REPETE vyvíjí a vyrábí ocelové rámy kol. Ručně, pod jednou střechou, v České republice. Použití vyspělých materiálů, důraz kladou na detail a kvalitu zpracování. Ty jsou pro ně zásadní. Výrobu mají totiž kompletně pod kontrolou – od inovativního konstrukčního řešení, přes estetické provedení až po realizaci stavby kompletních kol. Cyklistika je pro ně právě o svobodě pohybu, objevování i setkávání. Ať už se cesta vine po dokonalém asfaltu, nezpevněné šotolině či lesní pěšině. A právě a nejen proto, jsme se rozhodli s nimi udělat tento velký rozhovor. Rozhovor děláme s jedním ze spolumajitelů Robinem Fišerem.
Z jedné vyjížďky na Naplávce máš kamaráda a firmu která Vás (nejen oba) teď živí. Jak ti to teď s odstupem času zní?
Myslím, že kromě skutečnosti, že jsme se s Mikolášem potkali během vyjížďky bylo důležité to, že jsme vlastně hned na začátku bádali nad produktem kola jako takovým, byli jsme schopni tím strávit dlouhé hodiny. Jednak jsme se více ponořili do historie, ale taky padaly myšlenky jak by šly určitá řešení vylepšit. A netrvalo dlouho, kdy jsme věděli, že jsi jdeme za cílem představit produkt vlastní. Beru to jako součást příběhu, toho co se za ty roky odehrálo. Dnes jsme ve fázi, kdy po 10 letech máme vybudované zázemí a můžeme výrábět produkt přesně našich představ. Rozhodně ale nezastavujeme a snažíme se vše neustále posouvat.
Začínali jste ze začátku tak trochu jako Apple. Akorát místo garáže to byl “dětský” pokoj (velký smích)
Ano, začínali jsme v Mikolášovém dětském pokoji a v přilehlé přístavbě ze dřeva. Tam vznikaly první přestavby i první pájené spoje. Možná to nebylo ideální prostředí na práci s plamenem s ohledem na bezpečnost, ale cítili jsme se tam jako doma (smích). Já to tenkrát ještě kombinoval se školou, takže jsem vyplňoval každou možnou volnou chvíli.
Schovali jste si na památku ještě ty parkety, co jste od hořáků spálili?
Ve skutečnosti ten pokoj stále existuje a máme v něm umístěnou naši sbírku závodních kol ze 70.-80. Let. Takže tam propálené parkety stále jsou. Právě vztah ke kolům z tohoto období byl pilířem i pro naše další počínání.
Přijde nám opravdu neskutečné, že se potkají dva kluci a začnou dělat “jentak” rámy na kolo…
Tak ono to naštěstí nebylo “jentak”. Právě vztah k vykonnostním ocelovým kolům v nás probouzel touhu na tyto kousky navázat, ale přidat jim na aktuálnosti. Postupem času jsme měli stále jasnější představu jak udělat moderní ocelový rám se všemi současně používanými standardy. Rozhodli jsme se jít cestou vlastní výroby. Začali jsme se učit pájet, pracovat s materiálem jako takovým a postupně to zdokonalovali. Ruku v ruce jsem tenkrát začal navrhovat první geometrie a první segmenty rámu, do kterých jsme promítli naše představy.
V počátku nám byl hodně nápomocný Robert Štěrba. Neměli jsme např. všechno potřebné vybavení a právě Robert byl ten který v těchto věcech vypomohl nebo předal doporučení. Výroba rámů je řemeslo a my jsme rádi, že díky tomuto období dnes víme jak má produkt vypadat v detailech zpracování a i když dnes vyrábíme řádově více kusů za rok, tohle tam zůstává.
Hrát si s ocelí, je přece neskutečně těžké a to nejen pro profíka. Můžeš nám jen v rychlosti říct, co za tím stojí?
U nás to bylo od začátku ještě trochu náročnější v tom, že jsme si vytyčili soustředit se právě na hi-endovou ocel. Ta má to specifikum, že má velkou pevnost a proto je možné jít s tloušťkami stěn opravdu nízko. Používáme chrommolybdenové trubky od italského výrobce Columbus a některé trubky mají v určitých místech tl. stěn jen 0,4mm. To zásadně ovlivňuje to jak se rám chová při svařování.
Je nutné kompenzovat deformace a najít postupy, tak aby byl výsledek kvalitní. Pro nás bylo opět zásadní, že tohle celé jsme mohli provádět u nás v dílně, dělat nespočet testů, lámacích zkoušek a vše odladit. Svařený rám je ale jen část celku, následně např. probíhá ruční začišťování spojů, které si vyžaduje píli a cit pro detail, někdy jsme to přirovnávali až skoro ke šperkařině, jelikož jsou tam některé postupy obdobné.
