Tři naši zaběhli celý MUM!
Foto: Jedenkrát VZS a třikrát MKS Ostrava na startu šesté etapy v Bystřici nad Pernštejnem
Sedm (více než) maratonů v sedmi dnech. To je Moravský Ultra Maraton (MUM), jehož 24. ročník se konal od 3. do 9. července v jihomoravské Lomnici a okolí včetně pahorkaté části Vysočiny. Letošní ročník zaznamenal účastnický rekord v podobě 215 běžců (50 dokončilo všech sedm etap) i světový rekord Sigrid Eichner z Berlína, jež zaběhla 2000. maraton, a to jako jediná žena na této planetě (den poté i 2001.). Prezidente ČAU, škoda, že jsi chyběl …MK Seitl Ostrava reprezentoval jako obvykle UltraLibor Svozil (celkově 37.), dále Roman Slowioczek (22.) a Pavel Juřica (16.). A není na škodu zmínit kolegu z VZS Ostrava Honzu Stozska s 11. místem. Prvenství patřilo – světe div se – Danu Orálkovi. A svým způsobem i mně, jelikož jsem poprvé zvládl dva maratony po sobě, lépe řečeno cca 86 kilometrů během 23 hodin. Bystřickou etapu jsem šel za 4.32.37 a Cimrmanovu za 5.07.51, bolí to, ale jde to!
Radek Luksza
Duben 2
Je tma, mlha a prší, je mi zima a už hodinu se tady motáme a hledáme horní část skalního hřbetu. Skalní hřbet je, jak jinak, kamenitý, k tomu je zarostlý borůvčím. Kdykoliv si posvítím okolo, abych viděla lampion, o nějaký šutr se přerazím, nebo zapadnu do nějaké díry. Blbých 70 bodů. Já chci domů, nebo alespoň do tepla. Už si ani nedokážu vzpomenout jaké to je, mít sucho v botách. A v centru mám ve stanu suchý spacák, tedy alespoň doufám, že průtrž mračen přežil suchý.
Zpočátku to bylo, jako vždy, lákavé. Orlické hory, to zase bude pěkný přeshraniční rogaining. V pátek jsem měla ještě neplánovaně volné odpoledne, když se kluci rozhodli, že pojedeme až ráno, tak jsme poseděli na zahradě s pivem a kouskem pečeného prasátka. Ráno taky dojezd v pohodě, pětivteřinový stan postavený hned, svačinka, sluníčko. Zaplomovat čipy, v 10 pro závodní mapu a můžeme plánovat. To nám celkem jde, už víme, co od sebe můžeme čekat, něco přidáme navíc, ať je co škrtat.
Pořadatelé hlásí, že si máme pořádně přikolíkovat stany, že se blíží silný vítr a bouřka, tak ať je po návratu najdeme. Tak jo, ještě svačinu do batohu, nalít vodu do vaku a ve 12 startujeme.
Asi fakt něco přijde, dusno je na zdechnutí, těšíme se z asfaltu do lesa.
Vedro, dusno. Cestou z páté kontroly na chvilku zalezeme do potoka, posedíme, posvačíme. A zase na další kopec. Nějak začíná foukat. A nějak se začíná zatahovat. Na mě už káplo. Ta černota nevypadá nijak povzbudivě, vždyť jsou čtyři hodiny, proč nevidím do mapy? Tam je u cesty krmelec. Sice bez sena, ale má střechu. Ještě jsme se ani nedovrtěli na šprušlích a je to tady. Hromy, blesky, slejvák, kroupy. Mokří jsme, ale nemáme důlky v hlavě. A ten strom taky spadl až 5 m od nás.
Přicházejí další kolegové na pokec, po chvilce pokračují dál. To my si ještě posedíme, zdřímneme, počkáme, až bouřka odejde
Od teď už budeme trvale mokří, chvilkama jenom nohy, často však i na zádech. Další kontrola je vývrat 4m, nějaký čas tam necháme, než je všechny obejdeme. Tak tu bych nechtěla hledat v noci, říkám. To jsem si ještě naivně myslela, že třeba bunkr půjde najít lépe.
V lyžařském středisku mají hospody zavřeno a Zbyňa se obává, že mu dojde voda (mohl si nechat napršet, ne? :-)), tak se snažíme domluvit s ochotnou Polkou a doplňujeme vaky. Nabízela nám dokonce i vařící.
