Cyklisti mají svou Tour de France, triatlonisti Ironman na Havaji a expediční závody mají EcoChallenge. Vrchol naší sezony je za dveřmi.
EcoChallenge včera a dnes.
Koncem 90. let patřil EcoChallenge k nejslavnějším závodům na světě. Dříve narození mi vyprávěli, jak nevěřícně sledovali EcoChallenge na Discovery či Eurosportu a se zatajeným dechem se tali „co to sakra je?“. Desítky elitních sportovců, závodili na brutální trati v úchvatné krajině. To vše natáčel až dvousetčlenný štáb s několika vrtulníky pod vedením Marka Burnetta. Vzniklo tak deset sérií celkově o čtyřiceti epizodách a pořad byl oceněn cenou Emmy. To se psal rok 2001. Trvalo to dlouhých 18 let, ale dočkali jsme se.
EcoChallenge je zpět, opět na Fidži a produkce se opět chopil Mark Burnett. 5členné týmy se budou až 12 dní prát s nástrahami džungle, korálových útesů a okolního oceánu. A my budeme jedním z nich. Podařilo se nám projít výběrem a v úterý 10. září se jako jeden z 60 týmů postavíme na start této brutality.
Upeč třeba chleba, postav třeba loď.
Nechtěli jsme ponechat nic náhodě a tak se rozhodli co nejlépe simulovat prostředí jaké nás Fidži čeká. O horko nebyla nouze, najít džungli taky nebyl problém. Když jsme se chtěli vydat mimo civilizaci mezi kanibaly, tak jsme se nevydali ani do Krna nebo Bruntále, ale na Mars (rozuměj na Vysočinu)! Krom klasického treku a jízdy na kole nás tentokrát čekají paddleboardy, potápění, rafting, a především pádlování a plachtění na domorodých outrigger kánoích camakau. Neponechali jsme nic náhodě a tak jsme tu kánoi prostě postavili. Císyho sousedi to viděli, obětovali stádo ovcí a každý večer se modlí a prosí bohy, ať s tou potopou ještě chvíli počkají.
Co jsme zjistili?
- Na kánoích není zrovna moc místa a převrácení plachty a současné otočení posádky vyžaduje sehranost
- Pro stavbu lodě bude nejlepší využít otroky
- Příliv a odliv na vodní nádrži Seč nám nečiní problémy
- I korálům jsme se úspěšně vyhnuli a kánoe zůstala neporušená
- Labutě nemají šanci – nafukovací, šlapací ani opeřené
- Stopařky neberem
Nejen stavbou kánoe je člověk živ. Vyzkoušeli jsme si i trochu toho slaňování a žumarů a především jsme něco poběhali. A byl to takový klasický adventure trénink. Z dvaceti kiláků bylo třicet, šupli tam pár vzdušnějších úseků po skalkách a na závěr plavali přes přehradu. Business as usual.
Kdo je tu nejstarší, kdo je tu nejstarší…
Při našem posledním expedičním závodě v džungli (v Brazílii) byla nejstarším účastníkem závodu mapa. To tady nehrozí.. aspoň doufám! I tak orientace v džungli bude zásadní – shodli jsme se, že cesta k úspěchu vede přes udržení pozornost a neustálé soustředění na mapu. Jiná cesta není. Orienťáci na to mají poučku hlava-mapa, my s tím budeme muset vystačit 12 dní. Ano, to jsou dva pracovní týdny spojené víkendem. Všichni máme už dost expedičních závodů za sebou, přesto je to skoro dvakrát déle než můj náš doposud nejdelší závod.
Zelená je tráva… a vlastně vše.
Především však budeme muset v džungli přežít. Nejde jen o to si proklestit cestu hustou vegetací, ale v džungli je především spousta řas, bakterií, plísní, infekcí, hmyzáků a podobné havěti. Mazání tak není jen záležitost hebké pleti a zařívých hebkých vlasů, ale reálně může ovlivňovat bytí a nebytí v závodě. Je toho hodně s čím se budeme muset popasovat, ale adaptace na dané prostředí je jednou z nejdůležitější dovedností při expedičních závodech.
Závod, který si dává Ironmana k snídani.
Tímto sloganem inzeroval Mark Burnett původní EcoChallenge v triatlonistických časopisech. Především si budeme muset dát pozor, aby si džungle nedala k snídani nás. Co nás tam čeká? Nevím, ale proto je ten závod tak zajímavý.
Zpravodajství bude pravděpodobně na profilech závodu – web, Facebook, Instagram, Twitter. O příběhy v takových závodech nebývá nouze, po závodě se o ně u piva podělíme. A co se nedovíte u piva, na to se můžete příští rok podívat na Amazon Prime TV. Držte nám palce, 10. září startujeme. Bude to jízda, mísí se nadšení, očekávání a respekt. Ozveme se s dalšími informacemi.
