – Hawaii jsem dokončil 52 polovičních ironmanů a 10 celých. Zažil jsem toho mnoho a věřil jsem, že jsem na závod po všech stránkách připravený, ale realita byla podstatně tvrdší a teprve na Hawai jsem pochopil, v čem je tento závod výjimečný!
V čem? Jak bys srovnal atmosféru Hawaii s jinými závody?
Atmosféra byla z mého pohledu trošku zvláštní a pod pozlátkem závodu a splněných snů mi možná trošku chyběla upřímnost a lehkost. Nemohu sice srovnávat s dřívějšími ročníky, ale vnímal jsem spíše všeobecnou nervozitu a tlak. Je to pochopitelně dáno i ambicemi nás sportovců, kdy chceme uspět. A přeci jen na Hawaii jsou ti nejlepší z nejlepších, takže se to dá asi pochopit. Také ne všichni místní závod vítají s otevřenou náručí a rozhodně touto akci nežijí, závodníci jim jsou spíše na obtíž. Během doby okolo závodu se vše dramaticky zdraží, sehnat ubytování je složité a nákladné, což ještě více zvyšuje všeobecný tlak a nervozitu. Samozřejmě je několik ikonických pointů, které vás vezmou za srdce, obrátka v Hawi, Palani Hill a cílová rovinka na Ali Drive, patří k nejlepšímu, co jsem zažil!
IM na Hawaii je znám svým horkem a vlhkem. Víme, že tvůj hendikep mimo jiné oslabuje velkou část tvých potních žláz. Jak to přesně máš a působilo ti toto klima nějaké potíže?
Klima na ostrově pro mě představovalo extrémní problém! Během všech závodů, co jsem kdy absolvoval a co jsem závodil na různých místech na zemi včetně několika pouští, byla Hawaii opravdu nejextrémnější! Už samotné plavání ve 28stupňové vodě nebylo komfortní a musel jsem dávat pozor, abych se už tam neuvařil. Na cyklistice jsem musel poctivě chladit, na každé občerstvovačce led, vodu, polévat se a snažit se udržet tělo v provozu schopném stavu. Celý závod byl balancováním na hraně udržitelného výkonu a kolapsu. Ve vlhkem horku se neodpařuje pot, tělo se efektivně neochlazuje a doslova se vaří ve vlastní šťávě! Můj handicap také termoregulaci částečně ovlivňuje, takže to byla ve všech ohledech tvrdá zkouška!
Co plavání? Uplaval ti tam o několik minut minimálně jeden ze soupeřů.
Mexičan plaval skvěle a včas jsem si vyhodnotil, že ho radši nechám plavat, abych se neuvařil. Ve vodě závod nevyhrajete a já věřil, že můj čas ještě přijde, nicméně můj původní plán takový rozhodně nebyl! Předpokládal jsem, že poplaveme spolu, ale situace se změnila, což nebyl ideální začátek.
Následovalo kolo. Tam jsi zajel ze všech nejlépe a vybudoval sis náskok. Tam šlo, předpokládáme, vše podle plánu?
Ano i ne! Vedro bylo brutální a můj výkon nebyl takový, jaký bych chtěl. Přesto jsem se ještě před polovinou trati dostal do čela, ale jak jsem již zmínil, balancoval jsem na hraně mezi udržitelným výkonem a kolapsem. Všechny chyby, které jsem v dřívějších závodech udělal, byly velkou školou a v Koně jsem dokázal všechny zkušenosti zúročit a nechybovat. Náskok, který jsem si vybudoval byl klíčový, ale stejně tak důležité bylo udržení racionality a klidného uvažování, protože kdybych se nechal strhnout děním v závodě a moc tlačil na pilu, asi bych se uvařil a zkolaboval.
Na běhu tě ovšem začali soupeři stahovat a Američan Fowler se nebezpečně přibližoval. Věděl jsi o něm? Měl jsi strach, že by tě mohl někdo dojet? Jak se v takové situaci jelo?
Upřímně? Celý den se mi jelo špatně a bojoval jsem doslova od startu po cílovou pásku. Když jsem dokončil cyklistiku s téměř 20minutovým náskokem, zeptal jsem se sám sebe, bude to stačit? Jindy bych asi nepochyboval, ale opravdu jsem byl na hraně kolapsu a bylo mi špatně. Věděl jsem, že Fowler je skvělým běžcem, a navíc měl daleko více zkušeností s tímto závodem, je dvojnásobným světovým šampionem, což mi samozřejmě moc nepřidalo! Zhruba na 5 kilometru je obrátka na Ali Drive, kde jsem měl šanci si náskok spočítat. A ten se zmenšil, nehledě na fakt, že vypadal opravdu skvěle! Ano, bál jsem se, že závod ztrácím a o to víc si cením toho, že jsem udržel racionální uvažovaní a dokázal jsem ten tlak ustát, byl šílený!
