Štěpán Straka je vynikající sportovní komentátor Eurosport TV, který se specializuje na cyklistiku, běh na lyžích, veslování a atletiku, je nejen významnou osobností v televizních přenosech, ale také aktivně přispívá do českých cyklistických časopisů a může se pyšnit třemi tituly mistra republiky ve veslování. A protože jeho komentování už nějaký rok milujeme a i s ohledeme na fakt, co se tento rok dělo na tour, udělali jsme s ním tento rozhovor.
Oba tvoji rodiče tě vedli už od malička ke sportu?
Ano, i s bráchou. Chtěli nám ukázat všechno, tak jsme hráli fotbal, chodili na klavír a do výtvarky. V 11 jsem začal veslovat, chvíli po mě i brácha a tak vzniklo naše veslařské duo (smích). Rodiče na nás netlačili, jsou spíše umělecky a kulturně založení, tak nám do sportu ani moc nemluvili. Ale za to, že nás nechali osahat víc věcí, nejen sport, jsem jim vděčný. Nakonec jsme si vybrali sami a to je asi nejlepší přístup.
Veslování a cyklistika. Jak to jde dohromady? Tedy kromě toho, že je to obojí obrovská dřina (velký smích)
Veslaři v přípravě dělají spoustu sportů. Hlavně tady, kde nemůžete jezdit celý rok na vodě. Tak v zimě běháte na lyžích (celou zimu na trenážéru je dost náročné na hlavu), běháte, cvičíte a jezdíte i na kole. Je to skvělý objemový trénink a zábava. Koneckonců v profipelotonu jezdí Cameron Wurf (Ineos) a Jason Osborne (Alpecin). Oba reprezentanti v lehkých vahách.
Běhal jsi i maratóny. Pochlubíš se nám?
S veslařinou jsem skončil ve 23. Sice hodně vyždímaný, ale sportovat jsem chtěl i dál. Běhání je časově celkem nenáročné a navíc jsem běhání přišel na chuť až v dospělosti. Tak časem jsem to pod ty 3 hodiny dotlačil. (2:56).
Říká se, že človek je maratónec, až když pokoří tuhle hranici. Musel jsi na to hodně trénovat? Mně na ní třeba pořád bohužel chybí deset minut…
Když jsem běžel poprvé v Praze za 3:00:14 tak jsem se za maratonce i považoval (smích). Nikdy jsem neměl talent ani postavu na běhání, takže trénovat jsem musel. Cca 100 km týdně, pomohl mi běžecký trenažér pro zažití tempa a rychlosti a pak dlouhé běhy. Nikdy jsem ale neměl třeba trenéra, princip přípravy je ve všech vytrvalostních sportech podobný.
Nejhorší bylo navyknout tělo na pravidelné běhání. Takže byla i nějaká zranění, ale to k tomu patří. Pod 3 h jsem zaběhl na třetí pokus, pak jsem běžel 2:56 v Praze a hned po závodě jsem šel komentovat etapu Gira, prostě jsem to musel stihnout.
Jak dlouho už vlastně komentuješ?
Začal jsem na podzim 2009, tehdy začínal Eurosport 2 a dělal se nábor. Vzali mě kvůli tomu, že u pohovoru jsem řekl, že mě nezajímá fotbal, hokej ani tenis. Asi tam nikdo jiný takový nebyl. Měl jsem sice mizerný hlas, ale na tom se dá pracovat. První velkou akcí byla Olympiáda ve Vancouveru 2010. Celou Tour jsem pak komentoval poprvé s Robertem Bakalářem o rok později, bohužel to byla i jeho poslední… Pak už jsme začali s Martinem Hačeckým a jedeme pořád.
Miluju, jak s Martinem Hačeckým dokážete přeložit v podstatě úplně všecko. Pokud se nepletu tak Martin umí jazyků asi pět. Ty jsi ale lingvisticky vybaven taky…
To se musím Martina zeptat jestli pěti (smích). Já na tom tak dobře nejsem. Mluvím anglicky, myslím, že dost slušně. To v Eurosportu stačí, jakmile rozhovor není anglicky, překládá se z režie do angličtiny. Takže se stane, že vám do sluchátek jdou najednou i tři hlasy a vy si to musíte filtrovat v hlavě a rozhovor interpretovat divákům. Když ale přijde ruština nebo vlámština, jsme všichni nahraní.
Kolik času strávíš sbíráním všech informací? To, co dokážete (nejen) během tour lidem sdělit je opravdu obrovská kvanta informací!