Cestou dál vidíme horskou chatu s nápisem Občerstvení. Veselý chlaapík před ní na nás volá: Stihnete to, za chvilku je tma? Máme světla. Hned kousek za křižovatkou máme kontrolu. Je to sranda, když tak člověk trochu oschne, jak se mu potom do toho mokra nechce, a snaží se vykoukat bunkr z cesty přes hustník. Stejně jsme tam museli.
Vracíme se do chaty, dáváme polívku a pivo (to musím, přece iThinkBeer). Chlapík mezitím naladil kytaru, tak to máme i s kulturou. A poté, co jsme osazenstvu vysvětlili, co to vlastně provozujeme, přetextoval speciálně pro nás píseň. Sedělo by se tam dobře.
Na další kontroly už jdeme potmě. Hned ta první, bunkr nám dala docela zabrat. Nejen, že byla tma, ještě i drobně pršelo a byla mlha. A v polootevřeném prostoru porostlém travou, bez nějakých záchytných bodů jsme tam nechali hodinu. Závěr vypadal tak, že Zbyněk držel směr a krokoval a já jsem se rozhlížela, jestli v té šedi neuvidím nějaký jiný odstín, který by mohl být bunkr. Naše snaha byla korunována úspěchem, dalších 90 bodů.
Skupinu skal a pomník jsme taky trošku pohledali, ale našli, tak jsme se povzbuzeni úspěchem, vydali na skalní hřbet, horní část. A to bylo nejhorší rozhodnutí celého víkendu. Po více než hodině to vzdáváme a opouštíme prostor kontroly bez ní. Na další, pro změnu zase bunkr, už dorážíme za světla a to je hned veselejší, i když prší.
Jdeme dál, usínáme za chůze, křižujeme cestu a když Zbyňa skončí při jednom mikrospánku v borůvčí, vytahuju kávu. A hned je svět krásnější. Je menší zima, déšť je méně mokrý, kopec nižší, ptáci zpívají hlasitěji. A když časem ještě začne svítit slunko, sundám si dokonce bundu. Ještě jednou přebrodíme Divokou Orlici (včera šla skoro přejít suchou nohou, dneska je vody nad kolena, čím to asi?) a pomalu míříme k cíli. Máme sice ještě hodinu do limitu, už nám ale stačilo, a v cíli jsou lákadla :-)
obrázky jsem sebrala z pořadatelského webu
jsou tam i výsledky a mapy.
ROGAININGU ZDAR!
Jubileum s Krakonošem
 |
| Start náměstí ve Vrchlabí |
 |
| před startem |
 |
| stoupání na Žalý |
 |
| pod hranicí lesa pod Žalý |
 |
| dřevěná cesta v Polsku přes slaťe |
Z namésti vybíháme klusem, ale záhy přecházíme v rychlou chůzi která nám vydrží až na první vrchol a kontrolu na Žalý. Cesta se odtud vlní téměř po vrstevnici a dá se běžet téměř stále až ke kontrole na Mísečkách. Tady už je třeba vytáhnout čelovky, jsme na 17km. Trochu se motáme mezi staveništi hotelů. Na Dvoračkach začíná mlha. Běžíme s Petrem dlouho po asfaltu z prudkého kopce až k rozcestníku kde zjišťujeme své první zakufrováni. Směrovka potvrzuje že na Ručičky se sice dostaneme, ale trochu jinou cestou. Následuje dlouhý seběh do Harrachova. Znovu trochu špatně odbočíme a na občerstveni se tak dostáváme zadním vchodem. Jsme ale na 30km a zatím vše v pořádku. Tradiční chleba se sádlem a cibulí je rozložen k občerstvení po několika stolech . Sním hned 3 krajíce, další jídlo bude až za dlouho. Oblékám taky na cestu mikinu, plánují spíš volněší postup při kterém se doufám nezapotím. Mumlava hučí a my jdeme rychlým krokem vzhůru po asfaltové cestě. Krakonošova snídaně, Vosecka bouda, tady uz to pěkně fouká. Je čas vzít si svoji soft bundu, jestli mi jí tedy nevezme vítr a neodnese někam do Polska. Vitr tu fouká docela silný, ale naštěstí do zad a tak chvilku běh, chvilku chůze střidáme to tak až na Luční. Je něco po třetí hodině v noci, na obzoru červené mraky ale na svítání si musíme ještě počkat. Na Luční klasická polévka, rohlíky, čaj. Vysypat kamení z bot a valit dál na polskou stranu.
