Prachaticka rodačka Aneta Grabmüller Soldati se zdá téměř nezastavitelná. Je až neuvěřitelné že je Aneta teprve rok a půl novopečenou maminkou a v podstatě okamžitě dokázala naskočit do kolotoče závodů světového poháru v terénním triatlonu XTERRA.
Světový pohár XTERRA se v roce 2024 sestává ze sedmi nejvýznamnějších závodů po celé naší planetě. Kromě tradičních zastávek na Taiwanu, v Belgii, USA, Itálii a Řecku, se pohár opět zastavil do překrásných Prachatic. Nejen o tom, jak si Aneta vedla v tomto závodě, bude náš další velký rozhovor.
Určitě si nezapomeňte dát naše dva velké rozhovory, co jsme s Anetou dělali. Nejen o trénování v Norsku, ale třeba i REDs.
Nezačneme úplně tvým úžasným výkonem v Prachaticích, ale tím, jak ses dokázala vrátit tak rychle znova ke sportu…
Plán o tom, že do kolotoče terénních závodů XTERRA naskočíš se ti v hlavě zrodil až pak, nebo jsi to jen nikomu raději neříkala (velký smích)
Plán vrátit se ke sportu po těhotenství jsem měla od začátku. Trochu naivně jsem si myslela, že po vzoru mnohých sportovkyň budu trénovat celé těhotenství, a pak se vrátím lepší než kdy dřív. Tak snadné to ale nebylo.
Můžeš nám prosím říct, jak tvůj návrat vypadal? Zajímá nás především, jak jsi ubrala na tréninkových jednotkách…
Během těhotenství jsem téměř netrénovala. V prvním trimestru mi bylo hodně špatně, navíc jsem měla problém s achilovkou. Když mi začalo být lépe, tak jsem zase začala mít bolesti pánevního dna. Běh nepřipadal vůbec v úvahu, občas jsem kvůli bolestem nemohla ani chodit. Občas jsem se byla projet na kole, občas jsem plavala. Ve třetím trimestru jsem jezdila na běžkách, což bylo ze všech těch sportů nejkomfortnější. Ale o tréninku se opravdu mluvit nedá, dohromady to určitě nedalo ani 5 hodin týdně.
Chápeme to tak, že ses do toho prostě vrhla po hlavě? Pojď nám říct, jak se ti povedlo dostat se na šestou příčku světového poháru a popsat v rychlosti klíčové momenty tvojí cesty zpět na vrchol
Začínala jsem hodně pomalu, ono to jinak ani nešlo. Týden po porodu jsem ušla 4 km a byla z toho úplně vyřízená. Ale zařekla jsem se, že chci startovat na XTERRA Czech, která se konala 6 měsíců po porodu. Postupně jsem přidávala na tréninku, ale šlo to opravdu pomalu. Občas to bylo hodně frustrující, ale věřila jsem, že to prolomím. Pořádně jsem začala trénovat až po roce. Na začátku letošní sezony jsem neměla velká očekávání, ale hned první závod ukázal, že můžu závodit s nejlepšími, což byla velká motivace do dalšího tréninku.
Předpokládáme správně, že ses těšila nejvíce na zastávku do tvých rodných Prachatic?
Prachtice jsou srdcovka. Byl to jeden z letošních cílů. Mám obrovskou radost, že se mi ten závod vydařil. Svěťák před tím jsem nedokončila a potom jsem kvůli nemoci neodcestovala na ETU mistrovství Evropy. Rozhodla jsem se obětovat celkové pořadí, nejet do Kanady a soustředit se na Prachatice. V cíli to byla obrovská úleva, že se to vyplatilo.
Znáš celou trasu do takových detailů, že bys to zvládla i večer bez baterky od startu plavání? (velký smích)
První část určitě ne. Ktiš, kde se plave, je od Prachatic daleko, takže místní terény tak dobře neznám. Ale tu druhou část znám velmi dobře. Navíc mám možnost si tu trať projet několikrát ročně, což je určitě výhoda.
A proč se tak trochu ptáme… Tvoje jedna soupeřka, si trasu totiž ani neprojela (smích)
A stejně vyhrála! Upřímně jsem byla překvapená, jak dobře jede. Trochu jsem doufala, že v druhé části se mi jí podaří ujet víc, ale rozestup byl pořád stejný. Ona tu ale závodila mnohokrát, trasu moc dobře zná.