V které části běhu jsi začal opravdu věřit ve vítězství?
Při prvním výjezdu na ikonický Palani Hill na 10. kilometru, kdy přišel silný liják, jsem si myslel, že závod ztrácím. Následovalo nekonečných 30 kilometrů než jsem se na vrcholu Palani Hill ocitl znovu, tentokrát z druhé strany, do cíle zbývaly 2 kilometry, a to už jsem věřil, že zvítězím! Možná jsem se usmál, ale věděl jsem, že závod ještě nekončí. Poslední 2 kilometry byly převážně klesavé, nebo po rovině, ale musel jsem udržet maximální koncentraci, protože chyba a případný pád by znamenaly konec jednoho velkého snu! Ani v cílové rovince jsem neslavil, zastavil jsem až na cílové rampě a teprve tehdy mě ovládly emoce a radost!
Co po závodě říkáš na svůj čas 12:15:11? Jaký je v porovnání s tvým očekáváním?
Mé očekávání bylo vítězství! Tentokrát jsem opravdu nekalkuloval s žádným časem a koncentroval se na vývoj závodu a svůj cíl. Podmínky byly pro mé tělo extrémní a nemohl jsem se nechat rozhodit, dokonce jsem na závod vypnul wattmetr, odložil měřič tepu a jen vnímal své tělo a pocity.
Jsi nejspíš první Čech, který v Koně stál na nejvyšším stupínku. Je toto vítězství tvým životním výsledkem?
Jednoznačně! Najednou čtyři tituly světového šampiona v polovičním ironmanu neznamenají nic. Nechci aby to vypadalo nepokorně, protože to co prožívám během závodů uvnitř je nepřenositelné, ale Hawaii vnímá široká veřejnost a mnohé dřívější úspěchy lidé nedokázali ocenit, tak jako teď!
Co říkáš na výkon Langeho, který v kategorii mužů překonal rekord a zdolal závod za neskutečných 7:35?
Neskutečné! Před pár lety to vypadalo, že skončí s nekončícími zdravotními problémy a teď je zpět! Myslím si, že dokázal skvěle číst závod a mimo jiné rozhodly i jeho zkušenosti, na běhu byl nepřekonatelný!
MS v Ironman 70.3 v Taupō
Ten tvůj zmíněný druhý závod – půlironman – se konal na Novém Zélandu uprostřed severního ostrova. Už jsi mnohonásobným mistrem světa polovičním ironmanovi. Bylo tohle mistrovství světa v něčem jiné?
Nemyslím si, že by bylo v něčem zcela odlišné. Závod na Novém Zélandě pro mě představoval nejdelší cestu, kterou jsem kdy na sportovní akci absolvoval a pak samozřejmě jsem byl ohromen rozmanitostí novozélandské krajiny. Ale čistě ze sportovního pohledu to byl závod, jako každý jiný.
Plavalo se v kaldeře zatím posledního megavulkánu, který stihl Zemi (zmínili jsme v článku). Je tam na přírodě tato událost z před 26500 lety nějak vidět?
Sopečná činnost je na Novém Zélandě běžnou součástí a de facto všude vyvěrá nějaký horký pramínek, nebo se alespoň čoudí z malých, či větších vulkánů. Plavání bylo nádherné s křišťálově čistou vodou, což platí pro absolutní většinu tamních jezer.
Tentokrát sis dojel pro titul vicemistra světa. Loňské vítězství jsi ale neobhájil i díky tomu, že tvůj vítězný soupeř měl nižši hendikep. Jsi i tak se závodem spokojen?
Plán byl samozřejmě trošku jiný, ale v cíli jsem se musel pokorně sklonit před výkonem soupeře. Je pravda, že Australan měl výrazně nižší handicap, ale přesto jsem věřil, že ho porazím. Ve vodě jsem ztratil, což jsem předpokládal, ale v cyklistice jsem nebyl tak rychlý, jak jsem myslel, že budu. Přesto jsem spokojený, protože jsem udělal co bylo v mých silách a titul vicemistra světa považuji za skvělý úspěch a zároveň skvělou tečku za sezónou 2024.
Jak ses na tyto dva závody vlastně kvalifikoval? Víme, že počet slotů bývá ve vaší kategorii velmi omezený.
Po vítězství na loňském šampionátu v polovičním ironmanu v Lahti jsem měl na Zéland slot jako úřadující světový šampion automaticky. Na Hawaii jsem se musel kvalifikovat v průběhu roku, když jsem suverénně zvítězil na IRONMAN 70.3 Luxembourg.
Na Zélandu jsi i kvůli aklimatizaci strávil asi měsíc. Dělá ti cestování napříč časovými pásmy nějaké potíže?