Přes mokřiny a slatě už je naštěstí vidět i bez čelovky. Skáču po vrcholcích kamenů a doufám že neuklouznu na kořenech. To raději skočit do vody. V protisměru taky záhy potkáváme běžce belhajícího se o holi se staženým kotníkem. Nepříjemná představa vracet se teď na Luční a čekat na přepravu. Lávky přez mokré úseky mě svádí fotografovat a tak mi utíká Petr. Potkáváme se až na Domku myslivnym, ale to již odchází a já zasedám k sušenkám a kávě. Není kam spěchat, je přeci čas snídaně před šestou a i obsluha kontroly žertuje že netřeba spiečič se. U jezera hnízdí orel a trasa je tedy odkloněná, navigují tady všechny při odchodu. Stoupám po kameny dlážděné cestě. Už je vidět Sněžka, jen vrcholek zakrývá mrak. Nahoru to jde dobře, sušenky mi dodaly energii. Oproti mé cestě před dvěma roky je na vrcholku prázdno. Jen tři další stovkaři, žádní turisté, nevím jakého návalu závodníku se tu správa parku bojí. Procvakávám kartu orienťáckými kleštičkami, pouštím do uší motivaci a běžím, skáču přes kameny, po schodech, doufám že nezakopnu. Jde to dobře prakticky až na Pomezní boudy. Lahváč Krakonoše, chleba se sádlem, to je energie na další cestu. Doháním Katku, prý moc nespěchá ale jisti jí potkávám tady je docela rychlá. Až do Pece tedy nespěcháme společně, pak trochu kufrujeme a když se začíná sbíhat k Vrchlabí Katka mizí a já už jen tak volně docházím přes pastviny do cíle. Ještě v závěru běh, to abych to stihl pod 17 hodin ale v cíli zjišťuji že časoměrná brána nebyla ve Vrchlabí na náměstí ale až o téměř tři km dál a mám tedy dobrou čtvrthodinu oproti očekávání lepší čas. V cíli již všichni známí odpočívají a tak se připojuji, debatujeme o zážitcích a já kupuji piva po dvou kusech, přeci nebudu čekat stále ve frontě. Krásná padesátko to byla, jen co je pravda. Jestli se dožiji stovky, přijdu určitě zase, a nebo i dřív, K100 je skvělý tradiční pochod.
 |
| výstup na Sněžku |
 |
| výstup na Sněžku |
 |
| Poštovna |
 |
| kontrola na Sněžce |
 |
| výhled ze Sněžky |
 |
| sestup ze Šněžky |
 |
| Sněžka od Malé Úpy |
Běh pod Slunečnou Moravský Beroun
Během letních měsíců je nabídka závodů trochu chudší. A to je příležitost, vydat se někam za hranice domovského kraje. Jedním ze závodů, kterých se pravidelně v posledních letech účastním je Běh pod Slunečnou v Moravském Berouně. Koná se kazdoročně na svátek Cyrila a Metoděje a patří do kategorie závodů o kterých říkáme, že jsou rodinné. Skoro každý s každým se zná a na atmosféře to je poznat...(více)
Natáčení techniky došlapu v Táboře
Jednou při běhu se mi podařilo slíbit kamarádům, že jim pomůžu s běžeckou technikou. Přeci jenom už mám lehce něco naběháno a i na různá zranění došlo. Proč tedy nepředat nějaké zkušenosti a pomoci ostatním vyhnout se běžeckým chybám, že. Utekla nějaká doba a nakonec muselo ke splnění slibu dojít. Jak jinak než s pomocí […]
Proč mluvím "málo" o běhání… aneb potichu na Rondu…:)
Stejně jako všechny velké příběhy mají společný základ, tak i příběhy běžců jsou si podobné jako vejce vejci.. Vzpomínám si na vyprávění jednoho známého lékaře, který se smál, že si každý myslí, jak ten ten jeho příběh, jeho "zraněni" je nějak výjimečné...Například na pohotovosti lidé rádi popisují "neuvěřitelný" úraz, jak si poranili oko o ostrý list palmy.. Přitom poranění o list palmy, agáve, atd. je nejčastějším poraněním oční rohovky.. :).Podobně jako všechny cesty vedou do Říma, tak naše cesty k běhání se různě kříží a potkávají. Hodně z nás začalo běhat, protože jsme chtěli zhubnout.. Případně nás k běhu přivedl partner, chlast nebo sázka v hospodě..:)... Překonali (jsme) pár těžkých měsíců.. A pak je (nás) to chytlo a už (jsme) běhali dál a dál.. A jestli nedoběhli do cíle, tak běhají dosud:)..
