Pokud milujete sport a máte čtyřnohého parťáka, začnete určitě dříve nebo později uvažovat, jak svého kamaráda do vašich oblíbených aktivit zapojit. Se psem můžete jezdit na kole nebo koloběžce , v zimě na lyžích, vyzkoušet si můžete i triatlony. Ale jak se na to připravit? Na samotném začátku vám určitě pomůže zvládnutí základů canicrossu.
Mé běžecké začátky se datují do nedávné doby, a kdyby mi někdo před pár lety řekl, že začnu běhat, asi bych si o něm myslela, že je blázen. Dnes je ale všechno jinak. Loni na jaře jsme se s partou kamarádů rozhodli absolvovat Spartan Race ve Valčianské dolině na Slovensku. Je to náročný závod na celkovou fyzickou kondici. Běh na 5 kilometrů s 15 překážkami, bláto, brody… Nic pro normálně smýšlejícího člověka. Bylo jasné, že bez přípravy závod tohoto typu ve zdraví dokončit nejde. A tak jsme začali běhat, posilovat a celkově zlepšovat kondici. Začátky byly krušné, dech nestačil, nohy bolely. Postupně se ale tělo adaptovalo a běhání začalo být snazší, a tím pádem i příjemnější. A začalo mě bavit. Spartan Race jsme dokončili, všichni ve zdraví přežili a vyzkoušeli jsme si, že tenhle závod opravdu není nic jednoduchého.
Mushingem (sportem psích spřežení) se zabýváme s manželem od roku 2008. V současné době nám po dvoře pobíhá 10 pesanů různého věku, někteří už zkušení, mladí se teprve běhat v zápřahu učí. Mushing není jen o spřežení, ale jsou v něm i individuální disciplíny. Někteří musheři se canicrossu (běhu se psem, kdy pes běží vepředu a táhne) věnují od počátku své mushingové dráhy. Já jsem se ke canicrossu propracovala postupně. Do loňského roku jsme se zaměřovali spíše na disciplíny „na kolečkách“, tedy na kole a koloběžce. Poslední sezónu jsem začala se psem i běhat. Co mě k tomu přimělo? Jednak to, že mě běhání začalo bavit a se psím parťákem je to ještě lepší, a pak se u mého psa projevila epilepsie. Jeho zdravotní omezení vyloučilo rychlou jízdu, ale chuť do běhání měl stále. Neměla jsem to srdce nechat ho tesknit pokaždé, když jsme vyráželi na trénink. A tak jsme spolu začali běhat. A s tréninky přišly na podzim i první canicrossové závody, které jsme s Badym absolvovali.
První částečně canicrossový závod, který jsem zdolala loni v září v Rakouské Litschau, byl Irondog. Velmi zajímavý závod- triatlon/duathlon se psem v náročném terénu, kde jsme překonávali skály, brody a další přírodní překážky. Jelikož fenka, se kterou jsem závod absolvovala, nemá ráda vodičku, přihlásila jsem se do duathlonu. Jak již název napovídá, pes, který závod dokončí je opravdu „železným psem“. Závod je tříkolový, první etapa v sobotu ráno, trať absolvovaná na kole či koloběžce. Koloběžkáři jsme byli mezi bikery jen tři. Trať nikterak jednoduchá, složitý terén, slušné kopce nahoru i dolů, skály a v neposlední řadě brody. Hned po dojezdu jsme zahodili koloběžku a přilbu vydali se na canicrossovou část. Jelikož na takový typ závodů naši psi nejsou zvyklí, Nela na mě koukla s otázkou, jestli jsem se nezbláznila někam ještě běžet, když už jsme v cíli. Tak jsem jí vysvětlila, že opravdu ještě běžíme, otočila se dopředu a upalovala. V noci, tma jako v pytli, následovala noční canicrossová etapa. Krásná atmosféra, v noci běhám ráda, dobíhaly jsme kolem rybníčku olemovaného hořícími loučemi. A v neděli ráno opět koloběžka a následně běh. Celkově byl závod velmi zajímavý, fyzicky náročný, a opravdu prověřil souhru mezi musherem a psem. Porazily jsme v naší kategorii duathlon ženy i bikerky a umístily se na prvním místě. Zlatý pes byl náš!
Jinak když jdu běhat sama, tak s sebou beru naší fenku chrta, která pobíhá kolem a doprovází mě. S parťákem to prostě baví víc.
Jaké vlastně je běhání se čtyřnohým kamarádem
Běh se psem je úplně jiný jak běhání samotné. Jiný je samozřejmě v technice, v postavení těla, pořád Vás něco táhne za boky dopředu, jiný je v běhu do kopce, psí síla je znát a značně pomáhá, a v neposlední řadě jiný je rozhodně běh z kopce, kdy pes pořád zabírá a nohy dostávají pořádně zabrat. Jiný je ale zejména v souhře se psím parťákem, ve sdílené radosti z běhu. Člověk musí brát ohled na psa, neběží sám za sebe, člověk a pes je jeden tým. A taky se naučíte trpělivosti, která je při práci se zvířaty potřeba. Někdy to běží krásně Vám, ale pes nemá svůj den. Nejde se na něj zlobit, člověk mívá přece taky den blbec.