Neřekl bych, že mi dělá vyloženě potíže, ale tak výrazná změna biorytmu není nikdy přirozená a tělu zkrátka chvíli trvá, než se plně přizpůsobí. Na spektrální analýze tepů a vývoji tepové frekvence vidím, že tělo se změnou mírně bojuje, ale zpravidla to netrvá déle než týden a naštěstí mě to výrazně nelimituje v tréninku, ale musím být opatrný s dávkováním zátěže. Na Zélandu jsem byl více než 14 dní před startem, ale bylo to také z toho důvodu, že po návratu z Hawaie nebylo již možné se v ČR kvalitně připravovat a odletět dříve bylo nejlepší řešení také s ohledem na přípravu na závod.
Na závody po celém světě cestuješ několikrát ročně. Máš nějaké tipy co pomáhá proti jetlagu?
Z mého pohledu je klíčové plánování cesty a návaznosti letů. Například při cestě na Nový Zéland jsem se snažil abych vyloženě nerozboural své biorytmy a má cesta probíhala tak, že jsem postupně prodlužoval čas bdělosti. Jeden den jsem odjel do Vídně na letiště a ještě před odletem jsem měl nocleh v hotelu tak, abych šel spát ve stejný čas, jako jsem zvyklý. Další den odlet a 10hodinový let do Pekingu, který jsem byl celý vzhůru. Navzdory tomu, že do Číny jsem přiletěl v ranních hodinách, tak během 20hodinového stop-overu, jsem jel hned na hotel a šel jsem spát. Následoval let do Aucklandu, kam jsem dorazil navečer tamního času a spát jsem šel již podle nového času v obvyklou denní dobu. Abych neměl problém s usínáním, tak již dlouhodobě používám ve večerních hodinách červené brýle, které eliminují působení modrého světla, čímž se daleko rychleji přizpůsobím novým podmínkám a zefektivním regeneraci.
Co mimo závodu jsi tam všechno ještě stihl?
Zázemí po celou dobu pobytu jsem měl ve městě Rotorua, zhruba 80 km od Taupo, kde se konal světový šampionát. V okolí tohoto města bylo defacto na každém kilometru něco k vidění a zpravidla cestou na trénink, nebo z tréninku jsem vždy stihl něco nového vidět, navštívit a nebo s jen kochat nádhernou a různorodou krajinou. Navštívil jsme několik národních parků, v rámci tréninku jsem plaval v několika nádherných jezerech a při cyklistickém tréninku na mě působily dechberoucí scenérie. Troufnu si tvrdit, že jsem viděl vše, co oblast v okolí Rotorua a Taupo nabízí, ale přesto mě to na Zélandu oslovilo tak moc, že se sem chci vrátit. Trošku si pohrávám s myšlenkou na účast na IRONMAN New Zeland, který je po kultovní Hawaii druhým nejstarším ironmanem na světě, uvidíme!“
Projekty
Mimo závodění jsi v poslední době rozjel několik zajímavých projektů. Například finišuješ přestavbu vozu Fiat Ducato na obytnou dodávku pro aktivní lidi s hendikepem. Pro koho přesně mimo tebe takové auto bude?
Tento projekt vznikl z mého dlouhodobého snu pořídit si obytné auto. Jenže na evropském trhu defacto takové vozy pro lidi na vozíku nejsou a když jsou, tak nemají úložný prostor, což je pro vrcholového sportovce, nebo aktivního člověka problém. Pilotní vůz je splněním mého snu a měl by mi vytvořit především dokonalé zázemí během mých sportovních aktivit. Současně jsem se snažil v návrhu vozu reflektovat své know-how a znalost problematiky handicapu a mým cílem je vytvořit vůz, který bude vyhovovat většině aktivních lidí na vozíku. Jedním typem vozu se samozřejmě nejde zavděčit všem a obsáhnout celou škálu typologie handicapů, a proto jsem se rozhodl zacílit tam, čemu rozumím a s čím mám zkušenost.
Taková dodávka na trhu opravdu není?
Opravdu není! Na evropském i světovém trhu nalezneme několik značek, několik produktů, ale žádní z nich nepočítají s aktivním uživatelem, který je schopen cestovat sám, nebo cestuje se sportovním vybavením. Viděl jsem již několik zdařilých vozů, ale nebylo možné v nich přepravit handbike, lyže, další vozík a podobně. Většinou to byly snahy zavděčit se všem, podobně jako kdybyste chtěl udělat univerzální barvu, která se bude líbit všem, a to není možné! Nemám ambici dělat auto pro všechny, ale věřím, že v cílové skupině, kterou jsem vybral, auto obstojí!
Jak daleko celý projekt už trvá a kdy spatří světlo světa první prototyp?
Více než rok a půl jsem čekal na dodání dodávky dealere. Nyní již několik měsíců pracujeme na vestavbě a postupně jdeme do finále. Věřím, že je reálné vůz během ledna, února dokončit a začít testovat. Rád bych s nim vyrazil na jarní přípravný kemp do Chorvatska, tak uvidíme, držte mi palce!