Musím tím reagovat na několik mailů a rozhovorů, co jsem měl v poslední době. S vlnou popularity běhání roste zástup lidí, co si chtějí o běhání povídat a vyprávět všem zrovna ten svůj výjimečný příběh..:)... Zajímavé je, že základ všeho -- i toho jejich běžeckého "štěstí" a "spokojenosti" je často svázán s výjimečností jejich začátku běhání.. Oni jsou totiž jiní, než ty davy masových běžců a "já" bych to měl pochopit a potvrdit:).. A přijde mi to úplně jedno a trochu legrační. Výjimečný nebo tuctový? OMG, já začal běhat úplně nejobyčejněji, jako asi 99% všech ostatních pobíhačů.. A moje pocity to nijak nezasáhlo. "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!:)
Ale proč to říkám... Mám v posledních letech úplně obrácený přístup. Pochopitelně, kolegové v práci, široká rodina a známí vědí o mé "úchylce" a tak často hovor se mnou se stočí na běhání. Asi jako když si s lékařem všichni touží vyprávět o chorobách...:). Dostal jsem se k tomu, že se (mimo okruh kamarádů) snažím co nejméně mluvit o běhání.. Jako správný statistik jsem empiricky zjistil, že když povídám lidem o svém běhání, jak a co, a proč a kdy, a jak se mi to líbí.... Tak mi to potom, ale vůbec nejde, nebo se to nějak "zvrtne":(.. Jako bych se rouhal a trest přišel okamžitě .:). Hned se běh stává náročnější a nějakou chvíli to trvá než to odezní. Mám zjištěno, že i taková pitomost, jako moje odpověď, že dneska běžím domů zpátky -- zcela určitě povede k tomu, že se na zpáteční cestě budu pořádně trápit:)... Nevím, jak je to u Vás, ale já už na dotazy o běhání teď odpovídám, jak cudná panna z přelomu století.. Lehce se "zardím":), "zajíkavě" něco nesouvisle zakoktám.. A to je tak všechno. Vypadám sice jako úplný debil, ale moje "tajemství", můj intimní rozměr běhu je zachráněn a bude se mi dobře běhat a probíhat.. Navíc moc dobře vím, že ani můj příběh, ani můj pohled nejsou nijak výjimečné.. On jim to určitě někdo jiný řekne taky a líp - a mě to nebude nic "stát":).
V podobném informačním embargu prožívám posledních pár týdnů před Rondou.. Moje nejmilejší mi často připomíná.. "Koho to prosím tě zajímá??".. A má pravdu, předsedo!:) a tak rozhodně ani letos nevyužiji nových technologií (včetně speciálních rondových ios a android aplikací), aby moji blízcí věděli, kterými body jsem kdy proběhl, případně měli k dispozici "live tracking"...Navíc jsem rozhodnutý pro letecký mód mého telefonu po většinu závodu.Stejně jako vloni, i letos doufám, že se mi podaří dát Rondu jako akci S.W.A.T.. Rychle tam, splnit misi a rychle zpět.. Ve čtvrtek dopoledne sednu na letadlo, odpoledne jsem v Barceloně, půjčím si auto, navečer před zavřením registrace jsem na místě. Rychlá večeře, ráno v 7 se běží.. A stejně zpět.. V neděli končí Ronda, rychle se maličko prospím, v pondělí ráno sednu do auta, zpátky do Barcelony a domů:). Tenhle rozměr "nevýjimečnosti" mě hrozně naplňuje. Prostý boj staříka z Vysočiny ve španělských horách.
