Stejně jako všechny velké příběhy mají společný základ, tak i příběhy běžců jsou si podobné jako vejce vejci.. Vzpomínám si na vyprávění jednoho známého lékaře, který se smál, že si každý myslí, jak ten ten jeho příběh, jeho “zraněni” je nějak výjimečné…Například na pohotovosti lidé rádi popisují “neuvěřitelný” úraz, jak si poranili oko o ostrý list palmy.. Přitom poranění o list palmy, agáve, atd. je nejčastějším poraněním oční rohovky.. :).
Podobně jako všechny cesty vedou do Říma, tak naše cesty k běhání se různě kříží a potkávají. Hodně z nás začalo běhat, protože jsme chtěli zhubnout.. Případně nás k běhu přivedl partner, chlast nebo sázka v hospodě..:)… Překonali (jsme) pár těžkých měsíců.. A pak je (nás) to chytlo a už (jsme) běhali dál a dál.. A jestli nedoběhli do cíle, tak běhají dosud:)..
Musím tím reagovat na několik mailů a rozhovorů, co jsem měl v poslední době. S vlnou popularity běhání roste zástup lidí, co si chtějí o běhání povídat a vyprávět všem zrovna ten svůj výjimečný příběh..:)… Zajímavé je, že základ všeho — i toho jejich běžeckého “štěstí” a “spokojenosti” je často svázán s výjimečností jejich začátku běhání.. Oni jsou totiž jiní, než ty davy masových běžců a “já” bych to měl pochopit a potvrdit:).. A přijde mi to úplně jedno a trochu legrační. Výjimečný nebo tuctový? OMG, já začal běhat úplně nejobyčejněji, jako asi 99% všech ostatních pobíhačů.. A moje pocity to nijak nezasáhlo. “Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!:)
Ale proč to říkám… Mám v posledních letech úplně obrácený přístup. Pochopitelně, kolegové v práci, široká rodina a známí vědí o mé “úchylce” a tak často hovor se mnou se stočí na běhání. Asi jako když si s lékařem všichni touží vyprávět o chorobách…:). Dostal jsem se k tomu, že se (mimo okruh kamarádů) snažím co nejméně mluvit o běhání.. Jako správný statistik jsem empiricky zjistil, že když povídám lidem o svém běhání, jak a co, a proč a kdy, a jak se mi to líbí…. Tak mi to potom, ale vůbec nejde, nebo se to nějak “zvrtne”:(.. Jako bych se rouhal a trest přišel okamžitě .:). Hned se běh stává náročnější a nějakou chvíli to trvá než to odezní. Mám zjištěno, že i taková pitomost, jako moje odpověď, že dneska běžím domů zpátky — zcela určitě povede k tomu, že se na zpáteční cestě budu pořádně trápit:)… Nevím, jak je to u Vás, ale já už na dotazy o běhání teď odpovídám, jak cudná panna z přelomu století.. Lehce se “zardím”:), “zajíkavě” něco nesouvisle zakoktám.. A to je tak všechno. Vypadám sice jako úplný debil, ale moje “tajemství”, můj intimní rozměr běhu je zachráněn a bude se mi dobře běhat a probíhat.. Navíc moc dobře vím, že ani můj příběh, ani můj pohled nejsou nijak výjimečné.. On jim to určitě někdo jiný řekne taky a líp – a mě to nebude nic “stát”:).
V podobném informačním embargu prožívám posledních pár týdnů před Rondou.. Moje nejmilejší mi často připomíná.. “Koho to prosím tě zajímá??”.. A má pravdu, předsedo!:) a tak rozhodně ani letos nevyužiji nových technologií (včetně speciálních rondových ios a android aplikací), aby moji blízcí věděli, kterými body jsem kdy proběhl, případně měli k dispozici “live tracking”…Navíc jsem rozhodnutý pro letecký mód mého telefonu po většinu závodu.
Stejně jako vloni, i letos doufám, že se mi podaří dát Rondu jako akci S.W.A.T.. Rychle tam, splnit misi a rychle zpět.. Ve čtvrtek dopoledne sednu na letadlo, odpoledne jsem v Barceloně, půjčím si auto, navečer před zavřením registrace jsem na místě. Rychlá večeře, ráno v 7 se běží.. A stejně zpět.. V neděli končí Ronda, rychle se maličko prospím, v pondělí ráno sednu do auta, zpátky do Barcelony a domů:). Tenhle rozměr “nevýjimečnosti” mě hrozně naplňuje. Prostý boj staříka z Vysočiny ve španělských horách.
Upřímně — nemůžu se na nic vymlouvat.. Zdraví, příprava..super.. Asi se dalo trochu víc běhat, ale moc ne:). Dokonce i teď na rodinné dovolené jsem přes poledne v největším žáru italského slunce běhal.. Myslím, že epický rozměr mého snažení dokumentuje veselá příhoda…
Lehce před třetí hodinou, zbrocený potem (tradičně bez vody) běžím ve sluneční výhni celkem svižně (na staříka 5.30 průměrka na 12km) kolem přístavu.. Skupinka lidí sedících u baru to (česky!) vtipně komentuje.. Tvl, to je magor! Určitě Američan.. Běží v plným slunci a má do ruda spálený kolena.. :).. Debil!.. Toho za chvíli klepne! :).. Nedá mi to.. Zastavím se a plynou češtinou odpovídám.. Pánové, nadšení a úsilí není výsadou jen Američanů — i Češi dokážou blbnout .. a fakt hodně..:). Užívám si jejich překvapené reakce a s pusou od ucha k uchu běžím dál..
Ronda bude určitě mazec, obzvlášť v mém podání…:). Ale těším se a to fakt silně. Procházím si loňské poznámky, mezičasy, opakuji si strategii a rady, které mi dala moje trenérka. Ještě jednou děkuji Ance za její cenné rady, povzbuzení a pochopení. Budu mít extra důvod se snažit!
Všemu zdar! Rondě a ultra.. zvlášť! 12:)
PS. Přeci jen pro moje kamarády a pro Vás, co sem zabloudíte a podporujete mě.. Budu mít krásné číslo 208. Ještě jednou díky za podporu!
PPS… Ze vzkazu MM jsem pochopil, že bych to měl říci na plno, aby nedošlo k nedorozumění. Sice se neběhajícímu světu:) snažím se svým koníčkem “vyhýbat” a pokud možno nemluvit o běhání, nereagovat na narážky, dotazy, atd. Nicméně, s kamarády, známými, “pobíhači” a lidmi, kteří zabloudí sem do mého virtuálně běhacího prostoru všechno rád proberu a prásknu na sebe, kde co.:).
Taky.. i když vím od své nejmilejší, že to nikoho nezajímá:)… přesto tady nechávám svoje číslo (208) a tajně doufám, že mi budete držet palce! Na vaše vzkazy se těším, rád si je na stanicích přečtu, ale volat nikam, ani domů nebudu a na všechno moc rád odpovím, z cíle:). Ještě jednou díky moc za podporu!