V posledním roce vzniklo po celé republice několik canicrossových skupin, kde se schází zájemci o společné tréninky. Každý to pojímá tak trochu po svém, ale cíl je stejný. Ukázat tento sport širší komunitě, pomoct lidem, kteří začínají. K nám vždycky jezdili lidičky ať už společně potrénovat nebo jen vyzkoušet, jestli to jejich pejska bude bavit. Společné tréninky přinášejí psům nové zkušenosti a pánečkům větší zábavu. Jelikož od nás jsou takové skupinky dost daleko, rozhodla jsem se vytvořit naši vlastní skupinu. Původně jsem chtěla tuhle aktivitu nechat až po posledním jarním závodu sezóny, protože mi bylo jasné, že to s sebou přinese nemálo práce. Nakonec však souhra okolností zapříčinila, že se to celé rozjelo o měsíc dřív, a na závod už jelo i několik našich členů. Jméno skupinka dostala „Hanácký mushingový króžek“. To proto, že jsme na Hané, nevěnujeme se jen canicrossu, ale i scooteru, bikejöringu a dogtrekkingu. Někteří naši členové jezdí spřežení. Naší prioritou není trénovat závodní canicrossaře, ale chceme si pohyb s pesany hlavně užít a pomoct lidem vyzkoušet tento sport a všechno s ním spojené. Samozřejmě jsme moc rádi, když někdo z nás dosáhne dobrého výsledku na závodě, ale bouřlivě fandíme i tomu nejpomalejšímu z našeho týmu.
Už na nultém tréninku se sešla pro mě nečekaně početná skupinka a už od prvního setkání bylo jasné, že tahle parta lidí a psů bude super. A tak se króžek začal rozrůstat. Přicházeli další nadšenci a plemena pejsků, kteří u nás běhají, jsou opravdu různorodá. Jestli čekáte, že pes, se kterým se běhá, musí být minimálně velikosti borderky, pak se pletete. Máme početný klan russel teriérů, malí psi s velkým srdcem, a jak říká můj muž: „nejrychlejšího jorkšírka ve střední Evropě„. Důležitá není velikost psa, ale nadšení obou, pána i pejska z běhání. Samozřejmě, že malý pejsek nevyvine takovou sílu, aby běžci pomohl. To ale neznamená, že ho běhání a tahání nemůže bavit. Běhání se psem vůbec nemusí být to hlavní, čemu se budete věnovat. Můžete dohromady dělat agility, dogdancing, sportovní kynologii, prostě cokoli, ale uvidíte, že běhání pejska unaví jinak, a jako bonus si zlepšíte fyzičku.
Co se týká mushingu, můžete jej dělat s každým psem, bez ohledu na velikost či rasu (výjimku tvoří jen malá těžká plemena (např. buldoci), která nejsou na běhání na delší vzdálenosti od přírody stavěná. Nejdůležitější podmínkou je, že to musí bavit vás oba. A chce to trpělivost! Nejsnazším začátkem je právě canicross.
Co se týká věku, kdy začít, tak hodně záleží, co je to za plemeno. Čím větší pes, tím déle roste a vyvíjí se. Obecně se říká, že se psovi kluby vyvíjejí do stáří 1,5 rok. Začít pracovat se štěnětem ale můžete už zhruba od půl roku. Samozřejmě pomalu, štěně se vyvíjí a nesmí se přetížit. Zpočátku jde spíše jen o zvykání si na postroj, na tah. Pozvolna přidáváme vzdálenost a učení se zatáčení s povely. Oficiálně smí závodit psi na sprintových a midových tratích od jednoho roku.
Další věc, která vás určitě napadne, je vybavení.
Co konkrétně budete potřebovat, k tomu se dostanu za chvíli. Nicméně pokud nic z toho nevlastníte, není to žádný problém. Naopak. Nikdo, kdo začíná, si hned nepořizuje vybavení. Co když to pejska nebude bavit? Za dobu, co se věnujeme mushingu, se u nás doma nastřádalo vybavení různých typů a velikostí. Stačí jen přijít na trénink a vyzkoušíme, co Vám a Vašemu psovi bude pasovat (podobně to nabízejí i další canicrossové tréninkové skupiny). A když Vás to chytne, vybavení se jednoduše objedná. Náš króžek má podporu od české firmy Zero DC, která šije parádní výstroj. Plus samozřejmě na trhu najdete spoustu dalších výrobků, ale vždy je dobré si konkrétní postroj a sedák vyzkoušet.
Tak a teď už pojďme ke konkrétním věcem. Jak se se psem vlastně běhá?
Potřebujete sedák, který obléká člověk, amortizér (pružná šňůra spojující člověka a psa) a pro psa postroj. Výstroj pro člověka i psa musí dobře padnout. Proto je nejlépe vše předtím, než něco pořídíte, vyzkoušet.
