Po delším sledu sportovně-výkonnostních článků, kterými nás zde zahrnují kolegové reprezentanti, širší reprezentanti, bývalí reprezentanti, otcové či trenéři reprezentantů budoucích, je načase abychom připoměli pohled na svět okem tuctového turisty a okénko, do pro mnohé z vás světa neznámého, zde pootevřeme právě teď. Předem omluvte osvětovou a marketingovou vložku, příští rok na tuto akci neskomně počítám se zvědavci z vašich řad…
Kamarád (Jirka Žaloudík) pracoval na rok v Anglii a já mu udržoval budoucí manželku v běžecké kondici …Jarine, Jarine, čti co tu je napsané a ne mezi řádky, tam nic schováno není… Z Anglie se Žaly vrátil s disfunkčním kolenem, chodit ale může a je to turista nadšenec. Protože nás to loni moc bavilo, domluvili jsme se, že si letos vyrazíme v podobné partičce do pískovcových skal na Kokořínsku na Brutus Extreme Orienteering. Žaly naučí mapovat Evču a já jsem slíbil doučování na zápočet z mapování rodičům od její kamarádky Monči. Marek Rohel se letos neozval, asi piluje rytmy a figury, až bude příští rok vytáčet nějakou celebritu na StarDance. Tak v pátek ráno sbalit, přidat busolu, hodinky s GPS pro záznam, foťáček, domluvit si Camelbag a do auta výběr CD na cestu, bo je to tam půl republiky daleko. V práci moc neplašit, v rámci přípravy si na Judu poházet s děckama a co možná nejrychleji vypadnout z Ostravy. Spěcháme a tak doufám, že mi z cesty nepřijdou složenky. Čtvrt hodinky před koncem prezentace přijíždíme do chatkového tábora “v klínu rozervaných skal” a já si říkám, že tady nejsem naposled. Ideální místo pro týdenní dovolenou s děckama a to jak pro pěší tak cyklistickou turistiku, vřele doporučuji. Před spaním ještě zakreslíme kontroly a pokecáme s Honzou přítulným Tojnarem (B7 2011 7.místo) a alou do hajan.
Osvětové okénko: Horský OB bývá závod dvojic na turistické mapě většinou formou scorelaufu. Před startem dostanete mapu s kontrolama a průkazku s body, které jsou jednotlivým kontrolám pro daný den přiřazeny. Cílem je dorazit s co nejvíce body, za každou minutu po časovém limitu (sobota 6, neděle 5 hodin) je bodová srážka. V případě stejných bodů rozhoduje kratší čas. Trasu si každá dvojice, která se v průběhu závodu nesmí vzdálit z dohledu, určuje sama. Ano, zde se to, co máte na krku používá i k jiným věcem než jako vstup cest dýchacích, a náš kolektivně nejoblíbenější matematik by jistě suverénně vytřepal z rukávu pojmy jako optimalizace, Paretova množina, derivace nehladké funkce, či rozdíly mezi globálními a lokálními extrémy.
Pro zobrazení našich postupů ze soboty a neděle vyberte v PlayMap kategorii HD a tým “Po závodu spěcháme do klubu”.
Sobota. Ráno se nacpeme, sbalíme do baťůžku Camelbag naplněný ředěnou kofolou (Monča je z Krnova), tyčinky, rohlíky, busolu s lupou (nejsem nejmladší) a foťáček ať pak máme na stará kolena dětem při vyprávění co ukazovat. Čtvrt hodinu před startem dostaneme bodovou hodnotu kontrol a optimalizujeme co to dá. Už předem jsme se shodli na tempu pohodové procházky s tím, že pokud by se kdesevzalytusevzaly ambice, tak třeba i poklusneme. Bereme vše v úvahu a vyhříváme místnost mozkovou aktivitou. Venku pár skupinových fotek a hromadný start. Hned po chvíli se ukáže, že jsme zdravě sebevědomá dvojice a odpojujeme se od všech. Na první kontrole vidíme cca polovinu startovního pole, jiní zvolili odlišnou první kontrolu (31). Dohoníme Žalyho s Evčou a to se bude opakovat zhruba co každou kontrolu. Asi mají anděla strážného, co jim napovídá, který postup bude rychlejší. Dvojka (42) je schovaná v jeskyni, na čtyřku (38) vede nádherná cestička, a vhodně zvoleným postupem od kontroly na chvilku předejdeme i část běžců. Na pětku (37) nám dělá problém slezení ze skalního městečka a procházíme obcí Tubož, což je učiněný skanzen dřevěných chalup jako z pohádky. Na sedmičku (34) se natolik zakecáváme, že se musíme půl kiláku vrátit, ale kontrolu ve skalním městečku bohužel nenacházíme a serem na ni. Cestou do cíle jsme plánovali (33) a (30), ale opět se zapovídáme a kilák a půl se nám vracet nechce, jo jsme zkrátka turisti, i takoví exoti existují.