Upřímně -- nemůžu se na nic vymlouvat.. Zdraví, příprava..super.. Asi se dalo trochu víc běhat, ale moc ne:). Dokonce i teď na rodinné dovolené jsem přes poledne v největším žáru italského slunce běhal.. Myslím, že epický rozměr mého snažení dokumentuje veselá příhoda...Lehce před třetí hodinou, zbrocený potem (tradičně bez vody) běžím ve sluneční výhni celkem svižně (na staříka 5.30 průměrka na 12km) kolem přístavu.. Skupinka lidí sedících u baru to (česky!) vtipně komentuje.. Tvl, to je magor! Určitě Američan.. Běží v plným slunci a má do ruda spálený kolena.. :).. Debil!.. Toho za chvíli klepne! :).. Nedá mi to.. Zastavím se a plynou češtinou odpovídám.. Pánové, nadšení a úsilí není výsadou jen Američanů -- i Češi dokážou blbnout .. a fakt hodně..:). Užívám si jejich překvapené reakce a s pusou od ucha k uchu běžím dál..
Ronda bude určitě mazec, obzvlášť v mém podání...:). Ale těším se a to fakt silně. Procházím si loňské poznámky, mezičasy, opakuji si strategii a rady, které mi dala moje trenérka. Ještě jednou děkuji Ance za její cenné rady, povzbuzení a pochopení. Budu mít extra důvod se snažit!Všemu zdar! Rondě a ultra.. zvlášť! 12:)
PS. Přeci jen pro moje kamarády a pro Vás, co sem zabloudíte a podporujete mě.. Budu mít krásné číslo 208. Ještě jednou díky za podporu!
PPS... Ze vzkazu MM jsem pochopil, že bych to měl říci na plno, aby nedošlo k nedorozumění. Sice se neběhajícímu světu:) snažím se svým koníčkem "vyhýbat" a pokud možno nemluvit o běhání, nereagovat na narážky, dotazy, atd. Nicméně, s kamarády, známými, "pobíhači" a lidmi, kteří zabloudí sem do mého virtuálně běhacího prostoru všechno rád proberu a prásknu na sebe, kde co.:).
Taky.. i když vím od své nejmilejší, že to nikoho nezajímá:)... přesto tady nechávám svoje číslo (208) a tajně doufám, že mi budete držet palce! Na vaše vzkazy se těším, rád si je na stanicích přečtu, ale volat nikam, ani domů nebudu a na všechno moc rád odpovím, z cíle:). Ještě jednou díky moc za podporu!
Skyrunning v té nejčistější podobě – Livigno Skymarathon
“Následovalo další sněhové pole, na kterém byla vyjetá skluzavka – skáču na zadek a svištím dolů. Nabírám rychlost a dole na mě něco křičí fotograf – chvilku jsem si naivně myslel, že křičí něco v tom smyslu, že to bude super fotka, ať valím. Pak si ale uvědomuji, že zběsile ukazuje na šutry pod sněhem – […]
VLČÍ HORY – POLONINY: přechod hlavního hřebene
Po nějaké době zase důvod napsat post na blog. Raději hned, v den návratu a navíc jsem to slíbil. A co že se to dělo ? S bandou fajn lidí jsme se vydali na východ Slovenska. Daleká cesta, kdybychom se rozhodli jet k moři je to asi stejně daleko. Nápad se zrodil v Martinově hlavě, […]
Suunto announces planned optical HR Spartan GPS, sensor details
Yesterday Suunto announced further details of their Spartan series, including the addition of the Spartan Sport, which is basically the cheaper sibling of the Spartan Ultra. The Sport is at 499EUR, vs the Ultra at 649EUR. Neither include the kitchen … Read More Here →
Mistrák Evropy do vrchu a další plán
Dalo by se říct, že se kruh se uzavřel. Před 13 lety jsem získal v Italském Trentu na ME v běhu do vrchu bronz v jednotlivcích a další bronz získal náš mužský tým ve složení já, Honza Havlíček, Pavel Faschingbauer, Míra Vítek.
Po dlouhých 13 letech se ME konalo kousek od Trenta v Arcu:-) Musím napsat, že mě můj výkon moc příjemně překvapil a že se ve svých skoro 38 letech stále držím v elitní evropské vrchařské desítce je ufo:-)Navíc, když se běží stylem nahoru dolu, tak už pro mě není uplně...