Poměrně brzy po představení prvního modelu jste sklidili velký úspěch na zahraničním veletrhu
Americký veletrh North America Handmade Bicycle Show je v rámařině událostí roku, sjíždí se tam všichni z tohoto oboru ať už ze strany výrobců, médií nebo retail partnerů. Pro nás bylo obrovskou touhou jet právě tam a řekli jsme si, že do toho půjdeme na plno. Brali jsme sebou tenkrát všechny 3 modely — silninčí Reborn, gravel Grizzly a dráhový speciál Falcon. Právě model Reborn obdržel ocenění za nejlepší silniční kolo veletrhu. To odstartovalo zásadní vlnu spoluprácí, ale především nás pozitivní zpětná vazba utvrdila pokračovat v tom co děláme. Více zde.
A Vy oba s tvým společníkem máte vlastně vystudováno co přesně?
Já jsem vystudoval strojní fakultu na ČVUT, což je fajn background pro vývoj produktů, ale také pro to nastavit výrobní postupy. Mikoláš má za sebou studium ekonomického oboru, takže má od začátku v Repete blíže k obchodním záležitostem.
Kdybys mě měl přesvědčit že si “nemám” koupit carbon, ale Váš REPETE rám, co bys mi řekl?
Tady je potřeba říct, že každý materiál používaný pro výrobu rámů může mít špičkovou úroveň. Hodně ale záleží na zpracování a na tom, jak reálně výroba rámu probíhá. Rám může být skvěle navržený za použití pokročilých SW pro výpočet, ale pokud se nedodrží správný postup výroby nebo zkrátka pokulhává kontrola kvality, může to na výsledku být poznat.
Obecně se ale dá říct, že ocel vyniká pevností a zároveň komfortem — ocel dokáže “žehlit” nerovnosti, jelikož je rám pohlcuje. Podstatná je životnost — ocel má tu výhodu, že charakteristická křivka vlastností si drží svou hodnotu po dekády let. Vlastnosti materiálu tak nedegradují a rám se bude chovat i po letech stále stejně.
Kdybych byl fakt totální gramař, na jakou váhu se mohu dostat u Vašeho silničního modelu?
Zde hodně záleží na volbě komponentů, jak moc chce jít zákazník na hranu únosnosti. My jsme v tomhle pragmatičtější a pohlížíme na to spíše ze strany vhodnosti celku pro zákazníka a jeho reálném užívání. Ale jedny z nejlehčích silničních kol co jsme stavěli byly váhově ca 7kg.
Vaši zakaznici jsou opravdu z hodně vzdálených končin. Třeba Jáva, Filipíny, nebo Singapur. To zní pěkně ne?
To že naše kola jezdí v různých destinacích světa nás těší. Je to ten moment, kdy produkt “oživne” a spoluutváří příběhy, které na něm člověk zažívá. Celé to má souvislost s naším obchodním modelem, kdy máme v různých zemích zastoupení v podobě kamenných prodejen. Jedná se o hodně specializované obchody, kdy zákazník prochází během objednávky komplexní službou, od bike-fittingu, přes volbu komponentů až samozřejmě po finální kompletaci. Se všemi našimi prodejci máme poměrny úzký vztah a my díky tomu víme, že bude výsledek stoprocentní.
Výrobu máte kompletně pod jednou střechou při čemž všechny rámy vám stále prochází rukami. Můžeš tohle nějak víc rozebrat?
Je to hodně odvislé od toho, že jsme s Mikolášem na začátku rámi dělali sami, známe tak každý krok a máme představu o finálním provedení. Zapojit do výroby další lidi, bylo nelehkým úkolem, přeci jen poměrně dlouho trvá než se do toho člověk dostane a pohlíží na detaily totožně. Dnes jsme ve fázi, kdy máme fungující celek a každý se věnuje určité konkrétní činnosti. Právě souhra profesí utváří výsledný produkt. Některé procesy při výrobě stále děláme my, ať už jde o pájení, alignment nebo finishing po lakování.
Rámům na míru se věnovat nechcete. Bylo by to složité?
Rám na míru resp. kolo na míru může být chápáno ve více souvislostech. Každé naše kolo je vlastně zakázková stavba, procházíme se zákazníkem možnosti, vybíráme s ním komponenty dle toho jak kolo bude využívat a neposlední řadě máme službu výběru vlastní barvy “Decode your individuality.” To je hodně oblíbená možnost toho jak si kolo přizpůsobit dle představ. U rámů kol je možné také customizovat geometrie. My nad tím ale přemýšlíme trochu jinak, rozhodli jsme se jít cestou nastavení 6-ti velikostí u každého modelu. Díky tomu přesně víme jak se každá velikost chová a finální sedací pozici ladíme pomocí bike-fittingu.
Jaké tři výrobce bys v současnosti označil jako nejlepší, nebo že mají nejlepší R&D, nebo prostě cokoliv?
Tady asi budou promlouvat spíše mé sympatie k počinům značek. To jak na trhu figurují, jaké za sebou mají projekty a samozřejmě jaký mají produkt. Je hodně subjektů, které se vymykají specializací a inovací třeba i v malých věcech. Ale s ohledem na komplexnost brandu v posledních dvou dekádách zásadně ovlivnila cyklistický trh britská apparel značka Rapha. V kolech jako nejprogresivnější vidím počiny Gerarda Vroomena (Open cycles, Cervelo) a v gearu značka Apidura, která má kromě produktů přesah i do ultra-distance závodního prostředí.
