Jamie Ramsay rok běžel skrze Ameriku, aby pomohl vybrat peníze na projekt CALM, Macmillan and WaterAid. Každý den zdolal minimálně 45 kilometrů a nakonec jich bylo po ukončení projektu 17 000.
Docela úctyhodné, nemyslíte? My tedy ano, a tak jsme se rozhodli Jamieho trochu představit.
Jamie Ramsay při kancelářské práci snil o dobrodružství
Tak proč jsi se do toho pustil?
Seděl jsem v kanclu, u stolu bez okna a snil o dobrodružství. A jediný, kdo mi v tom bránil jsem byl já sám – a tak jsem se rozhodl jít na věc.
Proč zrovna trasa Vancouver – Buenos Aires?
Protože se mi prostě líbila! Člověk slyší kolem dva jazyky, po cestě má dobré počasí a nepotřebuje vízum. To bohatě stačí.
Trénoval jsi nějak před tím?
Běhal jsem maratony, off-road maratony a taky plaval ve volné přírodě. A jednou jsem si taky dal 240 kilometrů dlouhý běh skrze Vietnam.
Samozřejmě je nutná určitá znalost svého těla a fyzička, ale to stěžejní je kontrola mysli.
Vzdálenost uběhl rychle – navzdory tomu, že si s sebou všechno tahal
Běžel jsi rychleji, než jsi plánoval. Proč?
Vynechal jsem oslavu v Panamě, takže bylo jednodušší dál běžet a mé tělo se nemuselo zotavovat. A taky jsem to prostě musel do Buenos Aires stihnout brzy, abych s přítelkyní oslavil Nový rok.
Každý den jsem průběžně běžel 42 kilometrů a díky tomu doběhl o den dřív, než jsem plánoval.
Průměrná vzdálenost – alespoň maraton denně
Jak dlouhé byly tvé nejdelší výkony? A co tě
Ruiny v poušti © Jamie Ramsay
drželo v tempu?
Někdy jsem běžel 60 a dokonce i 70 kilometrů. A všechno jsem si s sebou táhl, včetně stanu, spacáku, jídla i vody. Ale tvé tělo si zvykne na všechno, když ho posloucháš a dopřeješ mu odpočinek, je-li třeba.
Na skoro všech tvých fotkách je medvěd, jaký je ten příběh?
Našel jsem ho napíchnutého na kaktusu v Baje v Mexiku. Tak jsem ho vzal s sebou, jmenuje se Carlos El Peluche!
Byl jsi někdy osamělý? Nebo se nudil?
Nudil? Nikdy! Hodně jsem poslouchal hudbu a také v hlavě přemýšlel o blogu. A samota taky nebyla problém, vlastně na cestě bylo hodně lidí, kteří mě navíc i povzbuzovali.
Pomohli ti někdy?
Jasně, někdo mě převezl z Baja California do Mexika na lodi, jindy mi zase nějaký mechanik spravil vozíček. A když jsem měl problém s kolenem, tak mi někdo poslal na blog radu.
Krásné scenérie byly součástí tripu
Potkal jsi i nějaké divné lidi?
To si piš!
Potkal jsem v Peru anglického týpka, který říkal, že umí měnit kámen ve zlato. Bohužel – neuměl…
A nejhezčí místo bylo jaké?
Poušť Atacama, přechod And mezi Argentinou a Chile taky stál za to, pak pás Darién v Panamě a celá Baja California. To bylo super!
Občas byla cesta děsivá
A co byla největší výzva?
Ruta 34 v Argentině, nebyla tam žádná svodidla nebo pruh pro pěší, zato tam bylo spousta rychlých kamionů. A také vedro v Atacamě a výška 4 800 metrů v Andách, to nebylo nic moc.
Drsný terén si vyžádal 17 párů tenisek
Myslel sis někdy, že to nedáš?
To vůbec, i kdybych se býval měl plazit, do cíle bych to prostě zvládl!
Spálil jsi každý den 6 000 kalorií, jak sis naplánoval dietu?
Ráno jsem měl ovesnou kaši, večer tuňáka a těstoviny. Ale během dne jsem jedl vše, co bylo po ruce… Hlavně cukr.
Jídlo a pití se vždy našlo
Boty jsi vyměnil sedmnáctkrát, co se s nimi stalo?
Většinou jsem prostě prošoupal podrážku. Skvělý byl pocit, když jsem nasadil nové – jako běžet na nových nohou!
Jak sis naplánoval spánek?
Normálně tam, kde jsem zastavil. V nějakém rozmezí uběhnutých 45-60 kilometrech jsem se snažil najít každý večer levný hostel nebo místo pro stan.
Spal jsem všude, na parkovištích, plážích, v dílnách nebo dokonce nightclubu!
A co byl největší úspěch?
Přece dorazit do cíle! Když jsem se postavil v Buenos Aires na severním pobřeží Kolumbie. A navíc o den rychleji!
Autorem článku je Will Gray 03/02/2016
Zdroj: redbull.cz