V začátcích jsem nad každou etapou trávil 2-3 hodiny doslova šprtáním a popsal jsem za sezónu několik sešitů. Teď už mnohem méně. Jednak se výrazně zlepšily materiály od organizace, to jsou ty hrady a zámky po trati, a také veškeré informace jsou snadno dostupné. Sociální sítě, média, databáze závodníků, všechno je online. Když komentujeme dva hodně toho dohledáme přímo v přenosu.
Máme také informace přímo od štábu Eurosportu na Tour. Takže jde o to být neustále v obraze a mít povědomí o tom co se v cyklistice děje i s dlouhodobého hlediska. To pak použijete v těch hluchých momentech. Teď taky vysíláme etapy Tour celé, dohromady je to kolem 110 hodin. Stojí to energii. Takže někdy je lepší si odpočinout, nebo věnovat čas něčemu jinému, než se do zblbnutí chystat na vysílání a pak ve studiu usínat.
Sami jste v přenosech v průběhu TDF říkali, že díky seriálu Netflixu Tour De France Unchained, se začalo o cyklistiku zajímat mnohem více lidí, než předtím. Pociťuješ to skutečně tak?
Ano. Dokument je super natočený a sestříhaný. Jsou tam cítit emoce, dynamika závodu a taky jeho obtížnost a lidské příběhy, které táhnou vůbec nejvíc. Je to prostě napínavý seriál, který i v lidech, které cyklistika nezajímá probudí zvědavost. Pak se zajímají o taktiku, závodníky, materiál atd. Je to asi podobné jako když se na Tour vypravíte osobně. Já jsem taky nechápal proč je to takový fenomén, proč je prestižnější než Giro. Pak přijdete na start etapy, vidíte co se tam děje, jak závod vnímají Francouzi a vše pochopíte. Tour je prostě Tour a opravdu má moc přitáhnout k cyklistice kohokoliv.
To, co se tento rok dělo na TDF bylo úplně mimo naše chápání. Takže se ptám. Pokládali jste si tuto otázku také? (velký smích)
Ani ne. Přeci jen sledujeme všechny závody před Tour, takže převaha Vingegaarda a Pogačara nebyla překvapivá. Jediná etapa, kde jsme si něco podobného řekli byla časovka. Tak dokonalou jízdu po všech stránkách nevidíte každý den.
Kdyby ti někdo řekl pár let zpět, že se pojede 7 w/kg někde na konci druhé poloviny TDF 20, nebo 30 minut. Co bys mu řekl?
Nevím co bych řekl před pár lety, ale nedivím se tomu, že je to dnes možné. Cyklistika prošla za poslední dekádu obrovským pokrokem. Od přípravy, přes materiál, stravu po vyhodnocení výkonu a X dalších faktorů. Dá se říct, že až teď je díky tomuto vědeckému přístupu naplno využíván potenciál profesionálů. Otázka je, jestli chcete tohle všechno podstupovat. Pak pro vás v profipelotonu ale není místo.
Sám vítěz letošní tour Jonas Vingegaard k tomu řekl, že jel tak mimo čísla, že si myslel, že má rozbitý wattmetr. Takže byl asi rozbitý, viď? (velký smích)
Málokdy vidite vizuální rozdíl v projevu tak skvělých závodníků jako Pogačar nebo Vingegaard. Tady bylo ale jasně vidět kdo jede lépe. To se opravdu nestává. Mimochodem Vingegaard na závody používá ten nejjednodušší a nejmenší Garmin kvůli váze. Jednoduché věci vždycky fungují nejlépe (smích).
Někde jsem dokonce četl, že takový rozdíl procent nad zbytkem startovního pole “není prostě možný”…
Evidentně je. Je taky pouze otázka času kdy tu budou další stejně dobří závodníci jako Pogačar a Vingegaard. Třeba tým UAE má v záloze Španěla Ayusa, který výkonnostně není daleko od Pogačara a je mladši. A takových talentů bude víc.
Chápeme, že se klade mnohem větší důraz na spoustu věcí. Spánek, nutrice, fyzio, oxymetry, HRV, měřiče teploty těla, nebo dokonce i měření teploty uvnitř těla. To ale přece nedělá tak obrovský rozdíl, kterou předváděl Jonas s Tadejem Pogačarem…
U těchto dvou mluvíme o extrémně talentovaných závodnících. Pokud takový talent unese tlak psychicky, k tomu je schopen dřít a podřídit se životu profesionálního cyklisty i mimo kolo, je hotovo. Ostatní nemají šanci a musí čekat na chybu těch nadanějších.