Jak moc ses na tenhle závod těšila a jak moc sis do něj věřila?
Věděla jsem, že můžu bojovat o medaili, ale taky jsem mohla být pátá. To čelo je našlapaný. Bez medaile zůstaly mistryně světa Solenna Billouin i Sandra Mairhofer. Já jsem navíc celý týden kvůli achilovce neběhala, takže jsem před startem byla hodně nervózní.
1500m plavání jsi odplavala tak rychle, že jsi dokonce “naložila” dva muže v kategorii PRO. Jak ses cítila?
Trochu jsem bojovala s poslední bojkou, kde jsem si vždycky asi trochu naplavala, ale jinak jsem plavala trochu zadrženě. Ten první kopec po depu je brutální, chtěla jsem na něj trochu pošetřit síly. Ukázalo se to jako dobrá strategie, hodně jsem tam získala.
Plavání je určitě tvoje nejsilnější disciplína. Jak sis věřila s náskokem pár minut na 33km na horském kole ve velmi technickém terénu? Jak to probíhalo?
Zatím každý závod probíhal tak, že jsem všem uplavala, a pak bylo otázkou času, kdo mě kdy dojede. Očekávala jsem Solenne Billouin se Sandrou Mairhofer někdy v polovině trati. Místo toho jsem ale začala dojíždět chlapi a kameraman mi hlásil 2-3 minutový náskok. Musela jsem se usmát, podle wattů jsem věděla, že jedu dle svých možností, ale netušila jsem, že na tom budu o tolik lépe než ostatní.
A pak už čekalo jenom odběhnout 11km s 400m převýšení. Jak se ti líbila nová trasa? Za nás tedy byla mnohem těžší, než co byla minulé roky…
Mně ta běžecká trasa v Prachaticích připadá vždycky strašně těžká. Já jsem si jí letos před závodem ani neproběhla, šetřila jsem achilovku, ale tušila jsem do čeho jdu a věděla jsem, že dvouminutový náskok na druhou Loanne Duvoisin s největší pravděpodobností stačit nebude. V druhém okruhu, potom co mě předběhla, už jsem hodně trpěla, ale náskok na třetí byl stále veliký, tak jsem poslední dva kilometry po silnici mohla zvolnit a užít si tu prachatickou atmosféru.
Jak jsi se svým výkonem spokojená?
Přiznám se, že potom, co jsem 90% závodu vedla, tak maličké zklamání tam je. Na druhou stranu, kdyby mi někdo před sezónou řekl, že budu zklamaná z druhého místa, tak se mu vysměju. Letošní sezóna je neskutečná, nemyslela jsem si, že na takové výsledky mám.
Další den se navíc ještě jel short-track. Únava z předchozího dne asi byl už obrovská, viď?
Po sobotním závodě mi bylo strašně špatně od žaludku, navíc jsem usla asi až ve dvě ráno. Už ve vodě jsem cítila, že není moc z čeho brát, ale jsem ráda, že i když se ten závod nevyvíjel, jak bych chtěla a sekala jsem tam jednu chybu za druhou, tak jsem to nevzdala. Pořád můžu bojovat o páté místo v celkovém pořadí svěťáku, takže každý bod se počítá.
Co teď? Jaký je tvůj další highlights tohohle roku a na co pomýšlíš? Ráda bys zabojovala ještě o celkové pódium?
přála být na Mistrovství světa v cross triatlonu v Austrálii, ale kvůli obhajobě disertační práce to neklaplo. Čeká mě tak už ‚jen‘ Mistrovství světa XTERRA v Molvenu. Ale to už je za odměnu, všechny letošní cíle jsem si už splnila.
Dělali jsme se s tebou rozhovoru o trénování v Norsku a určitě se tak musíme zeptat na poslední otázku. Co jsi říkala na výkon Jakoba Ingebrigstena v závodě na 1500m?
Norská média to shrnula jako ‚totální fiasko‘. Já když to sledovala, tak jsem si říkala, že na tom musí být tak dobře a tak si věřit, že do toho prostě jde a dá to. To, že skončí bez medaile, asi nečekal nikdo. On sám pak říkal, že se prostě cítil tak dobře, že se nedokázal brzdit. Ještěže si to vynahradil na pětce.