Nejlépe je začít s někým zkušenějším, který může dát dobré rady do začátku. Poohlédněte se, jestli ve vašem okolí není nějaká tréninková skupina nebo zkušenější musher. Případně se přijeďte podívat na závod, kde se můžete dát s někým do řeči a vytahat z něj nějaká doporučení či se domluvit na návštěvě. U nás jste samozřejmě vítáni a můžete mi napsat a přijet.
Dobrá rada pro canicross: sedák si dejte ne na pas, ale na zadek, kolem boků. Nebudou Vás tak bolet záda, můžete při běhu držet lepší postoj, a když pes trhne, pak vás nepřelomí vejpůl.
Nedělejte psovi vodiče. Pokud pes potřebuje motivaci, aby běžel dopředu a vás měl za zády, pak nechejte před ním běžet někoho jiného, nejlépe jiného běžce se psem.
Nepovolujte šňůru. Pes musí cítit tah, pokud se zastaví, zastavte taky, pobídněte ho, a až se rozběhne, běžte taky.
Chvalte a odměňujte. Pozitivní motivace je to nejlepší, z donucení pes tahat nezačne. S chválením během tahu to ale nepřehánějte, aby to psa spíše nerušilo. To ale poznáte na svém psovi nejlépe sami, jestli ho povzbuzení „nakopne“ a rozběhne se dopředu ještě urputněji nebo začne být nervózní, koukat kolem nebo se otáčet na vás.
Napřed běhejte jen rovně a ne dlouhou trať, aby pes neztrácel pozornost. Pak postupně prodlužujte vzdálenost a přidávejte odbočování.
Naučte ho se předbíhat s jinými psy a nevšímat si jich. Tohle se dá natrénovat jen ve skupině. Případně postavte vedle cesty, po které běžíte, kamaráda se psem, a když poběžíte kolem něj, váš pes si ho nesmí všímat. Pokud má tendenci jít k němu, štěkat na něj, pak použijte vhodný povel, např. „nesmíš“.
Jestliže canicross vašeho psa očividně nebaví, pak to nelámejte přes koleno a najděte pro Vašeho pejska jinou aktivitu, frisbee, agility apod.
Jakmile máte s vaším pejskem něco naběháno, můžete ho jet otrkat na závody. To je zase něco jiného. Hluk spousta psů, lidí, pro pejska je to i psychicky náročnější než trénink. Proto si i na tuto atmosféru musí zvyknout.
Možná si myslíte, že nemáte dostatečnou fyzičku nebo se stydíte vyzkoušet si běhání před cizími lidmi. Vůbec se toho nebojte! Tréninkové okruhy máme přizpůsobené každému, přizpůsobíme i tempo běhu. Fyzička postupně přijde. Ke každému pejskovi přistupujeme individuálně podle toho, co potřebuje. Ne všichni pejsci hned pochopí, co po nich chcete, když jim obléknete tu divnou věc jako je postroj, a chcete, aby běželi před Vámi a táhli. Ještě než vyběhneme, vysvětlím každému nově příchozímu základní pravidla práce se psem při běhu. Při běhu samotném běžím vedle, případně se přesouvám od jednoho ke druhému, a pokud je to potřeba, dovysvětlím co a jak dělat, případně povzbudím pejska. Po doběhu vím, co který pes potřebuje, a upřesníme si další práci s ním.
Pokud jste se již rozhodli vyzkoušet si běh se psem, budeme se na vás těšit, ať už na některé z našich akcí, nebo třeba na nějakém závodě.
Tréninky vypisuji každý týden na Facebooku, konají se většinou dva, jeden v týdnu a jeden o víkendu. Kromě běhání podnikáme i další akce, výlety s pejsky i exkurze do jihomoravského sklípku. Prostě stmelujeme naši parádní partu lidí. Postupně přidáme i tréninky na koloběžce, máte u nás možnost vyzkoušet koloběžky Kostka. Naší poslední závodní akcí byl závod pořádaný Canicrossem Ostrava, Běh na Čupek. Délka tratě byla sice jen 2.5 kilometrů, ale s převýšením 200 metrů. No byl to pořádný záhul, ale neztratili jsme se.
Velká akce, na kterou se organizačně připravuji už měsíc, bude náš tréninkový kemp, konaný na konci května v areálu SRS Královec v krásném prostředí Bílých Karpat. Tři dny nabité společnými tréninky, pomocí s prací s pejsky, přednáškami o mushingu, dogtrekkingu, Dornově metodě a masáži psů, canicrossovým závodem, testování koloběžek Kostka. Účast je už teď hojná včetně zahraničních účastníků z Rakouska a Slovenska. Medaile pro závod už jsou doma, diplomy mám připraveny a těšíme se na všechny. Pokud se chcete přidat, jste vítáni.
Kdo běh spojený se psím parťákem vyzkoušel, potvrdí, že je parádní zážitek. Takže neváhejte a vzhůru do toho!
Více povídání naleznete na http://mapospisilova.wix.com/robovalouka