Jonas byl ale jako mladý prý pěkný flákač a když ho parťáci nedostali z postele, na trénink by kolikrát vůbec nešel (velký smích)
Asi si pak uvědomil, že bude lepší trénovat než pracovat v mrazírně ryb.
Co myslíš, že se dá ještě od těhle dvou čekat?
Vingegaard nemá co měnit. Ví kde jsou jeho silné stránky a využívá jich. Je to robot, který takřka nechybuje. Teď má před sebou Vueltu. V horizontu 3 let bude asi chtít jet i Giro. Pogačar měl letos náročný klasikářský program. Bude si muset rozmyslet, jestli klasiky jdou spojit s ambicí vyhrát Tour. Nebo jaro omezit a přijet na Tour čerstvější.
To by taky znamenalo krotit svoji touhu vyhrávat, což bude to nejtěžší. Další rok si však myslím, že UAE naordinuje Pogačarovi stejný program. Letos byl před Tour zraněný, tak si otestují stejný program, ale ve 100% zdravotním stavu. Taky bych se nebál myšlenky, že do 2-3 let přijde ještě někdo stejně talentovaný jako tito fenoméni současnosti.
Co si myslíš o názoru, že by sebraly závodníkům vysílačky a dokonce třeba i ty wattmetry. Přispělo by to podle tebe tomu sportu?
Byl by to krok zpátky. Absence vysílaček by ovlivnila bezpečnost závodu. A wattmetr? Myslím, že na atraktivitu cyklistiky nemá žádný vliv. Žijeme v 21.století. Proč se tomu bránit.
Nebo také na to, že Jonas se primárně soustředil jenom na Grand Tour, ale Tadeje jsme dost často viděli závodit a samozřejmě vyhrávat…
Jednorázové závody jsou extrémně vyčerpávající. Není žádná další šance vyhrát jako v etapáku. Podle toho se taky závodí. Naplno celý den a Pogačar často útočí daleko před cílem. Klasikářská část sezóny končí v dubnu a do startu Tour zbývají dva měsíce. Do nich musíte vmáčknout odpočinek, přípravu, nějaký závod a zase odpočinek. Toho času není moc. Jet klasiky a Tour de France na vítězství je velká výzva! Osobně si myslím, že tahle kombinace Pogačara ve třetím týdnu Tour dohnala.
Myslíš, že ti Tři Králové “měli výhodu”, Wout Van Aert, Tom Pidcock a Mathieu Van Der Poel, v podstatě “vůbec neměli prázdniny” a v podstatě celou zimu a podzim jsme je mohli vidět závodit?
Kombinace krosu, MTB a silnice chce perfektní plánování. Taky si všimněte, že MVDP i WvA začali s krosem až o Vánocích, na silnici závodili zase až později oproti dalším silničářům. Projevuje se taky trend, kdy se méně závodí a víc trénuje. Což bylo donedávna v cyklistice nemyslitelné. Jezdily se závody jen jako trénink. Dnes když už se jede na závod, jede se vyhrát. Třeba letos klasikáři Jumbo-Visma vstoupili do sezóny až v Belgii na jednorázovkách a předtím byli na vysokohorském soustředění. A vyhrávali!
Omi, Opi cedule a “fanynka”, co okamžitě po tomhle incidentu kdy přivodila pád obrovského množství cyklistů dostala naprosto směšnou pokutu. Co s tím?
Mohl to být velký precedent a varování pro ty natvrdlé fanoušky. Ale měl by tvrdý trest té “fanynky” nějaký efekt? Nejsem si jistý. Časem se stejně zapomene na všechno. Letos to samé. Člověk si chce udělat selfie s pelotonem, který přijíždí v rychlosti 70km/h. UCI, organizace závodů i závodníci jdou raději vlídnou cestou edukace fanoušků. Bohužel v tom množství lidí podél trati se vždy někdo podobný najde. Je to podobné jako soužití řidičů a cyklistů na silnici, stačí se chovat jako lidi. Ale tak jednoduché to není.
Když se zastavíme třeba u toho Pidcocka. Jak je možné, že je ten člověk takhle dobrý na silnici, cyklokrosu a pak si “všechny namaže” na chleba a to třeba i borce jako je Nino Schurter na horských kolech…
Pan Bakalář, se kterým jsem s komentováním začínal, na to měl krásnou větu: “cyklistika je jenom jedna, ta dobrá a ta špatná”. Není to jenom o talentu. Současná mladá generace je jinak nastavená. Proč by nešlo vyhrát Olympiádu v terénu a etapu na Tour? Vždyť je to pořád jenom kolo. To jsou ti sportovci, kteří posouvají hranice. Dneska se to už nedozvíme, ale kdyby byl před lety stejně nastavený Schurter a dostal podporu, jsem přesvědčený, že výkon na vítězství v etapě Tour měl.
