člověk se pajdá jak může.
Každé ráno probouzím se do hrozného snu.
Protože mám trochu hlad,
já plazím se k berlím jak had.
Do kuchyně cválá divný poník,
tváří se jako by měl zlomený kotník.
V koupelně ve sprše v igelitu nohu,
na jedné noze jako čáp na lovu.
Byt je krutá překážková dráha,
to mně pořádně psychicky zmáhá.
Doktoři předepsali- hnát ať trčí pořád vzhůru,
já nemohu ani na vycházkovou minitůru.
to není žádná legrace.
Snad můj zlomený hnát ,
sroste mi dobře napořád.
Je vidět, že mi hrabe,
když píši básně rozumově chabé…. 🙂