V cíli jsou kupodivu krásné teplé sprchy a po večeři už jenom doplňujeme tekutiny. Zítra řídím zpátky a tak to moc nerozjíždím, Monča se kupodivu taky drží zpět a z hospody vyrážíme na chatku ještě v sobotu. Prodrbeme jak se nám v tom životě daří a nedaří, zoubky a spat, ale druhá dvojička nám do chatky natáhne pět ožralců, co jim zavřeli a tak něco pobrnkáme na kytaru, dorazíme Ferneta, klátící se pozdější vítěz chlapů nám naštěstí prázdnou lahví nerozbije okno a tak po jejich odjezdu spíme v teple.
Marketingové intermezzo: V oblasti Kokořínska před deseti a více lety chcíp pes. Před cca osmi lety buďto místní majitelé hospůdek na mýtinkách své živnosti prodali, nebo pochopili, že když nechají zaparkovat na svém pozemku více zákazníků budou mít větší příjmy, které pak naštěstí vrazili zpět do vybavení a tak se dá v současnosti posedět o několik tříd lépe, než v knajpách u nás na Ostravsku. Ubytování na úrovni, podle očazených míst u skal je zde rozšířený tramping se spaním pod širákem pro dobrodružnější turisty. Prostředí nádherné a to je ještě předjaří, kytky nekvetou a koupat by se v místních jezírkách odvážili jen silvestrovští otužilci. Návštěvu zde doporučuji, ačkoli mi za to nikdo nic nedá.
Neděle. Ráno si produžujeme budíček co to dá a poté zjišťuji, že mi včerejší rozjuchaná návštěva při odchodu odnesla jídlo, ostatním spolubydlícím naštěstí ne. Do Camelbagu mixujeme riskantní směsku Kofoly a jablečného moštu, patnáct minut před startem dostáváme změny v bodování kontrol a s očekáváním stejné pohodky jako včera jdeme do toho. Superoptimálním postupem (30) se na první kontrolu dostáváme stejně rychle, jako mnozí běžci a v bezchybném absolvování trasy (32-33-34) pokračujeme a kontrolu (34) tentokrát zespoda nacházíme. Po (35) se opět zapovídáme a nepozornost nás vede opačným směrem, Monča na to však kápne, čímž dostává svůj mapařský zápočet. Opět se zakecáváme v polovině postupu (28-29), ale zde jsme přešli jenom deset metrů. Z (29) zvolíme delší, avšak krásnější trasu s výhledem na Kokořín. Na asfaltce před cílem nás předběhne paní s kočárkem, že spěchá do cíle a musí ještě nakojit, pro mnohé z vás – závodníky duchem i tělem asi nepředstavitelná věc….
Atmosféru asi nejvíce vystihuje tempo písničky ze zpáteční cesty do Ostravy. Výsledky neuvádím, nebyly naším cílem. V cíli luxusní sprcha a balíme, jelikož nás čeká závodním tempem cesta do Krnova, kde musíme stihnout začátek koncertu v Kofola klubu. Doufám, že se oběma Bohunským líbil, já si cestou do Ostravy už musím podepírat víčka sirkami, bo toho mám dost. Fotky jsou zde a zde.
Příští ročník bude ve Vizovicích a asi opět s večírkem zahrnujícím koncert kapely Fleret a ochutnávkou Vizovických destilátů. Pokud vás zlákám tak za rok načas přestaňte abstinovat…
Dovětek: Dnešek nám se synem končil koncertem Druhé trávy a písničkou, kterou nám víkendový výlet v CD přehrávači začal.