Pojďme teď trochu odbočit. Sám vlastníš cyklistickou značku. Jak tě tenhle nápad napadl?
Fungujeme už 10 let! Díky kontaktům na českého výrobce cyklistického oblečení jsme si s bráchou vymysleli brand Jerseys made with love nebo JML. Máme skvělého designéra, tak jsme chtěli nabídnout kvalitní, vkusné oblečení ve střední cenové hladině a vyrobené tady v Česku. Teď děláme i custom dresy na zakázku, díky kamarádům jsme i v kamenné prodejně v Praze a samozřejmě e-shop. Času je sice málo, ale když pak potkáte na kole někoho ve vašem dresu je to super pocit.
Mít cyklistickou značku (třeba oblečení), je docela trendy. David Millar, Jens Voight. Nechal ses inspirovat? Jaké máte plány do budoucna?
Nene, byl to spontánní nápad na výletě ve Val Gardeně. Vůbec jsme nevěděli do čeho jdeme.
Co říkáš na 3D printed věci? Sedla, helmy, nástavce na míru…
Určitě budoucnost! Custom věci na míru se budou vozit pořád víc a víc. Možnosti jsou omezené jen pravidly UCI. Je to možnost jak nastavit kolo přesně podle vaší anatomie. To standartní komponenty nedokážou. Největší benefit vidím u sedel. Sami víte jak těžké je najít sedlo, které vám vyhovuje. A teď vám někdo může vytisknout sedlo přesně na váš zadek. Perfektní!
Vidíš něco jako totální “game changer”? Napadá nás třeba ta věcička za 5000 EUR, kterou kdyby Wout měl na Paris-Roubaix, tak možná vyhrál…
Opět narážíme na pravidla UCI. Ta limitují výrobce materiálu. Kola by mohla být lehčí, aerodynamičtější i efektivnější, ale pravidla jsou pravidla. Docela se mi líbí systém řazení Classified. Dovolí použití jednoho převodníku, ale stejně široké škály převodů jako u dvojice převodníků díky řazení v zadním náboji. Dokonce do tohoto systému investovalo několik bývalých profesionálů. Jen zbývá doladit kompatibilitu s dalšími výrobci zapletených kol.
Co říkáš vlastně na to, co všechno UCI zakázalo, nepřijde ti to směšné? Máme na mysli třeba ten posed z kopce nad rámovou trubkou…
Tuhle jsem nad tím přemýšlel když jsme vysílali archivní záběry s Froomem jak sedí na rámovce a šlape. Hned mi došlo, že jsem vlastně rád. Teď se na tu cyklistiku mnohem lépe kouká. Pravidla jsou to pro všechny stejná, nikdo na tom nevydělal ani naopak.
Myslíš, že přijde nějaký závratný upgrade v kolech? Zajímá nás samozřejmě věci okolo řazení? Máme tady bluetooth řazení, classified hub, jak píšeš výše… Ale pořád tady není něco co by člověk řekl jo, tohle změnilo “úplně cyklistiku” a navíc to používá stále malé množství závodníků…
Dánská firma Ceramicspeed vymyslela pohon bez řetězu. Už to někde i představili. Bylo to takové ozubené táhlo místo řetězu, ale bez tření a s vyšší efektivitou. Nebo rám Ganny na hodinový rekord z magneziové slitiny, taky triatlonový speciál Cadexu. Jenže rám pro UCI závody musí mít tvar trojúhelníku.
Myslíš, že by Jonas, nebo Tadej dokázali vyhrávat na kolech se špalky? A já se zeptám ještě dál. Co kdybychom jim dali stará kola z dob staré dámy? Zvládli by cut-offy vůbec?
Určitě. Není to tak dávno co Pogačar vyhrál Lombardii na klasických brzdách. Kotouče jsou prostě efektivnější, můžete brzdit do zatáčky později a lepší brzdný účinek mají na vodě. Už ani váhově není velký rozdíl. S ráfkovou brzdou by si poradili hravě. A limity a nějakém ocelovém kole s galuskou kolem těla? Já myslim, že Pogačar by to zvládl i na tříkolce kdyby musel.
